Google This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project to make the worlďs books discoverable online. It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover. Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this file - a reminder of this book's long journey from the publisher to a library and finally to you. Usage guidelines Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we have taken steps to prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying. We also ask that you: + Make non- commercial use of the files We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for personál, non-commercial purposes. + Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the use of public domain materials for these purposes and may be able to help. + Maintain attribution The Google "watermark" you see on each file is essential for informing people about this project and helping them find additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. + Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be used in any manner anywhere in the world. Copyright infringement liability can be quite severe. About Google Book Search Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web at http : / /books . qooqle . com/ Jana Blahoslawa dokonaná 1. 1571, do níž wložen text grammatiky Beneše Optáta z Telče , Petra G zel la z Prahy a Wáclawa PMlomajhfgy ý 7{ flď i W< ^wa Hradce podle wydáui Z rukopisu bibliotheky Theresianské we Wídni wydalí Ignác Hradil a Josef Jireček. *— -*ř ^ C3 We Wídni. Tlakem L. Grunda. 1857. Urozenému Pánu, Faun Josefowi Alex. baronu Helfertowi, c. k. státnímu podsekretáři w ministerium kultu a wyučowání, ry- tíři řádu železné koruny drub^ třídy , -doktoru práw, řádnému clena král. učené společnosti české, členu c. k. učeného ,towarišstwa Kra- kowského, Athenea w Bassanu, c. k. morawsko - slezské jednoty k zwelebowání rolnictwí, známosti přírody a wlasti, historické jednoty krajinské, musea Francisco-Carolina w Linci atd. atd. knihu tuto s nejhlubší lictau wěnují wydawatelé* ■ Jan Blahoslaw narodil se 1. 1523 w Přerowě, a umřel 1. 1571 dne 24. Listopadu na Krumlowě Morawském , maje teprwé 48 let. Žiwot Blahoslawůw Siřeji wypsán jest od Dr. Ant. Gindelyho w Čas. Musejním (1856 I. 20—44, II. 1—23)- Hlawní děje jeho jsau: Werejné. 1548. poslán na studia do Králowce w 25 letech; 15Í9. do Basileje. Seznámení se s Sigmundem Geleniem. 1550. Náwrat do Morawy. 1550—51. StMdawé pobý wání w Pro- stějowé a Přerowě. 1551. Seznámení • knd%em Bene- šem Optátem. 1559. powolán do Mladá Boleslawi 1553. W MI. Boleslawi na jáheustwí bratrské powýšen. 1555. Poselstwí do Wídně. Literární. Počátek spisowání grammatiky České. * Začal wéstí zápisky Jednoty. Sepsán žiwot Jana Aagasty od 1, 15*7 — 1555 (G. 6. S žiwotopisem tímto totožná jest: Historia prawdiwá o některých zwlástních wěcech a di- wech Bozích obzwlástě při jednotě ^bratrské stalých. Jungm. IV. 529.) f Latinský '8 pis o bratrském aČení, po- ddaný Maximilianowi II. (Summa Li- šili etc. Gind. 2.) Historia hrozného zahřmění Božího etc. 1555, wykonaného skrze Anti- krista w Čechách pM panstwí Bole- slavském. (G. 3). VI 1556. Cesta do Magdeburku k Illir, Flacciowi. 1557. Ctwerá oe8 ta do Wídně. Na synodě Slezanské wywolen za staršího Jednoty. Usídlení w Ewaněicíeh. 1 $58— 1559. Sjezd EJwančický 8 oowo- křtenci. Synoda Žerawieká o Augustu. 1560. 1561. 156% f Synoda Prerowská odbytí jemu dané. o Augustu Sestawoní wzájemnýeh poměru mezi Jednotau a Flacciem. (G. 4.) Krátký dějepis latinský Jednoty bra- trsko (Gind. 5). Smrt eis. Ferdinanda I. stíní Augusty. Propu- 1565. f B. Jan Certý, 156G. 1067, Synoda Prerowská o Augustu. 1508. 4569. f B. Matěj Čerwenka. 1570. Odsauzení gustowa. Muzika i j. knížka zpew^kům nále- žité zpráwy w sobě obsahující. W Olomouci 1588 (G. 7). 1559—1560 Redakcí kancionálu bra- trského. Prídawkowé k Muzice, sepsáni in insula hortensi (G. 8). Kancionál bratrský wytištěn w Šamo- tulách w Polště. Rejstřík na kancinál tento (Gind. 9). Apologia kancionálu bratrského proti utrhaěkám jakéhosi Mart. Žateckého bakkaláre (G. 10). Prokázaní swětlé toho, že eírkew sw. a její učitelé staří i nowíeto. CGind. 11.) Prwní wydání NoweHo Zákona (©. 13). Psaní panu sudímu, panu Černohor- skému o tom, proč se Bratří od ji- ných jednot dělí a proč lidi k po- slušenstwí zawaiují. Psaní k panu maršalkowi morawskému o 13. kap. Apokalypsí C^. 1*» * 5 J- Praoowal tuším tohoto a následujících let na dějepisu bratrském a na dí- lech nížeji jmenowaných (G. 16). Druhé wydání Nowého Zákona. Druhé wydání Musiky. Summowníka Au- 1571. 2%. list. umřel Blahoslaw na Mor, Krumlowě. Evangelia a ctění swatá, kteráž slo- wau pašije. Wyt. w NáměstíCG. 18). Dokonána grammatika Česká. VII Pro nás jmcnowitě zajímawo jest awéděti, kterak $e Blahoslaw seznámil s knězem Benešem Optátem, o černi chowala se w archiwu bratrském, nyní w Herrnhutu chow$- ném (Arch. Br. D. VIII. č. 27. fol. 48 r. — 52 r.) následu- jící zápiska od Blahoslawa samého s přípisem listu, což obé tuto s některým wynecháním klademe: „J. B. Toho leta, totiž 1551, byl sem se já na MoraWu do- stal jakýmis příčinami, a pobyl sem w Prostějowě několik nedělí, a zwěděw o knězi Benešowi Optátowi, muži pobož- ném, kterýž Zákon Nowý z Erazmowy translací do češtiny přeložil, widělo mi se za hodné, abych ho nawštíwit, s ním se seznámil a o některé wěci promluwil. I takž sem uči- nil. A potom dala mi se k tomu příčina, že sem o tom swém s knězem Benešem promluwení Bratru Zachariášowi *) do Boleslawě psal, kteréžto psaní tuto položím, pro památku toho pobožného kněze ; nebo rowného jemu kněze (tak jakž slowau) kališného nikdy sem newiděl, jediného toho sem na- lezl beránka w Čechách. Připiš toho listu. J.. B. P. Nejmil ej šímu towaryši Z. L. S. D. Wíš, muj nejmilejší bratře a towaryši, jak jest welmi krutá a nepříjemná wěc rozlaučení a wz dále ní jednoho od druhého těm, kteříž oprawdowým milowáním podlé Boha spo- jeni sau w duchu swém. Neb wšickni takowí nemalé sobě činí tím trápení, když žádají i s mnohým wzdycháním toho, aby netoliko duchowé, ale i těla také, příbytkowé těch du- chůw, sobě přítomná byla, a také toho duchowního spojení, w čemž již možné slušné a náležité jest, užíwala; protože jakož ti duchowé spolu jedno učiněni sau, tak týž každý duch spolu s tělem jedno učiněn jest, aby to obé slaulo jeden člowěk. Poněwadž tedy polowice wětší, totiž podstata du- *) O Zachariášowi wia Wengerscii Slavonia reformata p. 320< Kwltl ok. 1550. L. 1577 byl starším (senior). Pocházel s Litomyšle, vm chowní, připisuje se někomu neb něčemu, třebas místem příliš wzdálenému, skrze lásku: i nemůžeť než za sebau i s sebau táhnauti druhau částku sobě připojenau (jako u příkladu, když kdo k něčeho dobrého dosažení běží, tedy s sebau toho také rád wede, ba i táhne třebas 9 koho miluje) a z toho pochází žádost přítomnosti tělesné. Takt jedno- pro druhé milowáno a jedno druhým k třetímu obráceno bywá. Což já netoliko z zákona hřícha pocházeli domníwám se, ale zato mám, že i to jest ještě pozůstáwající nějaká částka jiskry z onoho ohně ušlechtilého w ráji, hříchem uhašeného a zakopaného, to jest částky obraza Božího. A když mezi Bohu wěrnými a pobožnými jest takowý swazek lásky jakéhokoli stawu lidmi, owšem mezi služebníky církwe netoliko částka obraza Božího jest, ale jest částka záwdawka wěčného žiwota. Neb kdež takowého ohně lásky není, tuť nemůže se trefiti ono Petra swatého powědřní: Radujíce se, prý, radostí newy- raluwnau a ostawenau etc. A poněwadž já, bratře můj milý, to takowé w duchu láskau zažženém spojení, a z toho žá- dost i těla přítomnosti, za wěc dobrau a Bohu libau pokládám, snadně z toho srozumíš, žeť se k tomu nemám a míti nestro- jím, abych se w tom podlé Boha i swatych lidí chwalitebném towaryšstwí umenšowal, ale raději wždy wíce wzděláwal, a z toho i pomoc měl k zustáwání w tom, k čemuž mne Pán Bůh powolal, a že i ty též nepřítomností mau ne k zapomenutí na mne a k wypáchnutí towaryšské lásky, ale k wětší w lom horli wosti poroznícen budeš, až i k tomu, aby myslil, že ja- kož Tobě, tak i mně musí (ne)přítomnost tato nynější newděčná býti, jako wěc ta, kteráž zbawuje chutného owoce lásky, a na ně, jaké jest bylo, tepr&ow (ač někdy to býwá- pozdě* ale nám nyní časně i potom užitečné) oči otvvírá, a tím i wětší bolest plodí, i jestližeby kde co toho ještě bytí mo" hto, wětší žádost a milost dáwá. A odtud wzácnost pamá- tek neb reliquiarum jest (jakož i ona králowna Dido řekla: Dulces reliquiae etc.) a (odpusť, jestliže nesmyslně Tobě, upewněný majícímu sm} si, dím) w církwi odtud wzácnost, ba i užitku rozmnožení wečeře Páně poslední etc. Z téhož IX pramene wypiýwá i to, že wšecka psáni aneb Wzkazowání milých přátel (nebo Částka připomenutí spojení duchów san) i žádostíwá i milostná býwají. A ač to proti přítomnosti jakd list stromu dobrého proti chutnému owoci jest : wšak kdež aqi lsti ani omylu není, tak sau ostrá, že i do skrýšůw srdce pro- nikají z hluboce se kryjící lásky jako z twrdého křemene jadr- ných dobýwati jisker. Tau příčinau i já také naděje k brzké přítomnosti etc. pro příčiny některé nemaje a bolestně to nesa, když owoce dosáhnauti hned nyní nelze, abych k štěpu darmo nepřišel, t. k rozpomínání se na Tě, listí aspoň po- woněti sem chtěí t. něco Tobě napsati, abych tím drobet jako poočerstwen byl, mysle, že Ty to čisti máš a budeš, a to s wdečným a laskawým na naše cele w duchu, jak ná swětě býti muže, spojení se rozpomenutím etc. Cum certum sit, nihil tam forte esse ad eliciendum amorem, quam ipsum amorem* Ale cožť psáti mám, abych Twým (prawdy a swětía je- jího i moci etc. milowným) ušima něco libého a hodného při- nesl, newímť téměř. Nowiny nějaké, bych psáti měl (nebť takť jest tohoto času obyčej) , pro nejistotu a nebezpečnost nesmím. Wšak nu, poněwadž nowina jest řeč neb skutek w nowě na swětío wy neseny, položím toto za nowinu, což zato mám, nebudelit tak libé , wšak také mrzuté a nelibé proč by býti mělo, newidím. W nowě, ba raději poprwé přihodilo mi se, že onehda dostal sem se k knězi Benešowi , tomu, kterýž Zákon z Erazmowa wýkíadu -Latinského na česko wytožií, — zato mám, že jej znáš, — s nímž obšírné rozmluwení sem měl o wěcech spasitedlných : což nechat pořádně a nedlauze ozná- mím, preto, aby jeho duchu, kdo a co jest, wyrozuměti mohl (mého již prwé dáwno znáš). Což (t. wyrozuměti duchu muže proto tak na slowo wzatého) jak rozkošné i užitečné jest, i já i Ty wíš. Opatrně nejprw k nám (neb sem s to- waryšem swým byl) měl se, dokudž tomu, že řeči naše od lsti wzdálené, upřímnosti a ducha lásky plné san. newyrozu- měř. Ale jakž seznat prostadst befc ošemetnosti, upřímným upřímě a s welikau ochotností rozmlauwal. (Následuje obsah ro%mlauwání o wecech spaiitedlných i. o některých důležitějších článcích u>iry) [%ewrub 5\ str.J. Nu bratře máj, teď máš nowíny; abych řekí staré, nejsauť, než jak příjemné snad, newím: wšak naději se, že aspoň ékodliwé nebudau. Nebt nepochybuji, že to jest přejisté u Tebe, že toho nepíši tím duchem, jakobych se něčím chřubiti a nad jiné wynášeti chtě}. Neb wíš, jako i já wím, žet se nemám čím chíubiti, poněwadž mámli co, jiní ještě wíc mají, * já že' mám, nic némám, Čehožbych newzal, ačkoli maličko mám etc, Ale protoť píši Tobě, že Twůj saud a rozum oswícený býti držím: Protož byřoliby co z těchto wěcí, cožby Tě potěšiti mohlo, aby Ty sobě, w těchto swých zámutcích a lopotách, jichž držím že dosti máš, to k swému poob~ wesselení wzaj, a byt jiného pebylo, aspoň samo mé mysli (kteráž s Twau jedno jest), a tak Tebe samého jako nějaké wymalowánj. A byíyliby které wěci hodné širšího rozjímání, hlubšího do nich wniknutí a gruntownějšího jich wyjádření etc., aby Ty zatím, než se nám Pán Bůh dá shledati, nato bedliwěji pomyslil, ano i jinému nebo dwěma, jichž mysl znáš (ač widěloliť by se za dobré) pro též příčiny psaní toto ukázal etc, a potom se pak se mnau bohdá jako towa- ryš a bratr zdělil. Měj se dobře, Bratře wždycky welmi milý. Dán w Přerowě na den rozeslání apoštolůw Páně 1551 (t. 15. Čerwence.) Vale! 4 * Rukopis Grammatiky Blahoslawowy, jenž se nyní chowá w bibliothece akademie Theresianské a z něhož kniha tato otištěna, zdá se býti unicum. Nám alespoň kromě příslowí a úwodu k nim, které musejní bibliotekář p. Hanka ke pří- slowím Srncowým přiwázaná nalezl a w Mus. Časopise 1829 wydal, žádný druhý rukopis znám není, kterýby grammatiku Blahoslawowu buď celau buď některau její částku obsahowal. Jungmann, jakž z.e zpráwy w historii literatury České (IV. 7) XI <wyswítá, wřdél titt 9 ie grammatiky fllaboslawomry we iko- lách bratrských býwalo u$íwáno, ale wíceji mu nic bližšího <powědomo nebylo. Podle domnění našeho psán byl rukopis Theresianský w Ewaněicích brzo po smrti Blahoslawowě, a sice z půwod- níbo konceptu : jet wěru ku podiwu, že w díle tak welikém tak poskrownu poklések se nalézá. Odtud dostal se přepis neswázaný do rukau staršího neb mladšího Maximiliana Fran- tiška z Deblína, kteří oba literatury a znamenitostí wlasten- ských horliwí byli milowníci, anobrž sami spisowatelé. Oni teprwé rukopis dali wázati kozí, kdež na hřbet mezi zlatem wtlačenymi ozdobami nahoře slowa: GRAMMATICA ČBSKÁ, dole pak: M. F. DE. DEBLIN wytištěna byla. M?i?ř. Frant z Deblína starší byl referendárem, če- ským registrátorem a expeditorem při kr. tribunálu moraw- ském. L. 1667 přijat byl za obywatele markrabstwí moraw- skébo, 1677 dáno mu šlechtictwí a 1683 indigenat králowstwí uherského. Max. Frant z Deblína mladší wzdělal sena univer- sitě Pražské, byl assessorem, později kancléřem tribunálu mo- rawského, posléze dworskym radau a tajným referendárem dworské kanceláře ěeské. L. 1710 powýšen byl do stawu swobedných pánu, a dostal w léno hrad Znojemský, kam bohaté swé sbírky kněh rukopisů, obrazů, rytin a zbrani snéstí dal. Zemřel 1. 1732. Frant. Ant z Deblína powýšen byli. 1741 do stawu braběciho; awšak již s synem jeho Frant Antonínem mladším, jenž 1. 1784 zawražděn byl, rodina Deblinská wy~ mřela *). Z jmění Deblinského zřízena byla stipendia kadetská při akademii Nowoměstské, sbírka kněh dostala se dílem do bi- bliotheky Olomaucké, dílem do bibliotheky Theresianské (800 •) O rodu šlechtickém SebrambS z Deblína. Od Ant. Rybičky w Ln- uta 1857 (str. 640-644). £%U»rrťt $ifh>rif$e SiUtatorgef<$i$ti *eit Mtyren unb £)e^ftr»4tfo>€4(eft(ii. ©rúnn 1860 (str. 159-166). i xa iw.). Mezi těmito byl kromě faambudw Debfinského téi nás Rukopis grammatiky Blahoelawowy. Zde zůstal nepo- wšimnutý, až nynější bibliothekář P. Ignác Hradil w letě r. 1855 sa «ej přiSel. Objewení to ouámeio bylo hned tehda we 8wětozora Slowenských Nowin str. 81. Brzo potom podal P. Hradil Širší náwěští — prwní předmlawu Blahoslawowu a přehled ofisaha — do Časopisu Musejního (Ročník 1855 str. 37i— 879). Rukopis Theresianský náleží k nejpěknějším rukopisům bratrským z XVI. wěku. Papír jest silný, úhledný a nyní jemné přižlautlý; podlé wodní známky pochází z papírny Schonberské. W celosti jest 363 listů in folio, 11" 5"' wy- sokých a 7" širokých. Listy opatřeny jsau pokrajích (3'" od krajů) jednoduchými suchými liniemi; slaupec písma sám kromě toho obražen jest po obau stranách dwojitými suchými liniemi, V" od sebe wzdáleoými. Linie ty nedosahují ani swrchu a dole kn kraji. Popsaná plocha jednotliwých stran má wšude 4" zšíří a 9'' zwýší. Ruku rozeznali lze dwojí, prwní na listech 1 — 148, 171—174, 197—363, druhau na listech 149-170, 175—196. List před Přídawky zůátal prázdný. Ruka prwní jest pil- nější, okrauhlejší; též oprawy, které se w písmě druhé ruky nacházejí, od ní jsau dělány. Poznamenání, od nás pod text kladená, nacházejí se w Rkp. wedle textu na prázdných postrani- cích. Písmo jest spůsob fraktury polatinělé, jakého w rukopisích bratrských z XVI. století obecně užíwáno. Spůsob tento, jak ze slow latinských a německých do textu wkládaných se spa- třuje, dělí se zřetedlně jak od běžného písma německého tak od latinského, zůstáwaje mezi oběma jako na prostředku. Ruky Blahoslawowy, známé z archivu bratrského w Herrnhutu, welmi zběžné a tudy nesnadno čtitedlné, w rukopisu ani nejmenši stopa se nenalézá. XIII Číslowání listu a některé sem tam tužkau dělané po- známky jediné wydáwají swědectwí o pozdějších čtenářích rukopisu. Prawopis w textu grammatiky Náměšfské zachowán jest wětším dílem půwodní, ačkoli ne wěrně. Ostatek rukopisu psán jest prawopisem Blahoslawowým. Litera j krom nemnohých wýminek nalézá se bez štreyšku. Rozdíl mezi hrubým fa jemným I na 1. i — 148 naznačowán tím, že hrubé klíčku otewřenau má, je- mné ale z nerozdělené stínowé čáry sestáwá. Ruka druhá (1. 149 — 196) rozdílu toho nešetří. Od listu 197 psáno I wětším dílem s otewřenau klíčkau, kteráž tam, kde zjemněno býti má, wyplněna jest od oprawowatele Černějším inkaustem. Jen sestawením mnohých slow lze se dopátrati prawidel, jakými asi užíwání obo- jího seřídilo; důslednosti zajisté přísně prowedené i wpísmě pr- wní ruky marně bys hledal. Toť jest na příčině, proč i w prw- ních arších wydání našeho týžtýž některým zmatkům místo dáno co do značení hlásky I. Wydawatelé mínili totiž s po- čátku podati co nejwěrnější otisk ; postupem práce nabyli wšak přeswědčení, že určitého systému tu postrádati nelze. Naproti užíwání polskému má grammatika Blah osla wowa, jako wšecky jiné staročesko knihy, we kterých f a I různěno, jme- nowitě tu zwláštnost, že I jakožto polosamohláska obecně kladeno jest jemné : mlha, plný, Plzeň etc. W Orthographí (str.- 1 — 52) šetřeno u wydání našem pro ukázku w textu Blahoslawowě prawopisu Blahoslawowa, w textu Bénešowě toho prawopisu, který se nachází u wydání Normber- ském 1593. Ačkoli jsme tohoto před rukami neměli, wšak se z Rukopisu našeho , z prawidel w Orthographí polože- ných, jakož i z porownání s wydáním Pražským od 1. 1588 dosti bezpečně ustanowiti dalo , jak Normberské wydání tištěno *). O Grammatiky Optátowy máma sau tato wydání; Námestské. 1533, Norm^ benké 1543, Prostějowské 1543, Pražské dwojí 1588 a 1643. Wy- ákni Náméitské a Normberské obsahují text od nás wydaný stejné; třmí od drahého delí se jen starjím pravopisem aa, ee, ete. W Přehled obsahu. Strana Předmluwa Blahoslawowa • • ♦ X1X-XXH Předmluwa Optátowa a Gsellowa 1— 2 Orthographí 3—62 Předmluwa Philomathowa . 53—55 Etymologa.. ........ 56—156 Předmluwa Blahoslawowa k Prídawkum . • . • 159—164 Přídawkowé: I. O wlastnosti • 165—220 II. O metaphoře. .220-227 III. O slowích i eisíeh jazyku . . . 227—238 IV. O enallagi. . 238—261 V. O figurách menších • . • 262—279 VI. Wýbor slow a způsobu mluwení, kritika spisowatélů, frází latinské, přišlo wí, řeči wy brané, zlé frází, kri- tika Žaltáře a Summowuíka • • • . . 279—329 VIL O synonymech, epithetácb, o dialektech, o akcentu • • 330—352 Z Musiky: Naučení potřebná tem, kteříž písni skládati chtějí . . . . 354-376 Grammatyka Čefká od kněze Beneffe Optáta a od kněze Wá- ctawa Filoniáteía, předefllých let wydaná a nynj od J. B. P. powyfwětlená , nemálo y naprawená, a porozíTjrená. Deklaracý (to geft wyfwětlenj) na Gramma- tyku Čeíkau, wydanau od kněze BeneíTe Op- táta etc. : a přitom y zpráwy některé, těm. kteřfž Cefkau řeě práwě, totiž wlaftně a ozdo- bně, mluwiti y pfáti chtěgj, potřebné: Sepfané předelflých let, k zádofti a ponaukánj dobrého přjtele. Nynj pak to wlTe znowu přehlédnuto geft, pilně zkorygowáno y doplněno, a někte- rým toliko k vžjwánj wydáno : leta 1571. /. B. P. Charissimo fratri N. S. BL Čafté zmjnky w mnohých pobožných, rozmíauwánjch na- fffch býwaíy fau, negmilegftjf w Pánu bratře, o prawé wíaft- nofti gazyka Čefkého, kterakby giž w mnohých wěcech té- měř w zapomenut] přiflía těm, kterfž netoliko řefky míuwj ale také y pjflj buď lifty buď gakékoli fpifj. Což nám oběma Ijtoftiwě býwafó, že tak vfllechtííý gazyk, hognoftf a rozliř- nými wíaAnoftmi gin/m ffawnýip řečem neb gazikům geftliže ne rowný tedy giílé welmi podobný, tak má bytí opauíitjn a a gako aatehlj ležeti zanechán: a to iwláJTtě tohoto naffeho* gafeéhoa diwného wěku, w něinžto g*kož mnohé zlé wěcjr tak také y některé dobré a welmi vžitečné w diwnau wys- íokoft wzeflíy fan. Nalezli fe množ/, kteřfž w gazyku <Latinfkém a Řeckém; jelita*, pflwl^wjfokého dofábK Tniěnj. Židowíká t^ké ře£> gako zarumowaná ftudnice, má kdoby gf (hažně dobýwal. Německý pak národ gak o zwelébený a gako pulerowánj gazyku fwóho pilen geft, widj fe. Sama toliko řcř Čefká nynj opuíTtěná a welmi y poruflená geft: aniž kdoby fe o wy- ČiíTtřnj gegj Háral, má, gakž oni (vřenj giftě mužj) flarj Čechowé zemřelj : pan Řehoř Hrubý z Gelenj y fyn geho pan Sigmund Gelenius, číowěk negvřeněgfljm nafleho wěku mu- žům Erazmowi Roterodamo wi , Camerarowi, Melanktonowi a ginym welmi miřý: item pan WoJdřich Weleníký: miftr Wá- cíaw Pjfecký, Sigismundi Gelenii praceptor, kterýž byw we XIX Wíaffjch na vČenj (odtadž fe newrátil, ale tam vmřel) píánj některá Izokratowa z f afcyku Iteckého na čefko wyložR: Vikterýn ze Wffehrdc až y onea iievměle borliwý wjry fíawatel Mikoláš Kotlář Pražfký impresfoř a někteřj wjce: kteřjž 8 gakau bedlhvoftj Knihy některé gazykem Čefkým fpi- fowali a k tiíRěnj dáwali, vkazugjť pozůftalé po nich památky. Mlčjm o tom znamenitém a welikém muži B. J. Rohowi, kterýž fobě rownélio w gazyku Čefkéra a dokonalé geho zná* mofti etc. za fwého wěku nemel, gakož podnes fkutek fwědčj. Kdoby nynj frownati chtěl knihy těchto ěaffiw čefky wydané v buď z latiny neb z němčiny wyložené buď Čefltym gazykem negprw fepfané, s napřed řečených mužuw pfanjmi neb kni- hami, gakby welikau fpatřiti mohl nerownoft? Vzřelby, ano fe čefftina někde po německu někde po latiníku pjfle: ba gii y mluwj welmi nezpůfobile y nefrozumitedlně. Ale co diwného, poněwadž w pfánj Čefkých knih přiro- zení Němcy dáwati fe mufegj, když přirozenj Čechowé ně- kteřj pro pil n au zahálku, ginj pro ničemnau neďbánliwoít a ginj pro giné fnad y wetfké přjčiny nemagj kdbr s tjm fe obj- rati. Přiffiřo giž nato , že mnozý toho nefauaj*by to co ne- fíuflného bylo, přiwykagj íefky y mtuwiti y pfáti newíaftně a nezpůfobně. A kteřjž ty nezpůfobilofti w řečech neb kni- hách fpatřugj, gakoby na famém ponařjkánj nadtjm dafti býti mělo, k ničemuž fe mjti nechtj. Kromě předeflíého čafu ně- kterých mužuw horliwých Čefkého gazyka milownjkuw : kněze Wáctawa, gemuž přjgmj Filomátea, kněze Beneffe Optátá a Petra Gzele z Prahy, kteřjž nelenowali fe kofltowati brodu, zdaby k naprawenj gazyka Čefkého nětco poflaužiti mohli. Mnoho chtěli y vfylowali, ale včiníli což mohli. Hotowá gi- ftě a pjudkým duchem zažhnutá myQ byla kněze tohoto Wá- clawa k tomu, aby w nařjkánj nad poruffenjm řeči Wawřfoce, jemuž řjkali Valla, náfledowat, téměř wjce nežli knězy flu- flelo. Nebo poctiwěgi byloby zpráwcy zboruw Páně s Eliá- flem prorokem nad zprzněnjm fwatých flužeb w cýrkwi nežli s Vallau Wawřincem nad pokaženjm gazyka a ozdob geho na- XX řjkati: poněwadž nanečifltěné newěftčjm gedem náboženftwf duíll vmořuje, geffto zkažená řeči ozdoba ani tětú neflkodj aut duflí. Awffak wýbornáby wěc byla, kdyby mohlo to obé bjti: gakož týž kněz o fwých miítřjch (ač newjm kde geft ge měí a čjin fe včedlnjkein býti prawií), žeby y včenj y ía- tinu čiftffj měli, oznamuge. K čemuž aby to býti mohío, také y w Čechách kněz Beneš Optát s Petrem Gzelem towaryflem fwým fnažně fe přičiní}, a y Zákon Nowý podlé zprawenj Erazmowa w gazyku tatinfkém, y Ortografj Čeíkau gazykem Čefkým fepfanau wůbec Čechům wydař. W obém w flak tom, gakož lidj geft obyčeg, íkutek ne podlé wůle ale podlé možnofti mjry vkázaí fe, ut int. Pro- čež zprawiwfle což mohli, ponuknut) pobožné vžitečné a náležité giným včinili, aby magjce od nich přjčinu fobě da- nau wjce o naprawenj gazyka Čefkého wřaftnofti a ozdobě přemyfflowali. Že pak innozý natom, což tito fwrchu řečenj fepfali, dofti měwfle. k prácy nechtiwj w twrdém wrtati nema- gjce chuti a neb fnad nemohfle, tak fe tomu poněkud navčili a týmž fe w mluwenf y w pfánj zprawugj ne bez mnohých přitom nedo^jků : a ginj na ty na wffecky zpráwy nebo za- pomenuwfle a neb fnad o nich nemnoho wědauce předce tak w zmatku (při mnohých wěcech k wíaftnofti neb ozdobě ga- zyka Čefkého přináležegjcých) zůftáwagj, mjftně gak kde eo napfati neb promřuwiti magj, newědauce. Ač někteřj někdy nemálo o tom w fpolečných fhledáwanjch promíauwati oby- čej mágj, wffak gefftě wždy až pofawád žádný nic čackého in hac materia nenapfal. Kdofy *) tabulam barbarolecticam wy- daí : dobrý počátek, kdyby dále (Tet předce; ale fnad ten také nebo čafu čeká a neb giž vmřeJ. Z těch přjčin gá nynj vmjůil fem těch wěcý někteťých předeffle od napřed gmenowaných mužůw fepfaných poroz- ffjřiti : buď pro wyfwětlenj zpráw jejich, buď pro napravven j w čemž podlé mého faudu oni chybowall, buď pro dopluěuj O t. Doktor W&ctaw Hajek O. Tbadeáae Hajka otec. XXI to, což od nich pominuto bylo: dobře wěda, že ne to a tak, cožbych fnad a gak chtěl, věinjm, ale toliko což budu mocy. Wůlet má ta geft, abych o pra\f ofti a ozdobnofti gazyka Če- fkého pjffe, neozdobně a omylně, to geft twrdě a drfnatě, ne- wíaftně á gakkoli nezpůfobně nepfal, léčby fe co proti wůli mé nahodilo. Poněwadž quandoque bonus dormitat Homerus, vix et ego mei semper esse potero similis. Awflak y to, což fe vřinj, od rozumných a vpřjmných nepochybugi že bude přigato, od někoho fnad i s wděčnoftj. Buduť pak napřed kláfti text té giž prwé tifftěné grammatyky Čefké a zatjm wyfwětlenj fwé : mezytjm někdy nětco y na fpatium textu, zwláíftě čehožbych gen kratičce nawrcy chtěl, znamenám. Kněz Beneš. Grammatica Czefká w dwogij ftránce. Orthographia předkem, kteráž vcij Cžefkau řeé práwě a wlaftně pfáti y řijfti. Ta fe y Leykóm hodij. Etymologia potom, kteráž vcij Cžefkau řeč práwě a wlaftně mluwiti y z Latiny wykládati. Ta fam/m Latinij- kúm přijfluflíj. Kdožkoli žádáš ěeíky řádně cijfti Pfáti y z Latiny wykládati, Máš tyto znowa wydané s pilnoftij Knijžky přečijíti *). Cato: Conira verbosos noli contendere verbis, Sermo datur multU, animi fopientia paucis. Předmlu wa. Vrozenému Pánu, Panu Wáclawowi z Lomnice a na Náměfftij, Pánu nafebe**) lafkawému, kněz Beneš *) Sapphicum carmen aut saltem imitatio eius quaedam fieri debebat : sed inemdite eompositum est, conťra rationem prosodiae in lingua no9tra. Sapphicum carmen elegans in nostra lingua qui videre vellet, in novo ▼olumine cantionam inveniret quaedam. **) Sámli na íe ten Pán byt taíkaw čili na knčze Beaeffe? Lépe bylona- pfati: „Pánu fwéoiu laika* ému" anebo „Pájiu na wffecky prawého ná- t Optét s Telče, na ten čas včitel w Nám&fltij a Petr Gfcell z Prahy, flužbu fwau a winffawánijm wffeho fpafyte- dlnébo dobrého wzkazugij. Wffem*) známo geft, Vrozený Pane, Pane milý, že každé řeži prawý zpdfob netoliko fe zachowáwá w mluwenij, ale také w pfanij. A protož každá řeč má fwú Orthographij, t, způfob prawého pfanij a z toho y čtenijt Neb kdež w pfanij a mluwenij nenij frownánij, z toho weliký zmatek a ne- rozum w flowijch y w řeči mufíj pocházetL Y žé řeč Cžefká také fwú OrtbograpkiJ má, ač gi ti, kteřijž Biblij tifkli, ne gednofteyn& zactowáwali, ftfekde takto* ginde gináč tatéž flowa pfalia Cžtenářike čteni} žádné apráwy nedali : my kdy i. fme No wý Teftament podlé Erazmowy ná- prawy čefky wykládali, widúce tu prawau Orthographij w Latiník é řeči y w Liter pfanij y w puňktúw položenij, také w míllj Cžefké řeči abychom to obé y w pfanij y puňktowánij zachowali: tehdy Orthographij Cžefkau (nemagijce hotewé odkud wzijti) sme wyittafctt, w pil«$m< rozwáženij wflech, kteřijž CžefkaíM RiWy wy|iOdi, gak w tom frowuáwaJi neb neJtawnávvali, a kteřij aeymyroěgii pfali, a podlé té sme se w pfanij y w tifftěnij zachowali **) Y že. fme tehdy také dijtky Waflij* pfáti a čijftí viili, a rowně tehdy také Matěy z Dwořiffť v Waffij tí íteuže, pres (tomu fe yak žíw od žádného nevčiw) dčfal: protož chtěgijce s obau ftran tau pracy fwau předkem dijtkám Wa- ffij tt a potom, komužbykoli toho bylo potřebij, poflaužiti, teď sme tu Ortographij znowa složenu nowým prefem wytifkli božeoítwj mitownjlcy lafkawému" anebo opaftiti pronomen a řjey pHdarfa adverbium „Pánu lafkawě prjzniwému." •) Lépe bylo řjcy „Wffeehněm." Nepěkně ten dativns t. „ty wffi" tu # stogj. •*) Meruit eerte laudem hac in re bonus et pius vir bic, t. kněz Beneš Byt muž pilný, jemuž rowného kněze toho swécenj Řjmfkých biíkupů w pobožnofti oprawdowé y w wěrném Pánu Bohu (pokudi wědt-l a znal) ítauzenj na Morawe nikdy fenu newidět. i aby ény jako teti dobrý Timolheus a ona dobrá Zuzanna <* mladofti w Zákoně Páně čtúce w Pijfmijch fwatých fe wy* včowalú Grefttižeby pak kdo pracý tauto naflij gfa hnu t a zbuzen, nad to geflftě nětco fpráwn&yflijho k Orthographij Cžefké naffel a wj- hledal : my wděčnij toho gfauce z toho Pána Boha chwáliti budeme *), Nebo každému w řeči Cžefké zběhlému giž fnáze přigde oprawowati nežli od počátku počijti. Wffak Waffe Miloft z tohoto malého dijtkám Waflím poflauženij wždy tu powolnoít flužebnijkúw fwých a hotowoft ráčijte poznali, bychom w čem wětfljm mohli, žebychom gim rádi poflaužili **). 8 tijm day ae Waffijtt Pán Buh y s nimi podlé obogijho Cžtowéka wždycky dobře mijti. . Dán w Náměfftij we Cžwrtek památky fw. Zolij Léta MDXXXIIL Diětichún ad lectoremx QuUquts arnas sermonem scribere rite behemum, Et tegeře, hic modtcue praestat utrumque Uber *) *Noa minor est virtus quam querere nacta toeri: quid vero aógere atque exornare? ?*) Laudandas est placidas et lenis haias boiii viri anímna: utioam sueeesgoreg eiuf eam imitarenturí li en pí K Orthographia, (5) yakžfe z Ržeckého yazyku wykládá, geft vménij prawého, mijrného pfanij, a z toho také prawého mijrného Čteni). Ro%dělenij Orthographij. Yakož giná každé, tak y Cžefká Orthographia, w dwogij wžcy záležij : 8 ftrany zwuku fl o w, w fluflhém Liter poftawenij, yak íe kteráflowa kterýmiLiterami pfáti magij k fnadněy ffijmu wyflowenij. A s ftrany fmyflu řeči, w fluffné puňktúw rozdijlnofti, yakfe která řeč kterými punkty má dělitik fnadněyíTijmu fmy- fla wyrozuměnij, aby tak každému Cžtenáři faáze bylo i flowa wyflowiti i wffeliké řeči wyrozuměti. Neb yakož Litery rozdijl- ný zwuk, tak puňktowó rozdijlný fmyfl vkazugij. Prwnij ftrárika Czefkě Ořthographij. (•) Ku poznánij prwnij ftránky Orthographij Cžefké řefi, a ftrany zwuku flowtyak fe která flowa kterýmiLiterami ^přáwž a mijrně magij pfáti k fnadněyíTijmu wyflowenij, geft potřebij Nayprvé pořad wffecky Litery, totiž, Abecedu Cžefkau poloiiti. Druhé rozdijl mezy Literami w mocy zwuku gegicb, oznámiti. Třetij přijkladnČ, pořádně to wffe okázati. C žt v r t é, některé Breuiatury, totiž : vkracowánij pfanij znamenati. Abeceda Cžefká: a, á, b, c, č, d, í e > é, f, g, h, i, ij, y, ý, k, 1, m, n, u, o, p, r, ř, f, s, ir, fi CfOt š ' *> < v > u > ú > w > x > z > *• 4 Beneš. Rozeznáni} me%y Literami w %wuku a w mocy. ( 7 ) Vocales. Hezy wlTemi Literami, loto geft prwnij rozeznáoij. Sfeft gich flowau Vocales, neb Cžefky, hlafyté: jako a, e, i, y, o, u. Které proto flovau Vocales neb hlafjté, že každá ta Litera hlas fwúy proftranný má, yako: A fámo, E farao, též I •malé, y ^weliké Y také, U famo proftranný hlas Činij. Consonantes. Giné wffecky Litery flowau, a gfau Consonantes, aneb Cžefky, fpoluzwučné: proto, že ne famy ale wždy s ně kterau * těch ffelti fwúy zwuk magij. Yako přijkladně : maft ; treft, mnich, my 11, koft, duelu Gfau owiTem w Cžefké řeči některá krátká potworná flowa , geilto žádné Vokálnij hlafyté Litery nemagij. Yako: wrch, frp, trh, chrt, fmrž, finrt, krk. Ale w $iaých yazycých toho fe nenalézá* Had Vocdlemi, to geft, nad hlafytými (8) Lite" rami, co md %namendno býti. Nad Vocálemi fluffíj znamenati akcenty, to geft, Čárky tenké, na ftranu tržené. Kdežkoli ten akcent nad kterau ftogij, tu geft toho hlafu neb toho zwuku dlauhé woftřeyflij zněnij. Kdež pak tohoto akcentu nad kterau nenij, tu geft toho hlafu krátké y mdleyffij zněnij. Malé neb tenké i, w fwém prodlauženij,mijfto akcentu dwoy- náfoboě fe klade takto ij. Yakož pak y giné Vocales neb hla- fjté w fwém prodlanženij a w fwém oftřeyffijm zněnij mijfto akcentu dwoynáfobně w Zákoně gfau položeny. Nad Consonantes, to geft, nad fpolutwuéný- mi, co md znamenáno bytU Nad Consonantes fluílij znamenati apices, totižto wríTky oblTijraé krátké: kdež těch nad nimi nenij, tu každá Litera bez toho wrífku, w fwém přirozeném zwuku znij. (9) Ale kdežkoli nad kterau ten wrffek ftogij, tu geft té litery, neb hrubffij, neb tenflij, y břiněawěyflj zněnij; nebwrflkowé změ- něnij přirozeného zwuku nad každau Literau wyznamenáwagij. Beneš. Blahoslav. i Yakož to wffecko pořádní w přijkladijch Abecedy vká- »áno bude. Poněwadž kněz Beaefó litery wffecky, kterýchž Čechov wé vžjwagj, nezle wypfaí, y * gicb rezdjly, mb| mi potéety toho opakowati; ale to, což mi fe při tom widj k dopínénj neb k náprawě náležeti, přidám. A negprwé; O akcent jch, to geft Šárkách neb fftreyffcých, kteřjž fe kladau nad těmi literami, genž flowau vocales, dobře pjffe. Ale přjdawek ten o odwogowánj liter, totiž aby piáno bylo if. te. etc., nenj dobrý. Nebo to Éárkau tán zpraweno bfů má na wrchu položenau, bez přidáwánj liter nepotřebného; gako Pánu, kánS, páně, gménu, twémik Při liteře pak i netoliko to tjm íftreylTjkem mfiže y má býti zpraweno, ale také může gemu Jttufljiě o«áfek dolů přidán býti takto: jf, bez odwogowánj geho. A bude y attméft- knánj menffj, y Čtenj zpozdilým Čtenářům íaadaěgflj: purior erit scriptio, dum nulla nisi necessaria litera scribitur in vocfbns. Že fau tak někteřj giž y popřiwykli dwogiti litery beze wffj potřeby, fnad od některých německých pffařfiw tomu fe navčiwffe , tjm nenj fobí co překážet i. Kdo de přiwykl, nechážť odwyká ; zlý zwyk prawé wlaítnofti aby poftaupiř, fprawedliwé geft. Djli kdo, pjfaři liftownj tomu nefnadnS přiwyknau, ano hned nemohau a nemagj kdy ITetHti toho: y to aafrade ku překážce; neb liftowé fe k tomu negwjce pjffj, aby gednan neb dwakrát přeCteni byli. Protož pjffjli pjfaři tak leda fcytó napfáno, aneb leda fe pjíTjcjho wůle a mjněnj wyrozumšto od Čtenáře, á to wffe nafpěch: nenj gim co za zlé mjti. Ale když to pfáno býtí má, což má dtauho trwatí etc., tuť ííuíTj aby wítffj pilnoft přičiněna byla. 6 Bene i- De diphthongis. Zie w každé řeči Diphthongi fe znamenagij a vkazugij, fluíTij wěděti: že Diphthongus geft dwaa hlafytých Liter, moc íwau držijcých, w gednu Syllabu f po génij neb zběhnutij. Každá Litera Vokálnij, fama neb s ginými Consonanty, má obzwláiítnij Syllabu Činiti. A protož když fe dwě fpolu (obě moc hlafu fwého držijce) w gednu Syllabu zběhnau, to flowe Diphthongas. Pět pak Diphthongú w Cžefké řeči máfi znamenati: ay, au, ey> oy, uy. Tu wždy gfau dwě Liteře Vokálnij, obě fvvau moc držijcý : a obě fpolu gedinau Syllabu Čiňij. Ay geft Diphthongus hně- wiwofti. Yako: Ay nech mne; ay co Činijte. Au w Cžefké řeči geft Diphthongas vžitečný. Yako: přigdatf, buáau, když fe o mnohých mluwij. Též: tau cetiau, íwau rukau, když fe in Ablatiuo foeminini generis mluwij. To ffijře poznáfi z Etymologij. Ey 9 yako: %ey, neymWeyiTj. *) Tu také někdy malé i, fpolu s e 9 a b welikým y mijfto Consonantu w gednu Syllabu přicházij. Yako: pilnieyílj, mijrnieyjQTj. Oy 9 yako: boy, hoy, koy, íoyí. Taflowa w Zákoně někdy fkrze y, někdy fkrze g tifkli; ale každý mfiže poznati, že zadu ne y, ale y weliké znij. Vy, yako: mtíy, tv/úy, swúy. Ty dwa Diphthongi uo ie někteřij w Czefké řeči pfanij nenáležitě pijífíj: yako: Tiuóh, muoj, áuoxn, w^era, mgfera, fwědectwte, narozenfc, flufffeli, ttyffiece. Mohlibychom y my též welmi fhadně pfáti: ale že toho poznati nemůžeme, aby kteřij Lidé tak mluwili : Neb by podlé takowého pfanij w mluwenij mufelo býti diwné auft křiwenij. Protož yakž fami mluwij me, y giné Lidi mluwiti flylfíjme : tak bez těch Diphthongú pijffeme* Yako: Btih, múy 9 dtfm. To u s akcentem to prodlauženij a oftřeyffij zněnij dobře zprawij* Též wijra, mijra,fwědeclwij, narozenij,flulljjli, flyCTijce: tu fámo dwogité ij, ***) dobře dlauho a dofti oftře znij. *} Lépe a wXaftněgi takto napJíTeš : NegmileySj , mjrntyíTj , chwálenf, wzdálenj, bogng, ryterug, bog, kog, hag. Nebo ne litery y tn zwuk geft, ale zwlálTtně litery g 9 kteráž rowně tak ííuJTne může ftáti nazad gako y. **) uo takto lépe pfáti : u-Btth, mSg, dám. Gako též wjra , anebo pro- fte wjra t. g. y dlauhé / , y fftreyíTek na nore vdětati : pjseň, pjsmo, wjte, wjti. •**) Ne dwogité ij, ale dlauhé s ITtreylTkem: j* Beneš. Blahoslav. ? Nám fe wždy widij, že takowé #0 a ie, yakž fe pijíTe, zlý.zwuk w Cžefké řeči a welikau překážku Cžtenáři éinij. (13) WíTakgeftli že fe komu takowé pfanij předce lijbij,má toho dobrau wúli: my wtom žádného nechceme haněti, než což fe nám mijrněyílíjho widij) to gfme obKjbili, y giným vkázali. *) Žfeby pít diphthoíígůw bylo, pjffe nezle; wffak fleftý iě a fedmý uo nic neílkodilo přidati. Zdáli fe mu to wéc býti nenáležitá, až otom y dofti důíkliwé napfaf, kterakby tu diw- né auft křiwenj býti mufyto, a že oni s Gaelem nikdy žád- ného tak mtuwiti neflyíTeli etc,: BeneíTowi nenj ditrn, gedno proto, že wjce byl Němec nežli Čech; mohloby fé mu bylo řjci: Ne sutor ultra crepidam; druhé, že ty měl w offkliwofti (ač ono wiz gak fprawedliwě), kterjž ten diphthoňg pilně zacho- wáwali. Než Petr Gzel, zdá fe, že nebylo hodné, aby fe z Prahy pfat, poněwadfc w Praze býwage a fnad s lidmi y letny mi, to geft, ftarými, mlnwjwage, toho neznamenal; leč fnad neměl dobrého fluchu, protož tak fubtylnýcb hlaholůw (14) chopiti se wffemi gegich rozdjly nemohl. A pakliť fau oba, y Beneš y Petr, byli impeditae linguae, neproftranného a nezohýbaného gazyka ; pročež toho diphthoňgu, bez mrzutého auft vkřiwowánj při wyřjkánj fyllab těch, wypowědéti neb wyřknauti nemohli: ale mnohým těm, genž také y w Praze býwali, y někteřj tam fe zrodili a wychowali, a. Čefké řeči dobře wyroznměli, potom také y mně fe widj, že Čefká řeč bez těch dwau diphthoňgu, y náležitě pfána, y práwě a wíaftně mlnwena byti nefnadně muže. Giftě, kdož dobře fwědom geft Čefké teči, a nemá němčinau a gegjmi obyčegnoftmi zmotaného při Čefftině faudu, tent zřetedlně to nalezne, že těmi liter odwogowárijmi aneb famými fftreyllky, s wrchu nad literami kladenými, nečinj fe k Laudanda est haec modestia et imitanda. Ale zet k nj bylo cosy pri- mjffeno, gakás k některým kyfefůftka: čehož nechci připomjnati, pon&wadž giž ti ohogj w Pánu zefnuli, i to umřelo s itimr; byli tec lidé gako y my. 8 Sinho#lar. doftí wJaftnofti á Ozdobě g*zyka ČeíkéhO při téch lyllabácb. Ačkoli do toho íftreyflltt gakéfy íitéry zoftfeaj Benefi nwefti a ge wněmxawřjti chtěi; ale gak fe ten fám flbreyffek stjm gakýmfy zoftřowinjm dobře troff nad tjm ftowem Báb, dobrý Čech fnadně rozuměli může , y z zwaka toho ffowa, (16) dobře a práwě, tak gakž nález], wyřknntého (neb fe ta fyllaba, kteráž ten geden neb drahý diphthoňg zdržuge, fáma gako w anftech dobře mínwjcyho Čecha rozwjgj), y z toho* i» ftařj proftžgffj pjfaři ČeíTtj pfáwali to ílowo takto: Bob, ano fe geffitě in compoaitie tak y wyťjká y pjffe: gako Bohdá, et in obliquk, Boha, Boha etc., item ftaré flowo: Bohwy- iehneg, Bohpomozy, et propter euphoniam Bopomoiy. Podobná k torno geft y regele (t. g. npráwa Philomate- fbwa), kterauž potofctt w fwó Etymolog), prawě, žewykládáno býti má: Henanram bonám dabunt* dadj mjni dobrá, proto ie geft accusatiuts a ne aMatinat. Okolo Strašnice * Brodu Vherfkého, mffiy y na Slézfku tak mínwj Horawcy a Sle* zácy; ale Čechowé nic. Nebo ne gazyk a neb řež regulj, ale ten, geai regule wymeyfllj a fpifnge, řeéi neb gaayka wiaft* nofti fletriti má. Protož nepfati tak: dobrú nyro; ale pfátí dobraň mjrn, gako in ablatioo inatfumenti: dobraň měran. (16) Welikáhy ohyzda byta w ře« Čefké, kdyby ta řegňlo mjfto mjti a zachowáoa w mtwfrenj hýli m»a, kdyžby rjkáuo byío-.kráfnú ženu pogftř, čVtú ftahfadfc nlá, libú wini má etc. Měloliťby býti tak Čefké řeš ozdob ttjnáno, prosby také 6 fwrchu pfanými neřjkal: w kůtě fedj, búda shnitá, múdrý ftowěk, púíTtj fe s wrcbu, na fůd toepůgdu, fůdowé, búřky. Ale zet geft tám toho Benefi nezachowáwat — neb y w předmíuwě na tu fwau Orthographj položil to flowo : Čafuow (?), fám proti fwé reguli učiniw — o ten rozdjt accusatiui ababla- tiuo máto geft, může o něg dobrý pokog býti. Leykt gifté nepotřebuge rozeznánj inter casum ablatiaum et accusatiuum, a vítný w latině Čech no po té famé termiuacý au, ale po giných ftowjch okolních a neb po wffj fentencý t. g. po celém fmyflu flow několika rozezná, qui casus šit. Philomates welj Blttho&lat. 9 rozeznáwati táa termitiacý (t. g. tjm koncem átieb konce ter- minem), kdeby byl accusatiuus caéus a kde ablatiuns instrn- menti (nam simplex ablatiuus djtodté mjry») (17) Y dobře prawj poněkud > a poněknd ale. Dobře djfli mim dobraň mj¥ft» ítuffný accuaatitms geft; ale djfó-li: mám dobrú mjrn, gií daí poljéek Čeíftině; neb Čech nedj dobrú, ale dobraň, Á takž y mnoho k torna podebnýoh fíow, gaké: Péknan fukni, kráikau, běhtau, Fpěflhan celta, gatm waztm, fiaénau et cetera infinita verbalia nomina. Protož ta regule Philomatefowa wymazánj geft hodné, abySeiftiny nekazyta. O tom pak diphthoftgu ie — totoby mohlo krátce řečeno býti. Poněwadi fe na tom mjftě nezdál* tyti Betie- ffowi íTkodnó položen] téch dwau liter t. g. 1j, y pro* má býti flkodné poloiiti mjao drahého i podlé prwnjho litem e (wflak ono mářo wjce saměAkná nežli/) ? Poněwadfc ti, geni zpráwně Čefky mhiwj, hlaholem fwým na těch některých mjftech (kdofcby wflak pozorowati toho pilně chtěly et nou coreret iudicio aurium) ne farau wtaftnoft litery ■ % ale také ůjt w*aft* nofti, kterauž má litera e, obfahugj: gjefti, pjeti, djeti, pje* fmo, zjezeň etc: ftaíj pjfaři Čefftf djphthoňgn toho n*»p*afffc6li, (18) což kdož chceíi widéti, pohledí do Biblj neb Zákoniw dáwno na pargaitoénČ pfaných, wfle to tam spatřjfi. Ano y w tiff«* těných Cefkých knihách ftarých toho moožftwj geft, zwtáflté při těchto fíowjch: wifjeffe, nofyeffe, wědjeffe, bjefle, gelfitenftwje etc. Item, wiz PasfionaJ ftarý tifltěný* Item wiz knihu Frantiflka Petrarchy, gifté vžitečnau, od Pana Řehoře z Gelenj z latiny do Čeflltiny přeloženau. Tam netoliko naleznefi diphthoňg tento *>, ale naleznefi dwě litery fpoíu, totii if 9 á k nim gelftě pfřidanan tttem e, takto: zmijenka o práteJftwiJe. Posn. To wse, což fem o tom diphthongu ie napfaí, kdo chce muže sir- hati a spaliti, gát nic sa z?é mjti nehadu? anebo nečjfti toho, ale přeíkočiti. Gá fem to pfař proto, že fem mufyí ; proč ? nepowjm nynj. to Blahoslav. Kdož dáwno w Čefkém gazyku wydané knihy íjtá, mohlby z nich y tomuto wyrozuměti, že ftařj Cechowé to spatřili, kterak ten diphtboňg dwogjm zpufobem gde: nikdy gedaé litery wjce fe hlahol obrázý a druhé méně, a též zasfe naodpor: totiž, někdy wjcey někdy pak e zawznj, a druhé maličko fe gen drbne. Gako: djemeli, zpjewati, břjeti, mřjeti, pjeti.— tu y velmi wznj w té prednj fyllabě, e pak maličko (19) při dokonánj zwuku fyllaby fe dotkne. A zasfe na odpor, někde e welmi zawznj, a wflak proto negprwé nemálo fe dotkne litery j \ jako v přjkladu: pjeknie, powieft, kráfnie, libie etc. Tu kdyby famo e gmenowal neb wjřkl, tedy takto bude wznjti: pěkné, póweft, kráfae, libe. *) Y protož ftařj naífí chtěwITe dofti včiniti wlaftnofti řeči, y pfáwali na obé diphthoňg celýt. g. tíbě litery ftawěgjce naobé takto : mjeftie, miel, kráfnie, mnie- gjeffe, powietřje, a bjeffe, fuknie, rozdielili, fwiedectwje, praw- die etc. Tak y kněz Benefi w fwé na Nowý Zákon předmluwé» dwakrát flowo toto a takto položil: proftfe, měw napfati (a neb ten geho chwálený nowý Impresfor wytifknoutfy profó£ Item, w též předmluwě také podobně k prwnjmu ftogj to fío- wó: gefftte, kteréž takto mělo ftáti: geiTte. Také y toto geft nemalé wážnofti hodné při tom diphthoňgu, že mnohá flowa (multae voces per hanc diphthongum discernuntur) položeojm w nich neb nepoložeujtn toho diphthoňgu rozeznáwagj fe. Gako : gjm, s dlauhau literau et čum acuto accentu sine diphthongo significat instrumentum: gjm, totiž tjm mečem neb nožem, gá fem gjm v řezal etc. (20) Item gjem 9 est verbum et significat: edo. Item gim eis; gim, těm pacholkům deg něco, est enim datiui casus. A njže fe potom mnoho takowých flow vkáže. Ale že pak tjm toho diphthoňgu zachowawánjm dála fe některým, zwláfflf gazyku Čefkému fe geffté teprw včjcým, weliká při Čtenj překážka, tak že newěděli, kdy který způfob toho diphthoňgu mělby býti zachowán t. g. kdy wjce j nežli e 9 a kdy wjce e nežli j má býti hlaholeni dotknuto — gako při *) Verba et ad verb i a eonfundereutur. Blahoslav. 11 tomto ílowu: pomnie; napjflefó: on pomnie ptigde, a též: on poranie na to. — Tu kdož gazyku Čefkému dobře nerozumj, newědělby kde kterým obyčegem ten diphthoňg hlahotem zacho* wati, a z pjfma neb napfanj tomu nehnedby srozuměl mocý fíowa, ale zpletlby fe w tom. Nebo giné geft : pomně t g. za mnau, a giné gest : pomnje t g. pamatuge. Y protož po Čaíých obmyffleno to, abj mjfto toho diphthoňgu ie, kdež fe má wjce e 9 nežli / dotýkati, nebylo pfáno obau liter, ale famo toliko ex a pro rozdjlod ginýchi, (21) aby nad njm punkt jk poftraně, nad tjmmjftem, kdež,/ ftátimělo, kíaden byt; takto: gdéte, pékné, kráfné etc. a tak nemalá nefnáz y zatněftknánj odgato geft. Benefi o tom dj, že ten wrflek za > ftogj; item, že tují fwau moc tratj a za consonant znj ; nihil dictum eat meo iudi- cio, powj fe o tom njže náležitěgi. Druhý pak způfob téhož diphthoňgu t. g. ie 9 když wjce / nežli e wznjti má, předce nechán byl a vžjwán pokládánjm obau liter cele, gako: pjefmo, djetě, mjefto. AČ nekteřj pjfaři nedbalegflj a proftěgíTj předce to pletli, t. g. měwffe pfáti e pfali ie, a zwíálTtě při dwořjch panfkých etc.; kdež j mělo bytí pfáno, že tu pfáwali ij t. g. odwogené J, gakž někdy fnad w němčině přiwykli m, n, r y giné litery dwogiti. Ale zdá fe, žeby fe takowému zmatku a nefnázy takto mohlo wftíjc wygjti: abychom gakž oni prwé předkowé naífi z diphthoňgu ie udělali é, tak y my z téhož diphthoňgu druhé Čáftky (t.g. kdež fe wjce j nežli e hlaholem wynáflj) udělali famo j s něgakým znamenjm* (22) Gako takto*, abychom vžjwali formy neb způfobu tohoto: J: gako vpřjkladu: pjftno, mjfto etc. t. g. aby litera e, poněwadž fe gj maličko . dotýká , ne podle / a- neb za / ftála, ne% nad J, a ta aby byla maličká, podle njžby *aké puňktjček maličký ftáti mohl, tak gakž w kancionálu w Poífftě tiíTtěnóm geft učiněno. A takby fe fnad učinilo dofti y těm, genž toho nelibugj, aby ie diphthoňg měl tak cele pfán býti, y těm, kteřjž bez toho diphthoňgu býti nechtj. Ano y těm byloby napomoženo, genž od některého giného gazyku překážku magjce, nevměli toho diphthoňgu proftranně a wlaftně wynáJTeti, ale pletli fe 12 Blahoslav. w tom. A widj fe, žeby to nemělo býti mnohým nepřjgemiié r geffto podobně tak Němcy w některých fíowjch ěinj, že gednit Uteru maličkau nad gUau wětffj w řada mezj ginými w fíowé ftogjcý kladen, a zwiáfftě w knihách tifftěných; nebo pjfa- tmm nenj tak fnadné tomu hned přiwyknauti, a to wiTudy nachowáwati. Ačby fé mohlo někomu zdát i, že u Němčiny geft rozdjlná wěc: lótiž oni toho dipbthoňgu (23) zwuk počjna^j od litery wrchnj k té genž njže ftogj, gako: T>*ter, to&te, fure, ale Čechowó od litery mžfTj k hořegflj t g. od J k liteře e; pjfefl. Wflak nenj to nic na ITkoda: nýbrž pořád- něgíFf geft wěc gjti předfé Čtenjm {neb w Čtenj) po literách, ta když fe přigde na tu wrchnj e, maličko to / poroztáhnauti na způfob nakfoněnj fe k liteře e. Takt my tak dobře práwo k tomu máme tu literu e nawrchu kláfti gako Němcy, Ano et ratio tonorum dobře fe trefjf , quia j tonům habet acutum, e vero gravem, atque hinc diphthongus ista habebit compositos tonos aecundum euphoniam, nempe ex acuto et gram circumflexum tonům ut: djtě. AS negwětffj přjčina v mne toho geft odgetj překážky weČtenj, zwláíTť pro newelmi zwykíé a vměJé Čtenáře, kterjí mézý mjeftem a měftem nevměliby rozdjlu we Čtenj učiniti, atque sic auditorům animos turbarent etc. A wffak při tom diphthoňgu widj mi fe tato znameftatá wýminka býti fprawedliwá a hodná toho, aby byla zachowá- wána, totiž tu aby fe (24) ten diphthoňg je kládí, kdežby bez něho wlaftnj Čefké řeči htahoí býti wyneffen neb na- pfán nemohl; aby tak rozdjt by} mezy těmi třemi způfoby i,j 9 Í Gako takto: Pjfař zpjwá opitý gfa. Gefili že pak k tomu to bude zdáti nefnadné wyrozuměti, totiž kdeby mělo wlaftné pfáno býti famo / « akcentem t g. s ITtreylIkem nawrchu, a kde / s tjm maličkým e; tedy afpoň nechážť pjffj famo/ • ITtreylIkem a ocáfkem od litery i doM trženým takto: / Gako: pjfleme, dogjti etc, Wždy bude menflj ITkoda, nežliby j ocá- fek y litera e zanechána byla; bude fobě mocy to dobrý Čech feáze oprawiti, totiž nad ty na / jiodle toho akcentu maličké e tenkým pétem připíatL Blahoslav. Roh. 18 Ale aby wždy nějaká pomoc k rozeznán] mjft, která potřebug] diphthoňgu J a která famého díauhého j a akcentem, učiněna byía; necháiť fe otom nítco napjfle, fnad někdo bude mocy toho dobře požiti , a zwíáfftí ti, kteřji o ten diphtnoňg ie tak welmi ftogj a od něho puftiti nechtf. Pozn. Ale poněwadž fau ti lidé giž zemřeli, kteřji ten di- phthoňgfetak welmi fobě wážili: může toto mé o něm obfljrné napfánj třebas] y w nic obráceno býti. Regnlae de diphthongo: je. Primům de nominum syllabis ultimis in numero stngulari. Nomina verbalia neutrina generis, quae in literám i de- ainnnt, gako: to ( mtfofrdenftwje Siněnje fpomoženje a giná mnohá fíowa těmto podobná in norainatiuo habent diphthongnm je. Gako w pjfojch welikýcb K, \% gitje radoftně, J. H. toho pokánje, mého dobrodinje. phthongnm, aut etiam communia aubatantina, quibu* adiectina maacnlina opponuntur; nt Syn Božj, hnSw Božj etc. In datiuo amittunt diphtbongum, retinent autem / cum tceentit, takto: tomuto mttofrdeůstw], dobrodin], pokánj etc. L 6. každému ftwořen], nechtě* tomu zahynut], přiffei k zahy- nut], tomu vfout], zahynut]. J. Í9. dobrodinje howěnje gedenje pitje miftrowánje wzkfjflenje wftaupenje nawrácenje mudrowánje RdH. Bluhosluv, (26) Nota. Ta litera k, když geft praepositio et signifičat ad, tedy geft u nás w ČeíTtině datiui casus. Gako k miftru, k Janowi etc. A wždycky můž za febau mjti particulam datiui casus: k tomu, k těmto etc. Protož iuxta regulam ta ftawa: k zahynut), k protiwenftwj, k zafljgkowánj etc. abiiciunt e ac retinent / longum. Accusatiuus similis est nominatiuo, et fere in eius náturám transit, igitur retinet diphthongum. Gako to miiofrden- ftwje etc. gako w pjfujch welikých L. 18. pro dědictwje. F. 6. fkrze ftwořenje, (krze ČíowěČenftwje A.6. itemA. 7. wnitřnje obžiwenje J. 14. Činiti pokánje. A také někdy fere genitiuo utimur pro accudatiuo w řeči Čefké: gako 14. Čtenj pofíau- chati. Sed bac de re alibi dicetur. Vocatiuus vero retinet diphthongum, gako: ó miíofr- denftwje přewelikó, ó narozenje, B. 9. (27) A b 1 at iu u s quoque retinet : is enim hic nominatiuo est similis (sicut et accusatiuus}. Gako ex hac perditione z toho zahynutje, bez prodlewánje, vkiadánje, J. 14. Beze wffje, odewlTje mocy, ze wffje, C, 7* P. od ftwořenje. P. 12, f z ftwořenje F. 16., z kamenje, od očekawánje D 10. Excipienda sunt tamen ea, quae in loco et ad locum si. gnificant, ut infra dicetur: quae magis ad accusatiuum pertinent. Ablatiuus instrumenti etiam retinet diphthongum, gako: wffje fytabů. In aftquibus vero adiecta litera e ad Ion- gam literám j assumit m, gako: wffjem zbožjm (a nebo, gakž někteřj pjffj: wffyem). Item assumit et literám i: gjž, id est: kteraužto wěcý, tjm, hac re, ČíowěČenftwjm. L. 20. wyffeí narozenjm. M. 20. mladoftj, Črftwoftj. Tamen obser- uandum: Ta ftowa: gjež a tjem retinent diphthongum, etiam apposita litera m aut *, propter discrimen ablatiui a genitiuo. Gako gjež — tau mocý — učinií ; gjž — té mocy — mářo máS. Quod ad vocem: tjem — hic proprietas sonus diphthongum requiriu (28) Casusóctauus vero non retinet diphthongum ; gako o pokánj, o narozen], o vmučenj, o zawedenj etc. Quia re- dolet náturám accusatiui casús in verbalibus nominibus. Roh, Blahoslav. 16 F. 5. Rohii haec fuit regula, quam ille diligenteř seruauit : Praepositiones quaedam, cum anteponuntur nominibus verbalibus* anríttunt diphthongum. Gako: w, k, v, při, po: w náfíedo- wánj, w dobrodinj B. 10. Item v wzkřjflenj, k vmu&enj, k vtéflenj C. 6, k obžiwenj D. 10. při wzkrjffenj D, 12. D. k., po zdegfljm pracowánj kraiowánj. Nota. Wffak při té liteře w třeba toho íTetriti , dum construitur accusatiuo, diphthongum retinet. Gako: přigme w fwé kralowánje D. 4. Quando vero ablatiuo anteponitur, ab- iicit diphthongum. Gako: w vtŠffenj, w oflawenj C. 9. w wěč- ném vtéffenj D. 10. A wffak stjmto doloženjm : Praepositiones istae a zwřáffř: w, na etc. cum significant in loco, auferunt diphthongum. Gako : w zahynutj, in perditione. Item : byí na cwičenj nebo na včenj: Fuit in exercitatione etc* w tom do- brodinj B. 10. Dum vero significant ad locum, retinent di- phthongum. (29) Gako takto: přigjeti mufýfi, a neb vweden budefi w zahynutj e, do hrozného zahynutje, na zahynutje, na weliké pokuflenje, w pokufíenje, Hanc regulam quidam volebant admedias syllabas aptare: atque ita euertebant regulas proprias mediis syllabis. Gakož y w pjsnjch na některých mjftech tak pobíaozeno geft, fnad y pro nepilnost Impresforůw. G. 13 lidem k wjře; ubi diphthon- gus retineri debebat, nt regula generalis infra posita dočet Řeklby pak někdo: Kterak leyk pozná, kde geft casus nominatiuus, kde accusatinus etc., protož gak vžiwe této zpráwy? Y takto: když k takowému fiowu napřed mfižefi přidati toto fíowjČko: to, gako: to miJofrdenítwj; tedy geft casus nominatiuus, totiž gmenugjcý. Dále: když přidati se trefj toto fiowce: tohoto; tedy geft to casus genitiuus, gako: tohoto miiofrdenftwj. Item: když přidáíi ffuffnŠ: pro neb proto, zato, nato, do toho, íkrze, nad; tedy geft accusatiuus, gako: pro miíofrdenftwje , pro fpafenje, A když fe treff ó dlauhé ; tedy geft vocatiuus. Když pak přidáš : od tohoto, ane- bo w tomto, (30) nebo z tohoto, anebo bez tohoto ; bude abla- tiuus. Pakli : tjm nebo stjm; bude ablatiuůs instrumenti: tjm miiofrdenftwjm. 1S A ok. Biahoslst. Giná pak nomina foeminina (to geft gména wScý du- cbowajch nebo tělefných pokolenj feeníkého), kteréi in no- mioatiuo, w fwém péwodu na na i ale na některau ginau litera fe llonáwagj: gako radoft, boleft, DTtědroft, plnoft, a wffak potom in aUqnitHis caaibus terminantnr in i (t. g, w ginem gich íkioněnj na i fe fkonáwagj), gako : této radofti, taoto ra- dodtf, o té radofti: ta též m numero fíngnlari tanto regnlj wtom a tu, kdeí ae na i fkonáwagj, zprawiti fe magj': gako ra- doft, radofti, tanto radoftj, o fftědrofti, od fftědrofti. No mi na masculina, qnae nonfininnt in i 9 gako: wzatek, smatek 9 barwjeř, fleftkýř, in caaibna singularis nnmeri nepo- třebngj toho diphthongn: gako in datiuo: barwjři, fleňkéri. In plnrali autem numero, verbalia nomina in i desinentia, in nominatiuo et áccusatiuo (31) retioent diphtbongum, gako: mi- iofrdeofmje. Item B. 10. ta fwá dobrodioje: ač ta geft accusati- uus: zpjwinj, žehnánj, běhánj, cwjčenj. In genitiuo j longum sine diphthongo habent, gako : negfj wděčen mých dobrodinj* In datiuo tolikéž, gako: k rozličnému pokuíTenj: multo magis additalito* ra mt gako) dobrodinjm. Vocatiuus nominatiuo similis. Abla- tiuus abiicit: twých zaf|jbenj d. 10; od wffj: pediculia. Observationea quaedam. Cetera autem nomina quaedam, quae in plurali numero non desinnnt in i sed in e s puňktem, gako: fwiné, djné, ffkřiné, eandem aequuntur radonem ot in genitiuo , vbi j lon- gum sine diphthongo habent, et in datiuo quoque addita litera m, gako: djnj, fwinj, djnjm, fwinjm. Quae veroin e sine puncto desinunt, ea aliam habent rationem: quam ex declina- tionum formis, quae fortasais tandem subiiqientur, suo loco dis- ces, sicut et cetera nonnulla. Nomina quaedam, maxime vero comparatiui gradus et superlatiui in i desinentia, in nominatiuo singularis et plurajis numeri, tum propter differentiam, tum propter proprietatem pronuniciationis, singulárem sine diphthongo » plurálem vero cum diphthongo habent Gako: ten ftarffj, tito ftarflje; item ten hodněgffj, tito hodněgffje, wětflj, lepffje. Quae vero vnum Roh. fíi ahoslav. nominatiuum, seu singulárem seu plurálem in i habent; alterum autem non in i sed in aliam quampiam literám: in iis non vtimur diphthongo, vt: towaryffi. Sed verbalia nomina plurima sequuntur rationem supra positam de singulis casibus Iq. in vtroque nominatiuo plurali et singulari habent diphthongum. Vt mnohá rauhánje, pomlauwánje C. j. item pokuíTenje, haněnje, rauhánje, vtrhánje. De diphthongo je in verbis. Prima persona et singularis et pluralis numeri abiicit diphthongum. Vt: wěřjm, wěřjme L. 13. widjm, widjmet N. 15- wěřjme C. 10. chwaljme, fíawjme C. 18. držjme L. 18. pěgjce C. 4. bydljme C. 4. Secunda persona in numero fingulari quoque j longum sine diphthongo habet. Vt: widjfl, míčjfl chodjfi J. 18. Syllaba finalis in verbis tertiae personae numeri pluralis non habet diphthongum: sed tantum j literám longam. Gako: wftupugf J. 9. (33) radugj E. 6. zbuzugj E. 4. Exeeptio. B. J. Roh in tertia persona plurali vtebatur diphthongo in iis verbis , quorum singularis numeri tertia . persona in j quoque terminatur : atque hac ratione volebat differentiam facere inter numeri singularis et pluralis tertiam personam. Gako: on wěřj, krtj E. 8. b. fedj F. 16. běžj, wěrj, welj N. 16.; in plurali vero: oni wěřje, ffetřje B. 14. pochodj J. 12. b. on fe ženj, oni fe ženje; přednj aud, přednje audowé, on prwnj, oni prwnje. Kté wýmjnce náležegj wflecka íJowa, quae in vtroque numero singulari et plurali desinunt in j. Gako fedj, pudj, faudj, blaudj, widj, Činj, ležj, duty, ctf, trpj ; pluraliter vero: fedje, pudje, etc. Item y to fíowo: Mufý on, mufýe oni i. e. mufegj per enallagen, cuius est frequens vsus in carmine seu rythmis. Item: nedopaufflj on, nedopauffij, a neb regulariter: nedopauíftjegj oni, et impersonaliter cum diphthongo femper: Nedopaulftje fe tobě etc. 18 Blahoslar. (34) A odtud potom a ktém podole ratolé&ky gdau~ Ůmlfa bvdjewali, íandjewáme, faudjewati badáme etc. pro* tiwjewali, a blaudjewali. A takž podofoě y tato ftowa: od* paulftjeme I* 10. flaužjece J. 9. držjeme L. & patřjece D. 7. Ale někteřj tu wýmjnku Činili, totiž, že wtakowých ratoléftkách sftupugjcych aneb wywftawagjcVch ztěch flow: faudje, činje etc. (Sq. a verbis tertiae personae pluralis numeri desinentibus in diphthongum Je) odmjtali diphthofig, lubtýlnofti řeči wpronunciacij fletřjoe t. g. aby ta fyllaba nebyla (cum iam non finalis vt antea, sed media esse incipit) tak prota- hcrwána. Gako : oni patřje, patrjce, zwěftugje, zwěftugjce. A B. I. Roh toho wpjfhjch fíetřil: pamatugjc E. 5. magjc H. S. wěřjme G. 18. bogjme F. 13. a odpauíftfme L. 7. Hofjcý L. 7. Hledjce O, 5. obrátfce L. 7. widfte C. 10. etc. Ale že pak aikteré ty ratoléftky takowé gfau, geflko aé wnjph liter pribywi, flowům wflak fyllab nepřibý wá: pro* tož B. Jan Roh na mnohých mjftech necháwal gim dí» phthoňgu. Gako ratoléftka toho ílowa: wěřje, wěřjec 0.4. Item traudjec, trpjec wffe. O. 4. Též wždžti íluffj y otěch ííowjch, kteráž dwě fyllabě fo&ňbmgfcý diphthoňgu w fobě zdrzugj, (36) gako; dělagje- cýmu, éwjecýmu: prolepflj zpufob zwuku, euphoniae gratia priorem diphthoagttm amittunt, posteríorem vero retinent, Vt: wěřfcyeho 1L 10, magjcýeho, obwefelugfcýeho, flibugjcýe N. 1. A wffak přitom íluflj pamatowati na reguli vts. de diftinguendo numero per appofitionem vel reieetionem di- phthongi. Gako: Kratugjcý na nebi etc B. 5, fíngularis numeri est, ergo abiicit diphthongum; než kdyby bylo onmohych kratu^jcych, tedyby mělo nijti diphthoňg takto: oni kratugjcý*. Ale nebylo toho wpjfnjch doftatečně ÍTetřeno; fhad impresfo- rem feffřo. Nebo N. 1. položeno geft: onipatrjcy a nemagjcý: a měl diphthoňg bytí ye etc. quia est plurále. Gako též na* odpor zasfe K. 2. zwěftugfcýeho, kážjcýeho, bez diphthoňgu byti mělo, quia est singulare. Rok. SlnAúslav. 19 Exdpiímtur hifc (fuftedam voeeft, qfl&e (vt ita dicaln) in rínlicfelibus syllabis hábem diphthongum> qtiam aMiceífe «kie iact&ra non posses, Vt: řjdjcýeho, řfdjCýem, éjetagjcýtem, Čjetagjcýeaiu , rozfýewagjcýdln , ostřjehagjeýemu , oftrjehagj- cýemi, {rifedpowjdagjcýeho. (36) Zdálo fe predelTle některým, žeby také y tato regule mohla y měla byti zachowawána přitěch ftowjch, kteráž in ftingulari et in plurali in / desirrtťnt, aby verba generis femmini byla sdipfathoňgem pfáttá, mašftfulini vflťo genem sin© diphthongo. Gako wiz C. 19. Oči geriž Mrffefckfc widje gafnčgflje, est feminiiraiíH litěgflje, oná vkrútóěgffje P-. 12. Ale zdá sě, že ta rfegúle nenj vžhdfciS; nutlam $fiim habet firmám rationem, gakož pak y tam w pjíhjčfi netaj gjé welmi ffetřeno. Gako wifc D. 10. tjm zrakéth Vidy pafcřj^ plurále est, et mascfclfanim etc. Item D. 19. zámutfeu aetrftf. Ibidem: wtwář geho hledje. D. 13. ať fe vtělíjfe vts. Corollarium, Tauto regulj též zpraviti fe magj no- mina, quae et in plurali et in singulár! in / desinunl, gako ; on dražlTj, negdražíFf, lepílj, ČačtěgíTf : oni draŽíFje, lepfije, etc. Qtorti flowu: „fíuflj* quando «ignificat Decet, gako: fluirj mi . toto etc, tedy má mjti diphthoág, gako wiz w- pjfitfch P. 16. b., K. & Když pak significat: Pertinet, tedy secpiitur rationem aliorum verborum vt: on fitofl/f kemně, oni nefíuffj kemně* Dě mediu (yllabis. (37) Kdeby měl a neb neměl diphthoágbýti poňawen w fyllabé flowa kteréhokoli, ne kragnj, ale proftřednj neby přediy, přitom fetjmtozprawitimůžefl: a wffak tak pokudžby nebyí* proti prwiym t g« napředpoftaweným reguJjm; Kdežkoli buď půwod toho flowa neb ratoleft w též fyllabé má e, tuť náležj, když táž fylkba ktomu přigde, aby měla /, položití diphthoňg. 2(1 Blahoslav. Gako vprjkladu: mclibv napfati to ílowo: „wjera/* y newědělby, sdiphthoňgemli čili bez diphthoňgu mᣠnapfati; ledy pomyli, máli gaké okolnj ratoleíti to ílowo, a gaký prité fyllabě geft téhož flowt způfob; naleznefi tyto ratoleíti: wjera, wěrjm , wěrenje , wieře, wěrau ete^ kde* widjft, že xaliteran w fogj e swrffkem, protož napiíGz takto : wjera K. 2. rosdjelof — rozdělugi; bjeda — běda bijeme — břemeno; fmjrenj — měrjm nefmjrně — měrjm A. 6. nynje — inněgffj zwjeře — iwěř řjediti — řeď wjerně ■ — wěděnje wježe — fwěž kwjetj — kwět otježe — otěž djelo, — dětati oftrjehati — oftřežen začjeti, — začetje ale oftřyhati — oftřybán knježe — kněz D. 13. penjeze — penězy F. 13. začjeti — začetj T. 17. djelo — dělám F.13 } Pjefe * f ~ %VéW t zpjewati — D. 13. rjtjeř — rytěrowati pjefeň pjfničkyA.6. Pakliby , ohlédage fe napřednj y nazadnj wůkot rato- leíti. nikdež nenalezl wtéž fyllabě (t. g potéž liteře genž comsonans gest) t, ale wffudy U tedy napifi bez <Ep hthoňgu / Gako: pjfar pjfle pjfmo pjfaříké, wjti wige, gjti ire, odtoho Qowa gitje. Ano priněktervch flowjch potřebný fe tjm činj rozdjl significationis, gako: wjeti plewy, weje, a zasfe: wjti, wige niti na klubko. Item fpjefle citms. fpěíTný: spjfle eonscribet fepfal. Item: sjeti capere aliquem, getje-gat, a gjti ire ffel; item: pjeti, pátere pěgj. a pjti piwo. neífrjzwé phje. Přigjeti Člowěčenfťwj M. 9. rač nás přigjeti do zbora E. &, kterýž přigjti měl A. 6. přigjti k nafycenj C. 2. Hinc nomina verfoa- Ka, pKgjetj člowěčenft wje M. 3. iádoftiwé přigitje f\na Boijbo. Item: fwjetek gakoby řekl: maličký něgakýfwět. kwět kwjetek, fwět fwjetek, tn diphtbongu potřebj: ale když djtt: fwjtek od swjgenj neb swinutje, tu fe odmjtá dipnthong. Item: a*jn% amhni cmm illi^ snjem (fnědenj) comedam. Blahoslav. 21 De monosy llabis plurimis idem iudicium est. A. 9. hřjech, hrefliti fmjech , fměflný; C. 7. tjem, těmi; pjech, pjechati. Tuto giž mjfto magj ta fíowa: dje, děgje, třje, wje, wědje, ftjij«f gj e » g ed j e - Nebo koné reguli napřed položené de přimis personis singulárům vocum nemohau fe trefo wati. Participia quae in singulari numero in e desinunt, reti- nent in plurali numero diphthongum. (40.) Gako: chtě, chtjece; dělage, dělagjce; čině, činjece; máge, magjece. Pronomina, quod ad vltimas fyllabas, rationem nomi- num sequuntur. gj, eL A tu bude rozdjt odtoho fíowa: gje edit, gi eam — zažeň gi, gj ablatiuus (?), quo nosvtimur loco accusatiui, gako: zawoíeg gj. Voces nonnullae peculiaria quaedam fua proprietate retinent diphthongum: gako to aduerbium negandi: nenje N. 16. wjece F. 12. Item nomen illud: žjezeň D. 20. A zasfe též naodpor quaedam respuunt diphthongum naturaliter, vt: mjle L. 20. Generalis regula. Voces hae, quae in medio nominatiui habent diphthongum Je, retinent eandem in obliquis eiusdem numeri. Vt: djetě, djetěte, djetěti, djeti, djetky B. 16. od djetěte. Item: pjeme, pjete, pjeti, It. wjera, wjery, wjeře, wjeru etc. It. mjefto, mjefta, etc. a kmjeftu B. 16* It. bjedy etc. wbjedy, zbjedy L. 19. It. pjefeň, pjefně etc. (41) Huc pertinent et quaedam compositae voces aut etiam istae, quae similitudinem saltem compositarum vocum babent. 22 Rak. Rlaho *lav. Vt: mjefto, pjefař (ač w obyčejném míuwenj reiicitur in pronunciaúqnje: di|*Uwji£us a rfká fe fpěffně: mjfto, pjfař). Excipiebat autem F. J. Rohius quasdam voces, easque exigebat ad ratioaem nomuMim, ad ha»Q némp* regulam při- mam, quae de casiW supra posjta esfc Vt, hanc vocem Božj: Synu Božj L. 16. Syna Bkožjeho A. 2& Sřowem Božjm 6. 1. Wflowu Božjem B. 17. Wůle Božje I. 18. Kwfili Božje B. 18. Item: zpjefnj G. 15, pjefeň nowai* Ale widj fe, že to ftowceř Božj wřaíbtffgi náležj ad regtriai* seu exceptionem illam de distfactwn* wm^rogrum per hanc diphthongum. Takto: Sing^lariter : Syn nebo dcera Božj" Hlas BóŽj, ftolice Božj. In plurali vemi Synawé neha dcerj Jíožje ta přikázanje Božje pomfty Božje etc. Alfa regola generalis. (42) S«nt quaedaw voces,. qufyus alii aliter. vtuntur, w gVQduon> fcsagi tafc^ v? gMw gUiak. (Jafco V> Xtow*: snijn cujm : toe G. mimi cum iHis. W Domažlickém kragi ffkagj snjmi ffeí, okolo Prahy pak: snimi ffeí. Ifcein: nž- kteřj řjkagj: mjítr, a ginj miftr; okoío Prahy řjkagj: Pane miftře, než na Morawí fitawe mjftrem leckdos. Item toho říowa: giž quam, někteřj vžjwali s dlauhým j, gako M. 2. gj^ Bůh núéili: nókterj pak takto g& pidOQe: g£ž* Fosíqmov ratio tamen melior. Neb TCÍafiró »gjá a geft ablatiuu* kwtcum^nti,, g£$* totjž kterauáto miioftj* neb metla*, «(te. Ate ^gi^ {jeflfc ajccusa- titt«s, t&>líké& znavené gakoby tekl: Kteraatóto, mHjftft. nutí mett* etcv gi eaínv, gj ea vel ei v si nou ob«ewa$u*< diphtfrongi j ratio, quae casum datiuum ftbkriuo instrument! difetwgue-* yeti Ž* též' aduerbiumi o«o »giž*< iami tak: fe pýífe, ** nife npbu<f btpfefeáže*; eontextu* o^acieni* dmrimen* etíftndere bia d/atafe. Blahoslav. 23 Tolikéž přitěch ffowjch: gi, gj: nedeg gj pryč, vtni gj kus, zaplať gj, citéí gi tegiiě proptfftiti, clytiř gí. Stařj na pargaméně pfáwali takto : nechtěj gje pronefti, ale chtěř tegně propuftiti gí; gí accusaťiuus, gj est ablatiuus a nebo datiuus. Zaw/rka wffech téck zpráw o tm dípbtboign je. Ačby fct mohlo zdáti někomu, že foad pí fe wjce stjm ttfpfaťboňgem rozfcjrám než náležj a nebo* než potrebj etc, ktorau krátce djra ta: Poněwadž smnohem menffj praeý ftiohau ti ^ffidtm liftowév na*jchž. otom dipktheňg* pfótí# g»ft,. pominuti h^ti, nežli geft byta. wá práce wahledawánj. a apiftfwánj tohov a wtfak lem ga. prtf' vžitek čtenfář&tv £rá motó- liby kdy gaký odtuď wzat býti) ptáče té fxxlftaopki foM newážií: fitfaé geft aby také čtenář priee té (ač gefltK gáká) wekni mate, wpžewřenj kolikofy Hftůrw těeh, kte- tfýckžbp ijňi ttechtěí, fobě newážii, ale gi bezreptánj pod- ikauptt. (44) Nos neg# qiridem, at& in hac diphthongp descri- btindb fttísse curiosidrem, at id (inuitu& saně — ttralpe opor* tebat me qu&Hsdam magni no*feini» viritf gratifcari)* faoer* sum coacf u& certfe de cauais, quaa kie éommeiniNrate mm est aeeesse. €rake& pak y gé tebe každ^ha m£ti budu vfefce, kdož nemoha? poftHmaiiti, a neb nemagof fckdy síjat řoa- fuzowatí, at když prvré gioak zwykí, mjfto diphthoigQ Jů pfaífcy toKka wlTudj dlauhé j sfftreyik»iii>, y namjftě dfc- pbthnfigď, y ginde kdež fyc ono, totiž dfcrohé j mjfto fwé wíajftitf má, a zrwt&fftč ponewrtfc widjtt*, šfe giž tem dfc- phdumg wSeclmnti téměř aawyfcu wycházj, : tak také žádám, aby y Čtemáf Měl Mne vfebe wýaiiuwna, že fem tak flíroce otons dipkthoňgu, měw ktomui doítattečné a newyhnutedlró přjčiny vta. pfaí. Gifc pak kgk^ni wěcam w Grammatyce Éefké ptfiože- tt^Hi fe ohváéjm:,* a entck ftředrógi ai kiratčeg* fnad- neadi e^ této doíti newelAé vtěoy nčtea» napjíi. 14 Blahoslav. De dipkthongo ye obvíáfftné. (45) Y ten diphthoňg nenj zlý, ftařj ho nemálo vžjwalí, gako když pfali to flowo: Cyefar. A6 někteřj priwykli pfáti: Cjefař; ale wffak prwnj wtaftnégllj geft, gakož fe potom srozumj, když fe olitere e pfáti bude. Dobrj pjfaři pfáwali ye diphthoňg negwjce na těchto mjftech u g. když za literau s, a nebo e 9 a nebo c 9 a nebo /*měla ftáti litera y, a ta fyllaba dlauhá bytí měla. Gako: pricházye, wcházye, přicházyeé D. 4. cyrkew F. 7. a též F. 8., w fkntcyech N. 2. Item fyeti aneb rozfyéwati fyemč G. 7.; fyeti rozeftreli klowenj, fytj wtcy, o Čafyech. Ač mjíty gako též F. 8. pokládá fe to flowo takto: Cýerkew F. 9. na několika mjftech geft též tak položeno, přjležjcýeho M. 14., w budaucýem B. 8. odčýefti E. 8. fyence F. 17. rozfýe- wat fýemě G. 7. profýece G. 3. měfýec B. 3. B. Lukáš také tak pfáwal, wiz w kancionálu bratrfkém, tifftěném léta 1519. I. 2. fýeti semináře, I. 1. w dobrých fkutcýech; item D. 18. mufýe trpěti, a ginde etc. (46) A tu by také měío y té regule fletrjeno býti, kteráž swrchu odiphthoňgu je položena, totiž: když fíngulare et plurále, seu verbum seu participium etc. in eandem literám y desinunt: vt in singulari scribatur sine diphthongo, in plurali vero cum diphthongo, gako: mufý, dufý, on kazy, oni kazýe, fwině cyzý, druzýe, Cyerkew, toto pomezý, mnohá pomezýe. Ač fyc to flowo „mufý," in plurali habet mufegj. Ale žeť toho nebylo wffudy w pjfnjch fletřeno, nebo y tak y onak vžjwáno bylo diphtoňgu toho neb té litery, gako: anděl ftkwaucye D.14., item andělé byli ítkwaucý E. 9. Ano y ta regule de mediis fyllabis mělaby fem přinále- žen. Neb gakož odtoho flowa dělati, pjffe fe: djelo, tak tuto odčtenje pjffe fe Čjefti aneb čýefti, item od wzetje, wzyeti E. 13. Než mjefty bylo wpjefnjch zbytečně vžjwáno toho diphthoňgu, gako wtom flowu: wnebefýech; lépe pfáti bez e a přidati swrchu ITtreylTek takto: wnebefých. Blahost ar. 25 (47) Wllak pjfařům mjfto toho diphtoĎgu, když gen accentum acutum addere non neglexerint, dofti bude; impres- forůmť by mělo to napéči býti wlaftněgi, ale giž y to vteklo : dofti nám buď afpoň natom mjftě pfáti y gako též J. De diphthongo uo. Přjdawek ktomn, což oněm napřed pfáno. Gakož pak napřed geft odiphthoňgu Je, gakby mě} nebo mohl pfán býti, bezpřekážky nevměíým a neb Čefky dobře nerozuměgjcým Čtenářům, totiž aby takowau formau by} pfán j: takfby podobně mohlo přitom diphthoňgu uo včiněno býti, totiž aby ne podle u ftála ta litera o 9 ale nad nj, a aby byla menlTf nežli u (gakž y oprwnjm diphthoňgu napřed powědjno), takto: ž, podlé způfobu Němcfum dofti zwykiého. Gakož fyc y B. Jan Roh pomjftech toho vžjewaí: gako: hřjchůw, wpůwodu L. 19. wůli L. 18. (48) Toto přidám kněmu: kdež geft ablatiuus, tu může pfáno býti ů nakoncy: Vtfkeg odhřjchuo, chfi: a kdež geft genitiuus pkuralis tu: ůw — množftwj hřjchůow, chůw. De diphthongo ay, ey. Ay že by byí diphthongus indignantis, hněwiwofti, dj BenelJ: sed videtur omnino esse admirantis, saepe cum quadam demonstratione. Gako : Ay Pán Andělíky etc. item wftarých Bibljch a Zákonjch pfaných předněkterým ftě let, Čafto ftogj to flowce naten způfob gako: Ay djtě mrtwo ležjfle, ay toť vmjrám nic nevčiniwfli, ay Adam gako geden znás, ay toť gde fnůw wykladaČ, ay gá fám hledati budu etc. A fummau to fíowo: Ecce, tak bylo odftarých Čechů w wykládáno. Starf mnoho vžjwali toho diphthoňgu (nynj fe nám giž ne- trefuge): gako wtěchto flowjch: day, nechay, pomahay, wo- lay 5 požehnay mně také. A zdá fe že nebylo newtaftně, neb od toho způfobu, kdež fe a klade, tato flowa gfau gako 26 Blahoslav. Bene*. ratolefti, poněwadž řjkáme: požehnán], pomáhán], žehnám, pomáhám a někde tak geJftě y miuwf, zwíáflt na (49). Mora- wě a w Stowácýeh. Nynj giž na těch mjftech pjffj aěkteřj cy gako: necfoey; grade ei, gako: neunileilTj; ginj: eg* gako: děleg, milegflj etc. Ten pak diphthoňg Ei a neb ei geft hortantis, na- ponrfnagjcý nebo ponaukagjcý, gako: Ey Bobu naffemu, Ey powítaňtež wěrnj, Ey nuž chwařu ete. A. tak fumma wfleho toho, což fem tuto obfljrně odi- phthong]ch napfaí a k Beneffowu pfanf přidat, tato buď: Widj mi lé* že ne pět toliko Čefká řeč diphthoňgáw má, ale radegi afm: totiž: ay, au, ey, ye, ie, oy r uy 9 tw. AČ gak geft to potřebný neho nepotřebný, wJaftnj nebo newíaftn] diphthong: oy a též úy awypfánj njže položeného oliíeře y a g wommj fe.. Přijkladowé k vkázánij mo cy a %něn$ pořádné každé Litery wffij Czefké Abecedy* A zwláfftě pak ta litera i při které gine liteře má pfána býti w fwém hlafu. ffc bez akcentu, krátce má wzníjtf. Yako Swatý, fwa- teft, když fe o fwatém Cžlowěku mluwij. & s akcentem dlauze a oftře má znijtí. Yako: yá> má* twá, Pán : též Swáfoft, když fe ( ačkoli bez Pijftaw, z oby6eřge) O' flužebnofti fwáto/ti mluwij. Položit dála wfwé Orthografj kněa BeneO přjUady, gimii litery každé zněn£ a raee vkaasuge:, kčemuž j g& také, %cA mh fe bude witáti* poidámt a t<* pKapřjČiny napřed powéděné t gv prodopínéarj, anebo naprawenf nétóeha přitom* ©liteře a miuwé neutáJo *fflkiau6í tě«fc„ genfc toho wa fwdtofc oweČeřP Pán?* mfciwfae, vžjw*gjt widj n fe že bezpotfoboě a nenáležitá PbněVarfŽ ngfertikr fet tet w BiW$ tetinlié výkladu foaftéh* Geroa^ma ft*m> Mlo au Blahoslav. Bene i. 27 ftogj (&í) y podnes Sacramentuin, vrfce než naffeftaácti injftech : kteréžto Bowo Čefky odftarých předkůw naffjch wyktadáno bylo Swátoft; což, kdyby by} Benefi do Biblj a Zákonu w Čefikych ' napargaméně dáwno přeď mnoha lety pfaných ná- hled? , byřby zřetedlně shledal. Že pak on toho wfwém Zá- kona nowého wyktadu nepoložil, natom málo záležj. Wj fe, gak geft y od^eho towarylluw ten wýkíad byt přidat , ačkoli ho těchto Čafů knéžrf Čefké ftrany negwjce v&fwali. Wtafbiofti toho fřowa Čefkého Beneft nerozuměl; protož? ho gak izžjiwatí newěděí: očemž potom nafwém mjftě njže bude powědjwa. Toto mí fe naten Čas widj zapotřebné přitom doía- žiti* Starj mnozrf, kdež mělo d dlauho znjti, gako: nápadně, dwff Btery podfe foke kladli; naapadný. A3» lépe geft to fflhreyJTkem nawrcHu zprawiti: náparihj. A tolikéž pjriliteře e: mémtt miléniu přftelL Očemž y naginých. mjftech geft dotknuto. (Sřflrfe vžijwá gednofteynéna každém mijftě. Po * kěyb lb» malé i klade*, má tence *) £h>žen# kýti^ yako: Bihlij* feiíi'5 kdež, fe weliké y kladem má hrubé floženo byli, yako: bydlo, bytL OHteře. * coí pjflfe, za nemnoho ftogj, ale to nál^žý potom oznámili, když otěch Kterach / a druhé y pfát* fe bude* Přeď í nebo před y é nebo tf* nebo p, nebo /* etc. ^fm,, Čfflifc wlaftně geft, předce geduoftegné geft a, zůftáwá: buf že řeknefi by nebo bi, litera 6 fwůg zwuk předeš gedei* a týž má. Čemuž Aadhě Čtenář poroaumf, kdjpž ten zřek nfih 1». fjHabu by nebo bi gowJówně poodděle litery gedhé oddrubé wyřkne, totiž: b y C bez wrílk», w tom zwn&u anij, yako kcfyby dat znamenij mlčenij: c 9 c 9 yako: cesta, co, cpáti. Přitom e, kdy* fe. koli klade wždy fe welké má kláftU njeb tak *J Ineruďifcr et isepta locmtio. 28 Bene*. Blahoslav práwě znij, jako: cyzý, Cýfař. AČ fe ti, kteřijž Zákon (53) wytifkli, wtóm gednofteyně nefrownáwagij. Oté liteře e nezle prawj, že má ponj weliké y 9 to- tiž Ypfilon (gakž flowe řecky) kladeno býti. WJaftnoft zwu- ku tak mjti chce: gako: cýfař, cýrkew, Cyprus. Některým fe zdálo toho přjčina býti forma neb způfob litery c 9 knjž kdyby maíé i bljzko přiftawil, nepřjwidjcým Čtenářům zdáloby fe býti o 9 gako takto: cifařowo etc. — Ale widj fe to býti marná myfllénka; nebo mohloby pfáno býti mjfto malého i též / wffak socáfkem dolů trženým takto: cjfařowo, a takby fe nepodobalo kliteře o. Gruntowněgfff a doftatněgfff toho přjčina geft zwuk té fyllaby, kteráž máge wfobě c bezwrflku také potřebuge mjti y. Zřetedlné geft, že ta fyllaba wždycky tupě znj, pro litery c wíaftnj způfob: a protož druhau literu také tupau mjti chce, máli wffecka fyllaba potom tupě wznjti, gako: cybule, cyzozemec, cýfař, cynže, cyprys, (54) cycwár, cyprle etc. Protož dobře Benefi powěděl, že tak práwě znj, totiž: cy 0llaba ta, když ne to maJé ale welike y k liteře c předáno býwá. A wffak nebuď oto nefnáze, poněwadž fe některým zdá pěkněgi a fubtýlněgi wznjti ta fyllaba sdtauhým /, gako cjfař, cjrkew: nechť geft to afpoň nafwobodě. é s wrffkem, w tom zwuku znij, yako když Děti kolé- bagij Č, Č, yako: Čafto, Čefky. Potom c 9 kdyžsekoli pijffe i, wždy fe má malé neb tenké, gedno neb dwogité ktáfti gako: Činiti, Čiftiti, Čijfti, Čijti, Tuto pilně ztiamenay, že při tom obogijm r, č 9 ta litera i zbytečně fe přidáwá: neb fe tu w fwém zwuku nikdá newyflowuge: a byť fe mělo i po c wyflowowati, mufyloby mnohé nemotorné ffeplánij býti, yako c, ž, 1, o, cž lowěk. Po werfálnijm c mufý fe někdy i swrílkem za famý wrffek přidati, aby bylo hrubUij geho zněnij, yako: Cžlowěk, Cžlánek. , (55) Ta pak Litera č 9 wždyckyliby měla malé i pofobě mjti, Čili také někdy weliké, nepotřeba oto mnohé řeči. WJaftnoftj hlaholu měli bychom fe otom zprawiti: kterýž Blahoslav. 29 zdá fe že wněkterých ftowjch ktomu fe podobá, gakobyto zdržowal, což má wfobě y, gako: počýtati, Čýfti, Čýpek. A zasfe, některá flowa zdadj fe bližfff hlahotem býti, malého / gako: Činiti, Čjti etc. A wflak zwyklj, dáwnj a ftařj pjfarj famého téměř malého / tu vžjwali. A když to nen] welmi naflkodu to přitom ftug. A tolikéž oté liteře r mfiže řečeno býti. Onenáležitém přidawánj litery % kliteře e f což můž wrUkem zpraweno býti, dobře mtuwj. Než ta wýmjnka widj fe býti bezpotřebná, ano ITkodliwá, dopauíftěgjcý aby kliteře werfálnj e přidá wán byí z swrflkem, aby tak ty dwě fpo,- gené litery tolikéž platily gako malé c swríTkem. Proč nemá, gal^o nad newerfálnjm malým tak y nad werfálnjm welikým wrffek ftawjn býti nebo puňkt? Ano F werfálnj, (56) když fe má napfati, tedy vproftředku litery, polewé ftraně liteře gako puňktjk dotýkagjcy fe Utery, ftawjn býwá F, a neb ocáfkem punktu toho přes proftředek litery f fahagjcý, takto F. Nezdá fe, aby tu gaká wlaftnoft gedné litery druhé liteře co napomahati měla. Gako když djfl: Cžlowěk, chcefi- li to wíaftně politerách práwě čta wyftowiti, tedy mufýO negprwé hlahol litery c wypuftiti, a zatjm řjcy žlowěk: podobně gako, kdyby chtěl toto flowo wyřknauti: cžluwa, aby y literu e gmenowa! napřed, a hned zatjm, ano gako fpolu stjm, toho ptáka, gemuž řjkagj žluwa. A takž také podobně geft y přité liteře r, očemž Benefi prawj, že ně- kteřj pjflj ri. Wíaftně čta po literách mufytby odděle r od i takto řjcy: ržjm. Protož ne nad % wtakowých flowjch, ale nad c anebo nad r puňkt býti by měl, giž ono buď werfálnj nebo profté. Otom pak malého i pfaní zawerfálnjm Z to prawjm, že geft ničemný zwyk, nullam rationem firmám habens, pročby to nemělo (57) připodobněno býti způfobu litery f, kteráž aby byla F, přetrhuge fe wproftředku, y takž také z- litery * aby bylo s, proč nemá přetrženo býti takto %f 30 Blahošlav* Benei. tožfby nebylo žádné wefoáae. A gaký to zpuíob , maje napfati žena 4*y napftri oiena? kterakby pak chtěl naplatí žid, mho žyd? foad takto: žiíd anebo žiyd, totiž aby gedno i k- liteř« « přidáno byle kgegjmu ztluíftěnj, a druhé i kupo- třebě flowa neb zřeku. A ffetře toho což fem napřed powg- děl, y pfatby takto : Zydům geít Zygmund mnoho dlužen etc. d bez wrllku, wfludy obyčegem zwyklým hrubě znij, yako : Dawid, dar, ducfi, dúdhoi Po d malé i tence fe má {Uád«ti, yako: gdi, dij, dijly. Ale weliké y po d hrubě fe má <fk>žiti, yako: dým, dýl. Což pjffe o d 9 to může ftáti; neb hlahol vkazuge, žé ono někdy hrubě a někdy (58) tence zaij t. g. někdy gako tupě, a někdy mékce, gako: dedek, dětj, děla etc. Ale také fe zdá, že to wjce dělá náftedugfcý litera «?, kteráž někdy diphthoňgem geft (t. %. má k fóbě připogené i eež vkazuge swrchnf gého punkt) a někdy nic Nebo když ďffi: dým a dfm, kdýmu, k djtěti, Wždycky před f gako též před i literu d dofti patrně wyřknelJ neb e\*uk gegj Wynefefl* Ale o to nic nebuď: fubtilitates istae parum iuvant. d # s wrflketn geít w fubtýlněyflíjm zněnij, yako: pod*, roď, teď, «hod\ Litera ď s puňktjčkeni, zwláflt když fe treffj přikonty fíow , tak wfebe wlaftnofli té litery i djl wpogíige (podobně gakoby piwa do wjna přilil), že fe zdá giná litera býti, neSli byla beztoho puňktu; gako wtomílowu: pod', choď, feds^weď* A tolikéž oliteře t muž býti řečeno, kteréž podobné vžjwáme řjkagfce: dámť, půgduť. — Poláčy wfwém mřtt- wenj wyfwěthigí, co fe zawfrá wtom f, když řjkagjt pfig- deři, damči. e bez akcentu, gfcft w zwuku fwém krátké, yako: ne, fe, tebe, febe. e s akcentem geft dlauhé* woftné, zwu&é, yako: mé» twé t néfti, wéftL i wfludy gedatfleyuě fuSij, yako: fary, fičij. Blahoslav. Beneš. 31 Po f malé t obyčegně wfcdy fo klaťte, yako: ňjky 9 fiala, leč w té interiekcý, když dijfl: prfy. Pfáwali někteřj y dwě € fpoíu y ten akcent, takta: zíeé. — Domnjwám fe že prorozdjí odginého ÍJowa k- toím podobného, gak: zíeé zymy, totiž přjíhé 9 wpjfnjch D. 1$. té zíeé prjliš trpké, buiuB malae, genifams: giné pak fJowo zlé malum nominatiui eft cafusi wíě howad*, zté aelj, ■té ryby, kraupy etc g ani v Latinijktt, ani v Cž«chú, gednofteyně fe nebéře : někdy tenčegij, jako Gézus, Giřijk 9 gitro: někdy hruběgij, yako, Gabriel, Goliafi, Galilea, gummi. Ta hruboft gého mo- hlaby (60) (by obyčey byl) wrffkem rozeznána býti. Po g 9 wždy obyčeyně malé 4 fe klade, yako giftě, gij, gijdlo* Tuto také snamenay, že g před / nikdy fe nečte. A poněwadž fe nečte, proč fe darmo při tom flowě fem, fme, neb faupijffe? Mnohá flowa gednoíteyně fe pijDij , a wffak w řeči rozum vkaznge wíaftnij každého wyznamenánij. Vžjwánj té litery g dwoge býti prawj, a dobře. Tohoto toliko přitom nechwáljm, že dj, by prey obyčeg byř, mohJoby tak býti (totiž aby g když tence neb proftě znj, bezwrflku byío pfáno, a kdež má hrubě znj ti, tu aby wrffek mělo takowý £). Y zdaž nehyř obyčeg ? wffak toho ftařj pjfaři Čeffij vžjwali, Čehož fe geíftě >wpfianých knihách ftarých Čefkých nemálo nalézá. Protož byíoby dobré, aby fe ktomti s&asfe nawrátili, geftli že ne pjfaři ale Impresforowé (quod quidem apnd nos fit), gjmžto y fnadněgfff y vžitečněgffj wěc bylaby. (61) A awlafftě poněwadž těch fíow, kteráž toho g swriP> kem potřebugjf, nenj v Čeí&ině přjliá mnoho. — Starý zwyk toho potwrzuge, že nemá cele a wlTelikterák zamjtáno býti té litery g přítěch fíowjch: gfme, gfan. Dj Beneft, prýv nečte fe; ale (bezautržky wffak a hanby dobrého mate prawda powědjna buď) chybuge, a welmi patrně tu proka- zuge, že byř flpatný Čech, non multum acuminis in diiudica- tione linguae Boémicae vocum .^9 phrafeon habens. Wffak y w- čtenj y wmíuwenj zřetedlné geft přitěch fíowjch dotknutj Blahoslav. litery g f gako když djfi: WÍTak Bohdá gfme wěrnj. Co pak když fau voces compositae, že fe gedno flowce sdruhým P°gf> gako: negfem, nedjlJ tu: nefem ten; též negímeť takowj, item negfy dobrý; pofuď, gak tu g pěkně a dofti patrně za- wzjij. A protož otázka tato Beneflbwa y regule zamálo ftogj : hac n. proprietatis (quam ille putat proprietatem?) obserua- tione lepor dialecti huius excuteretur. Z těch mnozý míuwj- wagj tak, kteřjž Čefky dobře nevměgjce, wmluwenj Čeíkém (62.) němčinau zatrhagj, dum non satis volubilem ac exercitatam linguam habent, quiddam non integrum, vt non dicam inep- tum, fonant , gako : nefem == negfem, nefy dobrý etc. Ale že mnohá mjfta gfau, nanjchž g fe přidati mufý, a též zasfe naodpor, pročež nenj fnadno každému to hned rychle wpfanj rozeznati : protož propomoc proftěgfffm přidám toto. Kdežkoli Jatině geít secunda persona passiui verbi numeri pluralis proftě položena, tu muže g bytí wywrženo: gako takto: včeni fte, oznámeni fte, zbiti fte. *) Přidaíliby pak g a napfaí zahanbeni gfte, tedy marné a bezpotřebné, ano překážkau pronunciacj i. e. wyřknutj bude. Nebo newelmi fnadně to 2 a zanjm wpočátku druhého flowa g můž býti wyřknuto bezgakéhofy pozagjkanj fe, Čjmžby bíadkoft řeči Čefké zkažena byřa. Zasfe pak když fe to přeřožj t. g. verbum substantiuum gfem neb geft předftawj, tedy g má fwé mjsto, gako takto : negfmeť zbiti, negfte opuffitěni. (63.) Takž podobně muž řečeno býti de tertia persona passiui; neb dobře napjffefl: zmazáni fau, negfauf zmazáni. Ano et numero singulari ne- mnoho geft ginák, neb takéž, když djfi: bit fy, zhaněn fy, lépe geft nežliby napfal: bit gfy, zhaněn gfy; protože to ftowce geft cum verbi praecedentis litera finali nemůž dobře a wolně htafem býti wyřknuto, ale když přeftawjfl takto: negfemt zhaněn, a negfemf bit gako ty, tut dobře ftogj. *) Erithraeus otom takto byl napfat: Vbi actiaorum vel neutrorum praeteritis pridáwá fe w čelftině „fem, u ta g nepfati: byl fem v wás, gedli fme a pili. A toftkéž bude de passiuis: bit fem, honěn fem ete. Blahoslav. Benei. 33 Jan, 1. Eliáfi fy ty, tedy gfy prorok. Item: když to ííowce »geft« non est vere stibstantiuum, sed velut quaedam particula expletiua additur, tu také nenj Jffuflhé g pridáwati. Prjkíad: Zle napjflefí : brali gfau fe kkráli, nebyliť gfau zde, dáwaliť gfau fe někteřj, ále my nechceme. Starých některých dofti znamenitých pjfařuw býwaía tato regule *): Kdyžkoli to flowo gfem, geft etc. substantiúum verbum est, že přidána býti má litera^, gako vpřjkíadu: gižť gfau práwě zlj Čafowé ; a naodpor : včinií fy miíofrden- ftwj. NezJáť geft to regule, wflak když tuto wýmjnku při- dáš, že někdy euphoniae gratia mufý buď odgato buď při- dáno býti g 9 gako hned wtom prjkíadu prwnjm: gižť fau zlj Časowé, přidafili g 9 difficilis erit pronunciatio , a také gi marně přidáfi, poněwadž gi exprimere non potes. OwíTem pak když naginý způsob (čefftině též obiáiRnj) to fíowce fe pro expletiua particula ponitur, tuť nikoli g nemá přidáwáno býti, gako vpřjkíadu: Moýljm fe, modljš fe, modlj fe, nagjm fe, napjm fe, zohawjm fe, zoffkliwjm fe, kíanj fe, tobětuge fe, njžjm fe etc. Nebo ta partidula fe namnohých těch mjftech nesftupuge odtoho verbum fum gfem, ale odtoho pronomen febe. Ějkáwá fe wubec: ponjžjm febe, nebo po- njžjm fe, ač non sine discrimine signiiicationis , tamen ad eundem scopum tendit vtraque locutio. ll wiTudy w fwém zněnij duch wydáwage huěij, yako; hlawa, helm, tehdy, twého. Kdež má znijti yakoby někdo trhl po fpálenij febe, tu s předloženým c za gedno fe fpoguge. Yako: chrám, chwála, chytrých, chtiwých.Po ch wždy weliké (65) y má fe kláfti. Yako : chyftá, chyba, chytil. i maličké wždy (w proftranném rtůw otewřenij) tence a krátce znij. Yako: gich, wiz, tito, pfáti, ftáťi. fj pak to, kdež geft dwogité, také wždy tence, ale dlauze woftře znij. Yako: wijm, pijm, gjim, djim. A zadu: milij, dobřij. *} Erithraeus také ta regvli chwiljwaí. 3 &l Beneš. Biahosluit. f Mreliké bea akcentu* wfcdy (w fewřenij rtúto krorfl fámého proíltředku) hrubě a krátce zny, Yako: ty, wy # my, byly, myly, když fe o ženách mluwij. ý welíké b akčeritem, také wždy hrubá, ále k tomu djHe a zwučitěgij znij. Yako: dýle, mýle, mýně. A zadu: milý, dobrý ? zlý. Tuto íluflíj znamenati, že obogijho t 9 ma- lého, welikého, Cžechowe na počátku některých flow za g 9 fpoluzwučné, Vžijwágij. Přijklád obogijho i Ján, Jakuby Jážyk, yatry, yakož. Protož ttt á těch dwau wokálnijch liter, nikdyi diphthpngus nenij: neb fwé mocy nedržij. 8yc mufylby řijcy w gedné fyllabč J,a,n, J,a,kub. Ówelikém, y dobré a wíaítně wypfánú (Í6) geft ňte- máio. Až y wtom nénf křiw, což pjffe onegéánoftegh^m vžjwánj 9 J 9 # 9 a kterak toněkterých mjftech vočalis itt náturám consoilántis transit, neb téň geft ímýft gehó, afi floWft ta negfau. Otom mi fe wídj nětčo fljře pówěďjti. Litera Jpaildn, totiž g 9 gj'ž řjkáme welike jr, tak geft, te fe tžj^á odmnohýeh y natom mjfté, kdež ginj poklá- dágj 9 9 $ako Wtěchtó ííowjch* yakož, yakž, yafnofl, yaeyk, fwuyt můyi nánŽy* geffto aěkteřj na wffech těch mjftech g p jfffi Ate mně fé že wJaftnoft a zwuk obogj té litery y gedné y druhé vkazuge* kdeby která ftátí měla. Pomyli a pofuď toht) čtenáři, gak znj litera y: třuftý, hrubý, tupý má hřahoi, gakž dj Benefl, kterýž fnadně třebas tftéfch ífo^jch* byd*o> ffydto, mydio, ftydío etc apatřiti fe inužé. Y Wézttte tm hřahoí wfoftnj té liteře, přičiniž geg k ftowu onomu nfcktferéihů* á ftoznáš* zeť ona ftotoá wffecká po- třebugj giného žwuku, neták obutého a tupého, a ten zwuk kde fe ginde lepťfj a wíaítněgll(J nalézá gako wtě liteře gl čtomuž fnadně fe rozumj, když propowědělby toto tfowee : geft, A * tofco (4l) wHj fe, aěby wíaftně takto pfána býti mě*a ta a těm podobná fíowa: gazyk, gafnoft, gak, gakož* naiiěg, můg, twug, hnůg, kůg etc, geflto když mjfto g dáč y, tedy wJaftnj té litery y zwuk welmi fe netrefuge kwíaftiijmu toho fíowa wypowěděnj á ftuflhémů. Blahoslav. 85 Ale pofmjwati fe tomu fnad někdo mohiby a ta ftowa potwořiti, dáftrage té liteře giny zwuk tiuftý a hrubý, kterýž někdy ta litera wfobě mjwá, gako napřed wtomto fíowě: Gabryel, Galilea, y takž také aby řekl: gazyk téméř gakoby řjcy chtěí: kazyk. Ktomu zaodpowěd toto dwé mohtoby býti předloženo. 1) ObyČeg ftarých Čechůw, očemž napřed dotčeno byio, kteřjž ten dwůg zwuk té litery g dělili puňktjkem nahoře nadliterau položeným takto: £abriel, gazyk. Vkazowali tjm puňktjkem, že ttuftý zwuk té litery tu býti má vžjwán; a kdež nebyřo punktu, tu tenký zwuk, kmalému ť 9 genž flowe iota podobný, že má býti dán nebo wzat* 2) Wj fe, že mnozý wginých gazycých, Latinlkém totíft a Řeckém, tak té litery wíaítně (68) vžjwagj wobogjro tom způfobu, a proto fe wtom nepletou, ani mjfto g gaké giné litery vžjwagj, ale pjfljce: gummi, gamant etc. synergos, ame- gma, negare, purgare: item ligillatim, genus, angeli^pangere, atringere, legere, agere. A také, poněwadž poiwořj to ftowo (napfottiby g» takto: gazyk) řjkánjm neb Čtenjm takto í kuzyk; y proč také toho flowa nepotwořjt Giřjk řjkánjm neb Čteitfm takto* kyřjk, anebo mjsto řeóenj: gemu, proč neřkauj kemu? Od- powědj fnad: Zwyk nedopaulftj , pHwykli ftite ginak řjkati* Odpowěď: Zwyknětež tomuto také t g. abyflte nawffech mjftech, kdež fe vžjwá híahoíu liteře g wlaftnjho, také § pfáwall A ztoho přiflloby* žebyffte tak pfeli, gakž míuwjta. Tjm čehož kněz Benefi w fwé Orthographj dotek* oté liteře, při wyprawowáqj očtwrtem diphtiioňgu, zdá mi fe, že nenj fobě překáželi Mně fe widj regule ta g>eho býti y nepotřebná y mvžitečná y flkodliwá, kdyby měla wffudy aa- chowáwána býti* Prawj, že tiakoncých zřekfiw nebo fiow ta litera y mjfto té g ftáti by měta wtTudy, a (39) nept>* wěděi proč neb zgaké přjčiny* Že geft tak mnoho pjfařů zwyUo pfáti wjm, ale gakby to zanáležkau a wfrďtnj wěc Blahoslaw. vkazáno by ti mohlo, gelftě newjm. Benefi nechopil dobře wlaftnofti a mocy neb zwuku gedné y druhé litery; kteroužto wiaftnoft každý dobrý Čech nenefnadně spatřj, když obláíftně každau literu ztěch dwau gegjm wíaftnjm htaholem wypowj vts., a potom ten hlahol přidá k flowu tomu, kdež ftáti by měla litera ta; fwětleť porozumj hned, že ne y ale g tu ftáti má,gako vpřjkladurbogug, malug>bogowati, ftrogiti,brogiti, podobně gako nepjfleme: Yiřjk ale Giřjk. A že nepjfleme Gan ale Jan, to nic nepřekážj; neb také fe nepjffe Yan ale Jan, což wfle geft malé /, genž flowe iota, buď obecné nebo werfálnj, a ne to, genž ftowe ypfilon. A ktomu gfau také některá ílowa, geflto wlaftně mohau a magj tu literu iota, totizto malé i napočátku mjti, gako: Izaiaš, a též lan: nebo fe tu zřetedlně hlahol litery i spočátku formuge. (70) Benefi wtaftnofti té litery y dobře Wypfal, Čehož fem giž prwé dotekl, prawě, kterakby wfewřenj rtůw, krom famého proftředku, hrubě etc. znělo, gako: ty, my, wy, tmy, pročež gj také wtaftnj a dědičné mjfto politeře r a též po liteře s dal, etc. Čehož kdyby byl pofaudi! pilněgi, bylby to také nalezl, že poněkud fám proti fobě pjfle oté liteře, totiž když gj takowý hlahol nemůže přidán býti; a neb, ať sroz- umitedlněgi djm, welj gi pfáti wtěch flowjch, kteráž blá- bolu té liteře wlaftnjho nemagj a nepotřebugj, gako: maluy, boyuy atd. A také y tu hned wdruhém tiflténj te Orthogra- phj Beneffowy Nornberfkém wtom paragraphu připomenutém geft to zpleteno, totiž y gedné y druhé litery vžjwáno w těchto flowjch, kteráž tam takto ftogj: móy, twúg, fwúy. A y ta regule, kterauž Benefi wfwé knjžce, giž Isago- gicon nazwal, pokládá na listu 18. afy wproftřed prwnj ftrán- ky, widj fe býti nepotřebná, proti wlaftnofti Čeíké řeči Čeljcý (aČ fnad ne proti obyčegi některých pjfařů): dj, že spředaj wokálnj literou y ftáti má, když geft wproftřed flowa, kzad- něgfff pak wokálnj liteře žeby g přiftuflelo, gako hoyněgfly, boyuge. Geífto wiaftnoft hlaholu wfludy ttt geft gednofteyná (kromě litery y kteráž nazad ftogj zaliterau ff\ na kterémžto Blahoslav. 37 mjftě wíaftněgi by ftáío iota dlauhé takto: flj, wiaftněgflj, milegUj etc. Co pak kdyby mě) napfati: bog neb bogowé a wálky, hog nemocného, kog djtě? Než prawdat geft, že přiněkterých fíowjch nakoncy, wíaftně ne g ale y ftáti má, gako: tehdy, milý, znameney, dobrý, ztý, dědičný. Item: koney, woíey (woíeg), kopey, Čekey, a takž potom Čekeyme, kopeyme, woleyme. Excipe: naděgme fe, naděge, bog, bogugme, lotrugte, při- kreyme, kryti, krágegme, krágeti, měg pokog, pomrfkug konj, přenáíTeg mjft, obyčeg dobrý zachoweg, pozdržug, ceftu vkazug etc. Item, napřed wtom ftowu : y hned, ale ne wtom': gakož ; nebo napřed řečeno, že tu geft giný zwuk wiaftnj t g. litery g, protož pfáti: gakož, a ne: yakož. Též y přitom fíowcy: Já měloby a má vžjwáno býti malého i, buď wer- fálnjho, neb obecného; weliké fe tu t. g. ypíilon netrefuge; geiftěby fe lépe trefilo g nežli y, ale zwyk wlaftnoft pře- máhá vmnohých. Stařj pjfaři, kteřjž dáwno před knězem Beneffem byli, ano y ti,, genž geho wěku zaftali, áž y Impresforowé, zgewné geft, že té regule neffetřili, ale někdy tak, někdy ginak pfá- wali, někdy g někdy y kladauce , gakož fe toho wknihách ftarých y na pargaméně pfaných muže nemářo spatřiti. Ano w Zákoně tom, kterýž w Plzni leta 1517 wjtiflftěii byí, rozličně a negednoftegně těch liter vžjwali Přitom fíowu „gakož" tato negednoftegnoft wté knjžce geft, že někde a Čafto takto ftogj: Jakož, y natěch mjftech, kdež nebylo potřeby werfálj: ginde pak takto: yakož. Takž podobně y přiginých flowjch. Actorum 10. takto ftogj: po- gawffe gey: item Act. 24. yawffe; item 1. Cor. 4. ý yá kryftus: a njže 7. cap. yako y yá. Odtuď bedliwý a faudný člowěk fnadně pozná, že nebyío pilného ffetřenj wvžjwánj té litery toho Času; neb někde wíaftně tak ftogj napfáno, gakž zwuk mjti chce, a někde naodpor, gako přitom pofledujm prjkladu: y yá. Tu negprw dobře ftogj y máge fwůg hlahoi, 88 Blahotlawl ale druhé připogené k liteře a, nepřjpadně geft tu poftaweno. Nebo fe tu híahol té litery g wynáfff, totižto, když řeknefl : gá, a nebo geftli žeby fe komu nezdálo litery g vžiti, tedy afpoň malého i f totiž aby napfat iá a nebo Já , gakož pak tak mnoho fe pjffe, totiž: Já. Wknihách Čefkých ftarých pfaných hogně geft toho. Ano y B. Lukáfi, muž wíaftnofti gazyka Čefkého miiowný, také nemnoho té litery fletřií, a též gj negednoftegně, gako y Plzeníftj, vžjwař. Summau, řjdko kdo těch liter g 9 y wffudy wtaítně vžjwá. Wpři Aug. lift c. iij. b; zwíáJK někteřj wegftřelkowé z ginýeh, lépe weyftřeíkowé. Lift c. ij. b: oftegchage : (74) lépe ofteychage. Wiz o tom wjce in figura Antistechon. Wpjfnjch welikých odPawiaOliwetfkého tiíftěných, mnoho toho máze fe widěti. Wpjfni : Sfeř přes potok Cedron, wiz i tato ffowa mezy ginými: nagde, gá, yakožto etc. Item w té: Spáfytel miíý E. VI, éiftotě frdcý; item wté: Maudroft Boha Otce etc. vkřižug geg, vkřižug; item H. 14. pokánj nebezpečněgflj; item wté pjfni: ó křeffané I. j. wiz ta ffowa: fwůg, zdegíTfm. I iij, Čekayme, žádayme. Item Q. 6, Čaroděgnjk etc. A nechat ktomu y toto přidám, že fám Benefi wpředwíuwě na nowý Zákon, kterauž Čefkého Erazma (gakž on dj) té panně od- dáwá, dwakrát poíožil tot flowo těmito literami: uegdeš, položit hle obé , aby wždy nechybií etc. — A tak zewflech těchto mnohých giž připomenutých přjkíadů fnadně spatřiti fe mfiže weliká negednoftegnoft wvžjwánj těch liter y y g. J neb /, (75) Pročež nechažť afpoň zůftáwá to každému nafwo- bodě, aby kterého chce vžjwaJ a gakž fe komu widj ; žádný žádnými nenj fewřjn regulérní. A wflak proto fám rozum přirozený ktomu wede, aby přité wěcy byío fe wjce wfaftnoftj nežli ziým zwykem zpra- wowáno, totiž tak pfáno, gakž fe mtuwj, a tak fe y míuwiío y pfařo, gakž toho wjaftnoft gazyka Čeíkého žádá. Blahotlaw. 39 Mne fe zdá, že to nic qenj nflfnftdqélio. Některými afpoň ftowy mohlibychom fe přitom zprawiti, onjchž žádné pochy* bnofti nenj, gako tato fíowa: genž, gdeme, ginak, nagde, píigde, mogi, twogi, fami fwogi, ftpgj etc; tu každý widj fwětle, že § má bytí pf«no, A protož; kdyř giné ftpwo fe nahodj, genž takowéhož htahoiu potřebuge, proč takowáž lir tera nemá pfána bytí? gako při těchto fíowjch: gakož, pogjti, gak, gjmati 9 pogawíTe, duftogněgffj, mocny, kog f bog, můg, ftůg, (76) fwflg, twug, trág, fwolug, bogug. Zle napjffefi: Vžjwegme, ale dobře a wlaftně papjfleft : vžjweyme, pj&eyme, pfigčugme, howěgme, pekauzJqgme, nebíaznugme, wrteyroe. A téměř geft obyčegné po ě pfati ff, a po e napfatí y: gako: Vmey, zpjwey, děíey, koney. Item: Vměg, wžg wětřjr Čku, pěg páteř, wžg obilj, fljbjm za nif 9 achoweyte, ple/eyte, přefeypeyte, nepečůgte, wyfuífugte. Podobnp g^ko přité liteře /, i, a druhé zanj/, i 9 y 9 ljboft, litowápj, lýko. Hfiftr Mikuřáá Kíaudyáty čJpwgk vÉ^y, tea vwjr kíadn Zákona Nowého tiíftěného w Bolpfři*wi lpfei \b\% fjor w& tato těmito literami ppíožii; měgjeflp, obyčeg ? ?ÍQ<íéf, rozbrog, oblekli geg, wtřeqlj dnech geg, wyfwpbpdj geg, JypJTe pWičeg, prigali geg, lepěgíTj, GalileglTtj, JÍ4 twug, ?kř&ug ? Xýi bog Jimgfce ef£. A též gasfp nadnihau ftranu pritěch fíowjch, wnjchž ne ^, ale y, pfáti fe m£, gako: (77) ppyphfy neylépe, neywjce, heybe, heybagjcý, weyborně aneb wyborně. Wtéeh pak ftowjch, kdež fe dwakrát potřebuge té lite* ry, někteřj proměnu dělagj, kteráž fp y m«ě (Jpbře Jjbj; pey* milegffj, ney wfaftašgflj : a to fp pe^e treftjgp při wfleofe těch ftowjch, wnjcfrž napřed ftogj ta fyllaba ney (nota compara- tiui, kteráž nemá pfána byti neg ale ney) : a množftwj geft takowych ííow. Než kdež nenj napřed té fyllaby, tu bywá tak y onak děíáno: důftogněgffj , gakž pjfař faudny, neb híaupý a nedbaly geft, Item : ney wyborněgffy aneb ff[. Pofíau- cheyme, poflaucheyte. Vide Marci 0. jj. 40 Beneš. Blahoslaw. b. w fwéra zněnij wždy gednofteyný zwuk držij, yako : k wám, kwapně. Po k nemúž než weliké y býti, yako: kyfle, kým, kýž. A zadu: wffeliký, weliký. I někdy w fwém zwuku tence fe bére, yako: lenochu, lež, lépe. Někdy pak hrubě 9 yako: blecha, blefk, kluk, lež, za klam. Po / (78) někdy maíé / tence fe klade, yako : litera, lift; někdy pak hrubě, gako: lýko, lyfý. Y tuť nejedni chybugj, když mjfto k pjffj ff 9 geffto někdy mohíaby y mocy ííow ffkoda býti. Gako přitom ílo- wu: kleit = přjměřj kdyby poftawií ff, byíoby gleyt, barva, kteréž hrnčjři drahně potřebuj: lithargyricum. Ktomu což o- liteře i neb / pjffe Benefi, toto přidáwám : Že nekteřj ftařj pjfaři ČeflVf měli rozdjí takowý: Že když ten tenffj híahot měía wfobě ta litera zawjrati, takto gi pfali /, totiž bez toho obíaučka, gako ffoupček na horu gi zwodili, gako wtěchto flowjch: litoft, litera, ljpaetc; a zasfe, kdyžby měla ttuítiFfm zwukem wyřknuta býti, obíauček knj přidáwali, aby takto ftáía i *) gako w těchto fíowjch: wofet, flowa, popeí, íawice, lýko ©tc. Čehož spilnoftj íTetřjno byío w kancyonátu (79) meníTjm w LitomyíTli wytilTtěném léta 1542. Welmi geft potřebný ten rozdjí, a hodné aby ffetřjn byí. Neb nefletřenj geho mohíoby někdy y meylky přjčinau býti. Gako někdo Čta flowa tato: Oni welice btaudj, y neffetře rozdjlu řečeného při liteře / a f, y řeklby takto: Oni welice blaudi: a tudy třebafy wnenáležitém mjftě fmjch by byt střápán. m rty zawijrá, a zawřenými rty němě znij, gako : mno- ho, mého, dúm, fum. Po m take i malé y weliké fe kíade, gako: mi, miftr, my, myB. II bez wrflku, fwým obyčegem hrubě znij, yako: dán, den, fen, wen. Po n fluflij i ffetřiti, kdy malé i, a kdy weliké má položeno býti, yako : nikdy, nikoli, a nynij, nýbrž. ň s wrflkem měkčegij znij, yako: daň, naň, pen. •) U wydáwání užito polského hrubého!, místo nahoře zawrítého, jakého niíwali Bratří. W/daw. Beneš. Blahoslav. 41 Toho wrffku při mnohých fíowjch ÍTetřiti welmi pilně íiuflj. Nebo Čafto fignificatio totius vocis natom wrffku za- lež], gako wtěchto fíowjch: stržen (80) snebe, a ftržeň w- dřewě, gakž Morawcy řjkagj. O hlafem y akcentem wždy gednofteyně okrauhle fe bére, yako: Bože, moře. P wCžefké řeči gednofteyné má zněnij : leč fe někde z Ži- dowfké neb z Ržecke řeči s literau h spoguge, tedy za /má čteno by ti, yako: Raphaél, Philiítynlltij , Philozophi, Zophia, Pop i malé, také weliké fe klade. Přijklad prwnijho: piB, pijfmo pijfař. Přijklad druhého: pytel, pyflhý. q. Té litery Cžechowé w pfanij fwé řeči nevžijwagij : pro- tož také w počtu Abecedy Cžefké položena nenij. r bez wrflku wždy hrubě ryčij, yako: rak, rek. To r kdežkoli pofobě y má, wždy weliké má, yako: ryba, rybnijk, rychle. Přitom r hrubém bez wrflku % dobře fe pijfle, y čte, yako: wrz, brž. Někdy fe ono k giné Vokali náfledugijcý táhne, yako: brzo, fkrze, mrzý, držij. ř s wrflkem, chřaplawěgij znij, yako: řáfa, řeka, řemen. Přitom r s wrffkem kdež fe koli i pijfle, wždy fe má malé tenké, krátké, neb dwogité pfáti, yako: při, dři, řijkaii, řij- dilL Při tomto r chřaplawém s wrflkem, ta litera * wždy zby- tečné fe pijfle; neb fe nikdy nečte. A byť fe měla Čijfti, mufy- loby býti obtijžné fleplánij: leč při Werfáli, když někdy při R mijfto famého wrflku z s wrflkem mufý položití, yako : Ržehoř, Ržeki Pán Pánu mému. To fau ti rozumně nad giné w fwém yazyku znali, kteřijž wytiíkugijce Zákon, po žádném c ani po r s wrflkem, té litery % zbytečně netifkli. Y to kíadenj té litery i powerfálnjm R neljbj mi fe. Proč radfle nemá puňkt drahný poftraně tomu werfáli přidán býti? R. t napřed, neb w proftřed flowa, gediné obdlaužené , neb zadu malé, podobně yako haufer tence fypij, f f. Přijklad : fam, fem, fnes, nás, wás, nes. Proftřed flowa chcefili dwě f položití, yako takto: sf (*f), aby gedno k přednij Vokáli, « Benei. BlahosUw. a druhé k n4fledugijcý tence fluflTelo ; máO napřed s maličké, a potom dlauhé položití, gako: masfo, Impresfon Přitom / tenkém, wždy má weliké y bytí, gako: fyt, fyt, fylný, mijfy, prefy. Weliky rozdjl geft a býti má mezy dlauhým f a ma- tym s t Nebo to malé * plexumque lit propositio, gako: snj půgde, cumilla ibit; fnj to wffecko, comedet hoc totum; sfau&e- ným éíowěkem bydljO, ač Děkteřj pjffj: sfaužený, al« bez- potřebně, lépe proftě pfeti saufeený, aneb faužepý (ač jHrwnj lep/Tj), s Člowěfcem sauženym bydljfi. ff dwogité f obé dlauhé, neb gedno dlauhé s druhým krátkým zadu, a neb famo s malé s wrflTkem takto f hrubě znij, podobně yako když kdo flepice odněkud shánij, ff 9 /?, i <0 PHjklad: ffat, defi, weg. Proftřed flowa chceflli dwě ff položití, aby gedno k přední) Vokáli a druhé k ný» fjedugijey hrubě fluflelo; máfl napřed i maličké » wrffken* a potom dwě dlauhé f fpolu fwázanó položití takto fff (íjf) yako: wyšfllj (wySffíi) Wffuk i s wrffkefla obyčejně w proftřed flowa ff předchásý, yako: nižfllj f tefcOy, Vfcffy, Při tom ff wždy malé f, g§dno »eb dwQgitó mi bytí? jr^lko; fl5k# ffidlp, ffijp, mr0íj. Litery s wíaftnolt dobře wypfoí; y toho dotýkage, 3re w- některých flowjch dwě f kíadeay býti mufegj, wtěch totifc, kteráž hlahol té liteře wlaftnj protahuj, gako : masfo, wesfe- lé> sfywý, A že dwě díauhé /* když Jfo spogj, gipý hlitflPÍ wíaftnj magj, protož pro odwogenj neb prodlauženj zwuku té litery /gedno maličké fwinuté, a druhé díauhé proftě pfáno býwá : wffak napřed aby ftálo maličké, a ?anjm díauhé, poněwadž geft obyčeg, kdežby litera ff (84) nakoncy flow^i ftáti měla, profluflhoft aby gedno / díauhé přilbbě druhé maličké, zawjragjcý ftowo, drželo, gako: náB (f8), Mataufl* Y to nezle powěděí JJenefl, že wněkterých flowjch duplicatur, dwoge ff (ff) fe kláftí mufy, gako wyšfff : protož pro fíuflnoft aby gedno i ipaíé bylo kladeno napřed, a druhé díauhé ff. Ale některé flowa nrfftp tpho pywnjhp i wlaftnějj Blahoslav?. Beneš. 43 potřebugj i. Což gak paznati, kdy které kiáfti by fe mělo, přjkiadem okáži : wyšílj proto, neb řjkáme wy ffe, a ne wyže ; nižflj proto, že řjkáme njže, a ne njffe. Dobřeli pak, totiž wíaftněli, Benefi maíému / mjfto. daí po liteře r a též po ff Čili newffeligak dobře ; faudný Čtenář nenefnadně po&ná, swláíftě když pofaudj sněnj neb hlaholu tgchto fíow: JflTýp, řýp, fiydlo, hřiwa: neftogjliž tu wtěch některých ffowjch, ač ne wewffech , lépe y nežli /, fiuf kdo chce, Zretedlné geft to, kdyžby (85) roawíáěuě , ano gako rozděleně to fíowo wyřkí: (Typ, ffyp, žeť zawznj htaho? welikého y a ne toho majého i. A protož ta literaby měía pfána by ti, gegjhož fe hía- hoíu vžjwá a neginá. Wffak zdáli fe komu, že drobet fub- tylněgi wznj smatým i každé to fíowo, nechažť ho vžjwá; pokog o to. Zdáť fe, že by byto pěkněgi, aby ff za febau maíé i meío, ale pro gakaus obutoft při wyuáffenj hiahoíu ff nelze hned rychle, iwíafff neohbitébo gazyku. lidem *padnauti na wíaftnj híahoi matého i, ale wždycky téměř wíaftnofti we-< likeho y híaho} zawznj, gakohy někdo chtěge wflpiřkw tre« fiti, y chybit fe pak y cyle. A wffak prawidfo prawidtem zů- ftáwa, a což lepfffho a wJaftněgflljhOf ktomu froěřowati fíuffj. A rowně tolikéž oliteře * mfiže powě^fno byti, gegjž po* dobné geft vžjwánj gako y ewrchu pfané Utery ff, gako když rjkáme: žyd, žyw. (86) Některá fřowa drobet fubtylně- gi wzněgj, gako : žjzen, žibřýd. Wněkterých ftarých knihách pěkně na pargaméně pfaných Čefkych, nic toho nenj v ffetřjno, ale někde maíé i 9 někde weliké pfáno y po r, y po i*, y po z: gako w těchto flowjch: Kryftus, Kristus, Gežjffe, kteřf, jtjmané. t bez wrffku, hrubě fwy m zwukem znij, yako : mat, nat, flat, máti. Po t kdež fe t malé klade, má tence flqženo býti, gako: lifkne, tijffe, zadu: mijti, pijti, Kdež Co pak welikéy Beneš. Blahoslav. klade, má hrubě (loženo bytí, yako: tys, ty měř, zadu: nehty, ppfty. t s wrffkem, tenčegij znij, yako : tať, tuť, rmuť, nuť. Sfpatná litera f stjm wrlTkem, ale nemalé wážnofti by ti by měla. Obíáffnjť geft to Čefké řeči wlaftnoft, podobná k tomu, což vžidůw ftowe: Affixum. Nebo když napjflefó: dámf, toli- kéž geft, (87) gakoby napfaí: dám tobě. Ač někdy obé to fe předce klade, pro zwoftřenj a ztuženj affirmationii* in hac voce comprehensse, gako: dámf tobě; tot giž piatj tolikéž, gakoby řek* a nebo napfaí: dám gá tobě. AČ opět někdy y ktomu předce í fe přidá wá: dámť gá tobě nětco lepfffho. — Egregia sane est proprietas et in hac vna litera puncto hoc addito. Polácy to zhruba dětagj, přidáwagjce mjfto punktu literu i iotam, řjkagjce: damči tobě. Odkudž fe gako y odgi- nud gafně widj, že ten puňkt, gehož fe na ň 9 e 9 ( etc vžjwá, nenj než iota abbreviatum, i maíé wtytljk proměněné. Ale otom ginde přjležitěgi powjm wjce, y giž napřed geft powědjno. Nechť y toho dotknu, že té litery t býwa wněk- terych mjftech dwogenj, a welmi potřebné, gako: ziattj groffowé neb kofljkowé, ziattj píatowé; včinj fe tak rozdjl mezy ziattými a latěmi, neb latmi, vt alii loquuntuť. Na koncy při některých fíowjch widj mi fe, že nelTkodně fé odwoguge ta litera, gako: (88) bytt, oftřegi a lépe znj, nežliby napfaí: byt, ač fyc geft Německý obyčeg. 11 bez akcentu, krátké geft, yako: nuže, tuze. li s akcentem diauze a woftřegij znij, yako: růže, nu- že, kůže. 1T *) litera w Cžefké řeči welmi potřebná. Ta kdež fe fama před ginými flowy klade: aneb když fe napřed fpolu s ginými Confonanty fpoguge, neb když zadu po Vokálijch ftogj: wlaftně a zwučitě fw^m zwukem znij. Přijklad ř ) Starj pfáwali w ginak, toíiž slcini wriíky, ale to giz dáwno zahynulo, a bez ffkody. I. B. Beneš. Blahoslav. 45 prwnijho : w dům whrft, wkoft. Přijklad druhého : wbij, wftup, wlož. Přijklad třetijho: wzaw, měw, diw, kow, těchto mu- žúw, rekúw. Ta pak když před Vokálemi w gednu syllabu s nimi fe fpoguge, geft to což Latinijcy řijkagij, že v gde w moc Confonanty, yako: Wácíaw, Welijfi, *) widijs, wofk, woře. Po té liteře i tenké y hrubé fe klade, yako : wiz, wijte, wydám, wygdu. (89) X w Cžefké řeči, yakož y w Latinfké fwúy zwuk držij, yako: Alexander, Alexij. Přideg také : Braxida, Raxice. AČ proftj a nevmělj pjfaři někdy mjfto x litera duplici, vžjwagj předce dwau liter hf Alekfander, akfamit, pikfa, idest coniuratio seu schisma, factio. SR bez wrffku tence znij, yako: z země, z záhonu. Při- tom s bez wrffku wždycky y weliké kláfti fe má, yako: zyfk, zyma, Zygmund. Quidam hanc literám fere confundunt cum s 9 aut earum fignifícationes vt deberent, nou obseruant. Přjkiady vkáži : sdřewa fpadl (de ligno decidit), z dřewa vděíal kámen, ex ligno, swolal kuřata neb prafata, conuocauit, zwoíal na towaryffe neb zkřikl, exclamauit, fnjme to, commedemus hoc fíue consumemus, snjm půgde, cum illo ibit, znj narozen, ex ea natus. Wjce o- tom powjm njže, in Praepositione, (90) potom také y při- flguře Antistechon. Ž s wríTkem hrubě znij, yako: žádoft, ženich. Potom z s wrffkem wždy malé / gedno neb dwogité fepijffe, gako:žid, žiw, žijžeň, žijdle. — Kdež s Werfále geft, a má hrubě znijtí, mijfto wrffku, kterýžby nad nijm měl ftáti, obyčey geft i malé po něm pfáti, yako: Zialtář, Zienich. Kdyby nebylo prozwyk, mně by fe widělo přjhodněgi býti, při liteře Z werfálnj nepfati i malého, ale wproftředku aděgi přetrhnauti literu Z takto Z: podobně gako děláme w *) Pewnýt geft zámek WeljíJ, ale ty gcg přjlis draho wetflJ. t. e«»jfl> Kcitaris. I, B» 46 Beneš. Blahoilaw* liteře F> když znj chceme mjti /, ut Frydrich etc druhé pak t bez toho pfáti, gako: Zygfnund geft zdťáw, Zibřid ftfinět gakž fem giž y prwé otom napfaí. (91) Přijkladowé nékleřij ro%Ucného vzywá- ni té litery i malé y weliké. TecT nynij mnozý Páni byli, y Panij, y Panny byly, w bijlým rauffe, s mi* v mi Přátely milij hofté naflíj. O milý holý oo welmi bolij, kdyžkoli okolo hiawy trdtem holj. 4 ) Po e bez wrflku y s wrffkem : cýn 9 když geft Čij, cyzým darmo gey Činiti. Po r bez wrffku y s wrffkem: Ryby w fwé rychlofti řijdce při kři dlauho fe držy. Po / a pof: Syt fem yá y (y toho fýtij flirokého wflljři geho. Po % bez wrflku y s wrflkem: Wnauzy žiwnoíti a žij- zniwofti, darmo fe v žida zyfku nadijti. (95) Breuiaiury neb vkracowánij Cžefkého pfanij. Wffecky Vocales, neb hlafyté Litery, kdyžkoli buďto próftřed neb ná koncy* weyfi nad giné litery fe ftawěgij: okazugij, před tijm nebo Litery neb Syllaby některé w^pufitó- nij, yako: pa*, mé*, ge°, dobré . Též fe to děge, když fe Consonantes, neb fpofuzwučně, zadu někde weyfi nad giné wyftawugij. Také když fe w pfány někdy poflednij fyllaby weyfi nad giné prwněyllij ftawěgij, yako : přikazo a nahoře ti za přikazo wali. Též Waflj: a na hoře ti za Wafltj milofti. Wrflek když mezy některými Literami a tau vokály weyfi itogij, za i ftogij, yako: bé, dě, ně, té, za bie, die, nie, tie. Kdež i fwau moc vokálmj tíatij* a z& Consoaant znij. *) Některf a Moraweu fměíTné by ta roxdjly mezi těmi flowy vkásali: hdleg» bolefc holaa. Sed haec fant et flotilia et vere ridicula. k B. Ěenei. 4T Tytlowé pfroftij nadwttemi Vókálemi, napřed, v pfoftřed, y při konej, wffudy m neb n (yakž rozum káže) wyzna- menáwagij. (93) Při té liteře p rozličnij tytlowé fau.*) Též w pfanij takowy tytel za ra nad ginymi mnohými Literami fe ftawij y někdy za na. Některé breuiatury w Čefkém pfanij welmi krátké fau, yako: S. za fwaty, t. famo, fe dwěma puňkty napřed a zadu, za to geft, neb za totižto fe kfade. A w krátkofti powěda: Wflecký breuiatury Cžetkého pfanij krátce nemobau febrány byti. Také W tifltěnij fe nena- lézagij: w pfanij neb Čtenij, kóždý obyčejem fnadně fe gim naučlj. Toto pak napoíledy kté ftráňce Orthogr&pty přidati mi fe widj, že některá fíowa negednoftegně fe pjltj. Nebo při- njch někteřf té litery, ginj giné vžjwagj; a takž podobně y wmíuwenj fe děge. Gako když někteřj řjkagj y pJflTf : preč, ginj pak: pryč, wněkterých kragjch gednoho, a wginjch druhéhó fe způfobu vžjwá. Wflfok widj fe zpufobněgia fub- tylněgi byti, když djš: piy& Morawcy proftěgflg řjkagj (94) preč. Ale otom náležitěji a wjée potom fe napjíTe, ubi de figuris agam. Druhá ÍYráukA C žefké Orthograplilj. Ku poznánij druhé ftránky Oťthographij W Cžefké řefti, b ftrany fmyflu řeči: yak fe která řeč, kterými puňkty dělij, y k oddechnuty když fe Čte, y k fnadněyflijmu fmyfla pozná- nij, potřebij geft íTeftery *) punkt, a přitom moc každého oznámiti, y přijklady to okázati: aby každý, kdožby Nowý *) Zde wypusteny jsau znaky zkratku kláda waných namísto: pře, při, pro, pra.Wyd. **) Inepte loqnitur ffefterý puikt. Dicere debebat: ITeít pnnktůw. Vide Linaeram de buiusmodi locutionibas. J. B. 48 Bene i. Teftament fkrze Erazma **) zprawený Četl, wíTem punk- tum w něm položeném mohl rozumě ti, a tak fluflně y rozum- ně gey čijfti. Ačkoli w některých Impresfých lépe, a w někte- rých hůře, fkrze Impresfory puňktowé gfau položeni. Virgula neb suspenstuus. W Cžeíké neb Německé řeči fe ftawij flfc-ayflek tenký, obdýlný, ne vpřijmě zhúru, ale po lilkem takto / flowe virgula to geft: prautek (95) neb čárka. Nyněyflxj Latinijcy obyčegně dole núl kraužka maličkého zpátkem kladau, a suspenfiuus ***) mu řijkagij. A takowý punkt fe klade, když řeč začatá gefftě takwifý, že ani fmyfl celý ani Čelé řeči wyplněnij nenij, yako wpřijkladu: Počátek wefelého zwěftowánj Gézu Kryfta Syna Božijho: tu £eft řeč začatá, wffak tu nenij ani fmyfl celý, ani té začaté řeči plné dokonánij. Geminus. Punkt dwogitý , kdež geden nad druhým ftogij , yako takto : Latinijcy geminus gmenugij. (Colon mu řjkáme. J. B.) Ten fe klade, kdež které začaté řeči geft giž fmyfl po- někud celý : ale gefftě není té řeči dokonánij k plnému wyrozu- měnij. Potom punktu dwogijm wždy geíftě kceíofti ak plnoftiwy- rozuměnij té řeči nětco wijce přijfluflij,a geíftě má něco dopo- wědijno býti. Yakow přijkladu: Počátek wefelého zwěftowáni Gézu Kryfta Syna Božijho, yakož pfáno geft w Prorocijch: Tu giž té řeči geft y počátek y fmyfl poněkud celý: ale gemě nenij té řeči doplněnij (96) k plnému wyrozuměnij: gefftě k celoftl toho fmyflu nětco wijce má powědijno býti. Periodou. (Periodus.) Puňkt geft fám dole gediný, takto • Poněmž fe znowo k počátku giné pořádné řeči Werfále pijfle : Neb když také ftogij zadu při dokonánij wflij řeči, Latinijcy někteřij Perio- *)„od Erazma" dicendum erat. J. B. ) comma nrnj flowe. J. B. Benei. 4» don, některj obyčeyně coroma (chyba J. B.) gey nazýwagij: Ten fe klade, když geft y fmyfla y řeči začaté dokonalé wyplněnij, k celému wyrozuměnij. Yako w přijkladu: Počátek wefelého zwěftowánij Gézu Kryfta Syna Božijho, yakož pfáno geft w Prorocych: Hle yá pofylám pofla fwého před twářij twau, genž připrawij ceftu twau před tebau. Tu geft giž y fmyfla, y řeči, plné wyplněnij, k doftatečnému wyrozu- měnij. Neb giž potom y hned Werfale geft, a počátek giné řeči z giného Proroka. (97) Ginij přijkladowé, kdež fe ti třij punktowé pořádné náfledugij. Což narozeno geft z Těla, Tělo geft: a což narozeno geft z Ducha, Duch geft. Též: A on odpowijdage gednomu z nich, řekl: Přijteli, ne činijm tobě křiwdy. Též: Synowé, budťe pofluflnij rodičů we wflem: neb fe to dobře lijbij Pánu. Interrogatims. Punkt obláflfonij geft otázky, neb otazánij, gemuž.Lati- nijcy Interrogatiuus řijkagij: dwa punkty, geden nad druhým, dolnij proftý, ale wrchnij s nakřiwenym wocáfkem tako ? Ten fe klade, kdež fe něyaká otázka děge, aby z odpowědi bylo té otázky wyfwětlenij: a má fe wždy zpúfobem otázky Čijfti. Yako w přijkladu: Kolik Chlebů máte? a oni řkau: Sedm. Tu máli giž y otázku, s punktem otázky, y odpowěď. Též: Chléb, kterýž lámeme, zdaliž fpolečnoft Těla Kry- ftowa nenij ? Hle tu máfi otázku, y punkt otázky. A y hned potom odpowěď k wyfwětlenij té otázky, kdež ApoíTtol dij: Neb geden Chléb, gedno Tělo mnozý fme: neb wffickni z téhož Chleba čáftku béřeme. Aby z wlaftnijho wyfwětlenij Apoíftola, y z fkutku vkazaného, bylo znáti, že tu ApoíTtol proftě nemluwil o přirozeném Těle Kryftowě, ale o Ducho- wnijm "Těle geho Cýrkwe : o Duchownij fpolečnofti wěrných. Yakož z Erazmowy Paraphrazý fnadné geft wyrozuměti. Partitiuus neb divisiuus. Při koncy řádku, kdežkoli některé flowo w fwé ceíofti nemúž položeno býti, dwě Wirgule takto býwagijpoffaweny,j 69 Beneé. Aby z toho čtenář čta wěděl, že to flowo w tem řádku w celofti fwé položeno nenij. Kdežto přijkladně při koncy mnohých řádkúw geft widěti. Parenthesis. Parenthefis w Orthographij také mezy punkty fe klade. Kterážto za púl kraužkem napřed fe počijná, a púl kraužkem zadu zawijrá takto ()• A. ta fe klade, kdež fe w nékterau řeč začatau giná řeč wkládá : neb pro té řeči přijčiny vkázánij, neb pro gegij dalflij ofwětlenij, aneb pro ozdobnoft, pro ukráceny a pťó potwraenij té řeči. Z té pak přijčiny těirti polattkraužky fe zawijrá : (99) kdožby řeč začatau bez wffij překážky předce čijfti chtěl, aby což před Parentbéfý a po Parenthéfý ftogij , pořádně četl : a neb mezytijm Parenthesim čta, aby gi wzwlaffitnijm rozwáženij četl , aby *w pořádku před fe wzaté řeči fe nemeylil. Přijkladowé, kdež fe parenthesis ivkládá, pro vkázánij přijčiny předfewzaté řeči. Y ftáli pacholcy y flužebnijcy, kteřijž vhlij hrabali (neb zyma byla) a zhřijwali Jfe. Též: Protož bylali dokonaloft fkrze Lewitfké Kněžftwij (neb íkrze to lid zákon byl přigal), což na to bylo potřebij , aby giný powftal kněz, kterýžby podlé řádu Melchyfedechowa a ne podlé řáduAaronowa flná? Přijkladowé, kdež fe parenthesis wklddd pro té předfewzaté řeči fwětleyffij wylozenij. Powftaw Petr v proftřed včedlnijkúw, řekl (& byl zaftup gmen fpolu yako fto a dwaceti): Mužij bratřij , mufylo fe pijfmo naplniti. Též: Neb ačkoli fau, kteřijž flowau bohowé, buďto na nebi buďto na zemi (100) (yakož fau bohowé mnozý a Páni mnozý) wffak my gediného Boha máme. Přijkladowé, kdež fe parenthesis wklddd pro některé řeči y ozdobnoft y vkrdcenij y potwrzénij. Aby bylo fwědeetwij ,čafy fwými, w ktéžto yá poftawen fem kazatelem, a Apofftolem (prawdu prawijm w Kryjftu, neb lhuť) včitelem pohanúw s wijrau a s prawdau. Též: Neb tytogmi budau (prěy) ůwsl w gedno těto. Beneft Bl<$ho$law. ftt Také toto fluffij znamenati, že Impresfórowé , kteřiji teftament Er a zrnem *) naprawený tiskli, někdy parejatheaim, ne jakž obyčey geft polaukraužký, ale dwěma puňkty napřed y zadu zawijrali. Yako : A řeč ta tělem učiněna geft , a obý- vala mezy námi: a fpatřili fme fláwu gegij, fl£\vu yakožto jednorozeného od Otce: plná milofti a prawdy. Tu před, f fpatřili fme , mijfto kraužka geminus, a za od Otce, při za- wřenij také mijfto púlkraužka geminua ftogij. Sítapuleníký položil kraužky, (101) Někdy pak Impresfórowé potřebnau parenthesim famými Wir£ulemi znamenali. Yako: Tehdy žold- néři, když ho vkřižowali, wzali raucha geho /a věinili čtyři dijly, gednomu každému žoldnéri dijl / a fukni. Sftapulenfký, zgewně parentheaim tu vkazuge, k snadněyffíjmu wytfozuměaij položil polokraužky. A ten fmyfl z paraphrazý Erazmowy fnadně se múž poznati. Přijklad, Mez se ti puriktotvé wffickni w gedné řeči fpolu scházegij. Zdaliž newijte bratřij (neb znagijcým zákon mluwijm) že zákon tak dlauho panuge nad ělowěkem, dokudžby zákon žiw byl? Nebo žena poddaná muži, žiwému muži přiwázána geft fkrze zákon: pakliby vmřel muž, wyfwobozena geft od zákona muže. , W druhé ftránce Orthograffj kněz BeneO puňkty zpra- wuge. Což o prwiijm punktu prawj, dobré geft a prawé: ač nynj tomu puňktjku, proto že commata diuidit, wjce řjkagj comma nežli suspensiuus. Čechowé ftařj toho prwnjho punktu welmi máío vžjwali (102). Wybornj Čechowé, Pan Řehoř z Gelenj y Wyktorýn ze Wffehrd, mjfto toho prwnjho, druhý pfáwali. Gako takto poíožií Gelenfký v wýkíadu Petrarchy o chudobě: Gakož bohatého by pak y Iftědrý byí: wffak zacho- wáli sobě co : obecně lakomým nazýwagj : tak chudý : by byl y íakomý, gmjn bude za fftědrého. Někteřj mjfto dwau puňktů wirgulky vžjwali, y tu kdež commata, y tu kdež cola *) Gin de byt rek! „fkrze Erazyma", tu fciž „Erazymem": vtrunque inep- tum. Lépe bylo íjci „Od Erazma", ač ta phrasis, nempe v bus ablatiui instrument! suo loeo non vituperatur uee reiicitur. Dobře djfl: Ta wěc němuž býti spokogeaa než Jeho Milostj Pánem. 61 Blaho$law dělali. Obec pak pjfařů nepřjlifi pečliwých diwně a rozličně fe wtom pletli, gako y podnes. Periodus, puňkt ten gedinv, celý a giž zawřený fmyfl znamenagjcý , fwé mjfto gakž takž mjwaJ , gako y nynj r mnohých. Kdyby tomu přiwyknauti chtěli , aby ti třj puňktowé w pfánjch náležitě byli zachowawáni, chwalitebná bylaby wěc. Giž pak ten prwnj puňkt, gegž Benefi nazwal suspensiuum buď žeby formau wirgule takto / (gakž Benefi dj) pfán byl, budf poíatinfku půl kraužku bylo děláno takto ), oto by fe nebylo potřebj nefriaditi. Konec Orthographj. Philomethěš. tt Každému upřímnému čtenáři hně% Wácelaw Philomathes % Jindřichowa*} Hradce, na- před posdrawení. Nediwím se tomu, že Laurentius Valla, muž w latinském náremně w^mluwný tak welmi se horlí**) na tý, kteříž íen jazyk swou blekotností hanebně zprznili: a přečistu latinu z jazyku řeckého pošlu, skrze přiměšowání jiných postranných a newzácných jazykůw šeredstwím lehkomyslným w zkázu uwedli. Kdež toho lítost maje,***) o to pracowal, aby toho ušlechtilého jazyku nakažení zase naprawil. Jakož pak o tom znamenité knihy (jenž mají titul Liber elegantiarum) sepsal: aby z nich se učili wšickni, kteříž práwě a čistě chtí latině mluwiti a uwarowati se wšelijakych barbarismů a soleciamu, t. j. neprawého přewráceného a zle zwučícího míuwení. f ) Čehož někdejší staří (104) latinští učitelé (jako Jeroným, Ambrož, i jiní jim podobní) pilně šetřili. Po nichž přišli jiní s kuchyňskau latinau (jako Scotus, Thomas, Albertus a jiní jim podobní), kteříž aby jejich marné mudrowání průchod mělo , potwortté terminy (jako volitio, íiliatio, ecceitas, et sic de aliis) k wáli sobě twořili : ješto latinská máti k takowým dětem se nezná. Ale buď Bohu z toho chwála, ti) že nynější latinští učitelé , jakož o to usilují , aby mnohá zawedení a bludy *) V Jindřichowě Hradci wíoe téměř německy nežli desky mtawí. A kteříž jsou rodilí Čechowé welmi nezpůsobně mtawí, admittentes ger- manismos sat ineptos. J. B. **) Inepta phrasis boěmiea: horlím se. Lépe jest říci horlím absolute. Jako též při onom slown, pecowati se, nechtěj se oto pecowati. Obsoleta et repadianda phrasis. J. B. ***) Anlica ot íneradita atqne barbara phrasis est : kdež toho lítost maje. To slowo „kdež" nic se tu netrefaje: ačkoli již tak mnozí počínají mluwiti. Viz o tom wíce w Přídawcích. J. B. t) Inepta grandiloqaentia. ++) A některý prosták dí: Bud Bohu chwála, že swatýPawel napsal: ne w maudrosti řeéi, a že Buh zbláznit maudrost tohoto swěta. Aět jest prawá wěc, že pvrítas sermonis valde ntilis et lande 4igna est. *4 Philomúthv*. oznámili a prawdě nás učili : tak i o to pilnost mají , aby čemužkoli nás učí , to čistau latinau sepsali. I pročežby tehdy také jiní jazykowé wšelijací swé čistoty neměli? Anobrž proč lidé toho jazyku, w němž se zrodili, krásy zanedbáwají a cizími slowy od ledskuds přišlými kaziti jej dopáuštějí? A to sé děje nejen w kwapném mluvení, ále i w rozwáženém psaní. Protož horlím i já, a diwím se tomu, žfe Čechově ozdobného jazyku étvého w ^dctiwosti neihají: nedbajíce zachowáwati způsobu wýmluwnosti te, kteráž naň záleží, a to nejen w riilúwéní ale i w psaní, zwláště pak a qadewšecko w písmě swatém, starého i nowého testamentu. (105) ŇeŮ biblí již několikrát imprimowali : a tu wždy(newím sívéwolíiýníli nedbáním, čili proétým newědomím) toho se ddpttótili, že mnohá slowa neupřímě z latiny wyložfli. / ho \ ( geho \ gegich / ) gich Místo < mu > imprimowali / gemu \ au j \ u Což se těch dwau slow tkne „jesl" a „sau" neb „sú" : ta neslušné zbytečně na mnoha místech kladli, až do oškliwosti čtení i poslauchání. Neb což se koli kde w jedné osobě stalo, wŠecko ten jakýs „Jest" učinil: počal se jest, narodil se jedí, přišel jest, dal jest, trestal jest, zradil jest, dokonal jest, umřel jest. A w mnohém počtu ty jacís „sau" neb „sú," kdež se co přihodilo wšecko oni spáchali: widěli sau, reptali sau, ukradli sau, diwili sau se, zarmútili sú se, sešli sau se, swářili squ se. Kterak se tu wšudy to „jest" a to „sau" zbytečně klade, o tom zjewná zpráwa de Verbis bude ozná- mena. Ten pak nebohý „Bíše" obojího jsa pohlawí a rozli- čných stawůw, diwné wěci působíše. (106) Hle co činí porušené wýmluwnoáti následowání? Čím wíteé óbýeléj<5m poruŠfeným udidla se pauštejí, títn dále se přbbíhájí, ispráwédliwost pak w tom hynauti musí. Protož dobře jest zlým obyčejóm za času bujnost za- stawiti, aby snad dawní swau starobylostí w přirození se nezměnily. Protož áby jazyku Českého nakažení zase napraweno bylo: učinil sem spis pto ty, kteříž toho neznají, aby o tom Českau Etymologí měli, jížby i w mluwení i w wykladání zprawiti se mohli. Wšak ne abych každého slowa deklinací per casus et tempora (jakož w latinské gramtnatice sluší) util: tile oziiámím jen ta élowa, kterýchž obyčej zle užíwá, tak W p&*M jákb i W irihitrfettí. A přitott oznámím, kterak Philomathi*. fifehóslate. Si kterých slaw zle užíwaných práwě užíwati máme. Wšak kdoí prwé zDonátu pol é wky školské nezakusil a latinau sobě aust neproplákl,*) tent nesrozumí spisu tomuto; neb se w něm latina s češtinou proměšuje, a jinak (107) Etymologia sepsána by ti nemůže. A protož jen kněžím, kteříž latině umějí, **) písařóm, literátóm a žákóm se hodí. Měj se dobře. Čti a suď, upřímý čtenáři. Distichon ad lectorem. Si tibi babaries male fandi praestitit usum 9 Hac forma tecte disce, Bohéme, loqui. Druhý díl grammatiky síowe Etymoíogia. Druhau tuto částku grammatiky t. Etymotogi sepsat jest kněz Wácstaw Philomathes a kněz Beneš wůbec ji wydat: potřebnau jistě Čechům knihu, zwláště těm, kteříž i jazyku latinského powědomi jsau. Wšak kdyby drobet češštěji a swěúeji byt psat ten dobry muž, kdožkoli byt! Nam de elegantia et proprietate Boěmici sermonis praecipiens , multa ineleganter et valde inproprie dixit. At non est quod miremur, siquidem non omnia possumus omneš. Častokrát se přihází znamenitým lidem, třebasi i těm, kteréž wysoká ostawuje (108) wýmtuwnost, že některé wěci wyswěttowati chtíce, wíce je zatemňují. Přihoditoli se co toho i tomuto muži, knězi Wácstawowi Philomathesowi, co diwného jest? Humani ab illo nihil alienum putabimus. Úmýst wšak jeho chwálen býů má. Wždy jest chtěl pomoc učinití *) Ineptae locutiones rybahů Českých. Školská poléwka per sontemiom cáotwo jejich nepobožné stowe. **) Pohříchu! mnozí spatné nmějí. — M Blakůttěw. k napraweni jazyka Českého, a učinit nemalau podlé možnosti swé! Byť také i jiní někteří tak mnoho ausilé swého na to wynaložiti chtěli, tudyžbychom jiný způsob České řeči w mno- hých wěcích uzřeli. Ale (jakož sem i w předmíuwě napřed dotekl) že sobě tohó téměř wšickni málo wáží, jedni proto, že se wyššími wěcmi obírají, kteréž ne řeči samé (w nichž kráíowstwí Boží nezáleží) ale spasení lidských duší se do- týkají; druzí proto, že chopiwše se toho, což i síáwu i zboží rozmnožuje, tam wšecku mysl obrátili, a w tom ji jako w wodách mořských pohřížili; a snad někteří i jiné příčiny týchž wěcí mají: já pak nic sebe a swé pilnosti a neb k jazyku Českému příchylnosti, nad jiné newywyšuje, což a pokudž budu rozuměti, (109) žeby má práce písařům Českých knih prospěšná býti mohla, o to se přičiním, abych k wěcem od kněze Philomathesa sepsaným nětco přidal, aby i snáze těm některým wěcem od něho sepsaným porozumíno, i dále na wlastnost neb ozdobu řeči České popatříno, příčinau těch re- gulí jeho, býti mohlo. Naříká w předmíuwě swé kněz tento nad welikau ne- dbánliwostí lidu Českého , a zwláště těch, kteříž přední sau, ac veluti proceres totius gentis. A jest nemálo nad čím na- říkati: pročež i dáwno před ním někteří wíce naříkali. Jako učený onen a wzácný toho času muž, PanViktorin ze Všehrd, někdy místopísař kráíowstwí Českého, kterýž w předmíuwě na wýklad. knížky jedné Jana Zlatoústého mnozstwí weliké mužůw slawných wyčítaje, kteříž knihy o rozličných wěcech spisowawše, nečinili toho cizím jazykem, ale swým wlastním, w němž sau se zrodili. Těmi příklady ponauká i Čechů, aby o ozdobu jazyka swého stáli, a bližním swým wlasti oby watelům tudy dobré obmýšleli. Ale že kněz W. Philomatheá wté swé na- říkawé předmíuwě (110) nemálo, nýbrž welmi tuze s posmí- škem drbl těch, kteříž neméně nežli on na Český jazyk la- skawi byli a jej nepřirownaně wíce nežli on zwelebiti usilowali, nýbrž (absit verbo invidia) i zwelebili — ty míním , kteříž j w wydáwání knih w jazyku Českém těch slow některých ač newelmi sličných, ale wšak ty časy ještě ne welmi neobecných Blaho $law. *7 a welmi wíastnícb, užíwali (quae ntmc jam usus repudiavit ut obsoleta et antiquam simplicitatem , nolo non dicere rusticita- tem, redolentia) jako: bješe, bjech, bjechu, bješta — a nechážť jednoho toliko z mnohých jmenuji , swaté pamětí B. Lukáše, muže pobožností i uměním wznešeného, kterýž i w tom swého předsewzetí swětté a znamenité příčiny ukázal, w předmluwě na wýklad Zákona nowého, jenž wytištěn byt w Bolestawi mladém, léta 1525 na Karmeli, a wšak se proto i s jinými mnohými těch stow užíwajicími, pomluw i posmíSkůw ně- kterých wšetečných lidí, jako Čížka a jiných, nemohl uwaro- wati: i widí mi se nětco k tomu, čehož dotekl Philomathes, kra- tičce tuto nejprw říci. (lil) Nemělť jest se kněz tomu posmíwati, že ten ubohý, jakž on dí, „bješe* mnoho působíše, poněwadž wlastnosti řeči České naprawitelem býti chtě}. Matáliž to byla wěc roz- dělit! inter tempus perfectum et imperfectum, těmi slowy: bješe a bylo? A že to slowo bješe, s swau se wší rodinau nebo ratolestmi swými, učima rozkošnýma nic tak zwláštně libého a hladkého nedonášelo: i protoliž jest konečného za- slaužilo wywržení a potupení? Zwláště poněwadž wíme, že před nemnohými časy nic nebylo neobyčejného, netoliko tak psáti, ale i mluwiti. Pročež tedy kněz Philomathes, bohatstwí jazyka Českého jako z kautůw zarumowaných dobýwati chtěje, teyž jazyk chudí, temporis imperfecti proprietatem, olim magno receptam usu, ei auferendo, ac restauratores eius salse (imo verius dicerem, insulse) irridendo atque risui aliis propinando? Ale nawykli takowí lidé , aby se snažně k tomu každý při- číněli studio contentionis, aby bylo kolik farářů w tolik věr, jako býwá kolik mlynářů w tolik měr: takž snad potom také, kolik písařňw, tolik grammatik. (112) Řeklby mi pak kdo: „Wždyť jest iž to slowo „bješe" obsoletum et ingratum ac fere ridiculum, nezpůsobné, neobwyklé tomuto wěku a jako diwoké?" Odpowěď: Prawda jest to, že se již nyní užíwání jeho netrefí, zwláště, když i tak jest shaníno od tohoto kněze, a od jeho mnohých následníkůw u welikau wzato oškliwost. Ale wždyť jest to tak^ó prawda jistá, že to slowo bylo dobré M Blaho slaw. Phil*mathe$ a wlastní i welmi potřebné : a škoda, že jest wyšto z oby- čeje. Ač některým národům newyšto, a to těm, kterýmž se nezdá, bychom my pěkněji a wlastněji nežli oni mluwili, jako Charwatům , Bosňanům a jiným, až i těm Srbům, jichž dialektu neb obyčejnosti w řeči posmíwají se Čechowé. Ale o tom slowu bješe potom w Přídawcích etc. Síře saud swáj oznámím. Nyní toliko toto dím, že jest nebylo slušné a sprawedliwé, aby wlastnosti naprawowatel , vindex, wlast- nosti zhaubcím a . neb umenšowatelem (si sic loqui licet) býti mět. Z strany pak ozdoby řeči, mě) by} sám na sebe póhlé- děti, ješto i w spisowání (113) té Etymologí, ano i w té předmíuwě hned welmi neozdobně ano i newlastně mluwí, incompte, jako ta siowa, jako sau, wiz: „kdež toho lítost maje", item „To jistau latinau", item „Mnohá slowa neupřímě wyložili", etc. Jaká jest tu w těch, i w mnohých jiných slo- wích jim podobných, w té knížce se nalézajících, i neozdob- nost i newlastnost; o tom níže potom náležitěji při příčinách powím. Takéž podobně při tom slowu »jest, jsem, jsau etc." w též předmíuwě kratochwílný posmíšek položil, urbanitate illa quam repudiat Paulus egregie servata, ješto, jakožto síowo »jest« na mnohých místech se zbytečně od některých klade, tak zase s ujmou ozdobnosti a plnosti řeči České od některých opau- Stíno býwá; o čemž níže na swém místě oznámím. Nyní pak přistaupím k začátku té jeho Etymologí, kterauž těm toliko sepsal, jenž sobě školskau poléwkau propálili, či mám říci, proplákli ústa. Etymologia, jakž se z Řeckého jazyku wykládá, jest umění prawého, mírného mluwení i také prawého mírného, jednoho jazyku w druhý wykladání. *) *) Plus est in defínitioae auam in definito. Nťsamat Etymologia dáwi prawé a umělé wykladááí řeci z jednoho jazyka do drahého. J. B. Phtlomathéš. 59 Rozděleni Etymolog!. Jakož latinská Etymologia w osmeré stránce řeči záleží, tak také tuto při každé té stránce, kdež jest zlé, a jak má byti prawé wykladání, ukázáno bude. Prwní stránka Etymologí jest (jakž latiníci říkají) de Nominibus. Mělaby owšem některá jména, slowa znamenitá, napřed býti položena, jicbžto obyčej w Zákoně Páně, w Českém jazyku omylně užíwá. Wšak pro ukrácení satt tuto žanechána: a že při nowém testamentu, podle Erazmowy náprawy, po- třebněji budau oznámena. Regula de nominibus adiectwis. Adiectiva neutra pluralia absque substantivis posita, jako: cetera, bona, mala, novissima, priora, nova, vetera etc. mají se exponowati cum illo substantivo: wěci; a byť jich pak w jedné řeči několiko položeno bylo, dosti jest jednau wěci po- ložití. Exemplum : Cetera vero cum venero disponam, Jiné pak wěci, kdyžbych přišel zřídím. Recepisti bona in vita tua et Lazarus similiter mala, Wzals dobré wěci za žiwota swého a Lazar též zlé. Piunt novissima hominis illius peiora prioribus, Býwají poslední wěci člowěka toho horší než prwní. Profert de thesauro suo nova et vetera, Wydáwá z pokladu swého nowé i staré wěci. Ex cep ti o* „Omnia" neutrum plurále sine substantivo po- situm, má se exponowati singulariter bez wěci, ne pluraliter s wěcmi. Exemplum : Omtíia mihi licent, sed non omnia con- ducunt, Wšecko mi sluší, ale newšecko prospíwá. Omnia facite sine murmuratione, Wšecko čiňte bez reptání. A takowá e&pósitio jest lepší nežli s wěci přidáním. Tak také máš exponowati bona a mala, když při sobě míwají : omnia, multa, quanta, a neb nětco takowého. Exempluih : Dabo vobis omnia bona, Dáito wám wšecko dobré. Secundum: Multa mala ope- ratus est, Mnoho zlého činil. Tertium : Quanta mala fecit sanctis, Kt&rak mnoho zlého čiúil swatým. 60 Blahoslav. Philútnathe$. Ať se na tom nemeškám, což napřed powěděl, — defini- tione, coby byla Etymofogia, přiwiastníno jí i to, což w sobě wšecka částka Grammatyky čtwrtá, t. Syn taxis, zawírá: to- liko o prwní reguli jeho de nominibus to dím, že mi se wšecka, i též ta wýminka při ní položená, dobře líbí. Hodné jest, aby to, což prawí, pilně bylo zachowáwáno; rem sane obser- vatu dignam protulit. Regula de diphthongo : au et i syllaba. Ti kteříž Českú Biblí imprimo wali , ten diphthoňg au za ti, a ú za au (jakoby w tom žádného rozdílu nebylo) im- primowali. Ale ty wěz, že ten diphthoňg činí rozdíl inter casum accusativum et ablativum in genere feminino. Neb když accusativus casus má swú terminací na ú, tehdy ablatřms má se skonati na au. Exemplum : Mensuram bonám et confertam et coagitatam et super fluentem. dabunt in sinům vestrum; eadem quippe mensura, qua menši fueritis, remetietur vobis. To česky takto wylož: Míru dobru a nasutú, a natlačenu a wrchowatú dadí w lůno waše: neb tau měrau, kterauž, byšte měřili, bude wám odměřeno. Tak i jinde poznáš, který jest casus accusativus a který ablativus: wyrozumíš také lépe tomu, co se tu prawí. Regulam de diphtongo superius tractavi co- piosius (117). Seqnuntnr regulae de caabns. De Nominativo. Regula primu. Nominativus někdy pěkně se proměňuje in accusatiuum w jazyku Českém. Exemplum: Non est homo iustus in terra, kdež homo iustus jest casus nominativi, a česky: Člowěk sprawedliwý, také casus nominatiui. Budešli pak přísnosti*) latinské následowati, zle díš : Není člowěk sprawedliwý na *) Lépe by řekl: „způsobu" latinského než „přísnosti". Velmi si jakýs • přísný, t. nehtadký Če«h. J. B. Philomathes. Blahoslav. 61 zemi, neb máš říci : Neníť člowěka sprawedliwého na zemi. Též: Non est alius Deus in coelo, Neníť jiného Boha na nebi. Též: Nemo est in co^natione tua, neříkaj: Žádný není, ale řci : Žádného není w příbuznosti twé. K této prwní reguli de nominativo toto prawím. To slowce „není" a též i některá a mnohá slowa jiná, jako: podej, pochwal, nehaněj, nechej etc, nežádají za sebau míti accusativum, sed ablativum in nostra lingua adsciscunt, jako: (118) Není pána, podej nože, wyjdi z domu,koblauku neztra- cuj, sukně šetř, nedej podkopati domu swého, pochwal Boha, p obrus sekery, aby neswrhl skleničky, ženy nepojímej, neuzříš twáři mé. Zle by tu přidat accusativum casum, řka : Není tu sekeru, není tu koblauk, není tu sukni; anebo jako někteří ger- manizantes říkají: podej ten nůž, koblauk, sukni, konew, wíno etc. Item : Nekaupím dům, kůň, sedlo, uzdu etc. W&ak zase, newšudy se trefí regule ta: nebo i rukawice ne na nohy obauwány jako střewíce, ale na ruce brány býwají: takž newSeho jednau regulí zprawiti můžeš. Zleby, prwní reguli zachowati chtěje, řekt: schowej koblauku, čepice etc, ale musíš říci: schowej koblauk, čepici, sedlo, kup nůž, tesák, zjednej skleničku, půjmi ženu, wypí wíno dobré, etc. Item, zachowats wíno dobré etc. Item, zachowaís mnoho wína dobrého. Aberravit autem hic iste bonus sacrificus: non pempe in accusativum mutatur apud nos nominativus iste latinorum, sed in abla- tivum. Similitudo terminationis in quibusdam vocibus (119) im- posuit homini. Jako w tom příkladu, kterýž přiwedí: Není člowěka sprawedliwého, domníwal se (nepilně snad posaudiw toho), že ta slowa: člowěka sprawedliwého sau casus accu- sativi, ano jsau ablativi. Ale že podobný jest w těch slowích jeden casus k druhému — neb takto zní accusatiuus : toho čřo- wěka sprawedliwého ukazuji; ablatiuus: od toho čřowěka sprawedliwého neodstaupím, neuteku etc. — : ey wiz, že obé má jednostejnau formu; ale netak při jiných mnohých slo- wích, kteráž welmi rozdílnau terminací mají. Jako u příkladu slowce „Almarka" accusatiuvo: tuto aímarku pěknau udělal mi, 6« filQbtfltw. Pfrifomtí&ts. kaupii sem, mám dáwno etc; ablativo, od té afrnarky pěkné zámek tni odpadt, útek}, lištu odiaupií etc. Regala secunda. Nékdy se pak takowá proměna děje, když nětco prawí se býti něčím. Ťako: Et tu, puer, propheta altissimi voca- beris, kdežto slowo Propheta w latině jest casus nominatíui, (120) a wedlé přísnosti jazyku latinského mělby tu oratí expono- wati takto : A. ty dítě prorok najwyššího sluti budeš. Ale zleby ) tak česky mluwil, i máš říci: A ty dítě prorokem najwyššího slúti budeš. Neb Český jazyk nominativům tu nestrpí, ale chceť, aby byl proměněn in accusalivum. Každý jazyk má swú wla- stní wýmluwnost, čemuž Rekowé říkají phrasis **) Co sluší w latině, to newšudy sluší jazyku jinému. Též: An non sum Apostolus? rci: Zdaliž nejsem Apoštolem ? ne Apoštol. Tako- wau proměnu wšudy máš činit i, kdež koli toho slušnost po- třebuje. Jakož přísnosti íatinské (ut loquitur Philomathes) newŠudy stuší následowati, kdož nechce z dobré íatiny zíé češtiny děíati, ale to což jest dobře powědíno latině neb řecky etc. (bez ujmy neb porušení smysíu) také dobře powědíti i česky : takť také i přísnosti této regule nesluší wšudy následowati, (121) sic jinak nemalá ujma byíaby řeči České. Nebo ať ten příklad vezmu, kterýž on položil: Et tu puer propheta altissimi vocaberis, díšli česky: A ty dítě proroteni nejwyššího síauti budeš, dobře jest; pak-lidíš: A ty dítě iudeš sJouti prorok nejwyššího, owšem wýborně i ozdobně česk^ powíš. *) Ne zleby mluwii, ale figurate et efeganter, sao loco tamen. J. B. "0 Špatnýs Grámmatikug Český, milý kněze Filomat, jestliže mezi wýwlnwjaostí a phrasí rozdílu nemas. Wýmtuwnost jest eloquentia, . ale phrasis jest obyčejné slo.w jedněch s druhými spojeií, a ta£ pronášení toho srozumitedlné a obyčejné stowy a řečí, což w duchu Jftftfs J. BJ. elaůoslaw. Ph4J(m«the$. 458 Žeby Český jazyk tu nominativům strpěti nemohl, dí Phi- lomathes, ale chybuje: iudicium aurium et exempla veterum af- finnant, quod ille negavit. — Takž i o druhém příkladu: Zdaliž nejsem Apoštolem, dobře se dí, ale též se dobře dí: Zdaliž nejsem Apoštol. Ano w některých staročeských ňa pargaméně psaných Z ákoních tak stojí psáno : „zdaliž nejsem" swobodný? zdali nejsem Apoštol? etc." Na mnohých pak místech , kdyby wzácný mluwitel tuto reguli zachowáwati měl, saudným a rozkošným ušima newzácná forma míuwení jeho bylaby. Jako maje říci: „Wšak sem i já také spráwce lidu, sem kněz, neb sem zeman etč." řektby. „Wšak sem i já také knězem neb zemanem," hned nezní tak způsobně a libě. To pak wše, kdy kterého způsobu místo které žádá, nesnadné jest (122) oznamowati régulemi. I tu chybil Filomat, žeby nominativus in accusativum, prorok prorokem, se proměňowal. In ablatiuum instrumenti kdyby byl řekl, mohtoby bylo státi. Hic propheta, prorok; hune prophetam, toho proroka ukamenowali židé ; ab hoc pro- pheta poétularunt etc, od toho proroka utekli; hoc propheta, tímlo prorokem pohrdali: budeš prorokem, budeš mým přítelem. Řegula tertia. Někdy pak nominativus proměňuje se in accusativum proto, aby amphibologia, t. pochybnost řeči, rozumu nedwojila. Neb díšli wedle přímosti latinské : Slowo tělo učiněno jest, aiqphibologia tu bude.- Neb kdož ta šlowa slyší, nerozumí, slowo-li jest tělem učiněno, čili tělo slowem. Chcešli pak té amphibologí se uwa*owati> musíš z jed- noho ijominativa udílati accusativum. *) Neb hle když díš : Slowo ťělera učiněno jest, amphibólogia tu nebude, neb rozum tu dwojiti se nemůže. *) f*k se tóke>*ds,:ale chybuješ. J. B. 84 Blahoslaw. Philomathe*. Což w třetí reguli přidáwá, příčinu toho proměňowán í pokládaje, ač w. něčem může státi, a wšak i to newšudy má místo. Nebo jakož díšli: „slowo tělem učiněno," pochy- bnost s částky odjímáš: tak zase nazpět, díš-li podlé té for- my: hůlka hadem učiněna, wěkowé slowem učiněni etc., zplodíš pochybnost nemalau; a budešli chtíti podlé té jeho regule rozum těch slow jinak wyprawowati, tedy říci musíš u wyswětlení takto: Ti wěkowé již sau slowo. Item/ w jeho příkladu, to „slowo" již není toliko slowo, ale jest také i tělo, jako též díš, ta hůlka ne hůlka toliko jest , ale had. Anoby někdo ne pochwálil i toho způsobu: tělem učiněno. Nam si sumeretur pro ablativo instrumenti to slowce: tělem, bude tento rozum, že tělo tak bylo mocné, že učinilo slowo, jakoby slowo mělo půwod z těla. Protož lépe a srozumi- tedlněji díš, „a slowo to tělo učiněno jest." A také dobrý muž, jakož již i prwé dotčeno, i w tom chybil, že té formě : Otcem, Apoštolem, slowem etc., jméno dal casus (124) accusativus, ano jest casus ablativus instrumenti. Neb takto mluwíwáme: Vulnus inflixit ei, sive, vulneravit eum gladio, ranil ho mečem; swět stwořen wšmohúcím slo- wem, spálen bude ohněm; byl trestán hroznau potopau etc. Té pak formy užíwá se někdy na tom místě, kdež latiníci dá- wají nominatiuum a neb accusatiuum cum praepositione. Jako: Ero eis Dominus, vel ero Pater, et ipsi mihi in populum, česky takto: Budu jim otcem a oni mi lidem. Staří Čechowé někéří hune graecismum předce tak podlé slow latinských (Philomates říká, inepte sane, podlé přísnosti latiny) wyklá- dali říkajíce : Budu jim w otce a oni mi w lid. Ale ta forma již wyšla'z zwyku. Item: Také té formy mnoho se užíwá na tom místě kdež latiníci ablativum kladau,jako: ibis cum patře, půjdeš s otcem, se pánem, s Bohem, ješto sic prostý ablativus takto se formuje: od otce, ode Pána, od Boha etc. (125). De Genitivo, Regula prima. Genitivus substantivu*, někdy proměniti se musí in nomi- nativům adiectivum w jazyku Českém. Exemplum: Ubi est, Phi lomathe$. Blahoslav. 65 qui natus est rex Judaeorum? Kdež rex Judaeorum máš česky wyl ožiti: „Král židowský," ne „král židůw." *) Inter natoa mulierum, mezi syny ženskými, ne žen. Mandata hominum, „přikázaní lidská," ne „lidí." Filius Dei, syn Boží, ne syn Boha. Tak exponuj, kdežby toho slušnost potřebowala ; ale kdež nesluší, tu nech genitivum při jeho wlastní wáze státi. Expl: Salvátor mundi, spasitel swěta, ne swětský. Salvátor corpo- ris, spasitel Těla, ne tělesný. Filius Dei vivi, Syn Boha ži- wého, ne syn Boží žiwý, Ancilla Domini, díwka Páně, ne panská. De prima regula genitivi nepotřebí mnoho mluwiti. Sám Philomathes swobodnau ji činí, dopauštěje toho, aby někde byla zachowawána, a někdy nic, (126) a dobře prawí. Než by lby ještě lépe učinil, kdyby byi oznámiti mohl, kdy ná- leží a na kterých místech proměňowati, a kdy nenáleží. Beneš ad Hebraeos inepte wyložil : Otcowské wíasti hle- dají. Lépe bylo říci: Wíasti otcůw swých a nebo předkůw. Ale žet text Řecký toho rozumu nedáwá, snad ani Erazmus ; nebo jiné jest, wlast má, a jiné wlast otcůw mých a nebo předkůw. Měl položití Beneš: wíasti hledají, a nepřidáwati toho síowa otcowské. Regula iečunda. K této r.guli také sluší hebraismus, to jest, že židow- skému jazyku awyklost jest genitivum substantivum ponere pro adjectivo. Ut: Filius perditionis pro filius perditus; corpus peccati ^ro corpus peccans ; filius gehennae pro filius gehen- nalis. Židowskému jazyku tak mluwiti sluší, ale Českému nesluší **). A protož, kdež takowý hebraismus se nalézá, máš exponowati genitivum substantivum adiective: neb zleby česky mluwil, kdyby řekl: syn zatracení, tělo hřícha, syn pekla; ale máš říci: syn zatracený, tělo hříšné, syn pekelný. *) Mně se to zda obé nebýti slé; petei lotruw neb lolrowská. J. Bl. •*) tě iadioe noa aliif. i. B* 5 66 Blahoslav. W druhé reguli, židowského míuwení způsob ,(t. eum loco adiectivi, genitivus appellativ orum ponitur) jakby w ěeštiou dobře přelit býti mohl, wyněuje nezle poněkud. Ale kdyby mělo té regule šetříno býti, nedím wšudy, ale i w těch pří- kladích , kteréž on přiwedl, welíká ujma i wlastnosti i ušlech- tilosti České řeči by se stala. Jakož w latině již se to pro zwyktost nezdá býti nic nepěkného, maxime apud theologos, quia propter reverentiam sanctae linguae multi hebraismi recepti sunt et civitate donati in ecclesia; jakož když díš, corpus pec- cati, íilius perditionis, in facie terrae, na twáři wší země = na zemi. Nebo také i u Čechů již se tomu dobře rozumí; imo quod antea forte aures delicatas radebat, iam demulcere. vide- tur, když se dí: syn Zatracení, to jest, jenž má býti zatracen, a nebo oddaný k zatracení. Item: těío hřícha, to jest, tělo, \ němž hřích jest, aneb, vněmž hřích panuje. Mnohem wíastněji i pěkněji se po wí : Syn zatracení, íilius perditionis, to jest ten, jenž má býti (128) zatracen (podobně jako íilius mortis bý- wal ten, jenž mě! býti usmrcfen, a wšak potom některý někdy i wyswobozen býwal). Ale syn zatracený jest ten, když neteprw má býti zatracen, ale kterýž již jest zatracen. Lucae 10. Syn pokoje = miíowník pokoje, a nebo ten jemuž Bůh i lidé přejí pokoje, s nímž někdo pokoj míti a k němu jej zachowati chce. Jidáš při Ránu ještě by), když jest o něm řečeno, že jest syn zatracení, ale když oběsiw se umře), teprw byí zatracený a nebo zatracen. Ta síowa Mat. I. Kniha rodu etc. mohlaby také pro starau zwyktost tak státí, ale wšak potest solvi hebraismus snadně přidáním : o rodu, to jest, o rodině. Protož de hebraismó wěděti sluší, že na mnohých: .mí- stech welice i Českau řeě ozdobuje, ták dobře jako graejcisrmts latinskau. Ale zase také mohlby někdo té figury (totiž spusóbu inluwení židowského) tak užíwati, buď často buď ne w řas, a owšem bez saudu, žeby místo ozdoby ohyzdu k řeci připojil. Jako díšli : íilius mortis. syn smrti, i nepěkně i nesro- zumíte dl ně díš; protož (129) obyčejné rci xad&p Mowěk jna p flirt od*au&ený aneb smrti hodny. Staří říkáwali neb psáwali někdy (tak jakž za jejich časfiw byíy příčiny) síowa tato : přistupuje přistupuji, jako i latiníci: accedens accedo; již nyní i w latině i w češtině nesoudí se to za žádnau ozdobu. Item: zlé zle zatratí, to jest welmi zatratí, t. hrozně zatratí. Regula tertia. Někdy také genitivus 'substantivu* má se wyložiti per ablativum cum praepositione O- Exemplum: Liber generationis JESU Christi, kniha o rodu Jezu Krysta. A někdy cum prae- positione z. Exemplum : Congregati sunt principes sacerdotum et seniores populi, shromáždili se wrchní kněží a starší z lidu. Třetí regule prwní díí muž státi, druhý díí není welmi pewný. Nebo již nyní u Čechů lépe a pěkněji se dí: starší lidu, nežli: starší z lidu. Starší lidu wíastně míní se předlo- žení lidu, to jest, nějaký wždy díí wrchnosti nad lidem mající. Ale Jtdyž díš: starší z lidu, tu (130) se wíastně ti míní, Jkteříž sau wěkem jinoch starší, t. wíce let mají, což obyčejně (^č ne wždy neomylně) šediny a wrásky ukazují. Item když Jído jest z nás starší? jiné je§t, nežliby řekí: kdo jest náš starší? Ač .kdyby řekl: Kdo jest starší nás, opět bylby jiný rozum toho, totiž tento, jakoby řekl otazuje se: I kdo jest starší nežli my, kteříž tuto stojíme? nalezližby se kdo ještě .nad nás starší ? etc. Snadby tuto dobře státi mohla zmínka loci Actorum 27. (cfupd observavit yir praestans B. M. Červ.): Ukázal mi se .^to noci an^ěl $oží, jehož já sem a jehož ctím (takto na- znajnsnaí ;ia ikartě, ikterauž teprw po jeho smrti jako i jinjch wíc neužitečných poznamenání sem naleží) propter ambigui- tatem melius est vertere: Angel Boha, jemuž jásíaužím; nebo Jlpjm^předce je^t gjenit^vus cum accedit articulws. Rowně jako dobře díš: Čí jest to? Boží, cum sine articulo. Tak také, cum 68 Blahoslav, fhilomatkes. accedit articulua, díš dobře : toho Boha. Accedit autem articulus, cum plures sunt eiusdem nominis. Exemplum: Či to kůň? Wanků. Kterého ? toho Wanka, jako jest na rohu proti koste- lu. A ten genitiuus mající (131) tauž terminací s ablativem, častý jest v češtině: Ukázala se milost Boha a spasitele našeho. Hactenus verba Erithaci. Quae ideo nomini eíus asscripsi, ne optimum virům proprio defraudare videar honoře. fíegula quarta. Přitom i to sluší wěděti, že někdy genitivus pluralis, když se postawuje cum nominativo aut alio eiusdem nominis casu, powýšenost welikau té wěci wyprawuje, kteráž se tím slowem wyznamenáwá. Jako : vanitas vanitatum, Deus deorum, Rex regum. To chcešli práwě wyložiti , musíš říci : marnost nad marnostmi, ne marnost marností, Bůh nad Bohy, ne Bůh Bohůw, král nad králi, ne král králůw. Potřebí jest také znáti, že omnis genitiuus pluralis mas- culini generis habens u vocalem in ultima syllaba sui, wždy- cky svau terminací má míti na w, a té terminací žádný jiný casus míti nemá. Toho neznali ti, kteříž Českau Biblí strojili: neb to za u 9 jakoby w tom rozdílu nebylo, imprimowali. Exeinpla: Habemus (132) redemptionem per sanguinem eius remssionem peccatorum, Mámet wykaupení skrze krew jeho odpauštění hříchůw. Deus patrům nostrorum misit me, Buh otcňw našich poslal mne. Et ut videas filios filiorum tuorum, A aby widěl syny synůw swých. A protož: Lavit nos a pec- catis nostris, máš exponowati: Umyl nás od hříchu našich, ne od hříchuw. Didicerunt a patribus suis, Učili se od otců swých, ne od otcůw. Et iustificata est sapientia a filiis suis, I osprawedlněna jest maudrost od synů swých, ne od synůw. Proč? Neb sau to casus ablativi, ne genitivi. A protož také: MLserere nostri, fili David, máš exponowati: Smiluj se nad námi, synu Dawidů, ne Dawdůw; neb díšli Dawidůw, budú rozuměti, že Krystus byl synem ne jednoho Dawida, ale něko- lika Dawidůw. Neb Dawidů, jest genitivus singularis, ale Dawidůw genitivus pluralis. — Tato regula má svau prawdu, když genitivus pluralis exponuje se(ut ita dicam) genitive;neb když se jinak exponowati musí, tehdy k této reguli nesluší. Neb mementote vinctorum, máš exponowati: Pamatujte na wězuě, ne wězňůw etc. (133). Blaho$law. Philemalhes 69 O čtwrté reguli také prawím, že ne wždycky sluší ji zachowáwati. Nebo dosti již i obwyklé i wlastní powědění:. Král králůw, a i pěkněji zní nežliby řekl: Král nad králi. Wlastnost pak smyslu zdá se býti případnější prwního. Neb ten jest králůw král, kterýž krále jiné za swé many a nebo poddané má. Ale král nad králi jest^ ten, kteráž jiných krá- lůw přednější, to jest, bohatší a důstojnější neb wzneše- nější nad jiné jest. Ačť se to někdy může jedno za druhé bráti; a wšak způsobnější nad ty obě formy , ac maiestatem quandam redolens voxadmodum augusta : král kralujících anebo Pán panujících. Ale kde které kdy případnější jest, dobrý Čech w mnohém se s ěeštinau obírání, acuto aurium iudicio adiutus, snadně porozumí. Což přitom de genitivo plurali píše, kdeby swé místo mělo míti ůw a kde samo toliko fi, dobré jest a k zachowání hodné. Ne pro samo to, aby se genitivus pluralis dělil a qui- busdam possessivis, jako: ten žalm jest Dawidů, mátali jest nyníDawidůw, Goliáš byl těžší nežli několik Dawidů w; (U4) ale potom také i pro jiná některá síowa, jako: dolů dolůw, sstup dolů, užíwášliž ještě swých dolůw, tu kdež jest mlýn Simonů. De Dativo Regnla Wžz, že dativus pluralis masculini generis nunquam de- bét finiri in maj neb to jest řeč hrubá, díš-li: powěděl dwěma bratroma swýma, a neb díšli: žádný nemůž dwěma pánomaslaužiti; ale takto máš říci : powěděl dwaum bratróm*) swým, a: žádný dwaum pánóm nemůž slaužiti. Ta regule de dativo nebytaby zlá, kdyby se jí dobře rozumělo, a kdyby ji byl sám její smyslitel zlým příkladem nezkazil. *) Hic profeoto non Vallim , cui simillis esse volnit zelo, sed Scotum etTbomistioM imitatar infulso loqaendi genere. J. B. 70 Blahoslav. Pluralis dativus tak jest, že se nemá skonáwati na ta s)llabu ma ; neb jest ta syllaba wíastní terminací dualis immčft!, počta dwojitého neb dwojnásobúího in casu daťivo, jakó : óbé- ma rukama, dej oběma synům, dwěma dcerám swým rozkaž, dwě- ma pánům. Hanbitiby se měí Philomates i s třmi, kteříž ho w tom následují, že nespatřit wíastnosti (135) toho síowa dwa etc. Po wrchu to leží, že to síowo tu nemůže býti pluralis numéri; siquidem est dualis numeri, tantum duos significat, ergo non tres aut plures etc. Dualis igitur numeri propriam terminati- onem recipit. Sed multi sunt nunc, qui sicut voculam Mše, itá et numerům duálem w češtině irrident, a tak ujímají bohatstwí řeci České. W řečtině dualis numerus w jak obecném jest užíwání, wí se ; takť někdy i w naší řeči byío, a ještěť toho někde nějací kauskowé, ac velut notae gratusque veteris lin- guae odor zůstawají. Alé někteří inudráčkowé krátkých saudůw nelibují toho, sami newědauce proč, a ani wJastnosti a moci síow řeči České ani ozdob jejich znajíce, po swé Máwě formují regule, jakž se jim líbí; a lidé, jakož se ke wšemu naleznau, tak i k tomu nalezli se, aby mrzká a ne- způsobná síowa místo ušlechtilých w swých psaních kladli* jako i Beneš, užíwaw toho sto wa prwé neslýchaného „dw on fli pánům" etc. Confundens duálem numerům cum plurali, dualis numeri et signiíicationis voculae duálem formám detra- xit. Item mistr Proxenus w předmíuwě na swau Praktyku hned napřed jako nějaký kwítek sličné síowce polepil, (136) řka: dwaumi příčinami, měw říci dwěma etc. Wýborně w té tabuli, w Prostějowě leta 1549 wytištěné, položeno ješ od toho (dobrého jistě a rozumného Čecha, kdožf je koli *) kterýž ji wydal, těmito sío wy : Duálem numerům Boěmi hactenus usurpatum eur nunc spernunt? jako i o těch sjowích, běše, bích etc. Jakož sem pak napřed powěděí, žeby tato regule de dativo plurali nebyía a&fá, kdyžby se jí byío zprawowáno při *) t. j. Wáďaw Hajek, doktora Thadoáse hajka otec. J. Bl. Blah o i taw. P hilomathe s. 71 těcb síowích toliko, kteráž sau nutneri p-luralis casusque da- trri; nebo jinam se netrefí. Podobně jakož kotlář netrefí se do hrnčířského werštatu, ale wšak kaupě od hrnčíře umywadlko a n kotláře neb konwaře kohautek měděnný k němu, jednu nádobu užitečnau míti mohu; tak tuto když áim: dwěma Pántim, dwěma dcerám etc. bude j«4no slowo míti formu dualis numeri a druhé pluralis, i wyswětlí jedno druhé. Neb jedno ukáže, že těch Pánůw nebo dcer jest wíce nežli jedeH, a druhé slowce to wyswětlí a oznámí, že jich wíce se tu nemíní, než toliko dwě. Ač poněwadž se o dwau toliko mluwí, náleželoby těm oběma síowíim býti formae dualis numeri; ale když se již tak míuwíwá, musí necháno toho býti, čehož již pro odwyknutí nelze užíwati. A wšak (137) proto, což ještě w užíwání jest a k ozdobě jazyka toho nemálo příleží, tohoť nesluší pauštěti, a s jinými zawrženymi wěcmi také zamítali. Nebo kdyby někomu aukni wzali, protoťby on kabátu nezawrhř, léčby nesmyslně zaufaly byl. I tohoto mi se newidí pominauti. Variat quandoque dati- vus casus. Říkáme: Dej tomu poslu list, poslowi; prwní jest nsitatum, druhé jest dětinské a ničemné, prorsus puerile vel muliebre. Ale zase lépe díš: dej dědkowi, a ne: dědku; nebo dědku jest vocativus casus. A protož vide, quid approbet usus. De Accusativo. Regula prima. Pěkně někdy accnsativus casus swú přirozenau terminací proměňuje w jind terminací. Exemplum : Amplius non videbitis faciem meam , Wíce neuzříte twáři mé , ne twář mau. Non sivisset perfodi domům suam, Nedopustil by prokopati domu swého, ne dum swůj. Vinum non habent, Wína nemají, ne wíno nemají. (138) Ale, tu servasti vinum bonům, exponuj: Tys zachowal wíno dobré, ne wína dobrého. Dobře phrasin Českau okázal Beneš, proti mnohým zlým Českem wykladačům. A wšak také se drobet omýlil 72 Blahoslav. P hilomathe $. dobrý muž o proměňowání terminací. Lépeby řekJ byí, že wíastnost řeči České tu chce nifti genitivum a neb raději ablativum, jako: podej wína (a ne: wíno) item: podej chleba, nože etc. Non omnia tamen activa verba ablativos seu ge- nitivos adsciscunt, sed plurima quaeque accusativum. Ut: zachowals to wíno w dobrotě, zachowaís ty sobě drahně wína, zahoď nuž, dej mi nůž. Ale nejedni wtom Maudí. Nebo řekliby kdo: podej mi nůž, germanismus erit; pakli dí: kde jest můj nože, erit barbarismus. A protož rci: kde jest můj nůž , a podej mi nože. Podobně jako onen híaupj kněz řekl : Ubi est calicem? a potom jsa napomenut a naprawiti se chtěje i řekí: da huc calix etc; sed hac de re i již napřed nejednau dotčeno jest, i ještě in alio loco plura dicam, ubi de antiptosi mentio fiet. (139) Regula secunda. Wěděti máš, že verba vehementis transpositionis con- struuntur cum duobus accusativis, quorum posterior debet exponi aliquando per praepositionem «a. Exemplum: Quis ex vobis patrem petit panem; Kdo z wás otce prosí za chléb, neříkaj prosí chléb. Aliquando vero per praepositionem po. Exemplum: Induit se Jonathas stolatn sanctam, Oblekl se Jonatas w raucho poswátné. De Vocativo. De vocativo casu žádné nesnáze není při jeho exposicí, protož o něm psáti není potřebí. De Ablativo. In ablativo casu hebraismus býwá k oznámení nějaké náramnosti. Jako: Desiderio desideravi, Žádostí jsem žádal. Též : Praecipiendo praecipimus vobis, Přikazujíce přikazujeme wám. (140) Též : Auribus audietis et non intelligetis. Kdež *) *) Inepte utitur bac voce: kdes, Molius dixfofet: ale, neb, jesfé. J. B. Blahoslav. Philomathes 78 ikowé conduplicací hebrajské w latinské neb w naší řeči jakož Erasmus w annotacích swých učí) wlastnějiby se ad- erbialiter takto exponowaly : Náramně neb srdečně jsem ádal, přísně přikazujeme. Auribus vel auditione audietis, id st: prorsus audietis, naprosto uslyšíte. O. tom 9 což se tu zdržuje w té reguli prwní (de accu- ativo, již napřed (in prima regula de nominativo) powědíno >st. Druhé reguli nic neodpírám. Takž i té re gul i deablativo, ubi xplicuit autor Hebraicam phraain, Erasmum imitatus, newše- jak odpírám. O řemž wiz de ablativis instrumenti et con- equentiae. -(141) Druhá stránka Etymologí jest (jakoi latiníci říkají) de Pronominibus. Mei, mihi, me, a me. Nostrum vel nostri, nobis, nos, nobis. Tui, tibi, te, o tu, a te. Vestrnm vel vestri, vobis, os , o vos, a vobis. Ta pronomina dwojím způsobem se exponují: Někdy íei cum suis condeclineis exponuje se po m n ě , a někdy o sobě, a tui cum suis condeclineis exponuje se někdy o tobě, a někdy po sobě. Exempla položím per antithesin: eb odporné wěci wedle sebe postawené zřetedlnější býwají ežli od sebe zdálené, jakož latině říkáme: Opposita iuxta e posita magis elucescunt. Mei. Miserere mei Deus, Smiluj se nade mnau Bože. ígo sum memor mei , Já pamatuji na sebe. (142) Mihi. Da mihi bibere, Dej mi piti. Deus propitius esto lihi peccatori, Bože buď milosti w mně hříšnému. Exstruxi lihi piscinas, Nadělal sem sobě rybníku. Me. Tu me misisti, Tys mne poslal. Abscondi me, kryl jsem se. Si ego glorifico me ipsum, gloria mea nihil st, Slawímli já sám sebe, sláwa má nic není. A m e. Exi a me Domine , Odejdi ode mne Pane. A me >so non loquor, Sám od sebe nemluwím. Nostrum. Ten genitivus wždycky se má exponowati o nás a nikdy po sobě. Exemplum. Marsupium nnum 7* Pkilémathe*. sit omnium n astrům, Měšec jeden buď wšech nás. QuU no~ rfflrum válet ad coelum ascendere? Kdo z nás muže do nebe wsfaupiti ? Ten genitivus jest nalezen propter evitandam amphibolo- giam. Neb díšli : Quidam nostri fuerunt, nostri bude deriva- tivum, ne primitivům. A protož máš říci: Někteří naši byli, ne z nás. Ale když díš : Quidam (143) nostrum fuerunt, nostrum bude primitivům, ne derivativum, a protož máš říci: Někteří z nás byli, ne naši. Nostri. Deus misereatur nostri, Smiluj se Bůh nad námi. Nos sumus memores nostri, My pamatujeme na sebe. No bis. Da nobis hodie, Daj nám dnes. Faciamus nobis civitatem, Udělajme sobě město. Nos. Libera nos a malo, Zbaw nás od zlého. Ditiga- mus nos invicem, Milujme se wespolek. Ipse fecit nos, et non ipsi nos, On učinil nás, a ne my sami sebe. A nobis. Neque auferas misericordiam tuam a nobis, Aniž odjímaj milosrdenstwí swého od nás. Non debuimus te mittere a nobis, Neměli sme tebe pustiti*) od sebe. (144) Tul Ego non obliviscar tui, Jáť se nezapomenu nad tebú. Ne obliviscaris tui, Nezapomni se nad sebau. Tib i. Tibi dico surge, Tobet prawím wstaň. Fac tibi, duas tubas argenteas, Udělej sobě dwě trauby stříbrné. Te. Timui te, Bál sem se tebe. Mitte te deorsum, Spusť se dolů. Comportabis apud te, Sneseš k sobě. Tu. Tu omnia nosti, Ty wšecko znáš**). Vocativus po sobětnosti němuž b<ti. Neb pronomina: sui, sibi, se, a se nemají vocativum casum, od nichž tato expositio sem se wypujěuje. ***) A te. Volumus a te signum videre, Chceme od tebe znamení widěti. Si oculus tuus scadalizat te, erue eum et projice abs te, Horšili tebe oko twé, wylup je a wrz od sebe. Vest rum. Ten genitivus wždycky se má exponowati po wás, a nikdy po sobě. Exempl : Unus vestrum me traditurus *) Twrdě et ineradite wytožit. Lépe říci: NemMi sme te od sebe paaštčti: per figurám finálí. = frequentativo , loeo primitiv! eleganter posite. J. Bl. **)Pékaeji: ty wfteckó wís. Jako nedobreby wyloiit: aosli graeee, znái-Ii řecky. Sie Charwati tak se ptají. Znáš po eharwatákv. t. umísti eharwaUky. J. Bl. **•) Snbhtde hic avtor inoompte loquifar, jaks obyčej knfcif ac rabularun toortada*. i. Bl. Philomaihes Btaho$law. 75 ést, Jeden z wás mne (145} ztáditi má. Čti dále to, co jest awrchu itf tftftló Nostrftfri. Ňeb Kterak se má notftrum, tak se m& také véstrum. Vesťťi. Memoťeé sumus ťefctri, Pamatujeme na wás. Non estis memores vestri, Nepamatujete na sebe. V o bis. Pacem meam do vobis, Pekej swůj dáwám wám. Emite vob ? s, Kupte sobě. Vos. Ego elegi vos, Já sem wás wywolil. Custodite vos a simulacris , Ostříhejte se od modl. Non vosmet ipsos defendénfes, Ne sami sebe bráníce. O věs. Omneš vos scandatum patiemini in me nocte istá, Wšickni wy pohoršíte se ááde mnau noci této. Voca- tivus po sobětnosti nemůž by ti, příčinu toho máš swrchu in título Tu. A vobis. Gaudium vestnim nemo tollet a vobis, Radosti wáŠí žádný neodejme od wás. Čur a vobis ipsis non iudica- tis, qriod íustum ešt? Proč sami od sebe nesaudíte, což spra- wedlhvého jest? Objectio. Díšli: Newím, kdy mám exponowati ta pro- noraina takto akdyonakno, znej tuto regulia budeš wěděti. (í 46) Regula. Quandó verbum concordat cum pronomine in persona et numero, tédy exponuj tá pronomina po sobětnosti. Quando téřo verbum discordat cum pronomine in persona et numero , tedy exponuj mei etan suis condeclinek pomnř, atui cum suis condeclineis po tobě. Declaratio při mi. Když díš: Exstruxi mihi piscinas, exstruxi jest verbum primae per- soňae, a mihi jest pronomen také primae personae, numeri éiágtdáris ambo. A pťtňot coby měl říci mně, to muaíŠ říci sobě. Neb zleby česky mluwil, kdyby řekl : nadělal sem mně rybníků. Ale máš říci (neb tomu Český jazyk chce) nadělal sem sobě rybníků. Declaratio secundi: Ale když díš: da mihi bibefre, da jest verbum personae secundae, a mihi jest pro- nomen personae primae. A protož máš exponowati mihi mi, ne sobě. Neb zleby česky mluwil z latiny : da mihi bibere, daj sobě piti. A tak jiná wšecka rozwaž sobě exempla. In hac secunda parte pronominum regulae continentur : nbi égoifláióttim ctttam dícendi, facííitatem, puritatefrMpié sttfiiumfs rtf- 76 Blahoslav. quiro. lit nempe haec, quae loquitur, sunt difficiliora, ita verbis ac phrasibus descripta ineruditis. Sed ego dabo operám, ut ali- quid lucis et istis addam, quo facilius et melius intelligantur. — Ta slowa: po mně, po sobě, po twojaku, po sobětnosti atd; zdadí se býti welmi nepříjemná a jakás nezpůsobná , téměř mrzutější nežli (147) bješe. Melius fuisset aliqua circumlocutione uti, quam istis verbis tam horridis. Že se ta pronomina dwojím obyčejem wykládají, swětle jest Než pak kdy kterým, to těm toliko samým zřetedlné jest, kteříž i té řeči, z kteréž se wy- kládá, dobře powědomi sau. Jakož pak welikáby nestydatost byla, dáwati se vv to číowěku, čemuž nerozumí, a zwlá&tě při tom muži, kterýž cbce maudrým síauti. Ač pohříchu, kdyby uyní do těch wýkladůw nowých nynějších, těchto let wyda- ných w češtině, mělo nahlédnuto bý ti : ach jakby mnoho germanismu aneb latinismů, a at nedím barbarismů nalezeno bylo? Ale hodni sau toho Čechowé pro swau nedbalost et ignaviam et superbium etc, aby jim, když oni nechtí než před se spáti, Němci České knihy spisowali, a neb z jiných jazy- ků w do Českého wykládali; a wykládají w obojím tom tak na mnohých místech němčinau češtinu kazíce. Ale co tomu říci ? Když nechce býti jinak , nechážt jest ale tak, jakž jest a býti může. Doktor Martin Luther dobře napsal w knížce o tlumačení neb wykladání řeči jedné w druhau atd., že ten, jenž wykládá, má na to my sliti, aby tauž wěc, kteráž jest oním jazykem powědína dobře a swětle, také swým jazykem wlastně a swětle pověděl. A tot nemůže jinak býti, než aby i oné i této řeči dobře wyrozuměl. (148) Awšak k takowému řeči wyrozumění wýborné jsau zpráwy neb regule, kdež mohau místné nějaké wyhledány býti, O těch dwau slowíchtato regule pokládá se, totiž : mně, sobě. Ta slowa mají swé ratolesti rozličné, kteréž se w deklinacích ukazují. Kdyby pak, neb na kterých místech kte- rého toho slowa ratolestí mělo užíwáno býti, usiluje Philo- mathes to zprawami neb regulemi ukázáti. Když welí užíwati ratolestí toho slowa mně, tedy prawí to těmito slowy: to se má exponowati po mojsku; když pak welí užíwati ra- Blahoilaw. Philomatke*. 77 taléstektoho slowa sobě, tedy díito(prey) se má exponowati po swojsku. Zpráwy toho při těch slowích: mei, mihi, me, a me mohau stati. I otom slowu nostrum není zlá zpráwa, ale mohlo také bez ní býtí; nebo n ostři to sJowo totiž ne toliko jest derivativum, ale jest nominativi casus, protož může a má také bytí wyloženo per nominativům na Si. To pak slowo nostrum netoliko jest primitivům, ale jest i genitivus pluralis, diverso sc. respectu. I kdožby jej jinak wykládal než tak, jakž on prawí totiž „z nás"? (149) Ano latině se tak explikuje : quidam nostrum, id est, quidam ex nobis. Regule položená na to dobrá jest. Nebo kdy kterého z těch dwau slow ratolestí měloby býti užito, ne odjinud než z těch slow přístojících, ex verbis quibus adjacent adverbia, cognoscitur, jakž i pří- klady náležitými to wyswětlil, k nimž také může i tento při- dán bytí: amputabo mihi manům, amputa mihi manům. Prwní takto wyložíš : utnu sobě ruku, nebo verbum et pronomen con- cordant in numero et persona. Druhé pak takto : utni mi ruku, nebo verbum non concordat cum pronomine. Nýbrž mohloby i takto powědíno býti o tom, ale snad hrubě neswětle: Cum dicis, amputabo mihi, actio manet in eadem persona, a to slowo u Čechů sobě také zůstawání předce při prwní osobě zna- mená, protož se spolu trefují; druhé pak slowo mně transi- tům actionis aut absolute transitionem ab alia aliqua persona (sive secuňda, siveterlia) in vel ad primam significat, illud autem verbum est secundae } ersonae, protož se spolu trefují. (150) Ale totam ; abych snad chtěje wyswětlowati nezatemňo- wal wíce, novas fingendo regulas, cum priores sint non contemnendae hoc in loco, licet mihi haecmea melius multo probatur, quia et facilior est, et aď multo plura accomodari posset. Sut, sibi, se, a se. Ta pronomina dwojím způsobem se exponují, někdy po sobě, a někdy po jeho. Exempla položí se per antithesin. Philpmatha. Ijj numero singuláru S u i. Omnis homo simili sui sociabitur, Každý ělowěk k podobnému sobě přihrne se. *) Pro sni veneratione «t «ancti- tate, Pro jeho poctiwost a swatost. Si)> i. Sapientia aediíicavit sibi domům, Múdrost ustawěla sobě dfim. Unusquisque, quod «ibi rectum videbatur, hoc fa- ciebat, Jeden Jjtfždý, cpž mu ae zdálo býti prawého, 4o ěinfl. Se. Abscondit se Adam et uxor ejus, Skryl se Adam i manželka jeho. Unus quisque vestrum apud se reponat , Jeden každý z wás u sebe slož. (151 j Dicebat autem et j&\ f qui se invitaverat, Prawil pak i tomu, kterýž ho byl pozwal. A se. Abiecit vestimentum suum a se, Odwrhl raucho swé od s^be. Comprehendit multos ex eis, qui a se refugerant, Zjíwal mnohé a těch, kteříž od něho byli zutíkali. Sui. Ut tollerent in auxilium sni Jephthe, Aby wzaji qa pomoc sobě Jephthu. JRpgaverunt vicinos, ut venirem jn j&jiiu- torium sui, Pro*ili sausedu, aby přišli na pomoc jim. Sibi. Fecerunt sibi perizometa, Nadělali aob.ě wěnífců. Fecerunt njinistri, ut sibi fuerat imperatum, Učinili služeb- níci, jakž jim bylo rozkázáno. $e. Iaduerunt se sacerdotes ciliciis, Oblekli se kněží w žíně. Verbum continuerunt apud se, Slowo zachowali u sebe. &tabunt iusti in magna constantia adversus eos, qui s e angu- stiaverunt, jStenauť sprawedliwí u weliké stálosti prpfi těm, kteří j e sužowali. (152) .A ; s^. Cumque ^ieci^sent eos Aegyptji a se, A )sAyí je wyhnali Egypští od sebe. Acceperúnt singuli viros, qui sub se erant, Pojali jeden každý muže, kteříž pod nimi byli. Ta pronomina kdy máš exponowati takto, a kdy onakno, túto regulí se zprawiti můžeš. *) přihrne *e, fcep|A p^sis ; , přihrne hrproá/Jlfji ^ppietí etc^k aÚmi* In numero pluroli: 79 Re gula. Quando pronomeu cum supposito et apposito ita con- struuntur, qqod deeodem supposito dicitur, et non de alio: tunc illud pronomen debet exponi po sobětnosti. Quando vero pronomen cum supposito et apposito ita construitur, quod non de eodem sed de alio supposito dicitur , tunc illud pronomen debet exponi po jehotnosti. Declaratio I.Když díš: Sapien- tia aediíicavit sibi domům, tu sapientia jest suppositum 9 adificavit appositujn, pronomen oj b i dicitur de supposito. A protož mú- drost ustawěla dum sobě, žádnému jiné mu. D e c 1 ajr a t i o II. Když díš: Unusquisquae, quod sibi rectum videbatur, hoc faciebat, tu quod jest suppositum, (153) videbatur apposkum. Sibi pro- nomen non dicitur de supposito quod, sed de alip, ,nempe de unusquisque. Non enim videbatur rectum illi rei, quae per quod significatur, sed rectum videbatur UK rei, que per unusquisque aignificatur. A protož máš říci: Jeden každý to činil, což mu (totiž tomu jednomu každému) zdálo «e býti prawého. A tak jijiá wšecka spbě rozwaž exempla. Tato re gule nebyíaby zlá, než žet není každému snadně srozumitedlná, a k tomu, že se její druhá částka ne wšudy trefuje. Neb jakož wetí ta síowa: unusquisque. quod sibi rectum videbatur, faciebat, takto wýkíádati : Jederikaždý, což se mu Zídálo prawého býti, Činit; kdyby také toto powědění: •Unusquisque, quod sibi elegit, accepit, nfěío na tu formu býti wýíoženo podlé té regiile jeho , takttfby wzriěío : Jeden každý, což jemu wywolií, to wzaí, a tuťby byío proti smysíu těch síow latinských, kterýž wíastně takto má býti wyíožen: Jeden každý což sobě wywolií, wzaí neb přijaí; et contra si diceres: Unusquisque quod sibi placuit, accepit, (164) wyíož takto: Jeden každý, což mu se líbilo, w«al. fíegnta. Wéděti.také alu&í, fce mei, tui, sui, iioA.tr i, vestri, Jl£ *»au proapniwi prwnitiy^ w&pk níkAy <*£ JWqwM>- wau derivative ne primitivy, ,pratí> £e /(U^ým j*tfij$kw> 80 Philomuthe: Blaho9law. nemohau se wšudy wlastně exponowati. Exemplum přímí: Imitatores mei estote, Následowníci mojí buďte. Exemplum secundi: In concupiscentia tui sumus, W žádoftí twé ame. Exemplum tertii: Scindetur mons olivarum ex media parte au i, Rozdělena bude hora oliwetská z prostředku strany swé, etc. Neb zleby česky mluwil, kdyby řekl: Následowníci mne buďte, W žádosti tebe sme, Z prostředku strany sebe. A protož ta pronomina musí se exponowati derivative, ne primitive. Tato regula de mei, tui, sui w něčem může státi a w něčem se nehodí; a protož (165) dobře i sám on doložit: někdy. Dobře se dí a wlastně: Následowníci mojí buďte, ale kdožby (na takowých místech zwíášť) wykládal to slowo: mei: mne a ne raději: mojí? co pak jakby wyložil tato slowa: Is habet imaginem meam, item: Is habet imaginem mei? Wy- ložífili obé jednostejně, ztratí se rozdíl, kterýž w latinských slowích zřetedlný jest. Item, wlastněli jest to řečeno: W žádosti twé sme? a nebyloliby wlastněji říci: W žádosti tebe jsme? Licet videatur duriusculum, at signifícantius. Nebo když díš: W žádosti twé sme, chtěloby se tak rozuměti, jakoby ti, o nichž se tu mluwí, do té žádosti její se wpojili, aneb tau žádostí se oblekli, a nebo jakoby řekli: W twé sme žádosti, takowau máme žádost, jako i ty. Ale wyloiit- liby kdo: W žádosti tebe jsme, tedy powědění bude swětlé, jakoby řekli ti starci: Žádost tebe jest w nás, totiž tebe žádáme etc. Meus, tuus. Ta pronomina dwojím způsobem (156) se exponují. Neb někdy meus jest můj, a tuus twůj. Někdypak meus jest swůj, a tuus také swůj. Exempla položím per antithesin* Meus. Ipse est amicus meus, Onť jest přítel můj. Ego non sum meus, Já nejsem swůj. Mei. Erue me de manu fratris mei, Wyswoboď mne z ruky bratra mého. Nunquid custos fratris mei sum ego ? Zda- liž jsem já strážný bratra swého? Philomathes. 81 Meo. Dixit Dominus Domino meo, Řekl Pán Pánu mé- mu. Ut contradicam Domino meo, Abych odepřel Pánu swému* Meum. Verebuntur lilium meum, Ustydíť se syna mého. Video Tobiam filium meum,Widím Tobiáše syna swého. Mi. Veni dilecte mi, Poď milý můj! Vocativus po swojsku nemůž býti, proto že swůj caret vocativo casu, neb neříká- me: ó swůj. A meo. Fiet illis a Patře meo, Stanet se jim od Otce mého. Qnaecunque audivi a patře meo, nota feci vobis, Což sem koli slyšel od Otce swého, známo sem wám učinil. (157) Mei Vos amici mei estis, Wy ste přátelé moji. Nominativus pluralis po swojsku nemůž býti, protože neří- káme nos non sumus mei, ale místo mei říkáme nostri: Nos non sumus nostri, My nejsme swoji. Ut patebit infra in ti- tulo Nostri. Meorum. Bonorum meorum non eges, Statku mého nepotřebuješ. Dimidium bonorum meorum do pauperibus, Po* lowici statku swého dáwám chudým. Meis. Nunciate fratribus meis, Zwěstujte bratřím mým. Narrabo nomen tuum fratribus meis, Zwěstuji jméno twé bratřím swým. Meos. Pedes meos subverterunt, Nohy mé podwrátili. Lavi pedes meos, Umyl jsem nohy swé. O mei Nolite errare fratres mei, Nebluďtež bratří mojí. Vocatiuus pluralis po swojsku nemůž býti. Ratio patet in Mi. A meis. Eripe me de inimicis meis, Wytrhni mne z nepřátel mých. Ab inimicis meis salvus ero, Od nepřátel swých zachowán budu. De genere foeminino ac neutro naskrz rozu- měj též. (158) Tak také tuus exponowati budeš sine voca- tivis casibus , protože tuus nemá casus vocativos. Neb neří- káme: 6 twůj a twojí. A nominativům plurálem také nemá po swojsku exponowaného , proto že neříkáme: Vos non estis tui, ale místo tui říkáme vestri: Vos non estis vestri, Wy nejste swoji. Oblec ti o. DíŠ-li: Newím, kdy mám exponowati meus po swojsku, a tuus po twojsku, a kdy oboje po swojsku; nauč se této reguli a budeš wěděti. 62 Philomatke s. Plqhps law. Regula. Quando pronomen derivativum praedicatur de suo primi- tivo, tehdy exponuj oboje po swojsku. Quando vero pronomen derivativum non praedicatur de suo primitivo, tehdy meus exponuj po mojsku, a tuus po twojsku. A kdež není primi- tivům explicitům, tu jest in verbo implicitum, quia in omni verbo primae vel secundae personae certus intelligitur nomina- tivu*. Declaratio při mi. Kdyždíš:Ego (159)non sum meus: meus est pronomen derivativum, et praedicatur ibi de suo primitivo, 0$)Uoet ego; meus nempe derivatur a mei, genitivo pronominis ego. A protož máš exp ono w a ti: Ego non sum meus, Já nejsem swůj, ne můj. Item, když díš : Lavi pedes meos , meos jest deri- vativum et praedicatur de suo primitivo, scilicet ego, in verbo lavi suhintellecto. A protož máš říci :Umyl jsem nohy swé , ne mé. Declaratio secundi: Ale když dis : Ipse est amicus meus, meus pronomen derivativum non praedicatur de suo primitivo, quia ipse non est primitivům pronominis meus. A protož máš říci : Onť jest přítel můj, ne swůj. Item, když díš : Pedes meos subverterunt, meos pronomen derivativum non praedicatur de suo primitivo , quia id, quod est verbo subverterunt subintellectum, nempe inimici, non est primitivům pronominis meus. A protož máš říci: Nohy mé podwrátili, ne swé. Prawá jest regula tato. Než mohtaby také táž wěc takto (a snad někomu swětleji) powědína by ti: Quando meus pronomini adiacet verbum primae personae, (160) tedy máš to meus neb jeho ratolesti wykládati (jak on dí) po swoj- sku, totiž příležitau ratolestí toho síowa swůj. Jako: Ego non sum meus, Já nejsem swůj. Quando vero adiacens' verbum est secundae vel tertiae personae, tedy to meus wykládej rato- lestmi toho síowa můj, a nebo (jakž on dí) po mojsku. Jako: Ipse est amicus meus, Ont jest přítel můj; Subverterunt pedes meos, Podwrátili nohy mé. Ač tolikéž by mohlo tau regulí, kterauž jsem napřed položil de actione vel manente vel transeunte zpraweno byti. Ařkoliw i přitom t$ké figury i Kwyk swé místo míti musejí. Jako saď tato slowa (Matth. ll):Ay já posílám anděla swého, dobře a wlastně díš, alehláze díš a pěkněji: anděla mého; ale dobře díš: On poslat anděfe swého* Philomathe*. 83 Suus. To pronomen dwojím způsobem se exponuje. Neb někdy suus jest swůj a někdy jeho. Exempla položím per antithesin. (161) Suus. Iste populus est suus, Tento lid jest swůj, to jest, že jím žádný newládne. Increpavit eum pater suus, Okřikl ho otec jeho. Sui. Ut regnaret loco patris sui, Aby kralowal místo otce swého. Vocabant eum nomine patris sui, Nazýwali ho jménem otce jeho. . Suo. Linivit oculos patři suo, Pomazal oři Otci swému. Reddidit eum patři suo, Dal ho otci jeho. Suum. Appositus est ad popttlum suum, Přiložen jest k lidu swému. Audi Domine vocem Judae et « ad populum suum introduc eum, Slyš Pane hlas Judu a k lidu jeho uwerf ho. A suo. Dominus egredietur de loco suo, Pán wyjde z místa swého* Velut turbo rapiet eum de loco suo, Jako vioher pochytí ho z místa jeho. Sui. lsti homines sunt sui, Tito lidé sau swojí, to jest, že jimi žádny newládne. Sui filii interfecerunt eum, Jeho sy- nowé zabili ho. Tak také máš exponowati: Sui eurti non re- ceperunt, Kteříž jeho byli, nepřijali ho : Neříkaj : S wojí ho ne- přijali, neb Židé Kristowi byli, ne fcwojí: neb on (162) mezi swé přišel, a ti ho nepřijali, kteříž jeho byli, ne swojí^ Ta- kowau máš take oraci o Zuzanně: Plebant sui et omneš, qui noverunt eam. Kdež nemáš exponowati: plakali sfwojí, ale plakali ti, kteříž její byli, a wšickui, kteří ji byli znali. Neb skrze sui máš rozuměli Čeleď její. Suo rum. Exiit Antiochus in terram patrům suorum, Wy- šel Antiochus do země otcůw swých. Sepelierunt eum in se- pulcliro patrům suorum, Pochowali ho w hrobě otcuw jeho. Suis. SerTOs hortare, ut dominis suis pareant, Služebníků napomínej, aby poslouchali pánůw swých. Reddite eum domi- nis suis, Wraťte ho pánům jeho. Suos. Occidit omneš fratros suos, Zabil wšecky bratry «wé. Constituit in čapíte Abiam filium Maacha ducem super omneš fratres suos, Ustanowil napřed Abiáše, syna Maachy, kwietem nade wšemi bratry jeho. . A suis. Misit duos ex discipulis suis, Poslal dwa z učfedlníků swých. Ait illi unns ex discipulis suis, Dí mu jeden z, Učedlníků jeho. (168) / é 84 Philomathe í. Nota. Wěděti máš, ze smis se někdy exponuje jeho. Exempl: lncrepavit eum parer mm Okřikl ho otec jeho. Někdy její. Exempl : Cui vir mm relíquerat divltias mul tas, Jíž muž její pozůstawil zboží mnoho. Někdy jejich. Exempl: Dominus Deus smis vendidit eoe, Pán Bfih jejich prodal je. — A protož kterak to pronomen smis exponowafi máš po jehotno- stí, in quolibet genere* per omneš casus, fjgurau tauto pode- psanau zprawiti se můžeš. Jř ICO 8 ta a m a N. Snos, Jeho, její, jeho, jejich, G. Sni, Jeho, jejího, jeho, jejich, D. Suo, Jeho, jejíma, jeho, jejich, A. Saam, Jeho, jejího, jeho, jejich, Ab. Asno, od jeho, od jejího, od jeho,' od jejich. N. Sni, Jeho, její* jeho, jejich, G. Saoram, Jeho, jejích, jeho, jejich, D» Saia, Jeho, jejích, jeho, jejich, A. Suoét, Jeho, její, jeho, jejich, Ab. A suis, od jeho, od jejích, od jeho, od jejich. jeho, C164} N. Saa, Jeho, její, jejich, G. Saae, Jeho, její. jeho, jejich, D. Saae, Jeho, její, jeho, jejich, A. Snam, Jeho, její, jeho, jejich, Ab, Asua, od jeho, od jejího, od jeho, od jejich. N. Saae, Jeho, její, jeho, jejich* G. Saaram, Jeho, jejích, jeho, jejich, D. Sais, Jeho, jejích, jeho, jejich, A. Suas, Jeho, její, jeho, jejich, Ab. A sais, od jeho, od jejích, od jeho, od jejich. N. Smím, Jeho, její, jeho, jejich, G. Sai, Jeho, jejího, jeho, jejich, D. Sao, Jeho, jejíma, jeho, jejich, A. Saam* Jeho, její, jeho, jejich, Ab. A suo, od jeho, od jejího, od jeho, od jejich* N. Saa, Jeho, její. jeho, jejich, G. Saoram, Jeho, jejích, jeho, jejich, D. Sai«, Jeho, - jejích, jeho, jejich, A. Saa, Jeho, její, jeho. jejich, Ab. Asufo, od jeho, od jejích, od jeho. od jejich. Philomathes. Blahoslav. 86 Declaratio figurae. Každé pronomen má čtweru exposicíJPřední expositio ad genus masculinum, druhá ad foeminiuum, třetí ad neutrum, a čtvrtá sluší ad genus omne. Wěděti máš, že jejích, ultíma producta, ad genus foemininum, (164) ale j ejic h, ultíma correpta, sluší ad genus omne. Exempl. primi: Propterea tradidi eam in manus inimicorum suorum, Proto sem ji wydal w ruce nepřátel jejích. Exempl. secundi: Dabo eos in manns inimicorum suo- rum, Dám je w ruce nepřátel jejich. Toho sřowa suus, kteréž on s swými ratolestmi na tabuli rozprostře}, prawda jest, že někdy někteří neumělí Čechowé, jako i Latiníci špatnější zle užíwali a snad i ještě užíwají. Hera rogat, ut ad se venias, Prosí paní, aby k ní přišel, bude jiná significací, a díšli: ut ad eam venias, též bude jiný smysí, ač sic dobře říkají i latině i česky: rediit ad se, přišel k sobě, t. upamatowaí se. U wyswětlení figury dobrau reguli powěděř de genitivo plurali: jejich, ultima correpta, že jest omnis generis, ale jejích, ultima producta, foeminini generis et numeri singularis. Dám příklad prwního. Jejich šaty , t. těch mužuw nebo žen, a jejich kůže, t. těch woíů, kterýchž teďmasso prodá- wati widíš. Příklad druhého : Jejích wěcí, šatůw, nebo jiného této ženy já tobě newydám nyní. (165) Ale příčinau toho síowa suus přidám ještě i toto , že i při těch slowích tebe, sebe býwá spletek. Dobře díš: Nedaufej w sebe, nechci w sobě daufati, proč mi nedáš w sebe daufati : tu nebude ambiguitas. I takž w oné písni P. 18. :Dejž nám w tě daufati, hic ad evi- tandam amphibologiam musilo se položití: w tebe a w tě, ješto sic podlé wíastnoatí mělo býti: w sebe a nebo w se. Addam hic et Erithaei iudicium. Swé jest reciprocum, Twé jest demonstrativum. Dej synu swému. Nechať dá synu swému, anebo twému synu. Pánu Bohu swému, twému se klaněti budeš* Poswěť se jméno twé, oslaw jméno swé. Slyš modlitbu syna swého, tworče. Tresci syna swého. Haecreci- proca. Sed demonstrativa : Ta sukně jest syna twého. Zabili twého syna. Philomathe &. Blahoslav. Nota. Wěděti také máš, že jakož Ego sum smis, není já jsem swůj'; neb Ego sum meus jest Já jsem swůj, (166) a jakož Tu es smis není Ty si swůj; neb Tu es tuus jest Ty si swůj, ut patuit supra: tak také Ego sum suus není Já sem jeho. A Tu es suus také není Ty si jeho. Neb místo suus říkáme eius. Ale Iste est suus, dobře díš Ten jest swůj. A isti sunt sui, tito sau swojí. — Aby pak wěděl, kdy máš expo* novati suus po swojsku # ) a kdy po jehotnosti, o tom mář dwě regulky, jimiž se zprawiti můžeš. Re gul a I. Quando nominativus singularis Tel pluralis ponitur in oratione pro subjecto, tunc ille nominativus prono- nimalis debet exp o ni po jehotnosti. Quando vero ponitur pro praedicato, tunc debet exponi po swojsku. Re gul a II. Quando res possessa est illius rei, cuius est verbum suppositum, tunc obliqui casus debent exponi po swoj- sku. Quando vero res possessa non est illius rei, cuius est verbum suppositum, sed alicuius rei alterius, tunc obliqui ca- sus debent exponi po jehotnosti. Declaratio regulae pri- ma e. Když díš: Increpavit eum pater suus, ibi suus ponitur pro subjecto, (167) a protož máš říci: Okřikl ho otec Jeho, ne swůj. Ale když díš: Iste populus est suus, ibi suus ponitur pro praedicato, a protož máš říci: Tento lid jest swůj, ne jeko. Declaratio regulae secundae. Když díš: Linivit oculo* patři suo, ibi res possessa, scilicet pater, est illius rei, cuius est verbum suppositum , scilicet Tobiae, quia Tobiaa linivit oculos patři suo, a protož máš říci: Pomazal (rozuměj To- biáš) očí otci swému, ne jeho. Ale když díš: Reddidit ilhtm patři suo, ibi res possessa, scilicet pater,, non est illius rei, cuius est verbum suppositum, scilicet Domini Jesu, quia Jesus non reddidif patři suo, sed patři alterius rei, scilicet lunatici. Pater nempe ille non erat pater Domini Jesu, šed lunatici pater erat A protož máš říci: Dal ho otci jeho, ne swému. Neb díš-liswémv budu rozuměti, že Pán Jezus toho náměseěníka dal otci swému nebeskému. Též kdež máš psáno: Dědit illum matri suae, díš-li: Dal ho mateři swé, budú rozuměti, že toho mládence wzkříšeného dal Jezus panně Marii. A protož máš říci: Dal ho mateři jeho, totiž toho mládence mateři I tyto dwé regulky (jakž on dí) položil nenep?aw&, ale jistě řídkým k srozumění spěšnému snadné. Philippus Me- laBclUhon (168) horli} pro smíšení grammatiky s dialektikau, *) Fíuxit vocabula technica i Ms e lftMim a, ut jam aliqnoties dixi. Blahoélatth P hilomatheši 81 eož pilnější někteří směšně subtylní grammatikowé činili; kdyby widěti měl tyto Philomathesowy regule, síiadby jich také nelibowal. Ale jakž jest koli i neswětle to psal, wždyť jest lépe nežli jiní a wíce učinit : a byť méně ještě bylo nežli jest, wždyť jest aspoň laudanda voluntas. — Než zdá mi se, žeby se i při tom suus mohlo 1 au regulí býti zpraweno, kterauž jsem napřed položil de transitu aut non transitu ac- tionis áb una persona in alter ani, což kterak se trefuje, éám čtenář sobě příkladem příhodným wyswětliti může. Noste r. Vestě r. Noster jest náš a vester wáš. Exempl. primi : Pater noster senex est , Otec náš starý jest. Exempl. secundi : Unus est pater vester, qui est in coelis , Jedenť jest otec wáš, jenž jest w nebesích. Ale in ceteris casibus dwo- jím způsobem se exponují ta pronomina, někdy po swojsku a někdy tak, jak chce míti mh a wáš. (169) Exempla položím per antithesin. Nos tri. Quare non in timore Dei nostri ambulatisT Pťo6 w bázni Boha našeho nechodíte? Ambulabimus in no- nriňe Dei nostri, Choditi budem wejmeno Boha swého. Nostro. Psallite Deo nostro, Zpíwejté Bohu našemu. Sacrificemus Deo nostro, Obětujme Bohu swému. Nostrum. Panem nostrum quotidianum da nobis hodie, Ghleb náš wezdejší daj nám dnes. Panem nostrum comedemu*, Chleb swůj jisti budeme. O noster. Pater noster, qui es in coelis, Otče náš, jenž til w nebesích. Vocativus po swojsku nemůž býti, proto že swáf caret vocativo casu, neb neříkáme : ó swůj ! A nostro. Ut non interficiat nos area cum populo nostro, Aby nás nezmordowala archa s lidem naším. Pugnemus pro populo nostro, Bojujme za lid swůj. Nostri. Peccaveruút patres nostri, Zhřešili otcowé naši Nos non sumus nostri, My nejsme swojí. (170) — Nostro rum. Memor erit testamenti patrům nostro* mm, Rozpomeneť se na umluwu otcůw našich. Vindi- camus heředitatem patrům nostrorum, Dobýwáme dědietwí otcůw swých, Nostris. Tradidit nobis ac filiis nostris, Dal nám i sy- nóm našim. Parvulis nostris fabricabimus urbes nnnritas, Dě- tem swým usiawíme města hrazená. 88 Philomathes. Blaho$law. Nostros. State nunc contra inimicos nostros, Stůjte nyní. proti nepřátelům našinu Pugnemus contra inimicos nostros, Bojujmež proti nepřátelóm swym. O nos tri. Unde estis juvenes fratres nostri, Odkud ste mládenci bratří naši? Vocativus pluralis po swojsku ně- muž býti proto, že swůj caret vocativo casu, neb neříkáme: ó swojí. A no s tri s. Ut faciat misericordiam cum patribus no- stris, Aby učinil milosrdenstwí s otci našimi. Peccavimus cum patribus nostris, Zhřešili sme s otci swými. De genere foe- minino et neutro naskrz rozuměj též. Tak také vester expo- nowati budeš, sine vocativis casíbus, proto že vester caret vo- cativis casibus, neb neříkáme: ó wáš a ó waši. (171) — Aby pak wěděl, kdy máš exponowati ta pronomina takto, a kdy onakno, znamenej tu regulku, kterúž máš napřed in prono- mine meus. Regula. Quando pronomen derivativum praedicatur de suo primi- tivo, tunc debent exponi illa pronomina po swojsku. Quando vero pronomen derivativum non praedicatnr de suo primitivo, tunc debent exponi illa pronomina, tak jak chce míti náš a wáš. Declaratio primi. Když díš : Sacrificemus Deo nostro. Nostro jest pronomen derivativum et praedicatur de suo pri- mitivo, scil. nos, in verbo sacrificemus subintellecto. A protož máš říci: Obětujme Bohu swému, ne našemu. Declaratio se- cundi. Když díš: Psallite Deo nostro. Nostro pronomen deri- vativum, non praedicatnr de suo primitivo, quia vos, in verbo psallite subintellectum, non est primitivům pronominis no- ster. A protož máš říci : ZpíwejteBohu našemu, ne swému. (172) Tato regule de pronomine no ster et vester ta- kowáž jest, jako ona regule de pronomine meus et tuus, o kteréž co sem tam napřed powědět, totéž i nyní o této reguli prawím. No st ras, Vestras sau pronomina gentilia communis generis; při jejich exposici žádné nesnáze není. Neb nostras wždycky slowe našinec *3 a vestras wašinec per omneš ca- sus. A protož o nich wíce psáti není potřebí. •) Agrtstif voz našinec atd.; fugienda est haee erassa rnatieiUs. J« B. Philomathe*. 89 Ipse. Někdy se exponuje on. Exempl: Ipseest Dominiu Deus noster, Ont jest Pán Bůh náš. Někdy ten. Exempl: Quemcunque osculatus fuero, ipse est, Kohožbych kol i polí- bil, tent jest. Někdy sám: Exempl: Ipse Jesus testimonium perhibuit, quia propheta in sua patria honorem non habet, Sám Jezus swědectwí wydal, že prorok w swé wlasti cti (178) nemá. A když ipse componuje se cum ego, tu, sui, tehdy ipse také slowe sám, a též jest jako egomet, tumet, suimet. Exemplum primi: Ego ipse consolabor vos, Já sám těšiti budu wás. Exempl. secundi: Nesciunt, quia tu ipse es Deus noster, Newědí, že jsi ty sám Bůh náš. Exempl. tertii: Probet se ipsum homo, Zkus sám sebe člowěk. Pakli se komponuje ipse cum pronominibus meus, tuus, suus, tehdy ipse slowe w las tni. Exemp: Tuam ipsius animam pertransibit gladius, Twú wlastní duši projde meč. Neříkaj : Twú samu duši. Idem. Někdy se exponuje in masculino genere tyž, in feminino táž, in neutro tož. Exempla: Haec omnia operatur unus et idem spiritus, To wše činí jeden a týž duch. Secun- dum eundem spiritum, Podlé téhož ducha. In eodem spiritu, W témž duchu. Někdy se pak idem exponuje in masculino genere jednostejný, in fem. jednostejná, in neut. je dn os tej- né. Exempl: Non omnis caro eadem caro, Ne každé tělo jest jednostejné tělo. Nad to někdy (174) idem exponuje se in genere masculino jistý, in feminino jistá, in neutro jisté. A to jen tehdy, když se componuje cum pronomine ille neb ille idem, to jest: ten jistý. Quidam. Erasmus w swých an notacích oznamuje, že, což latiníci quidam, to Židé swú řečí unum říkají. Tak také Čechowé, poněwadž toho slowa wlastní češtinu*) mají, té jim sluší užíwati. Protož když quidam stojí cum nomine substan- tivo, tehdy se exponuje někdy nějaký, a někdy j akýs. Exempl. primi: Homo quidam fecit coenam magnam, Člowěk nějaký **} učinil wečeři welikú. Exempl. secundi: Quidam legis peritus sur- rexit, tentans eum, Jakýs w zákoně dospělý powstal, pokaušeje ho. — Pakli quidam stojí samotně, sine substantivo, tehdy má se exponowati kdos. Exempl. Venit quidam ad principem syna- gogae, Přišel kdos k wrchnímu školníku. Vidimus quendam *) Inepte dietám wtastní čeština; dicendum fait : Pone" wadž maj i Cechowé příhodné slowo suré k wyložení toho latinského slowa quidam. J. Bl. *•) Receptaest iamusu phrasis hebraica apad nos. Protož pfckněa zwykle sní : Ciowék leden ; a my fikáme w mlawení obeeném : Novi quendam hominem. Znám jednoho dloweka, kterýs atd. J. Bl. 9a Philomothes* Blahoslav. in nomine tuo ejicientem daemonia, Widěli jsme koho* *), an we jménu twéin wymítá ďábelstwí. Quidam in numero plurali, když cum substantivo stáwá, exponuje se někdy n ěkteří, (176) někdy nějací, aneb j a c í s. Exemph přimi * Quidam viři véně* nmt Jerosoliinam, Někteří muži při&li do Jerusalema, *•) Exempl. secundi: Quidam Epicurei et Sfoici disserebant cum eo, Jacía Epíkureowé a Stoikowé mudrci hádali se a ním. Ale kdy i stáwá sine substantivo, tehdy wždycky se má axponowáti někteří. Exempl : Quidam dicebant : bonus ést 9 Měkteří prawUk dobrýť jest. Též o quaedam in foeminino genere, a o quoddam in neutro ^enere máš rozuměti. Jenž a j e š t o. Jenž jest relativum utriuSque numéri, omni* generis, casus nominativi tantum, a pěkně sé úžítfrá místo který, kterú, které i také in plurali. Exempl. de mašculino sin gul ar i : Natus est Jesus, qui vocatus Christus, Narodil se Jezus, jenž slowe Kristus, Exemp. in plurali : Qui sunt isti, qui nt nubes volant? Kteří sau tito, jenž jako oblakové létají? Též o je Sto máš roznměti, a můžeš jedno za druhé položití. ****} Ta slowa nostras et vestras kdyby podlé jeho regulé měla býti wždycky tak (176) wykladána, welmiby bylo nepří- jelnné, quod rusticitafem quandam et ineptiam itedolerent Jako kdyby takto siowa tato wyřožií : Vestrates vicerunt , waiinci přemohli; item Tamen est nostras, wšak jest naSineč, nepře* kážej mu atd. Possunt talesformae per circumlocutioném reddi, třebas i takto : waSi přemohli, neb : waše strana zwítězila. Nech ho, v*šak jest také náš, vel, wšak jest také * nattch. lile iděm wykládati ten jistý není forma w ntítí- weuí pěkná, jako kdyby tato slowa wy ložil: ille idem venít, qui aatea tecum hic fuit, Ten jistý přišel, který dříwe tu a tebai» by}. Jest to jakés wer statní míuwení o té jisté eceteřé a těch jistých myšincích či našincích. Ita assereňdá esf pró- *) 1 tn Uf* w mí jétooh* kolo* J. M. *0 Nepěkně wylošit. Lépe říci nějací aneb jacís. J. Bt. '***) ttí ky mokl Hel nějpei. *'Bt Jisté MwsrijJ arelíkýijevt Mtf ÉMii Úm* éwfcttf Blahoslav. 9i prietas vocum, ut non tollatur decus orationis : rowně jako při tom síowu bíše atd.; ita erat toílenda ťurpifudoi aut saltem quidam squalor, ut non periret proprietas. Medio atque pru* denter tutissimi ibimus. - Otomsíowci quidam mJuwí nezle, Mezijinau řeci wy- íožií to sřowo : Venit tfuidam ad principem synagogae, takto : Přišei kdos k wrchnímn školníku. Jakástěto dura et rigida translatío, quasi per contemptum hoc diceretup. Princeps syna- gogae jest ne školník, ale kníže kněžské, jakž někteří wy- Madáwali, aneb kníže (177) lidu toho, totiž jenž býwá in synagoga anebo we zboru. Ještěby byřo lépe říci starší zboru, neb kníže zboru, nežli školník. Což se koli nebo uštipaě, a jako říkají Morawci, ušklaubawě, anebo zasse na odpor pochlebně dělá, jaks to nebýwá každému příjemné. Lidská mys} neřáda na prostředku zůstáwá: attamen in me- dio consistit virtus. Item ta slowa: Venerunt quidany Epicurei, (178) vykládá : Přišli jacís Epikurowé. Awšak proto newywracím jeho regule, může státi w ničem, než zato mám, že nebytoby zle wyíoženo, kdyby kde takto řekl: Venerat ad me ^quidam bonus amicus , By ř ke inně přišel jeden dobry přítel. Novi quendam bonům n- roro, qui etc. Znal jsem jednoho dobrého muže, kterýž atd. Itemr Aderat ei quidam bonus vir, quem ego non noří, .Byt - při něm nějaký dobrý člo„wěk> ^ehož sem já nezná}. ■ 71 strany toho s}owa ješto ne we wšem mi se líbí jeho ó něm sáud. Někdy tó -s}oWó welmi pěkně sedí in oratíóne ác proprnssime. Jako : Mnoho někdo o mne mjuwí, ješto přifíe- lí k tomu, aby dowodi} etc. Ifem: Toť hle widíš , coť činí, ještos mu newěři}. U Řeku to síowce Stt netoliko muže wyíoženo býti nebo, anebo též že (nebos učinil, žes učinií), ale také na některých místech c wýborně a welmi sig- niflcanter WMoby" wy}oženo býti ješto. Jako Matthaei 7. fci qev^ ^ toXyj ješto těsná (jest) brána. Item 15 : oxi ^Syj ^(úpaq tpeu; étc, ješto již tři irwajL: Nc& ttrf jest pcawda* že 9* Blahoslav. Philomathes. někdy muže na témž místě státi, kdež stojí kterýž. Jako Matth. 23: 1$ ánoxxdvoooa kterýž morduješ, jelto morduješ, mordéři proroků w, wíastně mordující. (179) Hic, Haecy Hoc. Ta pronomina demonstratíva dwojím obyčejem se expo* nují. Někdy hic jest tento a někdy ten; haec někdy tato a někdy ta, hoc někdy toto a někdy to. Znamenaj, když pro- nomen hoc ukazuje na wěc přitomnú, tehdy slowe toto. Jako, kdež *) setník služebníku swému řekl: Fac hoc, tu máš hoc. exponowati toto ne to; neb setník rozkázal služebníku swému, činiti tu wěc, na kterúž ukázal. Ale když hoc ukazuje na wěc, kteráž není přítomná, tehdy slowe t o. Jako kdež Jezus řekl w zákoně dospělému: Hoc fac, et vives, tu máš hoc expono wati to ne toto; neb neukázal Jezus na přikázaní, ale když ten zákonník přikázaní Božská wyprawowal, odpowě- děl mu Jezus: To čiň, a žiw budeš, jakoby řekl: Cos sám wyznal, to čiň. In genere masculino et foeminino rozuměj též. Ale diwím se tomu, proč někteří, kdež se wečeře Páně wypisuje, hoc a hic adverbialiter exponowali: Hoc est corpus meum, Toť jest tělo mé, a Hic est sanguis meus, Toť jest krew má, aneb , (180) Tentoť jest krew má. Jakoby česky neuměli a newěděli, že krew u Čechů jestgeneris foe- minini. Neb má wyloženo by ti: Toto jest tělo mé, a Toto jest krew má, kdež se mluwí o přirozeném těle Kristowě, ne o duchowním; neb přirozené tělo Kristowo za nás jest wydáno, ne duchowní. Strafuje tuto některé lidi Philomathes w tom, že př, wečeři Páně užíwali těch slow : Tot jest tělo mé , Toť jesti neb, Tentoť jest krew má, diwě se, že adverbialiter exponowali hoc est, aneb hic est; ale nechat se jemu to diwení skrze tuto zpráwu odejme. Meylí se natom, kdež dí, že adverbialiter exposita haec vox; nebo hoc wykiádá se to; protož dobře se dí: To jest tělo. Ale že pak řeč Česká má swé veluti affixa, ut Hebraei dicunt, sicut antea dixi, i a též t, kteréž Iaepta iocutio. Vide Alibi de lito voee kdes. J. Bl. Blahoilaw. Philomathe*. cum addnntur in fine vocum, veheméntiam quandum addunt, jako udělej, udělejž; item: dám rád, dámt rád; půjdu jistě, půjdut jistě: quid igitur propter additionem affixi ex pro- nominibus adverbia fient? Neutiquam. Manent, quod fuerunt, auctiora tantum sunt per additionem istius litterae, iuxta*Bo8- micae linguae proprietatem. (181) A tolikéž při tom slowci Tentoť welmi hlaupě, meo iudicio, napsal, připomínaje, že Irew u Čechůw jest generis foeminini, jakoby prý newěděli otom atd; mohíbych i já říci: jakoby newěděl Philomathes, že kalich u Latiníkůw i u Čechůw jest generis masculini. item a jakoby newěděí, že Sw. Paweí,Corinth,ll.řekl:Hic calix atd. Ale pošleme ho k wýkladu Nowého Zákona, kte- rýž od towaryšfi jeho Beneše a Gzele wydán jest a tam ať čte to místo, Cor. 11. kdež stojí: Tento kalich nowá umluwa jest. To když rozmyslně přečte, porozsaudě i toho pilně, což jsem na před de literis fel i afiixis powěděl, zato mám, že přestane se diwiti těm, kteříž směli Sw. Pawla následowati, a wíastních řeči České ozdob užíwati, říkajíce : Tentoť jest krewmá,ačjánepra- wím, aby tak nejlépe bylo. Skuro bych se i já tomu podiwií, že Philomathes oznamiw, že tento jest pronomen habens quandam demonstrationem, což jest w prawdě tak, i ještě se diwí tomu, že někteří užíwawše wlastně toho slowa, a tak trefujíce se s jeho wlastní regulí, přidáním litery f vehemen- tiorem demonstrationem efficiunt. (182) Mohíoby se i nětco wíce ještě k odpowědění jemu napsati, ale pozanechám na ten Čas, nec non esset huius loci. Jeho. Mezi ho a jeho weliký rozdíl jest. Nebo jeho jest pronomen numeri singularis, casus genitivi, a exponuje^ se ex pronominibus Illius, Ipsius a (když jest relatiuum) Cuius. To pronomen její in genere foeminino jest casus genitivi. Ut in exemplo: Diligebat Jesu& Martham et sororem eius, Milo- wal Jezus Marthu a sestru její. — Takto pronomen jeho in genere masculino jest casus genitivi. Exempl: Vidimus Stellám eius, Widěli jsme hwězdu jeho. A protož mrzce blaudili *) ti, Ano i ty biandís, kdys nemaje figur a exeepcf, wsecko rernlemi vawora- ti a sawla&ti chcea. J. Bl. 04 Pkitamathe*. Stuh ostav* kteříž z něho easum accusativum dělali. Ale když raíwá na konci tu literu «, dwojím způsobem (183) se bóře, a na počátku oraci wždycky se postawuje, někdy in casu genitivo, někdy pak in casu accusatívo. Exempl. primi: Cuius non sum dignus calcearoenta portare, Jehož nejsem hoden obuwínositi. Exempl. secundi: Quem mundus non potest accipere, Jehož *) swět nemůže přijíti. A wěz, že^k té liteře £ ještě také při- dáwá se syllaba to pro lepší pojištění. Nebo když díš j e h o ž 9 jest wíce, nežby řekl jeho; a když díš jeho žt o, jest wíce, nežby řekl jehož. A takowý způsob in obliquis casibus pronominum relariverum pěkně sluší. Nalézá se také in adverbio. Exempl : Dixit Ihesus ad quosdam, qui in se confidebant tanquam iusti, Rekl Jezus k některým, ješto w se úfali jakožto sprawedliwí. Rozdítowé mezi ho, jeho, jehož, j ehožto etc. jsau chwalitební, ač se to nemáto mate; činí někdy i šlechtí se řeč Česká, někdy pak a častěji ohyžďuje. (184) Zwykli staří ona síowa Jpsum audite, wyktádati, Jeh^ž (neb jeho) poslauchejte; a zdá se pro zwyk dosti pěkně. Suď, když ceíá sentencí zní, jak jde: Tentof jest syn můj milý, jeho poslau- chejte: daleko pěkněji (pro zwyk), nežli když díš: Tentoť jest syn můj milý, poslauchejte ho, by pak i přidal i řka: poslauchejtež. Judicium aurium , quod de cacophonia et eu- phonia pronunciat, plurimum valere hic debet. Protož i w těch slowích n*ůže se per enallagen, jakž kde potřebí, jednoho místo druhého užíwati. Ho. Kterak to pronomen j i in genere foeminino jest casus accusativi, ut in exemplo: Accepit eam discipulus in sua, Přijal ji učedlník k sobě, tak i to pronomen h o in genere mas- culino jest casus accusativi. Exempl: Hic est filius meus caris- simus, audite eum, Tentoť **) jest syn můj naj milejší, pro- lauchajtež ho, ne Jeho. Crucifige eum, ukřižuj ho, ne jeho; neb* by se on již nemínil, ale nětco jiného, což jest jeho. Aby pak to zřetedlně bylo prokázáno, že mezi ho a jeho (185) weliký *) A pročby neřekl raději kteréhož, a ne jehož? J. BI. ") Tamen in huiusmodi rebof i udici um et euphottia sá regali hyti na. J. Bl. Pkltůmathe*. Blahosí**. rozdíl jest, obého toho wedlé sebe postaweného několikerým důwodem způsob ukáži. Interrogabant eum diseipuli eius, Otá- zali ho učedlníci Jrto. Vidit illnm pater ipsius, IJařel ho otec Jeho, a málo níže: Cecidit super collum eius et osculatus est eum, Padl na šíji jeho a políbil ho. Neb ho significat ipsam personam, ale jeho significat aliquam eius possessionem. Jeho, totiž něteo, což jemu přísluší. J e j. To slowo J e j wykladači personis animatis rationalibus welroi newlastně přikládali; neb jim wlastně ho *) přísluší. Exempl ; Excepit illum gaudens, Přijal ho (ne jej) raduje se. Též : Et viso eo misericordia motus est, A vida ho (ne jej) milosrden- stvím hnut jest. Jej wlastně rébus inanimalis et irrationalibus přísluší. Exerapl : Petrus habens gladium eduxit eum, Petr maje meč wytrhl jej, ne wytrhl ho. Též : In posterům succides eum. Potom jej (ne ho) podetneš. Ačkoli ho také někdy inanimatis et irrationalibus přísluší, jako: Sine eum et hoc anno **) Nech ho i tento rok. Ale jejpersonis animatis rationalibus (demptis (186) collectivis: gens, plebs, populus, turba) nikdy wlastně nepříleií. I ta regule, kdyby měía šetřena býti wždycky, sine exceptione, welmiby kaziía češtinu. Nebo zdažby to nebyio Jiqchowské powědění: Wida ho w nauzi, slitowal se. Marci 8. WywedJ jej wen z zástupu. Díšli: wywedl ho, f osud*, jak mrawně promluwíš. Rowně jako řekliby : Bychť ho w noci nespatřil , t. j. toho lotra , kterýž se tu skryí. Pakli díš ; bychť jej we tmě nespatřil, t, ten pařez, též bude ineptus germanismus, podobně jakoby řekl: Podej mi ten nůž, pfič mi nůž, — A protož, což powěděí Philomathes o tom ho, tolikéž já prawím o jej, totiž, že někdy tak, někdy jinak užíwáno byli niůže, a zwíáště od těch, kteříž figurám lépe, než Philomathes rozumějí. W písních D. 15. Jejž i my milujeme. MaU 1(K Wyznámť i já jej, lépe nežby řekí ho; ale dobře se dí níže: Zapřímt ho i já. *) Ta regnla in animatis ne wsndy platí. Válet baec regula maxime ap*d rasticos. J. BK **) Nulla regata est sine exeeptione. M FkiUmmikeš. Blmkmstmm. Jemu. Um a jen jm praMMaina, dativi casus, jedno jako drahé. Ale nenáš jich uiíwati (187) jednostejně; neb w jejich uiíwání rozdíl welikr brti má, tikat nesedili ti, kte- říž knihy České skládali, 'jednoho jako drahého užíwajíce jednostejně. A protož wh, ie to prononm jen dwojím obyčejem aiíwatí se má. Jednán, když ukazuješ na wéc pří- tomná. Jako kdyzby otázko někdo učinil k tobě, řka: Koma dáž swů dceru? ukázalby na Jana přítomného a řeklby : Jemu. A tak jemn wždycky jest pronomea demonstrátorům a jinak ho nžíwati nesluší. Drahé, kdy i bez ukazowáni připomí- náš tu wěc, o které mlnwís, a tak slowe pronomen rela- thum, a míwá uždy na konci litera %> a na počátku orací wždy se postawuje. Exempl : Cui omneš prophetae testimonhun perhibent, Jemni wšickni proroci swědectwi wydáwají, totiž Krista, neb o něm tu swaty Petr mluwí. Mu. Mu pronomen wždycky relathum jest; neb připo- míná a opakuje tu wěc, o kteréž se mluwL Exempl: Dedh Oli nomen, quod est super omne nomen, Dal mu jméno, jenž jest nad každé jméno, t. Jexusowi; neb o něm tu swatýPawel mluwí. A protož neríkaj : Dal jemu jméno ; neb apoštol ( 188) neo- kusuje tu na Jezusa, ale mluwí o něm, připomínaje h o. - Nezlá jest ta regula o těch dwau sloweich mu a jemu; ale excepcí potřebuje welmL Pediculosi grammatici do regulí příliš ženou. Enphonia (t j. slušnost a zpusobuost, při kteréž mnoho může zwyk) šetřena má brti pilněji, nežli regule. Někteří pro šetřeni regule té hiulcam reddiderant orationem. Příklad toho w oné písni : A budeme mu milL *) Lépeby bylo říci: A budem jemu milí. Ista enim ingrata collisio literae m 9 ineptum quiddam sonát Matth. 22. Dicunt ei, Beneš wy ložil: Rkau mu. propne qnidem, sed inepte. Lépe a Máze zní, když diŠ: Řkau jemu; bude figura, totiž demonstrativum pro relatiro. Item Matth 18: A odpustím jemu, lépe nežliby řekl : Odpustím mu, jako Beneš wy ložil, nechtěw ublížiti grammatice, quasi pluris faciundae essent regulae a grammatitius ♦) Carissimw F. Gallss D. fi\ni t* rtgiile settit si pKlis; nsmessst- éeratis ezeeptíoaisss setessariia. Btahoslaw. P hilomathe t. 97 compositae, quam decora pronunciatio et sonus dulcedoque ora- tionis. Item Matth. M: Řkauce jemu. Díšli: mu, též bude caco- phonia, a welmi patrná, a k tomu ještě aniž lze těch dwau m m dobře (189) a patrně, nad to híadce wyřknauti. Jejich. Jaký jest rozdíl mezi ho a jeho in numero singulari, takowý jest také rozdíl mezi jich a jejich in numero plurali. A w tom též, jako i w onom, ti, kteříž biblí česky -wykládali , toho neznajíce blaudili a rozdílu mezi jich a jejich žádného neměli. Ale ty wěz, že jejich jest geni- tivus pluralis a exponuje se ex pronominibus illorum, illarum, ipsorum, ipsarum, eorum, earum, a když jest relativum, quo- rum a quarum. Exempla: Beati pauperes spiritu, quoniam ipsorum est regnum coelorum, Blahoslaweni chudí duchem, neb {"ejich jest králowstwí nebeské. Docebat in synagogis eorum, Jčíwal w školách jejich. Exivit de inanibus eorum, Wyšel z rukú jejich. Jich. Jich jest pronomen casus accusativi a exponuje se ex pronominibus illos, illas, ipsos, ipsas, eos, eas, a (190) když jest relativum, quos a quatf. Exempl.: Dimittere eos ieiunos nolo, Rozpustiti jich lačných nechci. Santiíica eos in veritate, Poswěť jich w prawdě. Aby pak to zřetedlně bylo prokázáno, ie mezi jich a jejich weliký rozdíl jest, obého toho wedlé sebe postaweného, jedním neb dwěma důwody to oznámím takto. Deus eorum defendet illos, Bůh jejich brániti bude jich. Opera illorum sequuntur illos, Skutkowé jejich následují jich. Někdy owšem také jich casus genitivi býwá, ale ten geni- tivus nebýwá possessivus, Neb kdyby se ptal: Čí nětco jest? k té otázce sluší genitivus possessivus jejich, totiž že tawěc jest něčí, ut in exemplo: Civitatem illorum succendit, Město zapálil; čí město? Jejich, totiž těch lidí, kteří králowské posly zmordowali. — Ale kdež otázka takowá býti nemůže, tajích casus genitivi jest. Exempl.: Quorum non erat numerus; neb díšli: Nebylo počtu, otáži tebe: Čího počtu nebjlo? Díš-li jejich, rozumeti budu, že ty wěci, o kterýchž se tu mluwí, počtem newládly, poněwadž jejich nebyl. Ale díšli : Jichžto nebylo počtu, budu rozuměti, že těch wěcí bylo bez čísla a tak má rozumíno býti. Též: Stetit Jesus in medio eorum; díš-li: Stál (191) Jesus w prostředku jejich, budu roz- uměti, že apoštolé měli nějaký prostředek swuj wlastní, kterýmž wládli; ale díš-li: Stál Jesus w prostřed nich, budu rozuměli, že apoštolé sami byli tím prostředkem; neb též 98 Phil0m*(h*+ BlthotUw jest, jakoby řekl; Stál Jezu* mi mnu* a tak má rozumíno býti. Jakož říkáme: mezi nimi a ne mezi tak také máš říci : W prostřed meh, ne w prostřed jich ; též : místo nich, ne místo jich. Neb takowá slowa habent vhn praepo- sitionum , a wí&, že pranomin*^ quando cwtíruuiiiur mm praepositionibus, mutant orthographiam. ExempL: Quicredit in illum, non confundetur, Kdo wěří w něho (ne w ho), nebude zahanben etc. Item také wědědi máš že Uloruro * Ulaním, ipsorum, ipsarum» eorum* eanmi, <pi#rum,. quammmáš expono- wati z nich, ne jejich, když při nich býwá u*um, due»tres etc. nemo, nuHus* alter, alius* sqIus, uIXuéu uter, qui* at qui cum compositis, quot, tot* quotua, aneb** mulli, patici* ptures, sin- guli, omneš, par, nihil et superlativu* graduj a cožby k tomu wíce podobného bylo, Exempla položím dwě neb Iři, ostatku rozuměj. Uni eorum di^Ut , Jednomu z tich. řekl Quidam eorum niuripuraverunt, Neteří Q9Š)- z nich reptali SinguTos. illorum hortabatur, Jednoto každého z nich napcminaL, A zas* se wěz, že dwé, tré, Čtwero, item: pět, &eat, sodm ete» kolik, tolik cum compositis, quando non construuntur cum. genitivis praedictis, a přidáwá-li sek nim jich, tehdy jich bu- de casus genitivi, non possessrci. Exempla položím £wě neb tři, ostatku rozuměj.: Erunt dno in earuem unam* Bttde> jidh> dwé za jedna tělu. *) Enml qwnquje ía doma um diviai* Bude jich pět w domft jednou vo^děSLených. Nadto pjidstaá se také jic h. prononten takowym ajusohem k «tow$m t$j£to; málo, maličko, »én&, nejméně, mm ho, wíw, n^wícfíik říkáme: Málo jich bylo na kázání, afie mjwio jktk bj^Lo w kjrómé. TéŽ rozdíl mezi ho a jej dobrý- jest: a tak* takém** zi těmi stowci mu a jemu. W$'& iiaíezám,, že staří t znamenití wsží někdy toho. uříwali jpánv* místa druhého, jako w oné písni zpíwáme, „Aby jej lidé. znali** ařhy přwteft lépe bylo , rozdíl ten zachowáwatí: nempe ho aí personaat ut peirtineret, jej ad anwpata vel inaniinata; afe tet se to newšudy trefí (193^ €> tom pak. sípwci ; j^chr d^bře Wfí míuwí, rozdíl mezi j ich a j ejich* ukazuje. AI* tu, ckyba jest, že to stowo jich prawí casus aceusativi, ano jése aBPa- *) Iiepe Hoi: Bnfe jfea 4wé w jeda© této, meb jedno této. Moklb* říci: Bodán dwa, jedoo' tělo, sad projat sexiiHí n«welinj< jest případně > ad to stowo dwa míní se n* dwa cfoweky , mmie a íwmw Biahoětati). Pktiorttítthes. 99 tivi casus. Kterýž (ať jeho síowy, snad již mnohým obwyk- lými, dím) ač se exptffctfje ů latinského éos, quod est accu- satívi casus, wšak proto není accusativus, ale ablativus, jakož napřed Je nominitus quibusdám satis prolixe dixi. Než když dí& tatíně * Misit eos in vineam, Postál jé na winnici, tuť wtastně accusatirus latinský w Český accrisativum se obrátit. Jiné pak jesť, kdyby řekl : Vócavit eés, powótát neb žawolat jich. DíŠ-li : zawoíař jé, commisišti latinisnltim et germanismům, po- hlaweks dat grammatice a wtastnóstí Čéské. Regula de neutro plurali. Přonomina neutra pluralia absque substantivis p ošita, jako: haec, ea, quae et similia pěkněji se expónují singulariťer bez wěcí než-li píurálifer š wěčmi. Ěiéihpl. : Haec fócúťůfr sum vótás", To mluwif sérti ^ém, ne ť Tyta wěci ifcluwil sem w*m. Introferentes ea, quae non licet, Wnášejíce tam to,- což ne- slušelo, ne: Ty wěci, kteréž neslušely (194). Reddite, quae šunt Caesaris Caesari et quae sunt Dei Deo, Dajte, což jest efeařoWo*), eišaři a*eoé jest Božího, Bohu, ne: Které \frěci ááft císařowy atd. Quaecunque scripta sunt, lépe díš: Čožkoli psáno jest^ átetfbjr }eÉť: Kťéťékólř wěčí pfinf sáti ete. RegalW de neotpo pktrali jest prawá, příktád toliko při- wetfený j%st nedobře pófctaXvén, snad n^dt) patřením, narii qnan- do$ne bonus dormitať ňomerus. ífaéc locutus stim vodíš, To mtuwit áemwám. Videtur hic inesse demonstratio. Protož íépe takto wytoží&r Ttftc ihttefrit sem wám, totiž, foto, co ste nyní slyšeli. A wšak někdy éupbonia i toho dopauštř, aby se i proti té regúíf WýktáiJářo. Ut i Třýťo Wěti maje sobě před- ložené pomniž, aby etc. flabet haéc phrasis suo loco posiťa mul- tum gravitatis ac no#aiiui gratiae. Ěxei^la inde in nostra novi testament! versione. •) Prttstf wytožili: ciWowého; lne*ta urftatio. J. Bl. 100 Philomathes. Blahoslav. Regula de diphthongo. Jakož napřed de nomine powědíno, o tom diphtoňgu au, též tuto máš rozuměti, že když accusativus casus má swú (195) terminací na tf, tedy ablativus má se skonati na otf» To jest, když sau accusativi casus pronomina tato: mú, twu, swú, onu, kterú, jakú, mnu, tebú, sebú *), tehdy ablativi ca- sus per diphthongon mluwiti a psáti se mají, takto : mau, tw au, swau, onau, kterau, jakau, mnau, tebau, sebau. Exemplum primi: Faciam omnem voluntatem tuam, Učiním všecku wůli twú, hle tu máš accusativum. Exempl. secundi: Mea hoc ge- stům est voluntate, To se stalo mau wůlí, hle tu máš ab- lativum. Naposledy. Regula tato de diphtongo, meo iudicio, non est ferenda. Jak jest škodné řeči České zachowáwaní jí, již napřed (ubi de eadem regula in nominibus actum est) o tom napsat sem. Třetí stránka Etymologí jest (Jakž Lati- níci řikaji) de Verbis (196). Nota prim o. Těch slow užíwati máme, kteráž sau nyní w Českém jazyku nejzwyklejší. Neb sluší mluwiti i psáti ne wedlé obyčeje átarobylého, ale wedlé obyčeje zwyk- losti, kterýž nyní nejwíce mezi lidmi běží: a to, jest-li oby- čej dobrý; neb zlého následowati nemáme. To proto pra- wím, neb sau mnohá slowa té ještě wetché češtiny hrubá, jimiž se mnozí bez potřeby zanepražňují, tak w psaní, jako i w mluwení, A sau ta, kteráž se skonáwají, na še 1 / bíše, diše, mějíše sta / i řeklasta, mluwilasta, mlčelasta chu ( . i 1 stáchu, posmíwáchu, přimluwáchu ch / J jjidech, dach, wzach ma i I děma, poďma, seďma ta j \ děta, poďta, seďta. K tomu také i bychom a wece, *) Nezle po Strážničku mluwí a píše, jakoNemoi po Švveycarsku; uiobt s tím pomlčeti. J. B. Philomathes. Blahoslav. 101 Lépeby jistě bylo, aby ta a takowá slowa wšelijaká z Českého jazyku do konce wypadla a jiná místo těch w oby- čej uwedena byla. Neb slušně a práwě můžeš říci: (197) bíše, byl, byla, bylo, secundum generis convenientiam. řeklasta, řekli stáchu, stáli jidech, šel, šla, šlo, secundum generis convenientiam. jděma, jděme jděta, jděte bychom bylisme wece řekl, řekla, řeklo. Užíwati síow těch welí, kteráž sau nejobecnější tem, před nimiž nebo jimž se mtuwí a píše; tof mi se dobře líbí, ale úmysl, kterýž potom příklady níže položenými wyswětlií, nemůže mi se dobře líbiti. Nebo ač prawé jest, že obwyktá stowa brána býti mají, jakýmžby také lidé rozuměli mohli, ano jakýmž již při wykli —jakož se dí 9 observandum esse, quid approbet usus, quem penes arbitrium est et vis et norma lo- quendi — awšak také přitom potřebí saudu zdrawého. Nebo jakožť se nejednostejně wšechněm jedna a táž wěc líbí (198), ale jedni to, jiní jiné libují, pro diversitate naturarum et oc- casionum, i takž také jedni toto, jiní onono za dobré a uži- tečné saudí. Ano Philomathes ta slowa sobě libuje, jichž se wůbec od leckohos užíwá, aneb užíwati začalo, jiná, kterýchž předkowé náši užíwati obyčej míwali, zamítaje, ješto ne při wšem tom chwalifebně činí. Wšecka sJowa dualis numeri i s těmi wšemi termina- cími wywrci usiluje, naz/waje to wetchau češtinau, aprawě, žeby lépe bylo , aby ta slowa a jim podobná dokonce z če- štiny byla wywržena. Bylby téměř ten Philomathes, máto přičíně, podobný těm Wlachům, kteříž latinu majíce za sta- rau wetchau wlaštinu, i rádiby swau nynější nowau wlaštinu do kolejí některých uwedli atd. Ale aby to kteří jiní náro- dowé zchwalowali, nikdy jsem neslyšet, krom& kolikosi zwláštních Poláků. — Ač pak nestuší, toho wšeho, což jest 192 Blahoslav. již wyšlo z zwyku, zasse jako nějak/m násilím w uží- wání uwoditi, a zwláště, když jest co nezpůsobného. Jako kdyby kdo chtěl zasse užíwati oněch starých stow (199) : hodo- kwas, hodokwašené, t. lidé na swadbě kwasící, neb hodující, a neb hodowníci. Item ješitenstwí, podčeší, Jopotowé, pr\ro- spí, na prwici. A tolikéž se míní na ty způsoby mluwení staré, jako : na swých swatých plecech noséše. Item : Jinochu kazujif, aby wstal. M. Jan Hus píše: aby wěrné síauhy = wěrní služebníci, accusativus pro nominative. Třebalis staří říkali, my místo toho říkáme třebas, třebasL Item: To wSe- cko mentíš, totiž klamáš. Item : W tu hodinu na zemi buše a rozraziw se ihned zdeše. Item : Mrawitě se jmějíše a bez maza bíše, t, j. ctnostně se a šlechetně chowal, ano hned byl bez poškwrny. Item: W staročeských psaných na par- gaméně Žákoních některých nalezl sem psáno: Přímíuwa w prwní kanoniku*) sw. Petra. Item: Přímíuwa sw. Jeronýma w druhau epištolu řeholní sw. Petra. Takowých slow a nespůsobných mluwení neslušít owšem zase křísiti, léčby kdo nesmyslný smích swáleti chtěl. Wšak proto také nesluší, ačby čeho kde ještě dobře a wlastně užíwati zwyk dopauštěl, toho lehce zamítati. Nebby to bylo Český jazyk chuditi, to jest, jemu jeho wlastností i ozdob ují- mati, o čemž sem již napřed nemálo napsal, Čehož tuto znowu (200) připomínali newidí mi se potřebné. Toliko toto dím: Newím, takli jest Philomathes pro swau prostost nespatřil toho, jaký jest rozdíl inter duálem et plurálem numerům, quod ad voces vel earum significationes et terminatiopes, čiji jest tak hned wším tím bez rozsauzení, jako zamhai*řenýma očima k tomu přiklopotaw, o zem dat. Ano jest jnitá pa- mátka té staročeskosti, t. j. staročeského mluwení, Jutyž je&tě weliká buď w lidech prostost, buď sprostnost a upřímost byla. Jakož staří Latiníci Řeckých i Židowských &toyr w pěwích obecných i jinde, jako: AHeluia, Kyrieleison, a staří *) Staří kanón aneb regále tvykládali : Řehola. Blakotl**. <Pkt1*m*tkes. fM ČechoWě též i těch i jiných, jako i publikán, Farisej etc. nechiwali : tak také i nei&mío byli přfcilkowé wiíi starých stow českých pro milostnau památku etc&w, kteříž také Pánu Bohu síauží- wali 6a času té prostosti. Jfekož i tfr Kanciónfehi weíikém prw- nějžím i *yíA t tiowfc fcpraweném těch sřotr starých některých předete necháno jest: tiy , stáSe, bok, ťťťcre noze obě, oči w síaupě již stojíta K. 1$. — A což i «ám kněz Beneš, zdaliž Fďomáta swého nezahanbíí? Leč ho nepamětí wymřuwíme (C01). Mátoh. 7. ^otofeií, aby jich nepo&lapali nohama swýma, mohí říci: noliami sw^ifti> — i * nohama jej etc. i s nohami je etc. Nýbrž Matťh. 20 : A hle dwa slepá atd. Tu práwě troftchsfti čfešti«au dosadil, ješt© sic daleko lépe na tom místě bylo říci: dwa alqpd &ed defttít bond et pio alioquin viro mdicium autwtm in nostrii lingua. — - Takž i ono místo \ryJo- eifi někteří staří: Dwa fctewěky wstupowatasta do chrámu, jeden wyfožtf, dwé lidí, ale lépé: dwa muži. Jětt u mu. Ta slowa fcbytečně, bez potřebí (až k oškliwosti i tesk- nosti Čtení i slyšení) do biblí sázeli, na mnohých a téměř bez čísl* místech, ti kteříž nám Českéu biblí wytiskli. Ješto těch slow jen tu užíwati mátne, kdež jest jich býti potřebí, jako: Usřímfet ho tak, jak jest. A Bůh láska jest. Item: Slepit sau a wudce slepých. A; Powoláwá těch, kteří nejsau, jako těch, kteří sau (202). — Ale kdež těch slow není potřebí, jako pá- tého kola u wozit, t. když bez nich jazyk dobře se weze a rozum Bezpečně sedí, tiiť býti nemají. A protož neříkaj : pr- šel jest déšť, a tekly sau řeky, aniž říkají Mluwil jest němý, i diwili sau se zásttipowé. Neříkaj také: Stalo se jest, když sau šli. Neb ta slowa jest a satt zbytečné tu mluwíi, ale mluw takto bez tóho barbarismu: Pršel déšť a tekly řeky — mluwil němý, i diwili AeaástupoWé. Stalo se, když šli. — Hle coť se zdá, kdyby tu tráwu zbytečnú někdo powy- plel, očby biblí skrownější byla*)? Staneť se (budeli Bůh rá- čiti) někdy. — Ale mohlby tuto někdo říci: Poněwadž říkáme *) Ba tímby znamenitě přispořit impressorum. J. Bl, 104 Philomathe $ in numero singulár! eť persona prima : Já sem slyšel a efc persona secunda: ty's slyšel, pročbych také neřekl ex persona tertia, on jest slyšel? A poněwadž také říkáme in numero plurali ex personis přimis: my sme slyšeli a ex personis se* cundis : wy ste slyšeli , pročbych také neřekl ex* personis těr- tiis: Oni sau slyšeli? — Wěděti máš, že těch slow jest a sau s jinými slowy tertiae (203) personae spojowati nemáme z této příčiny. Quia omne verbum indicativum praeteriti temporis w Českém jazyku samo od sebe třetí osobu, neb in plurali třetí osoby wyprawuje. Neb Český jazyk nemá swé wlastní termi- nací na každau obwlášt osobu, jako jazyk latinský, ale má jednostejná terminací in numero singulari, a in numero plurali také jednostejná. Exemplum primi : Audiebam, audiebas, audie- bat, audiebamus, audiebatis, audiebant; audivi, audivisti, audi- vit, audivimus, audivistis, audiverunť. Exempl. secundi : Slýchal, slýchal; slýchal, slýchali, slýchali, slýchali; slyšel, slyšel, slyšel, slyšeli, slyšeli, slyšeli. — A protož musíš k terminací, kteráž sama od sebe jest tertiae personae, přidati: sem neb s, neb sme, neb ste. Přidášli sem a díšli : Slýchal sem , neb slyšel sem, jižť bude z toho obého jedno slowo primae personae, numeri singularis. Díš-li: Slýchals neb slyšels, budeš míti verbum personae secundae, numeri singularis. Díš-li : Slýchali sme, neb slyšeli sme, bude z toho verbum primae personae, numeri pluralis. Díš-li: Slýchali ste, neb slyšeli ste (201), budeš míti verbum personae secundae numeri pluralis. Ale přidáš-li jest k tomu slowu slýchal neb slyšel, a přidáš-li sau k slowu slýchali neb slyšeli, přidáš osobu třetí k osobě třetí, á osoby třetí k osobám třetím, a to bude zbytečně a bez potřebí. Neb tato slowa slýchal, slyšel, slýchali, slyšeli, sama od sebe sou tertiae personae, a protož tertia persona nemá b^ti k nim od- jinud přidána, jako pro osoby přwní a druhé pridati se musí. Také tuto znamenaj. Kteříž Česká biblí wykládali i ti- skli, k oznámení verbi indicativi, praeteriti temporis, singularis numeri, secundae personae, mnohokrát kladli to verbum: si; ješto pro ukrácení (jakož Česká řeč tomu chce, a tak se mluwí) místo toho wždycky jednostejně měli jen š malé na konci toho slowa přidáwati, jako: zawrhls*) řeči mé, ne za- wrhl si. Též : Et voluisti, A nechtěls, ne nechtěl sL Také to s k oznámení verbi secundae personae w České řeči někdy cum nomine zadu stojí, jako : Bonitatem fecisti cum servo tuo, Dobrotus učinil s služebníkem s wým. Někdy cum pronomine, jako *) At propter enphoniam nikdy musí proti té regali dělané bytí p«r figurám. P Mlomathet. Blahotlaw. 10S (205) Quid fecisti? Cos učinil? Někdy cum adverbio, jako: Facies ei, sicut fecisti Seon, regi Amorrheorum, Učiníš mu, jakos učinil Seonowi, králi Amorrejskému. Někdy cum con- iunctíone, exempl.: Quia vidisti me, Thoma, credidisti, Že'smne widěl, Tomáši, uwěřils. To slowo si w České řeči se nemá klásti, než kde se w latině to slowo es per se klade, jako: Tu es rex Judaeorum? Co si ty král židowský? Též: Vere tu ex illis es, W prawdě ty z nich si. Exceptio in verbis deponentibus et neutropassivis. Ač se při těch w latině es zjewně klade, wšak že w České řeči habent activam termi- nationem, toliko s zadu se přidáwá, jako: Locutus es ad cor ancillae tuae, Mluwils k srdci díwky swé. Též: Et gavisa es ex toto affectu super terram Israěl, A radowalas se wší žádostí nad zemí Izrahelskú. (Inerudita versio J. Bl.) O těch síowcích j est as au dobře mtu wí, což sluší, aby s bedliwym saudem byJo přečteno. Toto dwé wšak widí mi se k tomu velut quasdam (206) exceptiones přidati. I. W řeči České na některých místech to slowo jedno neb druhé pro quadam expletiva particula se klade, bez níž se zdá řeč býti jakás neplná a nehladká. Jako když díš: Jižť sau práwě zlí časowé přišli na swět. Item : Jižť sau nás se wšech stran nepřátelé naší ssaužili atd. Tu wy wržeš-Ii to slowce sau, nepěk- nau a jako neceíau jakaus sentencí učiníš, jakoby sedlák mlu- wit; manebit adhuc auditor velut suspensus, teque aliquid plus dicturum putabit. II. Též to slowo si, kdyby toliko mělo wždy- cky bytí verbum substantivum, a jindy nikdy se neklásti, na některých místech nemalá ujma nebo překážka plnosti hta- holu stalaby se. Addit enim quibusdam in locis quiddam maie- statis. Jako když díš : Jakos učinil Seonowi králi, jaks werš- tatně zní, ale když díš: Jako si učinil Seonowi králi, pleno et veluti rotundo ore dictum esse videtur. Item: Mluwils k srdci atd. pěkněji díš: Mluwil si k srdci, prostranněji daleko a způsobněji zní. Nebo tolik liter, jenž consonantes síowau, (207) když wyříkati chceš slušně a srozumitedlně, jakaus ne- prostrannost a drsnatost we rtech prokážeš, orationis filum hor- ridiorem efficies , ac velut hiulcam orationem. Jako též nazpět, kdyby měl říci: Radowalo si se, jakásby colliaio ne- 106 Bi*h*slam. Phiiemathes, slušná byla, t. sypění nezpůsobné; lépe tu diš: Zrado wahťs se. — A protož také se musí šetMti jazyka wiastnosti, aby* chom nezawrhli aneb nezšeredili ozdobnosti , ale při obo- jím bedlivvě šetřili náležité slušnosti. Nechat i některých dosti znamenitých písařů w obyčeje dotknu. Zdá se jim, kdyžkoH to síowo Jsem, Jest etc. substantivum verbum est, že přidá- wána bytí má litera j jako příklad : Jižt jsau práwě zlí řa- so wé. A na odpor: Učiniř si mifosrdenstwí. — NezJá jest to re gule: wšak když tuto wýminku přidáš, že někdy euphoniae gratia musí buď odjato, buď přidáno býti /, jako hned i w tom příkíadu prwním: Jižť sau zlí časowé, přidáš-liy, dlffi- cilis erit pronunciatio, anebo ji marně přidáš, poněwadž jí ex- primere non potes (208)« De praeterito imperfecto 9 perfecto, et plusquamperfecto. Poněwadž jiná sau slowa temporis praeteriti imperfecti, a jiná temporis perfecti, a jiná plusquamperfecti , tak že se dělí od sebe netoliko terminatione, ale i significatione. Neb jiné jest říci: Přicházeli, a jiné přišli, a jiné byli pHšlL Exempl. primi: Veniebant de cuncto populo ad audiendam sapientiam Salomonis, Přicházeli ze wšeho lidu, aby slyšeli múdrost Šalo- múnowu. Exempl. secundi: Venerunt in sanctam civitfttem, Přišli do swatého města. Exempl. tertii: Qui circa undeci- mam horám venerant, acceperunt singuli denarium, Kteříž při hodině jedenácté byli přišli, wzali jeden každý po groši. — Wšak znaj, že latinský jazyk jednoho jako druhého častokrát užíwá. Exempl.: Diligebat Jesus Martham, klade se tu dili- gebat za dilexit; neb říkáme : Milowal (ne milowáwal) Jesus Marthu. Někde pak práwě, jakž má býti. Exempl. : Sic Deus dilexit mundum, ut lilium suum (209) unigenitum daret, Tak Bfih milowal swět, že syna swého jednorozeného dal. Též: Stabat Jesus secus stagnum, klade se stabat za stetit; neb říkáme; Stál (ne stáwal) Jezus podlé jezera. Někde pak práwě, jakž má býti. Exemp.: Jesus stetit in medio eo- rum, Jezus stál wprostřed nich. Takowá proměna w latinském jazyku pro jeho okrasu se děje; ale my w našem jazyku swé w tom wýmluwnosti šetřiti máme, abychom tak mluwili, jak* má mluweno býti. Byl, byla, bylo. Byl, byla, bylo dwojím obyčejem Philom*tke$. BlaAoilaw. 107 se užíwá, jednán, když se postawuje samotně sine additioae alicuius verbi, a tak míwá swú wlastní sigaifikací. Exempl: Erat in diebus Herodis regis sacerdos quidam, Byl za dnů Herodesa krále kněz nějaký. Druhé: Když se přidáwá ad verbum praeteriti plusqHamperfecti temporis, aby byl rozdíl mezi praeteritum perfectum a praeteritum plusquamperfec- tum w Českém jazyku, Exempl: Qui circa undecimam horám venerant, acceperunt singuli denarium, Kteříž při jedenácté hodině byli přišli, wzali jeden každý po groši. Toť hle užitek regule napřed de verbis (210) od Philo- mathesa položené, jíž zamítá to staré síowo bíše, cum omni- bus similibus terminationibus veteris formae, kteréž wíastně jest temporis praeteriti imperfecti etc. Potwrdiw ochuzení w té wřci jazyka našeho, i hledá toho zboží jinde, ano mu se trefowati nechce, rozdíl časůw při sJowfch podlé způsobu latiny na tré rozděliw. Plusquamperfectum poíožií takto: Přišli byli, to dobře tak; perfectum vero přišli též nezle. Ale imperfectum přicházeli jest frequentativum (ac deducitur a verbo přicházím, jehož primitivům jest jdu) podobně jako : jídali, píjeli, řítali, činíwali etc. Aě také se říká : přichází- wali; ale to jest již frequentativi plusquamperfectum, jako i od těch již připomenutých síow od toho píjeli , pijíwáwali, ěitáwáwali, připhazíwáwali, — Sed haec, quia quandam ru- sticitatem redolent ac quiddam impolitum sonant, usus ea iam repudiavit, — Míuwíť tak i ještě někteří naší kazatelé, ale welmi zřídka; lépe jest tomu wáwání odwyknouti. Kdyby bylo před lety, wyí ožili bychom: Appropinquabant ad eum, Přibližowáchu se k němu. Protož exceptiones, kteréž kíade tu Philomathes, non sunt exceptiones, sed est prorsus forma frequentativa, quae ad tempus imperfectum non pertinet (211), nifli quod aliquando mutuari binc nos oportet vocem, qua ute- remur looo praeteriti imperfecti, jakož tu uěini) Philomátes, když řekl: Přicházeli, místo toho starého: Přichazíchu, ač i to není tu wíastní. Nec mihi hoc probatur, ubi dicit : Johan- nislt Verbum diligebat, positum esse pro dilexit: propriissime nempe hic pojsitum est tempus praeteritum imperfectum. Causa vel ' .« 108 Blahoslav. Philomaihe*. ratio, quam proponit, est ridicula, že my prý říkáme: Mifowař Ježíš Martu, ne Miíowáwaí. Bychom my Čechowé tak neb onak říkali, řatínaťby od nás regulí newypůjčowala. Item z toho síowa tu položeného miíowáwal, kteréž on chce míti praeteriti imperfecti temporis, rozumí se, že nedobře posaudíno wší té wěci; nedopatřit se toho, že to síowo miřowáwaí jest frequentativum et apud nos plusguamperfecti temporis atd. Ačby i to mohío řečeno býti, že tu již in hac mutatione to síowo přicházeli non freguentiam actus significat seu iteratio- nem, sed continuationem. Jako actorum 28. 5. Přistupowali a byli uzdrawowáni. Jako kdyžby řekl: Takéť sem já za mladých let miíowáwaí, biázníwal, čítáwal, jídáwaJ atd. — Chtěíli míti praeteritum imperfectum wíastní , tedy měř říci: Miřowáše (212). Ale nedala mu nezwyklost a báí se wetché češtiny a potratit i nowau. Takf se přihází někdy i mau- drým, *že chtíce se pilně vyhnauti- welmi škodné wěci, i chy- bují se i s užitečnými, ačť se já nepřimíauwám k tomu, aby- chom měři my nyní užíwati té formy síow, t. bíchu, bíše, mi- iowáchu atd. Což zatím prawí o těch síowích ByJ, byía, byJo, tomu ne- odpírám. De tertia persona singulari, imperativi módi. Tertia persona imperativi modi singularis slušně se €X- ponowati může též jako secunda. Exempl.: Fac cum servo tuo secundum misericordiam tuam. Jakož tu fac exponuješ učiň, tak také Faciat vobiscum Deus misericordiam, máš ex- ponowati faciat učiň. Tak wšudy exponuj, leČby kde ta ex- positio státi nemohla. De persona tertia imperativi singularis dobře prawí, wýminku čině zawírkau, k níž toto přidám: což jest (213) i w mluvení obecném časté. Kdyby se někdo ptat pána, řka: Máli twůj služebník jiti tam etc? a onby odpowěděí: Nechažť jde, ješto ad secundam personam řekiby: Jdi. Někteří pak, wšak ne- welmi pěkně, užíwali samého toho sJowka ať, přidadauco k Blahoslav. Philomathes. němu personae tertiae indicatívum. Jako Regum 3. wiz v bi- blí Benátské a též i v Pražské wytištěné léta 1557: Pánť jest; což se dobrého widí před očima jeho, ať učiní, faciat. Pěknějiby znělo per modům permissivum, ut supra dixi : Nechažť učiní. — Říkáwá se w obecném mtuwení : Rci mému pacho- leti, af ke mně přijde; item: Rci mu, nechažť ke mně přijde na chwíli etc. — Ačby snad někdo mohJ mysliti, že jest to z něm- činy wzato, t. takowé mtuwení. Ale odkudžkoli půwod má, dobřeť jest a již zwykié u těch, jenž dobře česky mluwí. Regula de se. Jakož k některým slowům ten termín se přidáwáme, aby ta slowa jasny (214) rozum měla — exempl. : Nolite ti- mere, omneš miramini, Nebojte se, wšickni se diwíte, kdež nebojte a diwíte bylaby slowa ničemná, kdyby k nim nepři- sadil se — : tak zase sau slowa některá, ješto k nim toho ter- minu s e ne wždy přisaditi sluší. Exemp. : Interrogabant eum discipuli eius, Otazowali ho učedlníci jeho. Netřeba tu se; neb bez něho rozum cely jest. O tonr síowci s e práwě dí, že bez něho mnohých stow neplný bylby rozum. A i to prawda, že některá slowa, kdyby mělo při nich státi s e, bylaby zohyžděna. Jako kdyby řekl: Poklekl se na kolena, směšnéby bylo promluwení. (Ano sám Philomathes napřed w swé předmluwě zle řekl: Horlím se. Wiz napřed). A tolikéž kdyby řekl bez něho takto : Poklesl na ledě. Ale když díš: Poklesl se na ledě, až poklekl na kolena, tu dobře na obé bude powědímx — Než jsauť pak některá slowa a phrases, kdež můžeš nebo přidati slowce to, nebo nechati. Jako při tom přikladu od Philomatha při- pomenutém: Interrogabant eum discipuli eius , N vfoří to takto wykládali a dobře iuxta discrimina temporum, podlé*' ^Ssobu toho času (215): 1 tazáchu ho učedlníci jeho, lépe bylo řečeno: i otazowáchu; ale lépe také nežli Philomatiifc** otazuji se a tíži se; jedno jest primitivům a druhé frequentt- x thrum, čehož Philomathes «nad nesaudil, o černi jest napřed liO Blahoélaw. Philomatha. již nemálo psáno. Při tom pak stowu tázati to slowce se může byú i nebýti kladeno, ačkoli Philomatbe* jest próti tomtf. Dobře díš: Otázat se ho, a též: Tázal ho, pročby to či- nily phrasis theologica usitata. Item: Tázali se bo učedlníci jeho, otaž se ho. Při čemž i to může býti spatříno. Na některých místech při jednom a témž slowu nratata persoila aut tempore, aut modo etc. lépe a slušněji wzní s přidáním toho slowa, a někdy bez něho. Jako když takto díš: Co mne tíže&, těž se těch, kteříž saa mne slýchali Ale takowau rozličnost regulemi chtíti obsáhnouti (exiguae esset utilitatis, la- boris vero pene infiniti), ačby snad nebylo nemožné, wšak maličko užitečné a welmi pracné. Wtipného a pilného člo- wěka zwyk bez regulí to zprawí. Wěz, že někdy na konci slow přidáwá se 216) litera ť pro přísnost jistoty té wěci, o kteréž se mkrwí. ExempL: jít Mozesa*) i proroky, nechť jich poslauchají. — A ta litera někdy se přidáwá in nominibus. Exempl.: Janť jest jméno jeho. Někdy in pronominibus. Exempl.: Námf nesluší za- biti žádného. Někdy adverbiis. Exemp.: Někdyfwpaďnu jednoho dne w ruce Saulowy. Někdy coniunctioniBnfiU Exetnpl: Meft* neboť jednoho nenáwiděti bude a druhého mflowatí, NěkAp pak ta litera ť přidáwá se in fine verborum, a zwuk té litery zawírá w sobě pronomen tobě , tak že netřeba říci: tobě. Exempl.: Miťtam tibi hoeiJ|& de gregibua, Pošlíť kozfáfko z stáda. Babo tibi po<?ului» ex vino cendfio , Dámť nápoj z wína udělaného **)>. Dedissem tibi décem argenfi siclos et unum baltheum, Daltbychbyl deset lotů stříbra a jedna opásání. O liteře ( též dobře mluwí. Hoc tamen vitii inest huic loco (sicrl fere per totum hune librum) quod emendate seií erudi' i loquendi praecepta admodum inerudite tradit coenoso '.aam ac impuro orationis genere. Dí, pro přísnost £217). *3 Agrestis pronanoUiio. J. B1. M«li«« (rm««lÍM«( strojmo, ne* 4tlaaéfco, jatí lco»á*iMu#» J, Bl* Re gula de t\ Přijdeť Pán Bůh muj. Newezmuť Blahxrslaw. P hiloma the$. 111 jistoty že přidawáiia hýwá litera L Nesrozumitedlně pówé- děl; lépe mohl a wlastněji říci: Pro wětší jistotu té wěci, L e. propter vehementiam quandam. Vigorem nempe quendam verbo adcBt affixura hoc ť Ale o tom nemálo napřed sem powěděl. Příkladowé , které i sebral o tom ť per ordinem partium orationis pěkní sau a příhodní. I to prawda, že někdy ta litera ( přidaná zawírá w sobě pronomen tobě. fíepula de *. Slušně a pěkně někdy litera i přidá wá se k slowům těm, kteráž sm verba imperativ a a deprecativa. Neb zbu- zuje a silně pobízí, ještoby slowo samo bez té litery ne- mohlo ani tak silně rozkazowati, ani prošiti., Exempl. primi: Hleď- tež, ať wás žádný neoklamá. Exemp.. secundi: Dajž jim podlé skutků jejich. Toho dle při wšech slowích prosících (218) w Modlitbě Páně k hostiwějšímu uprošení má wšudy % při- dá**> by ti, jako- Poswetiž se jméno twé. Přijdiž králowstwí twé. Dějž se wůle twá etc. Takž podobně o liteře i nezle píše u wyswětlení wlast- nosti její. Ale totoť jest opět indecorum ac ineruditum, wěc podlé mého saudu nezpůsobná, aby na některých místech po- řád žtyrykrát anebo wíc&měfo kladeno byti, jako w Modlitbě Páně aby řffcal wše s tím * : poswětiž , přijdiž, budiž, dějž, octyrastift, ojeuwodíž,, zMwiž. Pť íggaw í jest: Co whod (prý), dobro, mnoho neaUbrawo- KoruiRP&e jednostejným wšecka kauenitt drahým essdobawána býwi, ale sozMčným* Amant aheroa Cam^ena^. E^udíte varietas pluritnum delectat. Žád- ného wýkíadu Českého w tom místě nikdy sem newiděl ta- kowého, i w těch toho hledaw exemplářích, kteříž i s ná- kladem i s welikau bedliwostí na pargaméně pěkně psáni byli, čebói nealu&í málo wážiti (219). Nebo i Erazmus aureum codicem s jakaua wážooatí a hodné často připomíná. A také iudicium auiuum rQSpuit baně inunoderatam repetitionem huras literce quae non tautum rodit aur es, sed horridam et minus quangi decet grav«m eificit orationem, ul fere omnia affectata 112 Blahoslav. Philomatkss. ingrata esse solent. Ale někteří tak laskawí časfiw přede- šlých byli na tu literu £, že jí leckdes užíwali, bez potřeby i slušnosti. Jako w písních, kdež to slowo bylo: učiň, ne? směwše syllaby přidati, aby stálo, učiniž, i říkali učiň i, ut maneret eius dissyllabum: sane egregie inepti erant Regula de diphthongo: av. Ten diphtongus au potřebně pro rozumu wyswětlení w mluwení i w psaní zachowati se má, aby byla differentia inter numerům singulárem et numerům plurálem in personis, verbo- rum. Exempl.: Já budu jim za Boha, a oni budau mi za lid. Diphthongus au, jak jest potřebný, dobře prawí. Nei co napřed o témž diphtoňgu powěděř, hned téměř s počátku (220) knížky swé (wypraždňuje užíwání jeho na některých místech), tohot chwáliti nemohu, o čemž již prwé nemálo sem napsal. Est. Toho slowa est nešetřili wlastně wykladači Zákona, že quando construitur cum dativo, debet exponi per „habet." Jako: Ét huic erat soror, nomine Maria, A ta měla sestru, jménem Marii, neříkaj: a té byla sestra. Též: Duo debitores erant cuidam creditori, Nějaký wěřitel měl dwa dlužníky. Též: Argentum et aurum non est mihi, stříbra a zlata nemam. Též, podlé náprawy Erazmowy: Quid mihi tecum est, mulier. Ženo, co já mám s tebau činiti. Nihil tibi cum iusto illo, Nic ty ne* měj činiti s tímto sprawedliwým. O tom slowu est pěkně píše a naposledy i směšně. Neb kdoby se nezasmál z rozumných Čechů, kdyby ta slowa sly- šel: Ženo, co já mám s tebou činiti? Plane ridicula locutio. Lepšíby a mnohem případnější (221) těm stowůrn místo bylo w takowé té příhodě, kdyby nějaký dobrý manžet k awé Blohttlaw. Philomatho*. 113 tbwtnh a netrefoě řekj : Ale mttá žeaa, eož já již je- #PM *MÍ» « teban dajtv ca aohě jen požiti, ano tě žádná řfcě napr^witi mmůi m l — Podlé mého sai*k» wSiekni *řf» PbUoraai, Beneř i CbseU hodni §au pro uwedení takowého 4eřf)&l(>bného těch *low wytoiení, pmpHr hwc tam inerudi- tam et ineptam phrasin, nemalého přimfciwení. — Qanbatě tak jaks besedářsky a jako krČemně Zákona Páně řeči formo- wati, kteréž s welikau wážností, by pak i nebyly rozumíny, čteny neb alyčápy býú mají. Kdyby, mutata persona, při těch síowích takto řekl: Qnid mihi cum illo? Co já mám s ním éínítit mysliíby někdo, Se hned zatím snad díš: uprati*li jej či zahnati, či do šatlawy déti? Welmiť jest špatně wyrozu- měl každý z těch tří řeči České. Mně se widí, žeby to lec- kdos ifcěl snadně spatřili, žehy se na tom místě takto mělo řfci; Co mi do něho, aneb: ca mi po něm? — Takž i kdyby k4o říci ohtěi k druhu swému nowelmi příjemnému: Quid mihi tecum est? Co mi 4a toho? aneb co ini po tobé? (222). N o l u Ač noli jest wlaetně nechtěj, wšak když se postawuje cum verbo infiníthí modi, tehdy se má exponowati za non. totempl.: Noli timere (Erazmus: Ne metuas) Neboj se. Noli scribere, Nepiš. Též i numero plurali nolite. Nolite expaves- oire, Nelekiýte se, — Lépe t*k áib, *e*by řekl : Nechtějte se báti, neehtěj paéti, nechtěj plakat* , pechtěj se lekatl — Ačby PPtřebj bylo mnohá verb* neb slowa oznámiti, jichž wyklá- dačl biblí České newlastně užíwali; ale mám zato, že ti, kteříž Testament nowý, Erazmem*) naprawený, wyložili, při něm to oznámí. Finis de verbo. To latinská síowo noli dobře tak welí wykládati. Staří řfotfu íí^chtří t& M& A P ře< í wtfto ÍWta wěkew užíwali *> VHwfShft fhnufe; lépe tfci: *á Enwm^ 8 114 Blahoslav. Philomathe t. předkowé náši i toho slowa : Neroď, neroďte, i. e. noli, nolite. Ale nyní již obé to z zwyku wyšioi — Jen ablativus instrument], jejž tu (223) Filomát položil, totiž Erazmem, není pěkný, ad per* sonas non quadrat. Dobře díš : Sekerau odťai; ale de dí&: Skutek ten Kristů swatým Mataušem napsán jest; lépe říci: od sw. Matauše. O tom jinde wíce. Čtwrtá stránka Etimologi jest Qáki Lati- níci řikajQ de Adverbiis Mecum, Tecum, Nobiscum, Vobiscum. Ta adverbia dwojím způsobem se exponují, jako i pro- nomina te, nobis, vobis, jednau takto: Mecum se mnau* tecum s tebau, nobiscum s námi, vobiscum s wámi. Druhé takto: Mecum s seban, tecum s sebau, nobiscum 8 sebau, vo- biscum s sebau. Exempla položím per anthithesin. Mecum. Vijilate mecum, Bděte se mnau. Arma mea non tuli mecum, Bráni swé newzal sem s sebau. Tecum. Ego tecum snm, Já sem s tebau (224). Tolle tecum de felle piscis, Wezmi s sebau žluč rybu Nobiscum. Mane nobiscum, Zůstaň a námi Tracte- mus nobiscum in domo Dei, Rounlauwejme a sebau w donu Božím. ' t< Vobiscum. Ego vobiscum sum, Já a w£mi seut-^Pau- peres semper habetis vobiscum, Chudé widycky máte a sebau. Objectio. Dišli: Newim, kdy nám expoaowati ta ad- verbia takto, a kdy onakno, zpraw se tauto regulí: ReguUu Quando verbum concordat cum adverbio in persona, tehdy exponuj ta adverbia každé s nich a sebau; quando vero verbum discorďat cum adverbio in persona, tehdy exponuj me- cum ae utnau, tecum a tebau, nobiscum a námi, vobiscum a wámi. Declaratio primi. Kdjždiš: Arma mea non tuli me- cum; uon tuli jest verbum primae personae. a meewu adver- bium jest také primae persoaae, a protož mecum mii tu expo- Philomathe*. Blahoslav. 115 nowati s sebau, ne semnau. — Declaratio secundi. Když díš: Vigilate mecum, vigilate jest verbum secundae personae, ale mecum jest adverbium primae personae, a protož máš ta exponowatí mecum se mnau, ne s sebau. Jiná exempla roz- waž sobě též (225). Secům. Secům jest adverbium tertiae personae, utrius- que numeri, jako i pronomen sui, a dwojím způsobem se ex- ponuje. — Neb někdy in áingulari numero secům jest s sebau a in plurali numero také s sebau; někdy pak in smgulari nu- mero secům jest s ním neb s ní, secundum generis convenientiam, a in plurali numero s nimi. Exemplum de numero singulari: Dives, cum dormierit, nihil secům auferet, Když bohatý usne, nic s sebau newezme. Fecit duodecim, ut essent secům, Způ- sobil jich dwanáct, aby byli s ním. — Exemplum de numero plurali: Non sumserunt oleum secům, Newzali oleje s sebau. Cum nempe audirent, per sua tormenta bene secům agi, Neb když uslyšeli, že skrze jejich muky dobře se děje jim. Aby pak wěděl, kdy máš exponowatí secům s sebau, a kdy s ním neb s nimi, zpraw se tauto regulí. Re gula. Quando hoc adverbium secům cum supposito et apposito ita coňstruitur, quod de eodem supposito dicitur et non de alio, tunc secům debet expom s sebau; quando vero secům cum suppo- sito et (226) apposito ita coňstruitur, quod non de eodem, sed de alio supposito dicitur , tunc šecum debet exponi s ním, s nimi. Declaratio primi. Kdyždíš: Dives cum dormierit, nihil auferet secům; dives jest suppositum, auferet appositum, secům dicitur de supposito, a protož máš říci: Bohatý, když usne, nic neodnese s sebau, ne s ním. Declaratio secundi: Když díš : Fecit duodecim, ut essent secům, duodecim jest supposi- tum, essent appositum, secům non dicitur de supposito disci- pmli, sed dé alio, nempe de Jesu; neb Jezus nezpůsobil těch učedlníků dwanácte, aby oni byli s sebau, totiž sami o sobě bez něho, ale proto je způsobil, aby byli s ním, totiž, aby se ho přidrželi a s ním chodili; a protož máš říci: Způsobil jich dwanácte, aby byli s ním. Těch regulí jeho nehaním: sau podobné oněm de pro- nominibus; než zdá se mi, že ona jedna regula, kterauž sem tam napřed napsat de pronomine, nempe de transitu actionis 116 Blahoslaw. Phtlomathe*. wšeckoby to zprawiti mohla et prónomi&a et advěrbia. Idem enim per aliquot regulas hasce dicit, quod per unam haně re- gulam a me dictum egt (297). E c e e. Ecce jest adverbium někdy demonstrativum a někdy ad- mirativum a wždy se má exponowati: hle. Exempl. primi: Ecce locus, ubi posuerunt eum, Hle místo, kdež ho jpoložili. Exem- plura secundi: Ecce virgo concipiet et pariet fihum, Hle panna počne a porodí syna. A protož zle exponují někteří ecce a\. Toho slowa ay nemůžeš jinak léně položití, jako w hněwe, kdyby řekl: Ay, nech mne * pokojem, ay radímť přestaň, což latině slowe hem. To adverbium ecce welí do češtiny wykládati tím slow- cem hle*) náramně nezpůsobně: dosti toho, kdyby i s těmi swými towaryši nikdy neslýchat jiných Čechůw mluwiti, než pastewce a hnojokydy, kteříž sobě tam po polích helekají etc. Čistší krasomluwnosti překladače Nowého Zákona 1 Napsal Hat. 2: Hle mudrci od wýchodu, hle hwězda, hle anděl elc. Item Mat. 3: Hle otewřína nebesa. A takž wšudy, kdekoli latině stálo ecce, on hle položil, zachowaw reguli PMJom^tQ^u (228), aneb snad půwodem jí byw; kdoť je wi, který se od kterého učil. Předkowé náši neříká wali: hle místo, hle panna etc.; ale říká wali: Ay místo, ay panna počne etc; jakž W w Zákoních neb biblích staročeských na pargaméně psaných nalézá. Hochowská tě to wěc, na wšelikém místě, kdež stojí latině ecce česky hle položití, a to ještě w Zákoně Páně, kterýž ne k tomu wyložen jest do češtiny , aby jej «pb$ U>- liko pohúnkowé na pastwišti čtli, w něm sobě obyčejné mtu- wéní majíce, ale wíce k tomu, aby w společném shromáždění Udí Bohabojících rozličných stawů, t mnohau wážaostí jf&o nejwyššího císaře a pána wšeho stwoření wíjle práv* čten byl, a důstojně w uších jejich wznět. A protož předktad- cům wýmluwností Božích nesluší lecjakých lehkých, krčem- ných, pastewčích atd. slow užíwati, ale takowých, kteráiby *) O tom stowu hle jinde wíce. Blaho$law. 117 rozumným lidem ku pobožné wážaosti a plnému srdcem toho, co *e mfoiWí, pozorowání slaužila a ne k smíchu, neb k wy- rážea&se z dobrého způsobu. Ale o tom jinde wíce se píše. Též pokáraní nemalého (2*29) hoden jest Beneš , že onu řeč Pána Krista lehkomyslnými slowy wyložil, kterauž Pán s zwtáštní wážností míuwiti ráčit, když na mnohau bídnost lid- skau patře, a wida lid mnohý jako owce bez pastýře, učedl- níkůw horliwě napomenul : Proste (prý) pána žni, aby dělníky postat na žeň swau. Beneš wyložil: Ať wystrčí dělníky na žeň, ješto rozumný čtowěk dobře jazykj Český umějící, slyše to, nematou w títysli swé překážku mítiby mohl, kdyžby mu sé wí&stni místo toho »í()tva, totiž obwyklé jeho užíwání, w mysl wraziío. Neb tak to štowo dobřeby sřtáto, a wtastně w řeči, kdyby něčí ženci šli do krčmy a tam piti, ku práci jiti nechtíce: hospodář jejich mohtby říci krčmářowu pacholku: Médie rci krčmářowi, ať ty mé žence wyžene, ať jdau dělat i; nebudau-lit chtíťi, nechť je předče wystrčí (neb wystrká) po hJawě z krčmy. I polilediž, jakť se to stowo trefí k tomu místu? Takliž má otec nebeský služebníky swé odněkud jáko zahaleče a lenochy nechtiwé wystrčiti hněwiwě, aby, raajííi jiti ku práci, šli a neprodléwáli již wíce (230) ? Není- liž to mnohem wětší škoda, takowými nezpůsobnými slowy (ne samo to jedno stowo míním, ale mnohá jim podobná stowa i phrases) a nerozumným jich užíwáním Zákon Páně, Pána Krista a jeho swatých apoštol uw wýmtuwnosti naprzniti? nežliby té (jakž dí Filómát) wetché češtiny, někdy w slušných místech uží- wáne bylo, pokládáním anebo zanecháwaním těch stow bíše, stéše etc. Ale k čemu přijďau lidé, když není řádu, a když dělá, co kdo chcé, a potom leckdos leckohos následuje? jáko nékteří, ano mnofeí Beneše a Filomáta následují w tom, w čemž ue.aásledowán, ale raději naprawowán býtiby měl. Po- něrwadž poně i sám on Beneš před swau smrtí, toho swého weyktadu nelibowaw, nemálo w něm naprawowati chtěl; a i sám sem z jeho aust nemálo o tom slyšel, obšírné s ním o těch wěcech měw promluwení. Dobrý jistě jeho úmysl byl, mnohem lepší, nežli některých kakozilfiw, kteříž w tom Be- 118 Blahoslav P hilomat hes. neše následowati usilují, w čemž on sám sebe štrafowal a napra- witi úmysl měl *) ; pro kteraužto wěrnost a upřímnost pochwá- lení jest hoden (231); neb wždy činil a učinil, což mohl* dobrý w tom příklad na sobě jiným mladším pozůstawiw, ae kdo jest, ještoby bo čacky nyní následowai. Etiam. Etiam někdy jest také a nikdy ano. Exempl. primi: Etiam tunicam noli prohibere, Také sukně nebraň. Exemplum se- cundi: Intellexistis haec omnia? Dicunt ei: Etiam. Wyrozu- měli ste tomu wšemu? Řekli mu: Ano, pane. A protož ne- máš exponowati etiam owšem; neb quidem na swém místě jest owšem. Jako : Spiritus quidem promptus est, Duch owšem hotow jest. To slowo etiam dobře welí wykládati, aě někdy w če- štině téměř tak mnoho w sobě zawírá litera i jako etiam, také. W obecném mluwení díšli: Když's mu koně dat, při- dejž mu i sedlo, tolikéž jest, jakoby řekl: Pridejž mu také i sedlo, ač přidáním toho slowa také řeč plnější se činí, et plenior et 'magis sonora fit oratio; awšak také i takto se mtuwíwá. — I w tom není welmi křiw Filomát, čehož o tom slowu quidem napowěděl, že česky má wyloženo by ti owšem. Ač staří na tom mistě užíwali toho slowa (232) 9 a- jisté, jako: Duch zajisté hotow jest; usitata et non inele- gans phrasis jest. Na některých místech pěkně stojí a pří* slušně to slowo zajisté lépej, nežliby řekl owšem. Jako i na tom místě Mat. 26. Duch zajisté hotow jest etc. Ale zasse také na některých místech dobře muže stati owšem. Awšak jedno i druhé to slowo jinde má swé místo wlastnější, nežli tu. Utrumque affirmationem significat, proprietas tamen utrius. que divena est. Dobře díš: Zajisté prawím wám (staří tak *) Proto sem toho tak široce tato dotekl, že před lety applaasores kteří et vitia pracceptorum pro vkUitibas imitabantur et defeudekaat Blahoslav. Philomathes. 119 wykíádali ta slowa: Amen dico vobis) a též dobře dík : Po- něwadž wětší wěci dáwá 9 owšemť (aneb nadto) w menších tě neopustí. Také někdy to sÍqwo quidem mohloby i pomi- nuto býti, a předce řeči České způsob bylby dobrý zachowán. Jako takto: IUe quidem veniet, sed nihil efficiet, Ont přijde, ale nic nedowede. A w obecném míuwení někdy i tak to pěkně wzní: Přijdet on přijde, ale nicf nedowede, ač latině kdyby to měl powždíti wíastně , jižby musil jiného slowa užiti, takto : Etiamsi ipse yenturus sit, sive venerit, nihil tameu efficiet (233). N o n. Non jest adverbium negativum a ěesky slowe ne. Exempl. Non quaero gloriam meam, Nehledám sláwy swé. A tak se má wždy exponowati, buďto že má při sobě verbum expres- sům ut supra, aneb subintellectum , jako: Propheta es tu? et respondit: non. Jsi-li ty prorok? i odpowěděl: Ne, jakoby řekl: Nejsem. A protož nemáš exponowati non nic (jakž někteří tak exponowali), neb nihil jest nic. Exempl. : Sine me nihil potestis facere, Beze mne nic nemůžete učinili. Non síowce to jakby měío wíastně wyloženo by ti> do- bře powěděí Filomát, ale w tom opět newelmi dobře udě- laí, že zákon položil, aby tak a nejinak to slowo wždycky na wšech místech byío wykíadáno, zhaněw wšecky staré wy- kíadače, kteříž to síowce non někdy wykíádali ne a někdy nic' Prorsus iudicio aurium non yalebat bonus ille vir. Ne- saudií toho, že na některých místech, kdež w íatíně dobře stojí to síowce non, němuž (234) způsobně státi České síowo né, zwíáště na těch místech, kde se nic nepřidáwá připoje- ného k tomu síowu za ním, ale hned wirgulka neb přestáwka jest. Jako w tom příkladu, kterýž on sám připomenu): Jsi-li prorok? odpowěděl: Ne, ne wélmi nepřípadně byíoby tu posta- veno; .podobnější by byl hlahol toho síowce kozímu bečení, nežli k lidskému míuwení, zwíásť kdyby čtenář drobet pro- 1S9 Btmkisimw. táhl tm syflahn, jaki we ětení tákmm* Páně ebyfej fm pospíchali , sxsnaohoby jktf rozdílné bylo od tfdt* ayftab blábola neee, kterýilo jest zwak kozího wfeaka. Protoi stan wyttadaci, roznmaí, pehofau a wáiní «K jné atowo na to místo daE, totii: mic — Jest se team podiwiti, le Ícsé dobrý ssai FDomát tak ipatně ěe&tiaě wjroznměi. Takowý zpfisob jest jeho reři, jako tich, kteří se we w« ■sen pro- stými lidmi zrotfwie a tam wychewáni jsaace, atóstské fofi zpnsoba i nerouuniji i neobEbaji, a swfij jazyk za prawifio sobe potoiiw&e, pné k tomsi fbnMwatí z hfsnposti nsilají, s* zwláštní to majíce mandrosL Nebo zdaliž toho síowa nic tohoto nynějšího casa se w takowémi zpnsoba neaiíwá, zwlástě w Praze a w okolních arinteeh? (*35) Kdyi někdo aěkoho slyie a sřow jeho aissuhi eefe chopili, omyli se a potom x mflkj zasse promiň wí k torna, jehoi sto wia sJe wy- rosnměl, tedy oa naprawaje to: Ba aie eie. a píidá k to smi stow wíce, jm& prwé proneSený smyt iwij připomíná. E&empliun: A wy ste jii iwiwna sebrali dali? odpowí : Ba nic (anebo samo nic dí); ji k jinéaw jednaní jiti sum prwé než potom k wám se dám najiti Item, nailaby se také ně- která místa, w nichž hned nestnsi toho síowa non tak wy- Uádati, jako Fflomátes welL Jako kdyi díS: Nonne ha c est iniuria? wyloií&4i takto: Nelii to jest kHwdi? Kdoť zroznnrf* co ty prawís; ale wyíoiíSK takto: Zdatii to není křiwdat aneb: Ale není-fii to knwda? tnf každf Čech dohře wyrozrfaií twrm stowum i míněni. Pirotoi této PhDontftowj regále na windy shiSí a náleží zachowáwati. — Widí mi se jcStě při tm siowci non dotknanti i toho. Jakol w jazyka latinském dnae negationes facnmt aflSmationem, tak podobně někdy b/wá w řeěi České; aie zasse na některých místech, Graecornm more, dnae negatfrae particnlae pertinaciorem negationem faciant. Ptir klad: Nebylo moiaé, ne, ne; známt ho. Ne ncwim, kdoby by). Raro tamen ka loquimur; wíce takto: Neboj se* nic není zíého (236), nic newidi jako slepý, nic nemá jii, aa w&ak nic není, widii-li? Tohoto neSetřiw mistr Proxenns w Prak- tice na rok 1559 o zemi České wyprawnje napsat^ No- lil bytoty diitfa, žety wší Seťftitfftie teti fcyraa ** ffezmocnií; takto měl říci: Nattyíoby diwn, kdyby se ten tyran wší říše zmoeniř. Ut adverbium někdy jest (a to najwíce) aby. Exemplum : Umět cmenms panes, ut manducent ii? Odkud kaupíme chlebí, aby jedK tito? Někdy jakž. Exempl.: Ut cessavit lomili , dfcrit ad Simonem, Jakž přestal mlawiti, řekl k Šimo- ňowt Někdy jako. Exempl.: Non sunt inventi tates de uni- vtvÚ8 f *t Daniel, Honanias* Mizahel et Asarias, Nejsau nale- zeni takowí ze wšech, jako Daniel, Honanias, Mizahel a Aza- rias. Někdy že. Exempl.: Impleverant ambas navěs, ita ut mergerentur, Naplnili obě lodi, tak že se potopowaly. De adverbio ut bene écripsit; quod addain aut vituperem nou habeo (297). Utique. tMtftte ňěkíy jest jistě. Exempl.: Si Deus pater vefiter mm, dflt£e*etis jntiéfťie me, Dyť Bůh otec wáš byl, jistě byšte mne milowali. Někdy ano. Exempl.: Creditis, quod hoc pos- sum facere vobis? Dicunt ei: Utique Domine, Wěříte-li, že mohu to učiniti wám. Řekli mu: Ano, Pane. Newlastně expono- wali, kteříž utique o w š em na takowych místech kladli. Utique česky wykJádá jistě a neb ano. Není zle, ale tlfté i to aení ale, někdy na některých místech wylo- žití o^šein. — Ano někdy eleganter exponi potest per cir- cumíocutionem, jako takto: Diligeretis utique me, si gloriam mwdi et opes speraretis, Takť jest, miiowalibyste wy mne, kdybyste se ode mne síáwy swěta a zboží nadáli etc. — Že on dí : nawlastně prý exponowaíi atd. není křiw; ale sluší wě- dětí toto, že jakž wJastnosti tak také slušnosti a ozdobnosd 122 Blahoslav. Philotyatke*. w řeči Setřeno bjti má; nebo kdyby samé wtastnosti wšudy šetříno bytí mělo, přílišná jazyku (jakž Českému C*38) tak i jiným) ujma státi by se musila. N onne. To adverbium otázky nontoe, L zdaliž pro coniunctione expletiva tamen wykladači w biblí mylné wykládali, jakó: Nonne publicani hoc faciunt? Zdaliž toho celní neb mýtní nečiní? Ne, wšak též mýtní činí. Opět: Nonne stultam fecit Deus sapientiam mundi huius? Zdaliž blázniwé neučinil Bab maudrosti swěta tohoto? Nonne dobře wytožil zdaliž. W tom wšak že wy- ktadačům biblí myJku připisuje , sám se mýlí, nerozuměje, že schémata orationis mohau se měniti, totiž z způsobu otazují- cího že může snadně a někdy i bez škody prostý potwrzující učiněn býti. — Jako takto , když díš : Zdaliž neučinit Bůh btázniwé maudrosti swěta? Tolikéž díš, proměně způsob: Wšak učinil Bůh blázniwau maudrost toho swěta. Utrum- que est affirmativuin, ač jeden jest pěknější způsob, nežli druhy jakoby jeden kůň prostě osedlat, a na druhý kůň dat sedlo s pochwami (239). Tuncy tehdy y teda, neb tedy. Mezi tehdy a teda neb tedy mnozí rozdílu nemají. Ale ty wěz, že tehdy jest adverbium temporis latině tunc, a ozna- muje ten čas, w kterémž se nětco stalo, aneb má státi. Neb když díš tehdy, jest rowně též, jakoby řekl : toho času. Exempl. : Filius hominis venturus est in gloria Patris sui cum angelis ftuis* et tunc reddet unicuique secundum opus ejus, Syn člo- wěka přijití má w sláwě otce swého s angely swými, a teh- dyt odplatí jednomu každému wedlé skutku jeho. Tehdy, rozuměj toho času, když přijde Kristus, Též: Cum exálta- veritis filium hominis, tunc čognoscetis, quod ego sim, Když Philomathes. Blahoslav. 123 poweyšíte Syna člowěka, tehdy poznáte, že já sem. Tehdy, t. j. toho času poznáte, když poweyšíte. A to ještě swětleji se ukazuje, když wedlé tunc stáwá mine. Exempl.: Bene mihi erat tunc magis quam nunc, Dobře mi bylo tehdy wíce než nyní. Ale teda neb tedy jest coniunctio potestatis ratio- nalis, illativa, consequentiae; latině slowe ergo. Neb (240) přináší to, coby mělo wyjíti z něčeho. Exempl. : fíuid ergo baptizas, si tu non es Christus? Proč teda křtíš, poněwadž ty nejsi Kristus? Hle z těch slow: Poněwadž ty nejsi Kristus, wyšlo (jakožto z hodné příčiny) slowo to: proč křtíš, kte- réžto slowo přinesla slušně ta coniunctio teda. Též: Reddite ergo, quae sunt caesaris, caesari, et quae šunt Dei, Deo. Když Židé Pánu Kristu ukázali groš a powěděli, že na něm obraz císařuw jest, i odpowěděl jim k tomu Jesus : Dajtež tedy, což jest císařowo, císaři, a což jest Božího, Bohu. O těch síowích tedy a tehdy, ač dobře míuwí, wšak přidati toto mi se widí k tomu. I. Že to síowo když jest ad- verbium temporis, má míti h w prostředku, takto : Tehdyť uzří Syna člowěka = w ten čas uzříť* Když pak jest coniunctio, má kladeno byti bez A, takto : Dejtež tedy, což jest císařowa, císaři etc. II. Že to síowp teda zawrženo b^ti má, neb jest zkažené ; dosti na těch předních dwau jest, tedy a tehdy Toho sfoM a teda neužíwají «p sedíáci, aneb jiní jim po- dobní (241). Pátá stránka Etymologi jest (jak Latiníci říkají) de Parlicipio. v De parlicipio praesentis teii9$orÍ8. Participium praesentis w latině jednostejná má terminací, neb se wždy skonáwá na ns 9 jako amans, doX® n8 ' legens ; ale w Českém jazyku jeho terminatio jest rozličnálVjíeb někdy se skonáwá na a, jako řka, někdy na d 9 jako přišed, někdy na e 9 jako sedě, někdy na to, jako wstaw a takowá^^'^ terminací jen mužskému pohlawí náleží, ženskému riVP 8 ^ 1 ' než i, jako řkúci, přišedši, seděci, wstawši. Exeinpla polo^ im per antithesiu. lSi Philomathe*. Blahoslav. Řka: Docebat eos dicens, Učil je řka. Řkúci: Misit ad eum uxor eius dicens, Poslala k néttu jeho manželka řkúci. Přišed: Veniens in patriam suam docebat, Přišed do wlasti swé učil (242). Přišedši: Veniens ad virům dixit eí, Přišedši k maži řekla mu. Sedě: Sedens docebat eos, Sedě užil je. Seděci: Quae etiam sedens secus pedes Domini audie* bat verba illius , Kteráž také seděci u noh Páně poslauchata slowa jeho. Wstaw: Surgens Petrns cucurrit, Wstaw Petr běžel. Wstawši: Concepit mulier et surgens abiit, Počala žena, a wstawši odešla. Nota. A wěděti máš, že tu terminací má genus foemi- niniim in omnibus casibus singularibus. In plurali numero mu- žům a ženám jest terminatio jednostejná, kromě toho, že muži mají in accusativo e, ale ženy mají i. Quae dixit de expositione parjrifclpii praesentis temporis, quod terminátor in ns, bona sun|^ Ea vero, quae pauca dixit de terminationibus casuum in payticrpio, melius <Kscerentur ex in- tegris formis declinationum. — Nechžť doložím přitom tohoto, že ta některá participia na ns, jako videns, docens etc. dwo- jím způsobem mohau bytí wykíadána (243). Někdy takto: Videns wida, docens uče,, ascendens wstupuje. A někdy takto : Videns, widěw, docens, učiw, ascendens wstaupiw. Rozdíí pak mezi těmi síowy wstfmpiw a wstaupě jest ten, že ta participia wstaupě, uče, wida 5/ jiná k nim podobná sau temporis praesentis, ale wstaupiw, u&iw, widěw a jiná takowáž praeterki temporis sau. Awtomf^est bohatší jazyk Česky, nežli latinský. K čemuž příleží i t<v, že opět ta oboje participia mohau dwojnásobné wykladáťna bjti, iuxta discrimen sexus. Nebo můžeš a máš říci : Ona wstaupěci anebo wstaupiwši, on wstaupě neb wstau- pi?5/. Než žeť w tom mnozí z Čechů a owšem z Mor&wcfi biaudí, až i ti, kteříž se sobě umělí býti zdadí, domffíwajíee Blahoslav*. Philomathes 1»5 se, že jednostejně tauto regulí při wšech těch participiích se zprawí, t. že mohau říci swrhew, wywedew, anebo jakž ně- kteří křepčiti chtí, wztáhw, wywedw, inepta paragoge, daleko lépe tu sluší apocope, totiž říci '• wztah, wywed, sněd, o čemž jinde wíce se powí. De participia in ru& Participium, které se skonáwá in rus, ra, rum (jako fac- turus, foctura, facturum) nemůže ,se exponowati jinak slušně než ($44) circumlocutive, skrze to slowo: Debeo, debes, debet, etc mám, máš, má etc, Exempl.: Quae facturus est Deus, ostendit, Co má Bůh učiniti, okázal, ne: Co Bůh učiní. Ipse (sciebat, quid esset facturus, On wěděl, coby měl učiniti, ne: co učiní. Participia in rus netoliko se mohau exponowati (jakž ra dí) s přidáním toho sJowa má, ale též i s přidáním toho dowa chce nebo bude. Jako: Co má Bůh učiniti, okázat; téi dobře díš : Co chce Bůh učiniti, okázat, a též : Co bude Bůh činiti* okázat. A,wšak ne wšese wšudy trefí, ale někde jedno, jinde druhé nebo třetí nejpěkněji wzní. Sed haec usus docebit. De participio in dns. Též také exponuje se Iq participium, kteréž se skonáwá na dus, da, dum, jako faciendus, íacienda, faciendum. Ono prwní active, ale toto passive. Exempl. : Donec veniat, qui mhtendus est, Ažť přijde ten, jenž poslán by ti má*). pe participio in 4u* dobře dobře napsat (245). O Mofafty Mi Hei: Postta fc«4* 1*6 Philomathes. De participto in tUS, SQ8 a xns. Při exposicí toho participium, kteréž se skonáwá na íus 9 neb sut neb xus (jako factus, caesus, complexus) nesnáze žádné není; neb beze wšech wokolků prostě exponují se passive. Exempl.: Verbum caro factum est, Slowo tělem uči- něno jest*). Ter virgis caesus sum, Třikrát metlami mrskán sem. Quem cum complexus esset, ait illis, Kteréhož když ob- jal, řekl jim. Ta tři participia rus, tus, dus kterak se mají exponowati, hle w jednom důwodu to uhlédáš **), neb sau po- spolku utěšeně složena takto: Quid est, quod fuit? Ipsum, quod futurum est. Quid est, quod factum est. Ipsum, quod faciendum est. To česky takto exponuj : Co jest, jesto bylo ? To což býti má. Go jest, ješto učiněno jest ? To, což učiněno býti má. fíegula. Wěděti máš, že ta participia, kteráž wycházejí na tus, sus, xus, když sau deponeňtia (jako locutus, natus, ortus) mají se exponowati takto: Mluwil, narodil, wyšel. Neb nemáš říci: Mluwen jest, narozen jest, wyšlo jest, jako říkáš : Factus est, učiněn jest. Exempl.: Locutus est Dominus ad Moisen, Mluwil Pán k Mozesowi. Natus est vobis Salvátor mundi, Naro- dil se (246) wám Spasitel swěta***). Ortus est sol, Wyšlo slunce. Pakli sau participia communia (jako osculatus, crim- minatus), tehdy se mají exponowati dwojím způsobem, totiž active a passive. Exemplum primi : Et osculatus est eum, A po- líbil ho. Exemplum secundi: Justitía et pax osculatae sunt, Spra- wedliwost a pokoj políbily se. fíegula. Item wěděti máš, že participia nemají se wždy expono- wati wedlé swé přísné postawy, ale slowy rozwázanými i), *) Ta škodné chybit ; lépe jest říci : Síowo t&o učiněno, nebo tefem jest casns instrumenti, jakoby řek) mečem atd. Ale o tom již napřed. *») I tu chybil. Wiz níže, jak a w čem. J, Bl. •»*) Nebyíoby proti wíastnosti řeči České , kdyby i řekl někdo t Dnes jest wám narozen. J. Bl. +) Inerudita loeutio. Welmi aíý Čech bylté dobrý muz Filo mát. J. Bl. P hilomathes. Blahoslaw 127 aby snáz mohlo býti wypraweno to, což zdá se býti zmatečno. Neb jest regula grammaticalis o tom, že participia praesentis temporis resolvuntur per pronomen qui, quae, quod, ut: amans = quiamat. A protož: Invenerunt eum in templo sedentem in medio doctorum, audientem illos et interrogantem eos, takto "máš exponowati: Nalezli ho, án w chrámě sedí (otewřeněji, nežby řekl sedícího) w prostřed doktorů w a poslauchá jich (ne po- dauchajícího jich) a otazuje jich (ne otazujícího jich). IVž: Ego Dominus, et non est alter, formans lucem et creans tenebras, fa- ciens pacem et creans malum, lépe díš : Já Pán, a neníť jiného, jenž činím swětlo a stwořuji tmy, jenž činím pokoj a stwo- řuji zlé, nežliby řekl: čině swětlo a twoře tmy ($47), čině pokoj a twoře zlé. Ego diligentes me diligo. Já miluji ty, kteří mne milují. Quare non respicis super iniqua agentes? Proč nepatříš ňa ty, kteříž nepráwě činí? Audiente omni populo, dixit discipulis suis, Když slyšel wšecken lid, řekl uče- dlníkům swým. Accepto pane gratias egit, Když wzal chléb, díky činil. Regula. Wšecka participia kdyžkoli jinú signilikací na sebe be- *au nad swau přirozenú, tehdy nominaliter se exponowati mají asau nomina ne participia. Exemp. : Sapiens mulier aedificat domům, Múdrá žena stawí dům. Odisti facta Nicolaitarum, Nenáwidíš skutků Mikulašníkůw. Ipsius factiira sumus, Jeho sme stwoření. Cum vidisset Cham, verenda patris sui esse nudata, nunciavit duobus fratribus suis, Když uzřel Cham hanbu otce swého obnaženu, powěděl dwaum bratróm swým. Item : <Quando participia propriam šignificationem habentia, construun- tur cum nominibus substantivis, tunc sunt nomina, non parti- cipia. Exempl.: Unus est altissimus creator omnipotens et rex potens et metuendus nimis, sedens super thronum et dominans Deus, Jeden jest nejwyšší stwořitel wšeho wšemohúcí (248), král mocný a hrozný příliš, sedě na stolici swé a panující Bůh. Kdež wšemohúcí a mocný a hrozný a panující sau no- mina ne participia, ale sedě tu zůstáwá participium. Tak také máš exponowati: Factus sum velut aes sonans aut cimbálům tiniens, Učiněn sem jako měď zwučící, neb zwonec znějící. Neb kdyby byla participia músilby je exponowati participiali- teť: měď zwuče, a zwonec zněje, jakož též omnipotens, wše- moha, potens, moha a dominans, panuje. O těch nezle prawi, kteráž se škonáwají na ius, sus, 128 tí lahoslaw. xuí ; kromě tu chybit drobet při ukázaní příkíadůw. N$bo to stowo „cum complexus esset" nou est participium pveprie«ad verbum, a česky dobře se wytoží: Když byt objat; ale kdyby % měto býti participium takto měto státi : Quem complexus ait, česky : Kteréhož objaw rekt. O těch, jenž na rus> Af#, du* se sko- ná wají , příktad dat nezle : ale že to stowo facere tu wyto- žit „učiniti," widí mi se při té příčině dotknauti i tohoto, že to stowo dwojnásobně wyktádati se muže. Někdy facere j*st učiniti a někdy činki, protož i toho Šetřili dobře jest, *fy wtastnost jazyka Českého i w tom nebyta zanedbána. — Toho kdyby byt šetřit Filomát, když rekt: To což uČinénp býti má , bytby radše položit Činěno než učiněno si wtvt- nějiby byto (249). Ač mohtby někdo říci; to stowo tffictve stuší wyktádati učiniti, to pak stowo facere ma býti wy- ktadáno činiti. Ale i to nemůž wždycky stati. Neb na mno- hých místech stowo to efficere má wyktadáno býti wykonati neb dokonati, aneb wywésti, dowésti, přiwésti atd. Efficiam hoc, Dowedu toho. Poterisne hoc efficere, Budešliž to moci wykonati, aneb : Budešliž moci toho dowésti. Feci igi- tur, atque effeci, ut pluris me faceret, Učinit sem, neb způsobit sem to a dowedt sem toho (vel: již sem to wy konat), že mne sobě wíce' musí wážhL — Zatím předtožit Filomát tři regule de participiis. K prwní toto dím, že ta participia, o nichž tuto prawí, kteráž mají za sebou připojené k sobě toto stowo est, jako locutus est, natus est atd. již nejsau wtasi»ě par- ticipia (čehož příčiny tatinská grammatika wyprawuje, dtauho by byto tím se tuto zanepráždňowati), ale am verbu, čeíujž sem prwé již dotekt. Protož verba tuk m*jí býti tfcpQW- wána, jakž na verba stuší. Jako takto: Natus est, Navodit se, aneb jakž prwé přidáwali expletivam partículam nonmm- quam et otiose, adeoque et vitiose, Narodit se jest; lpcutgs est, Mtuwit, aneb mtuwit jest. Než kdyby (350) neměla takwá stowa přidaného toho stowa est, tedy jiný způsob u wyklá- daní jich zachowán býtiby mět. Příktad: Aufiigit severissíme eis antea locutus, Utekt, prwé jim welmi přísně mtuwiw. Et reveraus statun est mortuus, A nawrátiw ae ihned úařet. Oscu- Blahotlaw. latus eiun benedixit ei, Políbiw ho požehnání jemu dař. Ale když díš: Osculatus est eum, tuť jest non participii facies, sed verbi, protož to wyložíš prostě tak: Políbil ho, anebo cum pleonasmo (čehož já sic nechwálím): Políbil jest ho. — Druhá regule muž státi na některých místech, kromě že ji neuměle a nezpůsobnými stowy wypsal, a protož i nesrozu- mitedlně. Nebo jaká sau to slowa: „wedlé swé přísné po- stawy?" omnino ineruditus stylus et inepta locutio, nec proprio neque eleganter loquitur: omnia incuria quadam conspersa sunt in hoc libello, ac si data opera ineptiret. — Tato pak regule kdyby měla wšudy státi tak jakž on chce, nempe ut non ute- remur participiis in nostra lingua, participia latinae linguae ex- ponentes, non rídiculi solum, sed stulti prorsus essemus. An- non esset n. hoc stultissimum (ut veterum verbis et sententia utar) dicere id per plura ineleganter, quod dici potest per pauciora eleganter? Totby bylo práwě češtinu chuditi, laupiti a kaziti. Učí nás, abychom ta slowa: Accepto pane (251) gratias egit, takto wy klá dali per resolutionem : Když wzal chleb, díky či- nil. Tuším, že se styděl za hojnost a ušlechtilost slow ja- zyku Českého, a nebt jemu nerozuměl, jakož bojím se, že tak bylo s stránky; ale někteří, což Beneš neb Filomátes řekl, wše požřeli tamquam oraculum ex tripode přijawše, na zkázu swého wlastního jazyka. Hanba. Nejsem proti tomu, aby neměla někdy týžtýž na slušném místě resolutio udělána býti 9 grata est enim varietas, ano někde melius exprimitur la- tina mutato vestitu orationis , čehož příkladůw nemálo jest in nostra Novi Testamenti versione. Jedno místo wiz Luk. 5. A když to učinili, zahrnuli etc Podlé Řeckých slow mělby i mohlby říci : A učiniwše to; ale mnohem wlastněji i pěk- něji, signiiScantius et subtilius díš: A když to učinili. Huius rei causas describere, et prolixum et nimis subtile alicui vide- retur* Ale i tuť potřebí umění a saudu, ne in resolvendo rus- ticitatem ac imperitiam sapias, jako se tak Filomátowi při- hodilo tu hned při té reguli milé, když tato slowa wyklá- dat: Audiente omni populo dixit discipulis. suis , Když slyšel wšecken lid řekl, jakoby latině bylo: cum audisset. Welmi 130 Blfibotiútc. fiéAvlásttiě* tttepfekttě Anezpťlsobttě Wytožetoó; e* bowte taHiris mal* bohemičá fecit. Staří lépe trykíádali takto : A když féstfeuchňše (t. řečí jeho přeních) Wfeškeil lid. A takť pé- iřotfiife i Beneš wyUiii těmito fcíoVey: A když Weške* lid poaJauehaí (t* řečí, kteréž Pán k taistfám mluwiJ). A w po- slední Pražské biblí: A když poslaucbál ifreškeren íid (25%)* Licet hac formula non admodUm propriě efcprimitur participii signiíicatio, sed tamen deeenter designatur perseverantife actie- nis~, nempe auditionis, quasi dičeretur itá: Cum vero popirius totus diligenter fcuscultasset disputatiooem Christi et Jtidaeoťutit, tane Christus ad suos diseipulos dixit pal aul et manifeste* ifla ut omneš audireht sermonem eWis. Ale naodpor* pěkně díš (Jas. 6. 1) místo „hřešícího," == anhře&í. ftem : Coenai»tibus eis, Když oni weřeřeli Děťátko, ano kw i) i, tr= kwilíď. Nebo takowá podobně mí sta, kdež íatinské participium němuž česky slušně hýti wyíoženo, někdy per circumiecutiowem seu peťíphrašia <ei^g«lt- tem vvelmi příjemně takto wykíadáwali i staří, jako : AudieYife tóto populo maledixit ei, íesky : <Zfeřeěi} *nu přede wším li- dem* auebo : Zlořečit mu, ano to «fy£í wš-ecken lid. Perctes* *ít etrm, spectahte toto populo, Bii bó, ano na to Kvšeckeu \iá hledí, ánebé před -očima wšeho lidu «tc. 9 «no *me Ihc nelitují. Verum huius módi quaedam foctitiotoes iam aoiňiíktl obsofeseunt; quoudam temen adhuc m usu šunt* jako i ten jpříklad od Fikmátá přiwedený dobrý jest: in templo cíe- dentum, An sedí w chrámě, mnohem -pěkněji tak wzuí Tesohř- tum, frežlihy tekl: sedícího. Takž podobně Mat. ft&sedíctlM* «n. sedí. Mar. i. Pau&tějící, *»i paaŘtějí. Tohotó Ještě fitfcchirf aořtknti. Aarti íťřkterá tnfttá, Wňfchí latinská jpartieipia {2589 'Českými tíétoliko tocfřnohati t*étáfe,'álfe fctofcd nehiájí wjkifedátia býti, aě sfc&í ^IMmIR níktéíí, jfcko: botóaafeibus ; erš, áfccejritJéstís pitném, wyřož^-lii^íastn^': W-e^jféini fxh *fcaí *&í* <Méb 9 HMtm btifle netfpusobiib, •a iíěktfóby 'ttítM xtybM, $e Pálí Sé&íh >ttat-, *téřrŽ We«eře*í, xíěeálníkfim ittrýtít, wfctoř fc odtaesí, 4ieb štěkám séhóWíŮ: iňAň> 9 hby tfeměii co jfcH Tu iěpe fítí : í&řyž pak tmi Wefe kli, ^rzař fežřifi ^cWéfr* ířdtoi^edlii^ ^Utlt^áě inud ^ne T& Btahošlaw trne býlí přiwázán k slowím et ad pbroses jazyku toho, z něhož wykládá, ale o to pracowaii, aby podlé wlastaosii jazyku, do něhož překládá, tak dobra a wlastaě, a ínfižli býti ♦ e* eleganter , jak$ j*st w tom jazyku , z u&iqž wy- kládá , poezií. Ak otom níže nětcq wíce powípí, Třetí regule dosti dobra jest, než že rozkládaje ji položil to slowo mezi jinými „dwaum" jako též i jinde na několika místech, moha říci pěkně a obwykle dwima. Ale tom již prwé satís disputavi. Ta participia: panující, wše- niohúci, tak jest; že transeunt in náturám nominuin; a w&ak 1 w takowéž twárnosti často také b^wají a předce zjusté- wají participia, nec transeunt in nomina. Jako: Stawná krá- lowna mohúci (t. mohši, mohuc etc.) wše setříti a pomordowat (2p4), a wšak městu odpustila. Medenice znějící (t. když zněla, anebo swým zwukem) dítě přestrašila. Ale o tom netřeba šířifi; neb w latinské grammatice položená: re gul a de participiís to snadně maže zprawití: ubi ostenditur, qui- bus in o dis participia degenerant vel transeunt in nomina. Jsa« některá .participia, jichž newždycky a ne pojftdnau každý čtenář pozuati muže býti -participia, afe donmíwá se, že jetfu nomina pro podobM6t jednoho k druhému, jako tato slowo : prometiětui * proměněn* je*st. Ale tat samým stkcea* tem < . tím žtoeyškem na pozdní ayHahé zvaroenána býti ma* ha* a Hugi. Dobře dtš: Twář j^bo prenněiuhu jest, u prx>- měnila ae. lum: Stojí proraěněaa wšeríka. Item; Pákná bywši líbila *e, proměněná již se nelíbí, t. když jest proměněna. Ale 4m již participia tríiiisemit m náturám B&misáiwak atc. íten*? Wyptynula woda z jeho boku; Item : Krew % Krátowa boku wyptynulá obmýwá hříšné IkH. — Než při aěkierých slow&h jsau awětlí rozdílowé , jako : Uweden , uwedený , powěšen, powěšený etc. Latinská forma tato k tomu jest vvelmi podobná: Hutata mentě dixit, maje již mysl proměněnau (aneb: Pro- měniw mysl swau) i řekl. Mutata est mens, Proměněna jest mysl. Ipsius mens mutata aliud faciet, quam her i pollice- batur (255), Mysl jeho proměněná (t. proměněna jsúci) jiné 132 Blahoslav. učiní, néžli to, co wčera slibowal. Wiz těch atow způsob položený we welikém Kancionálu, w písni: Chwalmež Boha welebného u werši 6, 7, a 8. I tohoto mi se newiděío tak mířením pominauti pro samo wystrahy dání mladším. Někteří Čechowé překřepčují, chtíce podlé starých, dáwno obwyklých form mluwiti a k hoj- nosti i wlastnosti řeči České se nawraceti, i uwodí zasse některé způsoby nepříjemné, jichž někdy staří užíwali ante excultam linguam nostram. Jako říkajíce neb píšíce raději: přišedw, protrhw (Hajek w předmluwě na minúcí léta 1560). W poslední Pražské biblí Lucae 5: Wztahw ruku. Beneš lépe položil: wztah; sed idem Matth. 8 wztah! verbum posílit pro participio. Ačkoli wlastněby se tak mohlo říci, ale i neobyčejně a nezwykle, a k wymtuwení toho neb wyřknutí čtenáři příliš nesnadné. Nebo té litery zadní v> nesnadně může se bez neslušnosti čacky dotknauti ; a nebudelif jí patrné dotčení w zvvuku, tedyt wlastnost participium toho , pro kte- rauž to litera se přidáwá, přijde w nic (255). Někteří místo toho k|adau, newšudy případně, imo nonnulli valde inepte, oemininum participium: wztahši, protrhši. Non est haec enal- lage generum , in quavis voce usitata ; opinaretur čerte alfquis, ]id non per figurám , sed per ignoratiam aut ignaviam fiert Jiní pak málo lépe činí, nežli prwní, neslušnost nesličností štemflujíce takto: kdyžby měli říci protrhw (wtožíce mezi ty dwě consonantes vocalem e 9 quo facilius efferi utraque litera auctis syllabis possit), řkao neb napíší: protrhw, přišedefP; ač ne bez příkladůw starých Čechůw, jako i onino prwní; at non omnis antiquitas imitanda est, o čemž nuper dixi, a a wíce powím při figuře řečeně epenthesis, zwlašt při tom slowu: wztáhw a wzhledw (257). Philomathes. Blahoslav. 133 v Šestá stránka Etymologi jest (jak Latiníci říkajQ de Coniunctione. Et. Ta coniunctio et dwojím způsobem se exponuje. Někdy et jest a. Exemp.: In principio erat Verbum, et Ver- bum erat apud Deum, et Deus erat Verbum. W počátku bylo Slowo, a Slowo bylo u Boha, a Buh byl Slowo. Někdy pak^ e t jest / , cum fit per modům illationis alicuius, sive con- elusionis. Exemp.: Interrogabo vos et ego unum sermonem, quem si dixeritis mihi, et ego vobis dicam, in qua potestate haec^ facio , Otážit i já wás na jednu řeč, kterúž powíteli mí, i já wám powím, w které moci to činím. De coniunctione et dobře napsal; a wšak přidám toto, že w některých místech mnohým zdá se nebýti rozdílu mezi a a mezi í, jako když díš: Wzkříšen a osíawen, aneb wzkříšen i osíawen (258). Postawíšli #, tedy jest tento roz- um, jakoby rekt: Při Pánu toto dwé se stalo diwné a siawné: 1. že jest wzkříšen, 2. že jest osíawen. Ale posta- wíšli i 9 bude jiný rozum, t. tento , jakoby řekl : Wzkříšen jest Pán náš (a potom přidáš , jakoby teprw nato zpomenut a přidati také chtěl i to) i osíawen, netoliko hle wzkříšen, ale i osíawen k tomu. Ale na toto při té příčině sluší po- patřiti, že jakž Latiníci to slowce Řecké xal dwojím obyče- jem wykládají, jak se jim kdy případněji widí, jako: Et dixit, dixitque, takž my podobně toho slowa et a tolikéž dru- hého totiž que máme dwuj wýklad. Někdy díme: Iřekt, jindy: a řekl, a někde ještě ad vitandam tautologiam můžeme pěk- něji říci: Tedy řekl mu. Řekowé mají také pěkné slowo k tomu, nám welmi podobné , nam et radicales literae sunt eaedem, t roce, tedy. Latiníci mají k tomu také swé slowo wlastní tunc, ale není pěkné welmi, a také učení lidé in hac significa- tione, když sigoiíicat tedy, nebrzy ho uiíwají, než ještě spiše tdk Bimha*l«&. Philomaihes. k tomu, ut significaret tehdy. Mezitím pak jaký by byl rozdíl, powěděí sem napřed (259). At. ííejwíce «e béře za«. tJxemp.: At ille respontens alt, A on odpowídaje řekl* Někdy se pak béře 2a ale. Ex.: At ubi venit fides, íam non sumus sub paedagogo, Ale když přišla wíra , již nejsme pod pěstaunem/ Cóhiunctionem at aliquando dicit per a, aliquando per ale éipohl řťáwda jeat; a wbk také takto mfiže, s přidá- ním toho síovvce pak, i wíastnéjí i plněji to zpraweno byti. Jako : At ille fespondfens ait, On pak odpowídaje řek}. At ubi vfciift fide* i Ale když pak přišla wíra. Protož někdy samo ale , někdy šatilo pak státi muie , a někdy obé ; a na některých místech a položeno byti můž. Sed opus est hic iudicio et diligentia sicut et in aliis satis minutis rébus. V eL Vel někdy se béře za n e b. Exemp*: Adhibe lecum unum vel duos, Přijmi k sobě jednoho neb dwa. Někdy za aspoň. Exempl.: ÍJt vel fimbríám Vestitňenti eÍQis (260) tangerent, Aby aspoň podolka raúdia jeho se dotkli. Někdy za tak é. Exempl. : Quae ab eis secreto fiunt, turpe est vel dicere, Co se od nieh tejně děje , mrzko jest také powědíti. I o toih felowci Vel tre«le píše? než na těch mfetech, kdež je on řešky wykřádá také, jako improprie et inerudke wzní. Turpe est Vel dicere j Mrzko jéět také powědíti La- tinfckýeh šloVr a tohe ttiístia jest tento rozum : Což ěiní ti bezbožníci, netoliko jeet ohawné k spatření, ale jinenowatí tt> heb prómíAVvfti o tem* mrzko jest; a protož shtšnějiby takto wytožíí tá sfóWá: Mrzko jest hned mtowiti o tom, aftebó í Mrzko jest I jiíieeew&tí to neb prawiti otom. Jiný příkhtá: fiteribam t>átri Bio, netibi vel unum minimum mm- pliufc tnittát, NapíSif otci fcwétoiu, aťby hned tni jednoho pe- níze wíce tieposííaí. Itieotoipte dfce*ea, aby také jednoho pe- itíze wice nepbs&á). Ut vel fimbriam vettintetti tj«s taaf emmt, 125 Aby se třebas jcp podolku raiích^ jehp dotekli (anebo cum periph^i ac complemento) Aby se , nenmierli w \ce být i , jedné aspoň podolku raucjia jeho dotkli. Mnozí na toni raísl{? užíwají tpbo síowa jen místo toho jedné; sedlci pak místy na Uorawě říkají jednom, ^le to jest obtusum et ru e ftq plane areste loquendi genus. Maličké jest to slowce vel, a wšak w řeci latinské, když se Uo páležitě u^íwp f welmi řeč ozdobuje. Takž podobně některý ta maličká slowa i Českau řeč welmi okrašlují, když se jich na sluš- ných mísfecji upíwáf skwětau řeč činí j^kp nějaké perličky, a zasse, když se neslušně pokládají, welmi ohyžďují řeč. A nechat i tohoto doložím, Mezi těmi dwěmft sjowci neb a nebo, tento wlačtní rozdíl měl býti , af)y to slowce la- tinské vel bylo wykladánp npk Příklad toho: Lignum vel arbor, Dřewo neb strom. p%k latinská síowa quia, ©ujm, quoniam, molj$u bytí wyklpdána Um slowcem nebo, Wšak eupbonia někdy přinutí, aby jedno za druhé položeno bytí musilo. Jako Mat. J8.: Přijmi jednoho neb dwA, ut vitares collisionem consonantium b 4, lépe ps£tf; iiebo dwa. Též Mat. 18: Nebp bezrukému, mélby říci aneb, gte J)yl#by h\u\cq ojratio, wzneioby Jpk# jakoby pekl: $ nebez- rukpmu, coi^*oi^u^ b gemind prpnunciatipnem j^eptam f^ceret, Si ve. Nikdy jast buďto. Exempl.: Sive per vitam, sive per mortem, Buďto skrze žiwot, buďto skrze smrt. Někdy aneb (262). Exempl. : Vade ad dextrám sive ad sinistram, Jdi na pravvici .a neb na lewici. Sive netoliko se může wylpžiti b uďt o, ale také někdy buď. Sive mors , sive vita, Buď smrt neb žiwot Přitom widí mi se hodné dotknauti slow těch dwau neb, nebo etc, s přidáním f f nebt, neboť. Dwojím obyčejem se těch slow uiíwá; nebo někdy jsau poteystatis disiunetivae , jako když dífc: Neboť bude dobře anebo ale; item: Dej mi zlaté nebo to- lary atd.; někdy pak sunt potestatis causalis, jako: Jdi pryi) 186 Blahoslav). P hilomathe 8. nebo já tě nechci déle trpěti. — Tuby mohl někdo říci, pročby to nebylo rozděleno, totiž aby jedno bylo disiuncti- vum a druhé causale, a potomby se to wíce nemátlo. Od- powěď: Lépe jest bez toho rozdílu pro tu příčinu, neb i w jednom i w druhém obojího toho slowa potřebí jest. Jsau některá místa, ješto netref ně stáloby to slowo nebo, a když bez o napíšeš nebo díš neb, tedy pěkněji a hláze wzní, čemuž ti snadně rozumějí a powolí kteříž písničky (263), sklá- dají bedlíwě. Příklad toho. Když díš neb napíšeš : Neb písma swedčí, erit oratio, cum haec pronunciaveris, hiulca; nesadně i i i za ním stojící p wyřkneš, sine quodam hiátu. Beneš Mat. 2: Neb budaucí wěc. Ale díšli: Nebo písma, procedet oratio leniter, pěkně powlowně každá syllaba jedna za dru- hau půjde. Á též nazpět díšli: Nebo o tom lidé mluwí, ne- welmi snadně těch dwau a zwuku podlé sebe bez nesličnosti postawíš. Protož lépe jest říci: Neb o tom lidé, átque hac ratione nullus erit asper literarum concursus et nulla vastitas. Takž při druhém způsobu, t. disiunctivo, díšli: Sedlák neb pán nepěkně wztíí; lépe říci: sedlák nebo pán. Et contra zle díš: Nebo on nebo já, protož rci: Neb on nebo já. Toho sluší i při některých jiných slowích šetřiti, kdež se chce způsobně, hladce a příjemně, sine hiátu aut asperitate mlu- witi nebo psáti. Ač w obecném mluwení a i w běžném psáni kdoť toho má wždycky ušetřiti? Ale w čackých wěcech a zwlášť w písních neb jakýchkoli rýthmích, neměloby toho býti zanedbawáno (264). Alioqui, alioquin. Alioqui neb alioquin jest sic. Exempl.: Alioqui filii veslri immundi essent, Sicby syiiowé waši nečistí byli. A protož mnozí zle exponují alioquin jinak; neb aliter jest jinak. Exempl.: Ne aliter docerent, Aby jinak neučili. Alioquin někdy dobře se (jak on dí) exponuje sic. Ale někdy může také k tomu sic přidáno býti, ut plenior et vi- vidior imo et cultior oratio efticiatur, jinak. Jako: Sic jinak synowé waši etc. Philomathes. Blaho slaw. 137 Q u i a. Quia někdy jest neb. ÉxeinpL : Exi a me Do- mine, quia homo peccator sum, Odejdi ode mne Pane, neb člowěk hříšný sem. Někdy quia jest ž e. Exempl. : Scitis quia post biduum pascha sit , Wíte, že po dwú dnech swátek jití Páně býwá. Autem. Autem někdy jest ale. Exempl.: Spiri- tus quidem promptus est, caro autem infirma, Duch owšem hotow jest, ale tělo nemocné. Někdy pak. Exempl.: Videns (265) autem turbas, ascendit in montem, Wida pak zástupy, wstaupit nahůru. Někdy a. Jakož máš Mat. 1. toho autem mnoho, kteréž máš tu exponowati a. Wyktadání toho slowa autem troje býti prawí dobře, by jen wykladač rozuměl, kdy kterého způsobu užíwati má; nebofby i w tom weliký spletek mohl by ti, a řeči ohawa. Quippe. Quippe někdy se exponuje quia čerte, t. neb jistě. Exempl. : Educ viros , qui venerunt ad te et ingressi sunt domům tuam, exploratores quippe sunt, Wyweď muže ty, kteříž přišli k tobě a wešli do domu twého, neb jistě špe- héři jsau. Tak také : Erat quippe magnus valde , máš expo- nowati: Neb jistě byl welmi weliký. Někdy pak béře se to- liko za neb. Exempl.: Amen quippe dico vobis, Neb amen prawím wám, et accipitur ibi quippe pro enim (26fij). Quippe latinské síowo newelmi pěkné také newelmi pěkně wyložil ne b j i s t ě. „Speculatores quippe sunt" dosti dobře může se wytožiti takto: Neboť sau špehéři. Erat quippe ma- gnus, Nebo weliký byl. Staří tu přidáwali jest a jsau, často bezpotřebně, a neozdobowali tím řeči, jako i některými jinými pleonazmy. — Aniž také Filomát wlastně wyložil: n e b j i s t ě Nebo to slowo quippe nemá tak mnoho w sobě jako ta Česká slowa dwé spolu složená, t. nebť jistě; est n. semper in istis verbis non simplex asseveratio , jako w tom slowu quippe , sed admodum vehemens, fere cum quadam iu- ramenti specie. Jako kdyby řekl w prudkém unáhlení něja- kému lotru: Jdi pryč, neb -jistě neučiním jinak, než žet tě zabiji, neujdešli. 138 P hilemalhts B lakot i aut. Krgo. trojím obyěejem se exponuje. Někdy ergo jest prolož* Exempl.: Corripiam ergo illum et dinjitťam, Protož potreskci ho a propustím. Někdy pak, Exempl.: Cum suble- nasset ergo oculos Jesus (267), Kdyi pak pozdwihl oři Jezus. Někdy ledy. Exempl.: Ergo liberi sunt filii? Tedy swobudiií sau synowé, Quidem. Quidem kdyžkoli po sobě míwá autem neb vero neb sed neb tameo neb verumtamen neb porro, tehdy má se exponowati owsenu Exempl.; Spiritus qui- dem promplus est, caro autem infirma, Duch owšem hotow jest, ale lělo nemocné. Alius quidem sic, alius vero sic, Jiný ow sem takto, ale jiný takto. Non omneš -qnidem dormiemus, omneš tamen immutabimur, Ne wšickni owšem *) zemřeme, ale wfcickni se proměníme. Když pak quidem miwá před sebú negationem ne 9 nec, non, tehdy se má exponowati neque. Exempl.: Si fuerit vir bonus, non cadet ne umis quidem capll- lus eius in terram, Budelit muž**) dobrý, nespadnet z něho ani wlas na zemi. Exemplum secundi: Non relinquemus de viris, qui cum eo sunt, ne unum quidem, Nezustawíme z mužu těch, kteří s ním sau, ani jednoho, Exemplum tertii: Si non vul- tum regis Iosaphat eruhescereni , non atiendissem (967) qui- dem te, neque respexissem , Bycbť se nestyděl obličeje krále Jozafata, aniž bych tebe šetřil ani na tě pohleděl. Jinak nadto, jakžkoli quidem se posta wuje, exponowati se mi jistě, ne zajisté; neb pro cerío jest zajisté. Exempl.; Est et aliud má- lům, quod vidi sub sole et quidem frequens apud hornines, Jestit i jiné zléy kteréž sem widěl pod sluncem, ? jistě časté u Jidí. To sřowo quidem muže na některých místech wykla- dáno býti owšem. Ale na těch místech od Filomáta připo- menutých lépe a wiastněji wzní to síowo zajisté, et est ! am ushatum. Jako: Duch zajisté hotow jest. Aě kdyby ne* byío propter gravitatem theologicam (jíž sic ani Filomát, ani Beneš s Gzelfem nešetřit ) mohtaby ta latinská síow*: Spi- ritus quidem promplus est ete., wyíožena býti: Aě jest koH >) ífmríoť imn iaapta Joaitfo. Prinara dupla Hétra / (ff) ht atraqu* sonum noa Hrantem efticit. Ad baec, elisionea vocalis aut Mafiím admittas oportet propter roeates concurrentes ctí ní, o w. Quanto palebná*, vejiustiu* et soaore 4'msseit W#ícJcim Sfajfistó *td, **) I lépe i pěkněji byt by wy ložit takto: Budelit dobr^ j»ni, nespadne! zajisté z něho ani jeden wlas na zemi, a neb : Nespadnet jistě z aeho. Blahot luw. 133 duch lrotow, ale wšak tělo nemocné etc. Item: Newšicknif owšem zemřeme, lile wšak wšickni se změníme. A nebo (ještě wšedněji a obyčejněji, ale wšak ne tak, jakž na ta slowa ducha Páně sluší, wážně): Nu takf jest, ne wšickniť zemřeme^ ale wšak wšickniť se změníme etc. (269). — Toho pak slowa Českého owšém kde jest wíastní místo, ukáži příkladem takto : Poněwadž si ty nad ním neswítězil, owšemť já mdlej- ší jemu nic neučiním. Item: Poněwadž jest on tak mocný muž toho nedowedí, owšemf (a nebo nadtoť) já špatnější nic neswedu. Ilem: Poněwadž w zimě bywá tam dosíi teplo, owšemť w létě chladno není. Latině to síowo mohlohy by ti wyloženo: Muko magís aneb multo minus; neb se k obému dobře trefí. Místo toho 4. ftegum 3. pěkněji takto wyloženo by ti muže : Bychf nešanowal obličeje krále Jozafata, tebeť bych jistě nešetřil, (ba) ani (bych) na 1ě nepohleděl. Nebo to síowo jistě weimi slušně může místo slowa toho owšem položeno býti. Jako: Newyhrámliť já, ty jistě newyhráš. Atque in hoc loco particula haec est expJetiva et adverbium affirmativuin. To pak slówo zajisté, kdyby toliko tu mělo od wykta* daču užíwáno byti, kdežby latině stálo procerto, musi- toby konečně zawrženo býti. Nebo dobří Latiníci toho síowa procerto (in hac quidem significatione) weimi zřídka užíwají. A kdož z Čechů toho slowa také w tom způsobu užíwá (jakž Filomátes učí) (Í70) aby rěkl: Mějž to zajisté, t. ne za nějakau báseň, ale za jistau wěc? Netakby mělo wyloženo býti slowo to proeerlo do češtiny; neb se neříká tak: zajisté ete., ale z a jist o. Verum non est pulchra phrasis, imo prorsus rustica. A protož toho síowa podlé starého zwyku uitwati sluší , a taute regulí Filomátowau nic sobě nepřeká- žet* 5 nebo jakož « Latiníků to slowce quidem jest postpositiva particula, tak také í u nás to sfowce zajisté postponitur timtum in hac significatione. A wšak přičinau proměny ad evitandam aalielatem někdy může í toho slowa owšem uži- to «fněně bytí. U Itekůw též jeat postpositivum (ítv, ač někdy í im t«ta íHístě kdež místo jiiv«tqjí íé> předce se latině wyklárfá quidem. — Doložím je&tě o tom slowu zajisté. Est vox tiaec 140 Blahoslaw. Philomaihes. expletiva / afGrmationem quandam retinens, etiam in istis locis, ubi pro expletiva ponitur. Jako příklad; Wímeť zajisté, že Buh břichy lidem odpauští, ale nám odpustílli? etc. Siquidem. Siquidem jest neb. Exempl. : Confregit ser- pentem Ezecbias aeneum, quem fecerat Moses, siquidem usque ad illud tempus (271) filii Israěl adolebant ei incensum, Eze- chias stroskotal hada měděného , kteréhož byl udělal Moses, neb až do toho času kadili a obětowali mu synowé Izrahelští. Siquidem muže někdy také a welmi případně wylo- ženo býti i poněwadž a někdy, jakž dí Filomát, nebo. Quandoquidem a quoniamquidem jedno jako druhé se wykládá poněwadž. Si. Si coniunctionem někteří zle exponují ač; neb quam- vis, quamque a licet jest ač. Exemplum primi: Ut dimittas po- pulo tuo, quamvis peccatori, Aby odpustil lidu swému, ač hříšnému. Non invenit poeniténtiae locum, quamque cum la- chrymis inquisisset eum, Nenalezl místa pokání, ač s slzami hledal ho. Licet haec feceritis , tamen adhuc ex vobis expetam ultionem , Ač ste to učinili, wšak ještě pomstím se nad wámi. Si rozličně se exponuje. Neb někdy si jest poněwadž. Exempl.: Si me persecuti sunt, et vos persequentur , Poně- wadž mne se protiwili, i wámf se protiwiti budau. Někdy si exponuje se jestli. Exémp. (272): Si vis, potes me mundare, Chcešli, můžeš mne očistiti. Někteří říkají: Jestliže chceš, ale ty za jestliže wždycky raději říkaj li, s tím slowem spolu, s kterýmž se spojuje. Někdy si jest bych, by, bychme, byšte, wedlé slušnosti slowa toho, kteréhož se přidrží. Exempl. primi: Si non venissem et locutus eis fuissem, pec- catum non haberent, Bycht byl nepřišel a nemluwil jim, ne- mělifby hříchu. Exempl. secundi: Si fuisses hic, frater meus non fuisset mortuus, By zde byl, bratr můj nebylby umřel. Exemplum terlii: Si fuissemus in diebus patrům nostrorum, Bychme byli za dnů otcůw naších. Exempl. quarti: Si scire- tis, Byšte wěděli. A protož neříkaj: Kdybych, kdyby, kdy- bychme, kdyby šte. ■ — Nadto ještě si někdy (ač řídko) béře se za non. Exempl.: Si introibunt in requiem meam, Newejdauí P hilomathes Blahoslav?. 141 do odpočinutí mého. Si # dabitur generationi istí signum , Ne- budet dáno rodu tomuto znamení. A ta coniunctio jest negativa iurantis. Quamvis, quamque může wyktadáno býti ač, ač- koli, jako: Aby odpustit lidu swému, ačkoli hříšnému, ple- nius erit (273), quam si diceres: ač hříšnému. Zpráwu dá- waje o wyktádaní toho stowa napsat Filomátes: Ty za jestliže říkej li, jako: Si vis, chceš -li Nedobře radí, aby to wždycky dětat; než může někdy tak a někdy onak wy- ktádati se to stowo, jakž okoto stojících stow wtastnost a případnost kdy míti žádá. A i to marně zapowídá, žádné stušné neukázaw příčiny, t. říkati kdyby, kdybychom etc. Protož můž a má i toho užíwáno býti, když stušnost řeči ukazuje. Si w takowém způsobu, jako žalm 94. Si introibunt, již se neužíwá, protož s tím mohto se pomtčeti. — A nechť při té příčině aspoň tohoto dotknu (a já bych sic jinde o tom nětco říci musit). Zákona Páně do Českého jazyku nená- leží wyktádati toliko ex vulgáta latina editione, in qua plus quam sexcenti loci corrupti sunt etc, sed ex graeco textu: ad fontes enim recurrendum esse, inter omneš pios et eruditos constat, čehož swědectwí wiz i w dekretě papežském i w Au- gustynowi obšírné. Nebo jisté jest (a kdyby byta potřeba, mohto- by se to široce a dostatečně ukázati) že mnohá stowa z jazyku Řeckého lépe se mohau wytožiti do češtiny, wtastněji mno- hem (274) nežli do tatiny, proto že se lépe mnohá stowa Řecká (ne o wšech stowích prawím) k Českým nežli k latinským, anebo latinská k Českým trefují. Jako Řekowé říkají fiéXXet icďoxetv. Bude trpěti, Beza: Futurum est, ut patietur, moht říci: Patietur. .Melantrych :^Má trpěti, improprie. MéXXet ip^sora:. Němec některý řektby: Bude přijití, Melantrych: Má přijití, Beneš budducí wěc jest, etc. B. Lukáš a staří s ním: Má přijití; ale wtastně a práwě česky: Přijde, přide. MéXXet C^tv, to jest práwě česky ad verbum: Bude hledati. Latině chcešli také říci ad verbum, sivé verbum verbo reddere, tedy rci: Erit quaerere; ale smáliby se tomu i ta pqchotata latině umějící , protož musíš říci tak, 149 Blahoslav P hilemathe*. jakž mluwení latinského jest obyčej: Qua&wst* Jeroným i potom Erazym chtíce tu sentencí pěkní powědíti latině, i po* ložili (per circumlocutionem): Futurum esr, ut quaerat etc. A staročeský wykladač, domnfwaw se bezpochyby, že tu zwláštní iajemstwí xawříao jest w těch stowfch, i wyložil takto; Nebo to bude, íe bude hledali etc. Beneš pak potom swého Erazma wíce, aeí sluší, t, (276) se škodau jazyku Českého šetři w, přeložit ta jeho peqphrasin do čeátiny řka:N&> budaucí wěc jest, že htedati bude, ex bonis latkiis malá bohemica faciens, a ješto tohe ©kotkowání nie oebylo potřebí, kdyby se do ileckého texto Jbylo nahlédlo, A w též kapitole ta slowa; El; proeiítefrtes adorauerunt cum, podlé Beckého wlastně máže se česky říci: A učinili mu poklonu* padše před uím. A doleji w též kapitole: dxoóoac; Si eíc Erazmus: Verum jcum aiidifiset 9 Vulgota ne tak wlastně ex gram) textu ad verbum : CJafyšaw pak. Čehož nešetřiw w řečtině Beneš, i položil ^riphrasia Erazmowu £esky a řekl: ALe když uslysa! (ač ne- prawím, by někdy i wlastuost neměla hjti proměněiia z po- třeby, o čemž wiz níže w přídawcích k grammatice), A tu opit snadně se spatřili muže, že in pariicipus eořumque varie- iate mnohem jist bohatší jazyk Český n£ŽU latinský, a toho nemálo má spolu s Řeckým jazykem. A kdybych řekl,, že někdy w některém slown Česká řeč wíce muže nežli i Řecká, newíni, by«h zle powědět. Jako přiklad při těch Nisi rozličně «e béře. Někdy mši jest toliký. iSxempl.: Kw mam panem feabehant secům, Toliko jal** eklej) mhli b sebau. Někdy nisi jest n e z. Exempi; j&uis potest dimitteiw Seccata nisi solus Deus? Kdo může odpustiti hříchy,, než sám líh? Někdy nisi jest leč. Exempl.: Nisi crebro laverint ma- nus, non MaAducaat, Léčby často nice umýwatf, necedí, říěkdy nisi jest *y<ch, bycimie, tyšte jako i la comuactjo *i. E*ew*pL: JVisi ahbreviati luissent «lies jjii , nou fuisset aalva omnis jcarq, Syť nebyli ukráceni duow.é fi, nebyloly spaseno žádné tějo, neříkaj: Kdyhy nebyli etc. — Někdy pat nisi exponuje se »« li, tak že med « e <a 1 i musí wždycky etáti mťbum.OBseinpL: Jfisi quás natiis fiterit desue* tia* ipetest yidore regmm J&, Plill&muth^s. Binfi*9l nw. Nenarodili ee kdo po druhé, netnfižěť wkJíli králowstwi Božífro. Též: Nisi mamlucaverms carnem filii horníma, Ne- budete* li jistí tftte svna člowěka, neříkaj: Jediné leč budete etc. (OT). ííisi, stah' Hkali, také někdy i wykládali, a ne welmi ale jediné, jako: Kdo může odpnstiti hříchy jediné sam Béh? Ceterat quae Pbttomathes scribit de h&c voce ni si, non mni tontemnfencta. Alby mohlo b^ti jemu řeóeno, ž« drobet se nedopatřil, hned spočátku to slowo wykMdaje. Nebo ni si není wlastně toliko, ale jiné slowo latinské signiíícat to- liko, totiž tantum; než wlastně ad verbum to slowce nisi mětoby na mnohých místech býli wykladáno jediné l e£, kdyby se wéak plrasí nešetřilo a ozdoby řeři, která žby ttolio wýkladtt wewšudy ^trpětí mohla. Matik 2 i 6: folia taatwm, Beneš: Než listí toBkt, Pražák: Jediué listí toliko, i & LAáhr i PJzenští; Jeémé listí toliko, ťíaiwfom: &dno listí toliko. Nejlépe Beneš, n*eo iudicio: Mat. 17* Ne- viděli, nfež samého Ježíše. Enim, etenim. Enim a etenim sau couiunctiones a obyčejně se exponují ti e b. Exemplum prim! : tSiiriie pneros ve- nire ad me et mlite pfohibere ees; talium enim ^\sft regniMi JDfei, Nechte dítek lit j4au ke mně {£78.), a nebraňte jim, neb takovvych jest kréJowstwí Boží. Pakliby aut (ješto také jest neb) stálo podlé enim, exempl. : Nemo potest tfiiotms áoííAnfc seruire, aut enim umím odio habebh et alternm cřiliget : 5co učiníš? Exponuj predee, jak má býti takto: Žádný ne*niĚ dw&um pánům slaužiti, neb nebot jednoho nenáwiděti bude a drahého milowati. Exempl. secundi: Vos vocatis *ne tfiagi- strum et dommum, et bene dicitis, sum etenim, Wy nazý- váte mne mistrem a pánem, a dofofe říkáte, nebť sem. — Jfókty Jaké (ač řídko to feýwá) «nim jest pak, Exempl.: Quid (enim malí tffeck iste ? Co pak -zlého uřiuil tento? Ale na mnohých -místech w biblí za ji e b imjmmowali z a j i s t é ; ano i při weřeri Páně, kdež takto stojí w latině: Accipiens caffcern gr&ttas egit et dědit illis , dicensi IHbite «x froc onrnea, hic est enim sanguis meus novi testamenti, qui j)ro mul tis effundetur in remissionem peccatorum; tu enim exponowali zajisté, ješto tu enim jest coniunclio causaliajako i jinde, 144 Philomathez. Blahoslav. to jest, že příčinu oznamuje, proč nětco jest, neb bylo, aneb by ti má. Jako (279): Proč Kristus dítkám k sobě welel jiti? ta coniunctio enim příčinu toho oznamuje, že proto, neb jest slaužiti nemůže? Tu opět ta coniunctio enim příčinu toho oznamuje, že proto, neb nebofby jednoho nenáwiděl a dru- hého milowal. A při kalichu ta coniunctio causalis enim také též jest postawena a příčinu toho oznamuje, proč Kristus welel piti kalich, že proto, neb krew jeho za mnohé měla wylita býti na odpuštění hříchůw, aby to na památku jeho činili; protož takto má exponowáno býti: Píte z toho wši- ckni , neb tato jest krew má nowé umluwy , kteráž za mnohé wylita bude na odpuštění hříchůw; to čiňte (jakož apoštol dokládá) na mé připomínání. Enim aby mělo wykladáno býti pak, to mně se widí nenáležité býti Wyhleda! sobě Filomát ten příklad Luc. 23: Quid enim mali fecit? (280). Žádný z těch, kteříž Zákon Nowý do češtiny wykládali, mně wědomě, nepoložil tu slowa toho pak. Kdyby stálo latině takto: Quid autem mali fecit? tuby mohl wyložiti pak; ale když jest enim, neměloby ře- čeno býti pak, ale řečeno býti má nebo, poněwadž i latině jest enim i řecky jest ?áp. Pomíjeli to slowo wykladači Češti a bez něho takto kladli: I co jest zlého učinil? Chtělli pak Filomát s towaryši swými nepominauti toho slowka, i nemělf jest také jeho předěláwati a nadíwati, dá- waje jemu tu signifikací, kteréž newidí se míti (nebo kdeby w latinských knihách nalezl to slowo enim in hac signiíica- tione státi, kterauž má to slowo autem? poněwadž to jest wlastně pak) Ale měliť sau položili: Nebo co jest zlého učinil? Cyryšti*) in sua editione Bibliorum položili: Nam quid mali fecit? Tím ukázali, že to slowo enim sire grae- corum f<zp nemá býti wy loženo pak, ale nebo (281). Jakby pak mohlo to slowo nebo tu dobře státi, kdyby nebylo čím jiným toho ukázati, tedy toto může snad za dostatečnau příčinu býti, že ta slowa Pilátowa náleží k •) i. j. Z&rissti, ti a Ziricka. Wy*. Blahoslav?. Philemalke*. 14} Židům o Kristu Pánu mluwil prawě: Nenalézám na není winy, protož potresce ho propustím. W tom Židé obloque- bantur, nepokojně se měwše, předce swau wedli, a Pilát také predce započatau řeč konaje řekl: Nebo co jest zlého uči- nit? Totiž nenalézám, pročbych ho dal utratili; nebo co je to zlého, že se on synem Božím činil, a neb s wámi se w náboŽenstwí nesrownáwaí? Cotě mi do toho, když není k tomu podoben, aby císaři w čem škoditi neb odpírati mohl? Ale totam; nesluší se mnoho tím zaměstknáwati. — Na tom pak mísfé (Jan 13): Sum etenim, nebť sem, nepěkně wzní, jaks uraubeně powědíno jest; slušněji může býti řečeno et plenius etgravius: Jsemť. zajisté. (282) K těm slowům: Hoc est corpus meum přidáwá enim, ješto toho síowa ani w Řeckých ani w latinských exemplářích se nenalézá, aniž nowí wykladaěi písem swatých z řečtiny do latiny co o tom prawí, by kde kdo z nich to slowo nalezl, ale wšickni pomíjejí. 'Nepolepšil tím nic swé pře Filomátes, protož wýborně s tím pomlčeti mohl. Sedmá stránka Etymologi jest {jakž Lati- níci řikaji) de PraepositiQnibus. Ad. Ad praepositio někdy jest A. Exempl.: Accesserunt ad eum discipuli, Přistaupili k němu učedlníci. Někdy «. Exempl.: Stans ad pedes eius a tergo, Stojeci u noh jeho zadu (283). — Někdy na. Exempl.: Si egressus fueris ad pu- gnam, Wyjdešli na wojnu. Někdy do. Exempl.: Potabis usque ad feces, Piti budeš až do kwasnic. Někdy před. Exempl: Ad tribunál caesaris sto, Před stolicí císařowú stojím. De. De někdy se exponuje «. Exempl.: Formavit Do- iyiinus Deus hominem de limo terrae, Způsobil Pán Bůh člo- wěka z bláta země. Někdy jest s. Exempl. Descende de cruce, Sstup s kříže. Někdy o. Exempl. Quid vobis videtur de Christo? Co se wám zdá o Kristu? 10 146 P hilomathes. Blahůslaw. In. In praepositio quando deservit accusativo casui, tehdy někdy slowe na. ExempL: Ascendit in montem, WstanpO na hůru. Někdy do. ExempL: Ite in castellum, Jděte do městečka. Někdy proti. ExempL: Neque peccavi in te, Aniž sem zhřešil proti tobě. Někdy nad. ExempL : Neque domi-. nari in virům, Ani panowati nad mužem. Někdy z a. ExempL : In servum venundatus est Joseph', Za služebníka prodán jest Jozef (284). Někdy w ExempL : Impii corruent in malum, Ne- zbožni upadnan we zlé. — Quando vero i n deservit ablativo casui, tehdy někdy slowe w. ExempL: Invenerunt eum in templo, Nalezli ho w chrámě, též: In diebus illis: W těch dnech , ne za těch dnů. Též : In illo tempore, W tom řase, ne w ten čas. Též: In illo die, W tom dni, ne w ten den* Někdy *. ExempL: Bibentes vinum in phialis, Pijíce wíno z koflíku. Někdy n a. ExempL : lam non sum in mundo, Již nejsem na swětě. — Někdy za. ExempL: Recubuitin coena super pectus eius, Odpočíwal za wečeří na prsech jeho. Někdy mezL ExempL: Benedicta tu in mulieribus , Požehnaná ty mezi ženami. Ještě jsau některé praepositiones majíc rozličné acceptio- nes 9 ale pro ukrácení jich zanechám. Dosti pěkně píše de praepositionibus. Wšak přidám k jeho řečem i to, že ten graecismus: Venumdatus in servum takéby mohl někdy per circumlocutionem non ineleganter býti wyložen takto: Prodán aby byl služebníkem (885). Veteres n ostři cum vidissent tales graecismos latinis in usu esse, assveverunt et ipsi uti huiusmodi locutionibus. Protož říkáwali a psáwali: Já mu budu w otce a on mi bude W syna. Ale wšak příjemněji i obecněji jest říci: Já mu budu otcem a on mi bude synem. A i podlé Filomátowy regule není na tom místě tak welmi zle říci, ač drobet bude proti wlastnosti : Já jemu budu za otce a on mi bude za syna. A maličko pozměně mohloby se i takto říci: Já budu jeho (neb jemu) otec a on bude muj (nebo mně) syn, jakož se tak i latině mluwí. — Příklad, kterýž dal Filomát na tom powědění Pawla sw.: Ad tribunál caesaris sto, zle dobrý muž £esky wyložil, i newlastně, i nepěkně. Nebo ta slowa- Před stolicí cisařowau stojím non exprimunt verborum latino- Blahoslav. Philomathes. 147 rum significationem. Smysl jistě síow latinských tento jest: Odwoláwám se před císaře, neb, před císařowu stolici, a neb jakž nyní mlnwí při dwořích: Beru appelací k císaři etc. Wyložení Filomátowo est praesentem actum exprimens, jako kdyby tu přítomně před císařem řekl: Teď stojím před stolicí císařowau (286). Ale slowa latinská, ač sau praesen- tis temporis, wšak jsau podobná tomuto způsobu, jakoby někdo řekl: „Já nepobíhám práwa, stoj/m ku práwu«, byť pak toho nemluwil tu na na rathauze přede pány etc. Ale nic nepowěděl Filomates de praepositione cum, česky «. Jako když díš: S ním, s Janem, s Pawlem, že tu maličké s má byti kladeno, aby bylo známé, že jest prae- positio; kdež pak s ten se připojuje k jiným literám a s nimi jeden činí zřek neb syllabu, tu má dlauhé kladeno byti, takto f: fama miloft, febe, fobě. Častokrát pak býwá mjlka u písařů, že majíce napsati s, i napíší s; a neb někdy newědí, které napsáno byti má, jako při tom slowu: ztratil, stratil, z něho, s něho etc. Protož potřebí bedliwého i w té ma- ličké wěci saudu. Nebo weliký rozdíl býwá mezi přidáním té litery, jedné nebo druhé k slowu, buď praepositio nebo nebuď. S proměněním litery i smysl se proměňuje. Jako: ze- třel pepř, setřel nepřátely* * něho,'* sudu, ex cista, * truhly (287) ; shladil nepřátely — zahladil, z h 1 a d i 1 wšecka plátna, neb stěny, neb tabule; ztratil, totiž skuckal okolo sebe sedící, některé za stolem; stratil peníze, neb facalét, čepici atd.; ztrápil, sewřel; s domem, cum domo a ne z domem; z domu ex domo, spadl s domu, s lawice, s nebe; z lawice nadělal drew k waření ryb; zwařil to, powařil toho chwílku, swařil kowař železo, sekeru, mo- tyku; slepil papír knihař; s radostí, s radosti do žalosti; 8 zármutkem, % zármutku; spí -li a spějí -li ti zpilí sau- sedé? zmotat a zpletl, smotal na motowidlo; zmátl přízi, smátl sekaninu. — Slowáci a někteří i Morawci škodnau zplétež w těch literách s, s činí, říkajíce i pí Sice: z Janem, z Pawlem, % domem * ze psem, z oštípem, z otcem. Ač Slowákům není se 148 Blahoslav. co diwiti, že w tom chybují, poněwadž některé wřci w řeži swé práwě proti způsobům řeči České postawené mají , jako kdež Čechowé litery r užíwají, tu Stowáci ř stawějí, a nazpět Příklad. My říkáme: Marya a oni Maria; my díme: přišel a oni pryšet (2S8). Impressorowé částokrát chybují, tu litem s nebo i druh au s buď připojujíce k zřeku nenáležitě, a nebo od jiných liter odtrhujíce, jakož se jim to i při jiných prae- posicích nahází; ale kdo jenaprawí, zwlášt nedbalce ? Subiiciam quaedam exempla (licet in nostra novi testamenti versione infinita pene šunt). Prospíwá, to dobře tak se spojuje; ale pro zpíwání wzato pachole, tu se odděliti má. Pro- sili mne, Pro Simeona to učini; ku padla, ku pánu; půjdu na učení, dat mi pěkné naučení. — O tom slowci in nemálo dobře a užitečně napsal Filo- mát. Přidám k tomu, že w biblí editionis vulgatae ča*t* se užíwá toho slowa na těch místech, kdež stojí Řecké sťg, 7:póc, sv ércí, kterékoli z těch síow; ale to bywá podlé zwyku židowského. Erasmus připomenut i jiní. Jako: Baptizo vos in aqua, baptizat in spiritu sancto; ero ei in Deum; non in solo pane, sed in verbo elc; percussit eos in giadio, i* quo iudicio iudicaveritis; in digito Dei. Toť se pak rozličné wykládati může, jakž kdy a kde příčiny sau. — Ale o tont jakby se písaři dobří při těch praeposicích a též impresseři (289) chowati měli, nechce mi se mnoho mudrowatL Praž- ští mistři s těžkém sau w tom jednomyslní; my w Jednotě co o tom smýšlíme, krátce powim. B. M. Čerwenka tento ká- non in praepositionibus zachowáwání hodný by ti zapsal: *Když se koli praeposicí přidáwají jménům neb místojménům, buď k místu, z místa, na místě, skrs etc, piš je obláštuě samy o sobě. Jako: s wěr&u k nebi, w nebi, k Bohu, skrze wodu, na noc do Prahy. Někteří i w slowích dělí : do dělám, do píši; ale mně se zdá, ze sau podobná těm latin- ským de, re: redeo, rescribo, praescribo, exeo etc, a jakož Latiníci jich nedělí, tak i w češtině pro snadnější čtení té- měř lépe je spojowati. Jako : Docházím, despíwám, wycházím přepisuji etc.« Hactenus verba Erithaci. •— Mně se nesJe, Blahoslaw P hilomathes. 149 líbí ta regule. Toliko k ní přidám tento swůj saud, že newždycky sřuší té regule tak praeetse šetřili ; jako při těch sfowích, kteráž malo liter mají, ut: nanás, přinás, pro- tebe, prosebe, na Jana mého sPawřem a proně i projiné etc. Widí mi se, že jest to příliš pilně komáry cediti. Nepíše-li kdo w takowé míře tímto způsobem: nanás, pronás, přinás, protebe, prosebe (290), proně etc.,. já se na takowém písaři nic horšiti nebudu. Valeat et hic to rcpsTcov. Nebo psaní onono, s tím totiž rozděíowáním wšudy těcli praeposicí bezpotřebným, byíoby podobné tomu, jakoby se někdo najedí liter a potom je wšecky wyprskí na papír, ono sem ono tam. Osmá stránka Etymólogí jest (jáki Latiníci říkajf) de Interiectionibus. Ač množstwí jest rozličných interieccí, ješto jich poétae užíwali; wšak tuto toliko o těch, kteréž se nalézají w biblí, rozsudek učiním. Ah ah. Ah ah interiectio, stýskání a tesknost ukazuje, & Česky může se exponowati ach ach, nebo: ach nastojte. ExempL: Ah ah Domine Deus, ecce nesdo loqui, quam puer ego sum, AfCh ach, neb: ach nastojte, Pane Bože, hle neumím uiluwiti, neb dítě sem já. Ah ah diei, quia prope est dies Domini, Ach ach, neb: ach nastojte dni, neb blízko jest den Páně. Vah. Vah jest hlas posmíwající, když wyskakujíce (291) wykřikujeme a nřtco někomu wyčítáine, což newím, jakby lépe -česky wytožil, jako ha ha. ExempL: Vah qui de- ,s£ruis templům Dei, et iu triduo reaediflcas illud, Ha ha ješto boříš chrám Boží, a we třech dnech zasse jej stawíš. Itein: Vah calefactus sum, Haha zhřel sem se. Toto sřowce haha widí mi se, že na mnohých místech slušněji stojí bez toho předního h ; jako : Aha zhřeíť se čistě. Haha wíce náleží ad sarcasmum, jako když na někoho k zahanbení jeho někdy wotají posměšně , ultimam producentes 150 Blahoslaw. P hilomathes. pemiltimam vero corripientes , říkajíce hahá. Ta slowa rauhawá, Kristu Pánu od bezbožných mluwená]: Aha, ješto rušíš chrám Boží, mohlaby u wýkladú obecněji a srozuinitedl- něji (ale snad ne tak zwykle a wážně) takto byti postawena : Ayhle, a ty rušíš chrám Boží, jakoby řečeno byío: Pohleď, nač si přišel? jekot se zdálo, že tobě žádný neodolá, kdes se již ocetl? anebo: Hey ty, jako rušíš chrám Boží, kéž nyní sstaupíš etc. Ay jak hrozné i muky, i posměchy a rauháni Pán náš pro nás podstaupiti ráčil! (292). Rachá. Rachá jest hněwu srdečného hlas nerozumný, kterýž se s chrkáním, s řwáním neb odkašlowáním někomu na- wzdory činí. Exempl. : Qui dixerit fratri suo Rachá , reus erit consilio, Kdoby řekl bratru swémn Rachá , hoden bude rady, Euge. Euge jest hlas wděčnost znamenající, což česky lépe díš měhoděk, nežby řekl Bopomozi.) Exempl.: Euge serve bone, měhoděk, sluho dobrý. Čímby lepší bylo to slowo měhoděk nežli Bo po- rn o zí, newidím; obé jest staročeské, obé z jiných složené. Prwní z těch slow: Míti děkowání nebo díky; a nebo snad by se někomu zdáti mohlo takto: Míti hodění se, t. býti ta- kowým, aby se mohl hoditi, jakýmž se říkáwá: Tos dobře učinil, hodíš se. Druhé pak t. Bopomozi, jakoby řekl: Bůh pomozižt, zato žes tak dobře učinil. Wšak to slowo mě- hoděk videtur plus habere gravitatis, hodí se lépe k tomu, aby w knihách psáno bylo na swém místě (293)* Toto pak druhé t. Bopomozi případnější jest k obecnému mluwení, jako obecnější; neb se ho od těch, jenž dobře česky mluwí, wíce užíwá, nežli onoho. Protož Philomátesfi rozsudek (jakž on dí) na tomto místě ne welmi jest dobrý. Heu. Ve. Heu a Ve zámutek a bolest oznamují, což česky nemůžeš lépe wyložiti , jako : Běda. Exempl. primi : Heu tnihi Domine, Běda mně Pane. Exemplum secundi : Ve vobis Blahoslav. Philomathes. 151 divitibus, Běda wáift bohatým. Anna. Anna jest interíectio deprecativa, a tak: Hosianna filio David máš exponowati: O dej Bože pomoc synu Dawidowu. A protož zle se exponuje; Spasení s synem Dawidowým. O tom síowu žido wském Hosianna wí se , že jest inter- íectio efilagitantis, jakž Erasmus dí, Kristu Pánu ke cti jako králi z Dawida pošlému , že sau je hlasem mezi jinými síaw- nými slowy wy našel i ti, jenž jej za krále přijímali a za Krista neb Mesiáše (249), tolikéž činili, jakoby řekli: Vivat rex, čehož Česky tento rozum jest: Tentot jest král náš, tomutof' my budeme staužiti, tomutof zdrawí díauhého a šťast- ného kralowání žádáme. — A protož takf jest, že newíastně staří wykiádali: spasení synem Dawidowým, aneb (jakž tak někteří wyložili) spasení s synem Dawidowým. Bona quidem intentio , sed impropria interpretatio. — Beneš se nezle dowtí- pit, položí w: Hosianna synu Dawidowu. Ale Filomát pro leyky wyiožil dosti z hrubá. Finis de interíectione (29 2 J. Tato jména se wydáwají*) k laskawěmu a upřiměmu ro%wáiení každému rozumnému wykladaci. Jesus. Poněwadž toho nejswětějšího jména Jezus i Latiníci z řečtiny , i Němci, i také jiní jazykowé w celo sti jeho užíwají, a z latiny w celosti wy klá dají. A to jméno w celosti swé wýkíadem prawým, Spasitele nám zní a swědčí. K ternu také i w české řeči, w celosti swé, bez proměnění té syllaby zus w žíš utěšené má znění, za slušné se widí, aby ono u wykladání nowého Testamentu w celosti swé bylo Zía Čecha. Měl říci: podáwají , anebo předkládají. 152 P kilomalhes. kladeno, a to w celé declinací takto: Nomitiátivo : Tento Gěawis, Geait. : Tohoto Gezusa, Dat.: Tomuto Geznsowiý Acc: Tohoto Gezusa, Voc.: O Gezu, Abl.: od Gezusa. Když se pak k němu to jméno Kristus přidáwá, přidajíc k tomu ještě i to slowo Pán, takto máš declino wati : Nom.: Pán Gezus Kristus, neb: Pán Gezu Krist,. Gen.: Pána Jezu Krista (£96), Dat.: Pánu Gezu Kristu, Acc: Pána Gezu Krista, Voc: O Pane Gezu Kriste, Abl.: od Pánu Gézu Krista. Moses. Též to jméno Moses má declinowáno býti jako Jezus. Neb toho jména z řečtiny Latiníci i Němci tak užíwají. Cbristianus. Swědčí Skutkowé apoštolští, že nejprwé učedlníci Kristowi od Krista, jakožto (podlé wýkladu Eraz- mowa) od puwodu, neb od předchůdce a od pána swého Kristianowé slauli, jakož též Herodiahowé od Herodesa. A tak latině a ,Christo Christiani, non a baptismo Baptismiani dicuntur. Též Němci tum Christo Gfyrijfen se jmenují ne fcon ber íauf íaufer. Tak také i w České řeči w Zákoně Páně, od Krista Kristianowé by se měli w textu wykládati, aby také jméno swého náboženstwí od pfiwodu a od Pána swého měli. Kristián jest ten, kterýž ducha Kristowa a pomazání od něho má a (297) kterýž jest skutečný následowník Pána swého, Pána Krista. Jakož o tom apoštol swědčí: Kdož nemá ducha Kristowa, ten není jeho. A sw. Jan: Wy pomazaní máte od swatého. Sám pak Pán Kristus: Chceli kdo za mnau přijít i, at zapři sám sebe a takt wezme kříž swfij a <následúje mne. A protož wšickhi, kteříž křest přijali, dobři i zlí, od té služebnosti Křesťané budau nazwáni. Latině ba- ptizati, vel (si dici patem) Baptismiani. Ale Kristianowé nemohau než od ducha Kristowa, od pomazání jeho a od Pána Krista skutečného následowání jmenowáni bytí. O těch .Zákon na ukázaných místech miuwí. Amen. Amen jest sřowo židowské, ku potwrAení řečí* kteráž se mluwí, a béře se někdy za vere, neb žá fi dělí- te r. Exempl.: Amen dico vobis, nescio vos, to jest: Wěrné neb práwě prawím wám, neznámt wás. Též haec (298) dicit Amen testis fidelis et verus, Totoť prawí přawě neb wěrně swědek wěrný a prawý. A tak amen jest adverbram qualitatis. Někdy pak amen, když na konci slow se posta- wuje, znamená žádost, aby se to síalo, o čem se mluwí, což w T ykladač někdy wyložil latině fiat, kdež bylo židowsky amen. A někdy toho slowa tak bez wýkladu nechal. Exem- Philomathes. Biahoslaw. 15S plum: Respondit omnis populus Amen. Sed lihera nos a malo. Anien. Soli Deo honor et gloria in saecula saeculorum, Amen. Ačby mohl tu amen wyložiti: Buď to, neb: Staň se to, quia habet significationem verbalem, a jest na tom místě verbum precativum. Wšak že obyčej jest náramně zwyklý, toho sh>wa neměniti, ale tak předce židowsky jo wyslowiti, jakož též to slowo Halleluia. Protož ří kajme: Samému Bohu čest a sláwa, na wěky wěkůw Amen. A tak dokonánajest knížka tato potřebná i také užitečná, podruhé wytištena w Nerinberce skrze Jana Gunthera, Léta Páně 1543 (299). Naposledy k saudu podá) Filomátes těch čtyř stow: Jesus, Moses, Christianus, Amen, takliby měla po latinsku i a nás Čechu w psaních neb i w mluweních užíwána bytí, a ne jako prwé wykladači i kazatelé činíwali, ta slowa po Česku t. podlé zwyktého u Čechu při jiných slowích způsobu pokládajíce neb rzwukem wynášejíce. Swůj saud Fil ornát powěděl, a i způsob declinací toho síowa ukázal. Kdo chce, může toho následowati, totiž lí- bili se komu. Ale mně, a těm, s nimiž sem já jednomyslný, líbí se při starobylé obyčejnosti zůstali, kteréhož tak dobře w celosti užíwati budeme, jako Filomát nebo Beneš (na- hnauce toliko , tak jakž sme již dawno zwykli podlé způsobu nám Čechům wlastního pro příjemnost lepší) říkajíce Ježíš. A tohoť musí příti Philomát t. abychom proměnili literu u W literu i, a literu s odwojili, totiž učinili z toho slowa Je- fcus Ježíš (Geží A) ; nebo i Philomát také proměnil dwě litery, £o$ožiw místo litery 1,6 a místo # položiw %. (390) Ano pro* měnili i latiníci, z řečtiny wykládawše, to slowo; nebo řecky takto stojí Irpow:: Latiníci pak literu -q podlé swého obyčeje proměnili w e a místo Iqaodc, říkají a píší Jesus. A co pak Židé w swém jazyku jak to slowo formují, nechci se tím ^aměstknáwati, poněwadž i není to neznámé, i mistr Mi ku- táš Sud již prwé nemálo o tom w swé předmtuwě na swůj wěyklad čtení a epištol nedělních píše. m B lahoslaw. In summa, welmi se nezpůsobná wěc zdá a jest, w společném shromážděni wážnému muži to swaté jméno tak jaks newážně formo wati, Jezusa, s Jezusem, o Jezu etc. — — Říci pak Jesu Krist , neb Jesu - Krista , místo toho Ježíš Kristus etc, tot může stati i w wažném míuwení nebo zpíwání : nýbrž pro umenšení těch liter : ž í š dobré jest tak raději říkati; toho i staří nemálo užíwali. W oné písni: s Jesu Kristem Pánem naším etc. Jezu Kryste wykupiteli etc. (301) Ale nechat při těch wěcech a podobných saud B. M. Čerwenky a spolu s ním i swůj powím tento. Mnohá slowa, voces, latinská, když mají do češtiny položena býti, po- slední syllabu tratí. Jako: Adamus Adam, Enochus Enoch. Ano naší předkowé dáwno zwykli říkati místo toho Pela- gius Pelagian, Ezau, místo Judasa Jidáš, Jeroným Jaroš, Dionysius Diwiš; Ambrož, Cassian, Antoš, Pawel, Hawel, Crha a Strachota pro Cyrillo, Methodio ; satan, ďábel etc. Si- cut et Livius punica syriacaque vocabula similiter pronunciat: Hannibal, Amilcar, Hanno etc. A nechat i tohoto ještě dotknu. Beneš při tom jménu satan mně nelibau wěc učinil. Moha položití (Math. 4.) Satane, i řekl radše: Satanáši; daleko ne- pěkněji archaismum admisit. Nynější pak někteří, aby wždy i mluwením i činěním nezpůsobní byli, následujíce Beneše též říkají: Satanáš (302) a Satanáši, a ještě někdy dupli- cantes primam literám řkau : Ssatanáši etc. To jméno Moses, také lépe jest aby nebylo tak předě- íawáno a kaženo, proti dáwno obwyklému obyčeji, ale ra- ději tak jakž Čechowé a Morawci, páni, měštané, sedláci sl/chati zwykli , jmenowáno i psáno : Mojžíš. Jaká jest jen potřeba té nowoty ? Studium novarum rerum nec eruditis nec rudibus probatur, maxime dum nulla cogit necessitas; leč propter videte, jako někteří říkají, nos porna natamus. Takž podobně i to slowo Christianus nic nám nedá nowého , čehož bychom prwé neměli Wětší maudrosti již nám wyslowil Philomát? Neslo weme prey Baptismiani ale Christiani, protož ne křes- táne ale kristiánowé nazywejme se. Widěti jest, že Phi- lomát nepomněl nato, co Pán prawí, příkladně mluwě o Blahoslav. 155 pannách maudrých a nemaudrých, kteréž oboje wšak byly panny (303) Ale toto hle když sloweme křesťané, jakž řekl od toho, že jsme a jsau pokřtěni (a to we jménu Kri- sto wu, a w něj se oblékli, skrze křest s ním na smrt pohř- beni) i již pak buď toho, w nás prawda wnitřní, nebo nebuď, předce my můžeme wšickni křesťané nazýwáni býti. Ano i Erazmus w swé Paraphrasí na 1. kap. sw. Mat. dí: A ba- ptismo censetur (304) christianus; což Wartowský wyložit takto: Hned po křtu drží se člowěk za křesťana. O tom slowu Amen nepotřebí mnoho míuwiti; wí se že jest židowské, wí i se, co w sobě zawírá, nebo jaká jest moc jeho. Než to mi senewelmilíbí, že ono místo (1 Zjewení):Haec dicit Amen testis fidelis, tak wyložit, jaks zdá mise lehce a jako neslaně t. těmi dwěma slowy: práwě a wěrně. Lépeby by- lo podlé mého saudu hac periphrasi uti: Totoť prawí ten, jenž jest prawda swrchowaná, kterýž má moc wše twrditi, nýbrž jenž (305) jest wšech wěcí přepewný základ a prawá podstata i dokonalá pewnost, jemuž wlastně to slowo Amen připadá; nebo čehož on potwrzuje, to přepewné jest, a če- muž odpírá, to hyne etc. Takby se drobtíček toho slowa Amen rozumu nawrhí. Wšak což naposledy powěděl a čím zawřel , totiž, abychom toho slowa tak užíwali předce jako i jiných některých utpote Alleluia, Kyrieleison etc, w tom mi se dobře libí, dobře na- psal aprawdu, kteréž sluší powoliti a ji wšudy we wšem, až i w tech menších wěcech, welebiti. Amen. Až potud což mi se widělo pro wyswětlení, doplnění a w něčem i naprawení této knížky kněze Wáclawa Filomátesa. Poznamenal sem tak běžně, jako ten, jenž jiný- mi wěcmi sem zaměstknaný a wšak wyčištění a zwelebení jazyka Českého welmi žádostiwý. Čtenáře pobožného, komužby se koli toto mé sepsání w ruce dostalo, welice žádám, aby w těch newelikých a 156 Blahotlaw. neslawnýcn wěcech, což Čte, s saudem četí bedliwjm, a jestli že se kde nětco horliwěji a tauže položilo , nežliby se zdálo (306} někomu hodné, to aby w dobré obrátil , rozpomena se i nato, že zaměstknáním rozličným obtížených lidí mysl němuž wždycky způsobu ochotnosti a příwětiwosti míti, ale zkormaiřcena leČíms jsúci, někdy i slowa k způsobu swému podobná, totiž kormautící a netahodná etc., wyléwá. v Konec wyswc tleni Grammatíky Ceskě. (307) {S«8-$0» Krt yrúxúmi) Přidání některých wécí k Grammatice české příhodných, tomu, kdož chce dobře, totiž wiastné, práwě a ozdobně, česky mtuwiti i psáti, užitečných. (310) J. B. P. čtenáři Poněwadž od některých rozumných a učených lidí jazyk Český zwláštní chwálu má , žeby welikau k tomu, aby ušlech- tilý a ozdobný byl, snadnost Jměl: i pro jakaus zwláštní hladkost pronnnciationis (et quandam veluti euphoniam), i pro welikau hojnost, čímž obojím Německý jazyk i jiné některé \# mnohých wěcech přewyšaje: — ale wšak, kdyby byli ti, kte- řížby swau práci k tomu také přičiniti, a sepsáním bedliwě wyhledaných nějakých regulí (tak podobně jako jest w Ře- ckém a Latinském jazyku učiněno) nětco ponapomoci chtěli, jakož sau pak tito tří, totiž Filomátes, Beneš a Gzell nětco toho učinili, pročež zaslaužili ochotného poděkowání, že se aspoň počátek skrze ně stal, a příčina jest dána jiným Českého jazyku milowným lidem, aby ti, kteřížby w tom s nětco wíce již potom by ti mohli, také i o wětší pokusili se wěci : — tau příčinau i já, maje obláštní k Českému jazyku milost, a od některých pobožných mužů příčinu sobě (311) k tomu danau, nětco sem byl toho, což mi se k Grammatice České příležeti widělo, poznamenáwati počal, a čta Grammatiku od kněze Beneše a druhého, kterýž slowe Filomátes, wydanau, nemálo sem toho tam do ní na některých místech wepsal, ostatek w obláštní knížku tuto tak shromáždiw jakž naspěch býti mohlo, příčinu opět další někomu dáti chtěje, z nyněj- ších nebo budaucích, aby o tom šíře přemeyšleje, nětco potom dostatečnější, pořádně a srozumitedlně jazykem Českým 4sepsal, a pro obecný užitek wšechněm wubec wydaL Něho 160 Blahoslaw. sám k tomu, pro jiná zaměstknání pilná, dostačili sem ne- moh); dosti mně na tom buď, když sem jako k nějakému stawení materiam, dříwí, kamení a jiné wěci potřebné shro- máždi) a k prwním wěcem, od napřed jméno waných tří mužů sebraným, přidá). Díliť kdo, že sem jen cantones jakési tu spolu jako špaíky swále) (jako tak někteří o Gesnerowi s)awném sic muži m)uwiti směli, jimž on w předm)uwě potom dobrau odpo- wěd dal), nic se proto nebudu hněwatt Nazow sobě to jak kdo chce t. třebas fleky a nebo kusy; per me licet. Budeli se pak komu zdáti, maxime vero hominibus á|xooooc<; ingratis et philautia corruptís, quorum gratia ne unam literám scriben- dam censerem (312), že toto wšecko jest neužitečné a matné t. i prwněj&ích i mé o Grainmatice České psáni, protože nyní my řeči České ne z knih se učíme, ale jedni od druhých wňr bec, děti od swých matek, ebfíw a pěstaunů etc.: tenby mět nato pomyslit*, že Grammatika ne samému m)uweuí toliko učí, ale řeč tu, kteréž wyučuje, w její čistotě, wlastnosti i ozdobnosti zachowáwá, ješto bez toho potomci předkům swým skrze knihy míuwícím snadby potom nerozuměli, jakož se tak Wlachům přihodilo; nebo kdyby nyní před obcí Římskau míuwiti iňěJ Cicero, neb jiní jeho towarySí etc*, * kdožby jiih z obecného lidu rozumě)? Pročež i já sobě nerozumných lidí saudem a nc^cohle- dawostí překáželi, w swém předsewzetí nedopustil is^m, chtěje raději dobrých a swatých mužů předkůw naSích ma- lých následowatí, nežli některých nesmyslné wysbkomyridOQSti se osteychati. Mistr Jan Hus w swém weyk)adu na přikázaní Boží w kap. 40. při liteře r, připomenuW nejprwé TŠowlráSe onoho swatého přísný skutek i dí: „Také se mají pričHwti (t. knížata, páni a rytířstwo i měšťané) aby Česká řeě nehy- nuta. Pojmeli Čech Němkyni, aby se hned děti česky wčili, a nedwojili řeči. Nebo řeči dwojení jest hotowé záwidíni, (318) roztržení, popauzení a swár. Protož Český král, swate paměti Kare) císař, by) přikázal Pražanům, aby swé děti ěedqr *čfli, a na rádném domu, jemuž německy říkají Rathaus, *bj Pře dmtuwa k Přiilawkum. 161 {esky míuwili. A jistě jakož Nehemiáš, síyšaw, ano dítky židowské míuwí odpolu azotsky, a neumějí židowsky, proto je mrská) a bil: též by nyní hodni byli mrskání Pražané i jiní Čechowé, ješto mluwí odpoiu česky a odpoiu německy, ří- kajíc: tobolka za tobolka, liko za lýko, hantuch za ubru- sec, šorc za zástěrku, knedlík za šišku, rendlík za trérožku, pancíř za krunýř, hynstkop za koňský náhlawek, marštale za konici, mazhauz za swrchní síň, trepky za chody, mentlík za plášték , hausknecht za domowní pacholek , forman za wo- zataj. A kdoby mohl wšecko wypsati, jak sau již řeč Českau zmátli? tak že, když prawý Čech slyší, ani tak míuwí, nerozumí jim, co mluwí, a odtuď pochází hněw, záwist, rozbroj, swárowé, a České potupení". To mistr Jan Hus (319). Jeden welmi učený a znamenitý muž de lingua verna- cula welmi pěkné napomenutí učinil: vide Locos Manili Basileae excusos. Pročež widí mi se, abych je slowo od slowa tato položil: „Graeci olim suam tantum linguam studiose excolebant; Romani praecipue suam, et deinde addebant unicam peregri- nam linguam nempe graecam. Nos neglecta lingua vernacula magna cum difíicultate simul duas peregrinas linguas discere et complecti, Latinám primům ac Graecam, si historiarum et artium cognitionem solidám uobis comparare volumus, oportet. Coelestis doctrinae explicatio etiam hebraicae linguae peritiam flagitat. Ita nobis saltem plerisque ut necessarium ita dif- ficillimum est simul triům peregrinarum linguarum studium, quod adimit nobis conatum excolendae et exercendae Germa- nicae linguae, quae minime erat negligenda, iis praesertim, qui aliquando publice causas agent aut concionabuntur. Sed obiicitur: Nihil facilius est, quam in sua lingua recte loqui! At respondeo, tales Graecos et Latinos stultitiae et inanis curiosi- tatis condemnare, quae gentes a přimis statím anuis pueros ad certam et venustam formám dicendi in sua lingua, maximo (320) cum labore et sollicitudine consuefecerunt , et frequen- tatissimas scholas habuerunt Grammaticorum primům deinde 164 Blah os law. etiam Rlietorum , in qttibus iuventus vernaculae linguae rectom usum longa exercitatione dicendí et scribendi addiscebat. Sed Út apud nos temporum iniuria, ut studium linguae vernaculae nou negligatur solum, sed etiam contemnatur et probro detať, si quis id usurpare videatur. Quare tandem satis graves poe* nas damus ignaviae nostrae, cum postea producti in coetda, ubi nobis ofíicii ratio necessitatem dicendi imponit, aut con- scieniia nostrae infantiae obrautesrimus , aut constematione titiibantes trepidamus, aut, ut illorum niliil contingat, tamen improprie, obscure, confuse dicimus, utpote nulla prius eXer- citatione exculti aut confirmatL Quare hortator sum meis pueris, ut aliquam saltem curam etiam maternae linguae di- scendae et exercendae a přimis annis suscipiant et studiose observent, ac imitari studeant illos, qui proprie eleganter et sine affectatione Germanice loquuntur. Maxime D. Lutheri, Philippi* Justi Menii, deinde etiam orátorům quorundam, ut D* Poutáni (321), in quibus, quid quenque deceat ac ornet, obser- vent, et affectatam grandiloquentiam, ut alienissimam ab ec- clesiasticis, vitare discant. Proderit ad hoc quoque argumenta, quae latine scribenda erunt, prius vernacula lingua explicare, ac deinde in peregrinam linguam convertere. Nec parum iuvabuntur adolescentes, si interdum duo aut tres per otium inter deambulandum narrationes aliquas veras vel fabulosas commemorabunt , adhibito studio proprietatis , ordinis et ele- gantiae. Haec de lingua vernacula monuisse satis est." Ai potud řeč toho dobrého muže. Ač pak to, což sem w knížce této sepsal, a čeho po místech někdy i obšírně dotýkal (měw k tomu nejedny we* liké příčiny, kterýchž newidí mi se nyní wyčítati) newšecko wlastně k Grammatice přináleží: ale poněwadž mi se přiná* leželi widělo k wlastnosti i k ozdobě řeči České* přede* sem swobodně psal, což mi na mysli bylo. Jako i síawný onen muž Erazmus Roterodamský tak podobně w jazyku ta* tinském učinil. Sepsal knihu drahnau, jíž jméno dal Kaza- tel, jeíto w ní některé wěci k Grammatice, jiné k Dialektice, mnohé k Rétorice, některé (S22) i k jiným uměním přinálefcící í Předmtuwa k Píídawkum. KS položit. A wšak to wše, ne toliko nebyto mu zle wykta- dáno, ale wděčně od mnohých šlechetných lidí přijato a wýborně užito. Nepochybuji* i já také , že i toto mé sepsání ne wšechněm w pohrdání přijde, ale (některým aspoň) j wděčné bude, i snad w něčem ne neužitečné. Naposledy pobožného čtenáře zato žádám, aby o mně tak nesmyslit* žebych snad o slowa nebo způsoby mtuwení , phrases etc. tak se mnoho hadrowati a nesnadniti chtěl, ažby to, což wětšího jest, mezitím hynuto, t. táska swatá. Nemydímf jistě nato, wímf, co a pokud záleží na stowích neb nezáleží, aniž co proti mně jest, mřuw kdo chce, jakými chce slowy, když jen w wěcech auhony není. Wšak pokudžby na mně byto , rádbych aby i wfostnof i ozdoba jazyku našeho nehynuta, ale rozmnožena byta: aby- chom tak mtuwili, jakžbychom sobě dobře a práwě rozu- měti mohli i bližným k wzdělání byli. A z té příčiny, jakž Xofojiaxíac , takž také i xeveaYopíac, zapowěděné od swatého Pawta (1. Tim. 6.), i w těch menších wěcech aby se bylo warowáno, za hodné a welmi potřebné saudím. Vale (323). Aby pak řeč Česká ozdobná byta, potřebí jest tomu, kdoby jí tak cum laude užíwati chtět, některých wěcí w psáni a též i w mtuwení welmi pilně šetřiti. O kterýchžto wěcech tuto obtáštni psáti začnu. A pro snadnější wšeho toho, což psáti míním, pochopení, rozdělit sem to na sedm knih neb artikulůw welikých. W prwní knize nebo artikuli základním napíši nětco wtastnosti řeči České. W druhé knize o figuře, jenž slowe Metaphora. W třetí knize o užíwání stow z jiných jazyku wza- tých do češtiny, a přitom i následowání phrasí tatínské neb 1 Německé. W čtwrté pak o té figuře welmi široké, kteráž jméno má u JLatíníků Enallage. 164 Blahoslav. W páté knize o jiných některých menších figurách. W šesté catalogum probatissimarum et elegantissima- rum phrasium, vocum ac proverbiorum, přísíowí obecných, et contra turpium atque ineptarum fugiendarumque locutionum instituam. W sedmé naposledy dotknu některých wěcí, kteréž zato mám, že nebudau (324) newděřné tomu, kdož Český jazyk a ozdobu jeho, proprietatem , puritatem et ornátům eiůs miluje. Proč mi se tak widěío, ty wěci wšecky tak prostě roz- dělili a w tom pořádku jedny za druhými postawiti, nebudu se oznamowáním o tom zaměstknáwati ;] rozumný a bedliwý čtenář snadně srozumí. Prwní Kniha neb Artikul základní. O zvláštnosti. A tať se na dwé dělí. Jedna jest samých síow t. jednoho každého slowa, kteréhož se koH w mluwení užíwá, proprietas vocum sive proprietas siguificationis. Druhá pak jest ne tak w síowích jako w složení těch stow; to u Latiníka síowe phrasis, česky se říká, ač newelmi dostatečně (326), generalius quam decet, způsob míuwení. Té obojí wlastnosti tak šetřeno býti má, aby každau wěc, kterauž mluwiti neb o níž psáti chceš, ne leckterýníis stowy, o samo to, aťby lidé nějak jen srozuměli, péči maje, wypowěděl: ale aby ji těmi slowy předložil, kteráž té wěci wlastní jsau. Jako, maje říci: „Pošleť Pán žence na žeň swau", i řekiby: Wystrčíť Pán žence na žeň etc. Přihází se někdy některým, že generaliter mtuwíwají až příliš, k čemuž i w jazyku Českém příhodná jakás síowa mají, jichž kdož často užíwají , mohloby se jim třebasi někdy máío nebo nic rozuměti. Jako jednau jak/s pacholík přišed k hospo- dáři swému takto promluwit : Přišel k nám woney. On odpowěděí: Kdože přišel a odkuď? Odpowěděí oratoř ten: Ba tam z zawonomau. A když hospodář wždy se ptat, kdo jest, i apomenuw mládenec, že toho hostě zná towaryš* kterýž tu u hospodáře byl, i dí: Ba woneyf jej zná. A 16t Blahoslav. tak powěděl i nepowěděl, kdo přišel, odkud přišel, a kdo jest ten 9 jenž ho zná* Takž mnozí někdy neumějí neb ne- mohau (826) myšlení swých jazykem a htaholem, od Boha člo- wěku k tomu daným, wyjewiti, wymluwiti neb wyprawitL Ale některým se zdá, že oni wýborně mtuwí, welmi newlastních i síow i způsobfiw (t. phraseon) užíwajíce. Jako příklad dám na Filomátesowi , kterýž w předmluwě swé na Etymologí Českau, newlastnost newlastně káraje, tato slowa položil: „Mnohá slowa neupřímě z latiny wy Jo žili". Těmito slowy Filomát myšlení swého nepowěděl , ale pro ne- wlastní položení slowa toho neupřímě smysl posluchače jinam než náleželo obrátil. Neb toto myšlení swé Filomát chtěl ale neuměl pronésti, že wykladači textu Biblí mnohá slowa wyložili newlastně a nezpůsobně i nesrozumitedlně, cožby hodné bylo náprawy: a prawdu powěděí dobrý muž. Ale někdo, dobrý Čech jsa , slowa jeho saudě a z nich duchu jeho poroznměti chtěje, taktoby myslil, že Filomát předešlé wykladače za lidi neupřímé , to jest lstiwé , falešné etc má, kteříž písma Biblí zfalšowali. Kdyžby pak dále slyšel, w iem tu neuprímost pokládá t že místo ho kladli jeho, a třebas místo mu jemu, musilby se stasmáti a třebas říci takto: Parturiebant montes (327) et natus est ridiculus mus. Když o neupřímnosti prawil, ját sem myslil, žet nětco hrozného, grande aliquod facinus, nějakau welikau faleš na ty wykla- daěe pronese, a on pak co směšného prawí; tot není neu- přímnost, ale newlastnost etc. A tak hle Filomát neměl říci : neupřímě, ale měl říci: newlastně, neb neuměle, neb nepeč- liwě, neb negrammaticky etc. Než kdyby to při přítomnosti těch, na něž mínil, promluwil, t. neupřímými je nazwal, Uřím, ieby se byl obešel w slušnau odpowěd. Ad locum illum (Philippens. 2.) quidam valde improprie allusit dicens: Semet ipsum exinanivit, Zapřew sebe samého, tím což jest. Měl položití, seposita affectatione, potius ob- wykle: zmařil. Nebo to slowo zapříti, obecněji na ztan stranu se bére , a wykládá se latině : Negare t. quando absolute ponitur sine particula. O Kristu pak wíme, že jest Kniha prwní. O vlastnosti. 167 nezapírat toho, což byt, ale přiznáwat se k tomu, až se mi. proto Židé haěwali, prawiwše mu: Ty (prey) jsa čto- wěkem, činíš se Bohem aneb rowného Bohu etc Nezapřel tedy Kristus Pán, ale zmařit se, a wšak tak, že nepřestaw Bohem býti, čtowěkem byt nízkým a mužem bolesti, jakž dí Izaiáš prorok, dotud dokudž nedokonat wykaupení etc. (328). Ač prawda jest, že se toho stowa také užíwá někdy dosti slušně, jako w oné písni; Samého se zapříti, nenít jiného etc. ; ale tu jest drobet jiná signifikací. Účastníkům Krista Pána to se trefí, kteříž Adama starého, t. zákon hřícha mrtwiti mají* Ale Kristus neměw zákona hřícha, wšak zmařit se tím, íe způsob stauhy přijat, byw Pán wšeho. Ad chtětliby kdo w nějaké částce to i na Krista tábnauti (jako w tom, že Kristus Pán také samého sebe zapřet, když rekt w zahradě : Ne má wule buď, ale, otče , twá etc.) uewelwi bych tomu odpírat, ani se tu o stovvo mnoho ne- snadnit na tom místě, kdyžby jen toto místo: Exinanivit se ipeum byto wtastně, ut supra dixi, wytoženo, aby tak u Čechů zůstawit také rozdít, jako u latiníku, kteříž wědí, co jest exinanire se et abnegare se ipsum, — Nu již bezpo- chyby z těch a z těm podobných chyb snadné jest srozuměti, ie máli kdo býti dobr/ mtuwitel, potřebí jest mu pilně še- třili nejprw wtastnosti stow. Ale to šetření, kdyby byto bez opatrnosti (329), někdyby wíce škodilo nežli pomahato. Protož ku pomoci opatrnosti přitom potožím některé weymínky; zwtášt pro ty lidi, kteříž ne na prostředku, od kraje odehnáni jsauce, zůstá*- wají, ale hned k druhému kraji běží etc. Weymínka pak nejprw budiž těch stow, kteráž sau ač wtastní, ale wšak neobyčejná a nez wyktá, id est , usu nun- guam recepta, byt pak i proti Graininatice nebyla, ale když sau proti zwyku. Jako, kdyby chtěje mí ti frequentativum od toho stowa spasení, i řekt spasowání. Nýbrž kdyby themahuins vocis míti (332) řekt: spasuji, spasuješ etc, poněwadž říkáš: spasení, spasit, spasí etc. jako říkáme: zatracení, zatracuje, zatracuješ etc., bytaťby forma Česká stow těch, ale Čecbowé 168 Blaho&law. dobří, ani jiní wůbec, nikdy toho neužíwali. A také, jaká jest potřeba toho síowa? Nebo maje a neb chtěje říci: Toť jest neb sau spasowání Boží etc., i pročby neřekl in singu- lár! : Tot jest spasení Boží, a neb : Tot jest dílo Páně , jímž on přiwodí lidi k spasení etc. A také to síowo pasowání lidem již obecné, blízké jest toho síowa spasowání; protož někdo chtěje třebasi potwořiti a přemítati takowau řeč, daíby tomu síowu spasení tento rozum: Spasowání že jest mnohých lidí pasowání, jako shromáždění jest mnohých lidí neb wěcí hromáždění. Protož lépe jest takowých síow se wystříhati Item: Mnozí uwěřowali w Krista, jeden tak napsat, et hoc affectatum est. Item k témuž podobné to síowo wzkři- šowání neb wzkřešowání frequentativum ; též inusi- tatum, ac ideo ineptum et ingratum, bezpotřebné (333) : quidam novitatis tamen avidi eo utuntur; a někteří z nedopatření, než zwědí, wypustí je, měwše a neb mohauce říci na r tom místě WzkříSení a nebkříšení takto: Díšli ty: Častá býwata zkřešo- wání lidí wěrných za prwní Církwe, rci radše usitate: Častá kříšení mrtwých etc, aut per circumlocutionem elegantius: Často Bůh za prwní Církwe moc swau ukazo waí , mrtwých k žiwotu powoíáwaje, vel mrtwé k žiwotu nawracuje, vel mrtwým žiwot dáwaje etc. — Pražák wyíožil ono stowo (Ephes. 4.) Maledicen- tia zíoíeycnost: voluit ludere in fingendis abstractis. Plane inepta vox, nunquam usu recepta. Lépe byío poíožiti Zíoře- čenstwí neb zlořečení, tání etc, ač nejwtastněji podlé síowa Řeckého] Rauhání. — To síowo;: W rstewník a wrstew- nice, coaetaneus, est quidem proprium, 'sed inusitatum; lépe circumlocutione uli: Jest jednoho s ním a nebo (334) jednostej- ného wěku. 1 Někdy wykíadač může periplirasí užiti, kdyžby se zdáío, žeby příčinau wíastnosti twrdost řeči se uwedía. Jako (k Židům 12.) : Kteříž zapsáni sau w nebesích, lépe říci nežli: w nebesích zapsaných, ěv oópavotq áicoYSYpa(i|iiv(ov. K témuž podobná síowa jsau některých, jenž buď íatínau česky míuwiti chtěli buď íatínskými síowy w češtině ne neznámými, ano již w obyčej wešíými pohrdali, říkajíce Kniha prwni. O wla&tnosti. 169 taaudrowci, ješto mohli říci filozofi a neb filozo- fowé. Ale česky powěděti rozum latinského síowa wíastní chtěli; nebo ti síauli íilozofowé u starých pohanů, jenž maudrcsti jiné učili a sami jí milowníci byli. Varia posset pro suo quisque arbitrio nova vocabula fin- gere, sed probata moneta est potius utendum; cetera sunt reiicienda, ut non 'necessaria, affectata ac usu nunquam re- cepta, et ideo inepta atque (335) ridicula: maxime, si a sciolis proferuntur ex cacozelia. Nam viris, sapientia et autoritate prae- ditis, talia condonanda sunt. Hi enim inopia vocum atque linguae totius, dum proprie loqui student, subobscuri ac horri- diores quandoque íiunt: ale nehned wše kusa jako s wocasem , ut dicitur. Jako tato siowa Zkristiti , zkristili to jest k Kristu přiwedli a s ním spojili t. křesťany z nás zdělali etc. Item moha říci : Jako za prwních let neb časů , i řekne někdo Jako na prwici, z těch sřow latinských: Sicut antea aut sicut olim, též z toho síowa Primitivus, Naprwoti. Item moha říci (329) Přikázaní Boží píň, i dí někdo Příkazy Boží. Mandata non improprie quidem, sed inusitate et non necessario habetur; nempemelius ac usu receptům vocabulum: Přikázaní* Říci česky Příkazy jesť podobně tak jakoby íatíně řeki Mandationes a neb mandatio, cum usitatum et commodum vo- cabulum habeamus Mandata aut Mandátům. — Coloss. 3. kdežto není servus et liber, služebník a swobodník, pro- prium equidem hoc est, sed inusitata ac ingrata vox; lépe říci Swobodný. Ale žeť někdy i uměíým a wážným (830} mužům w tom zkuíhá a sfaíšuje pamět , tak že nemůže se hned pojednau na- hoditi to wíastní prawé sJowo, i musí jiným w ten čas jako wěchtem předce zastrčiti mezeru, dummodo abest <ptXaotía et eruditionis insulsa ostentatio. Talia sunt et haec vocabula, nova suta , inusitata :summowníkto jest kniha summy nětčeho w sobě zawírající; kazatedlník, kázaní a neb zpráwy ka- zatelům zdržující kniha; hromadník, hromady wěcí obsahu- jící ; cizokrajenín, alienigena etc. Item Jidáš že byl Kristů peněž nik to jestwiádař nad penězy Kristo wými, totiž 170 Blahoslav, ěaféř; lestněúkíadn ík, lest něpochlebník, z pupu ě- mtuwník, starobylosti, da wnobyíos ti, «t similia multa, quorum autor B. M. Čerwenka, Pracowník, někdoby pak řekl harcowník. Insulsum figmentum, quasi latine dicerem Indicator, moha říci obwykle Nuncius. Item Čím wíce domácníky jeho, domesticos; ineptus interpres. Item Marnochíubitel é (licet haec non sit nova, tamen iam olim obsoleta vos). Takowé někdy některé stowíčko žeby se nalezlo i w knihách znamenitých (331) mužuw, etiam in bonis auctoribus, jako in rythmis aut aliquo poémate, nehned sJuší leckomus již nyní to wšetečně haněti, a nebo bez saudu a potřeby drze následowati, a nebo sobě nětco nezpůsobného a owfiem grobianského wymey Sletí. Hajek a Proxenus, oba již doktoři, užíwají toho stowa Howězí Skota. Nějakát jest to diwná howězí škola; musejí w ní beykowé a kráwy, woiowé i telata se cwičiti a učiti, i newím čemu a také ne- wím já, kde jest ta Skota; musíť tam někde w Praze bytí. Licet probe istis verbis taxari ab eis illum summum nebulonem Mistopolum, hominem perditissimum et nequissimum, cui vis parem tota Bohemia habet. W oné staročeské písni: „We jméno Boží počneme, a dokudž můžeme etc." také jest i tato clausula postawena: Mocí Boží wzkřešowali etc. Lest ně úkíadník dixit ac scripsit quidam bonus vir; inusitatum. Prostě mohl: říci: Lidé Istiwí, auktadní a jenž Istiwě ukládají vel lstiwé auklady činí. Graeco more sic fin- gere verba composita in nostra lingua non decet, sed con&ue* tis uli, ut supra toties monui (336). Krwawci idem dixit, id est viri sanguimim; lépe byřo říci Muži krwe lidské žízniwí, a neb jako říkawali wfibec Zkrwawilí neb wražedluí. Někdo hlaupý slyše jmenowati krwawce, na krkawce by myslil, jakož se tak nedáwno je- dnomu přihodilo. *) Item to slowo* Čtyř dny, quadriduanus; latínismu?* D. Hajek: Čtwrtodenní zimnice; neobwyklé slowo, a wšak *) bopresaorewi , kterýs ty řeči Běží tijkř etc. wi% tam w 1* kniae. Kniha prwni^O tolattnosti 171 lékaři mohau ho užíwati, isnad mu zwyknau lidé. Item: Jeden 41 ) chtěje podlé latinských stow swátosti mistrowsky jméno wati, takto Absolutionem et Confirmationem jraenowař; Rozhřeš a Biřm, moha obwyklým způsobem říci Rozhře» šowání a Biřmowánf, aPassowání; antiquae voces šunt. Bal* thens militaris bylo znamení rytířstwí. Ač staří říkali: inno* wati, abiecta litera B. Irmo, halže neb točenice, neb řetěz daný a wtožený na hrdlo. Podnes u Poláku irmo říkají tomu jhu, kteréž se na hrdlo klade. Huc pertinent et comparationes inusitatae. Nebo jako* u latiníků neříkají bonus, bonior, boniasimus, ale bonus, melior, optimum; takť podobně u Čechu neříkáme dobrý, dobřejší, nejdobřejší, ale dobrý, lepší, nejlepší. Ač někteří ještě (337) tu inter gradům comparativum et superlativům, pe. culiarem medium gradům constituebant, říkajíce (ut Rohius noater piae memoriae) lepší, nadlepší, nejlepší. Proprie quidem et erudite, sed non admodum usitate. Někteří říkali: tichý, tišejší, nejtišejší; lépe wšak a obwykleji říci: tišší, nejtisší beránek etc. Pošetilého jednoho sleycháwal sem říkati : lepší (?) Item, kdyby někdo říkal w obecném mluwení: Půjdu do rádného domu, moha říci obwykle Do rathauzu. Ale ten způsob i to slowo pertinet ad Archaismum, jako i to: Zakonníci w rádnicech swých (to jest w místech těch , kdei radu držíwali) mrskati kázali apoštoly. Mat. 10.: Wydadí wás do Concilií a w rádnicech swých mrskati budau wás. Beneš wytožit: Wydadí wás do sněmu, a w školách swých mrskati budau wás. Nejwíastněji jest říci podlé slowa Ře- ckého Do rady. To slowo concilium latius patet; nebo rady a starší po městech wšudy mají, ale concilium jest sjezd zwláštní weliký učitelfiw Církwe etc. Rádnice, staré slowo jest, iam obsoletum, non utimur eo, a také na tom místě se netrefí (338); nebo to slowo Řecké, kteréž tu stojí, t. synagoga, *) B. J. A. w kázánu Summowníku o Antikristu. I7Í Blahoslav. nemíní se na to místo, kdež se rady držíwají, ale kdež se lidé k službám Božím scházejí. Item, z toho síowa latin- ského Armemini, ozbrojte se t. oblecte se w zbroj. Item od toho slowa Pohřeb, řeklby verbum derivando po hřeb li, moha říci usitate pohřbili. Takž od toho síowa záwazek a z a wa zuji derivares adverbium Zawázaně Pánu Bohu poswětili. Videtur (pudem proprie dictum, sed si introspexeris penitius, deprehendes vocem et inusitatam et impropriam huic loco. Lépeby řekl: S záwazkem, a neb per circumlocutionem : činiwše neb učiniwše záwazek. De verbis defectims. Náležitě na tomto místě zmínku učiním de verbis de- fectivis, o nichž toto krátce powím, což i prwé pH jiné. příčině jest powědíno nejednau. Kdežkoli voces istae de- íiciunt, nemají býti užíwána; nebo proto defectiva slowau. Ačkoliby se někdy, zdálo, žeby nětco snad se mohlo r na- lézti i příhodného; ale wšak šetřili sluší zwyku dobře a uměle mluwících lidí. Sauť (339) pak slowa defectiva Zřím, zříš, zření, zříti, zření míti, zazřel sem, wzezření , jsauc w zámutku k Bohu zří = zřejí (si liceret dicere) t. patří. Dím, díš, dí, díme, díte etc. Řku, inquam, wyřknu, wýrok. Morawci říkají místy Jím, pím, žabím =s zabiji. Wděk mi učinil, přijmi zawděk, lépe Přijmi wděčně. Jdti, půjdu, připrawuji, oprawuji, zprawuji carent primitivo. Přečtu non habet prae- sentem, nec participium; praeterito přečetši. Wyšed. — Bez poroka, řekla jedna wšetečná a mstiwá žena o dobrém muži před jedním pánem: Jest pane bez poroka šwec. On pohnuw se řekl: A tys bez poroka k...a To slowo bez p o r o ka jest prawé České , ale deficit (nebo toliko Morawci říkají we wsech : Ját sem tobě ten porok t. uedobřeť tuším). Latině říkají: Absit verbo invidia, pace tua dixerim (favete Hnguis.) 8 odpuštěním, račte odpustiti; hlupci říkáwají: Ctiž tě (ťa) Pán Bůh lépe než já. Item Morawci: Nebudeš Kniha prwnt. O vlastnosti. 17$ mi porokowati, t. nebudeš mi Játi potom, ale zwíš, žes ode mne dobře kaupií (340). Appendix. Ještě i tohoto mi se newidí pominauti, že wíastností síow někdy rozličně a rozdilně brány neb formowány býti mohau i při jednom síowě. Jako to slowo koíomaz : někteří myslíce, že jest maz, jímž kot wozních pomazují, i říkají koíomaz; jiní myslíce nato, že říkáme maž unge, maž wůz nebo koía etc, i říkají koíomaž; jiní opět myslíce na masf, kterauž pomazují kol neb čehožkoli, i říkají koíomast. A protož coby tu měío bytí wywoleno, a kterého z těch způ- sobu užíwáno, nato wýbornau reguli dáwá Horatius, že se šetřiti má, quid approbet usus, quem penes arbitrium etc. Probata moneta gratissima, totiž zwyku obecného dobře míu- wících tím jazykem. I nesleycháme pak wubec říkati koio- maž, ani kolomast, ale koíomaz; protož toho síowa raději nežli oněch dwau užíwati se má. Nebo mohíby někdo wtipny a saudný rozličných wíastností a z toho slow sobě nawymeyšleti, a potom tak mluwiti nebo psáti, žeby mu řídko kdo rozumět (341), říkaje kačicím bíatničky, třeš něm třesně, kozlu wřešf ák. Ale to síuší poručiti těm , jc*nž se na lesích kopčině učí, říkajíce sekeře straka, sukni swída, měšci štír etc. — Takowým a těm podobným síowům má zwyk a obyčejnost meze položití, jichž přestupowati nesluší, léčby kdo za nemudrocha drzého a pyšného jmín býti chtě}. Než kdyžby kdy který potom wěk přijal to které slowo, ut fa- vore publice reciperetur ac approbaretur, essetque in usu apud erudite loquentes, a to potom swé místo již míti bude, byt pak říkali wišněm wisně, proto že wisť, jako říkati obyčej poduška, proto že pod ušima býwá. Archaismi. Druhé. Mohlaby býti obyčejná někdy síowa, ale snad iž z zwyku powyšíá , na něž se téměř zapomnělo , z nichž 174 Blaho slaw. niíwalliby kterých kdy středmě, bylaby figura, jenž slowe Archaismus; pakli affectate et frequenter, tedy by byl Bar- barismus et stultitia. Jako kdyby často neb wždycky, maje říd lepká, i řekl přílbice, a místo kordu šaršaun, maje říci mládenec i řekiby mládec, sedláci by pak řekli mlatec (342), a maje říci jonák, i řekiby jinoch, kteréžto slowo aČkoliw jest pěkné a bylo někdy et signiíicatione et forma z Řeckého toho wzaté eunuchus a nebo z toho latinského iuvenis, ale tu se signifi- kací netrefuje; non enim quilibet iuvenis est castratus. Ale již to slowo jinoch est obsoletum, ačkoli jiného příhodného nemáme. Nebo kleštěnec obscoena vox jest, ačt sau mnozí vykladači Nowého Zákona užíwali toho slowa. Mat, 19. 6.: Jsau kleštěnci, kteříž etc. Staří na pargaméně psaní obecně tak mají; též i B. Lukáš, i Beneš. Někteří jiné slowo wzali, též dost nezpůsobné, t. řezanci. Tak položil Plzeňský a Klaudian. Pražští a Horští wyhýhajíce obéma položili Panicowé; a dobře jest, i já tak sem wyložil, při- daw na straně druhé; ale to tam. Item robenec, staří Čechowé říkali robenec, robének, robě, robátko 2= dětátko. Morawští sedláci chlapec, Pa- láci poně par o bek. Též staří říkali. Čistá roba, jakoby nyní řekl: čistá Čada. Roba někdy per contemptum říkají (348) t šlundra. Robili Slowáci říkají, operari, dělafti Někdy staří hýskowé zpíwáwali: Robínku z cizí země, na* skládej písní o mé ženě; robínku t. mládenče. Row staroslowanské slowcej hrob my říkáme. Odtud Přerow u BeČwy řeky, jakoby řekl; prwní hrob. Slawný hrob byt u města tu nad Předmostí, a Předmostí síaulo Staré město; Zábečwí pak bylo weliké město, šestnáct kláSterfi w něm bylo, pohřebowé slawní. Ještě weliké kostí obriw w wršku pod skalkau Předmostskau wykopáwají, zuby tak weliké jako pěst, jako hlawa čtowěčí etc; žebra jako bře- WMce i rohy weliké též nalczáwali. Weliké někdy to toěsto bylo dulcissima p atria mea, nunc mihi varias ob causa* Kniha prvni O wlattnosti. 175 fore invisa, maxime propter sceleratum magiae &rtiCciuin» imo veneficium, quod exstirpet Deus cito Amen. Říkáwali také staří hroubka, neb hrobky, neb hřbitow, obsoleta voca- bula* U Litomyšle ještě se říká : Kamenná hrobka , na ka- menné hrobce (344). Poláci zakopám a nebo roklem poně grobi říkají. Hrob to slowce jest z němčiny, Morawci a i Čechowé říkáwali jáma; odtud jamníci, oni bezbožní naháči » kte- réž Žižka zbil. — Zrnek adhuc míre apud nonnullos est in usu, zrnek » t# čert neb Satan; venit a polonico smok = drak. Item maje jméno wati děla, řeklby po staročeská pušky etc, — Item drzého, wšetečného a bujného nazwalby jasawým. Item staří říkali snabdí, my říkáme: drží stráž 9 aneb bdí strážný. Posta wili snabditele, osadili neb postawUi stráž nebo strážné. Snabditel, vigil, strážný. A maje říci kronikář, annalium scriptor, i řekiby letopis, jako 1L CodicUlus w Pranostíce; est prorsus obso- leta vox. Item: Nalít přijde sám Pán, jakoby řekt: A>ožť w tom přijde sám Pán. Item : Naliť sem ostydfa , t. ayhle jižť sem ostydía* Item: Anolit úhlawní sau nepřátelé t. a oni pak sm lihíawní etc. Item: Jeliž. W písních tištění Swerinowa (345): Kte- říž byli hříchem zkaženi » jinak nemohli zde býti opraweni, jeliž ten kterýž hříchy s lidí zhíazuje swau milostí, ráčil se ukázatl Item : Sixt z Otterstorfu , nejlepší sic Čech ze wšech přítomných Pražských doktorů a mistrů, w Turecké Kronice Pauli Jovii (list Z sextě mu B) takto wyiožií: Až jeliž za času Goda sau poraženi. Welmě, val de, staří říkáwali a i ještě někteří letní lidé tak míuwí, i literu w diftoňg ie proměňujíce, ale již to 176 Blaho tlaw. 2 zwyku wychází, obsolescit: a wšak někteří se naschwál tak říkali učí a zwykají, ano jim to síuší jako swini kopí, leda se jen potworií , jako pan Simon z 4 Českého Ostrowa. Zwící. Eritha napsat: Štuka jest čistý bystrý pták co koroptwa, zwící i podobau těla, kromě nos má díauhý, ploský na prst. Sněz té lektwaře zwící wtaského ořecha = tak weliký kus, jako wiaský wořech. Staří lékaři Čeští psáwali. Zahynuje vetus mos coniugandi. Est quidem valde proprium et signiíicans, sed tamen obsoletum. Pan Řehoř Hrubý z Jelení užíwal toho stowa we swém wýkladu (346) Františka Petrarchy; ale nyní lépe místo toho říci hyne, bude i dosti wtastně i pěkně. Boha se wše bojí, a on pak sám nikohého, t. niko- hož, žádného. Neroďte =5 nechtějte etc. Fortassis inde dicitur, quod parturiens semper vult períicere et conatur summopere libe* rari onere suo. Enixa, nitor. A tak neroďte, neusilujte; ale jest staré stowo (non est revocanda haec vox), můi bez něho bytí. Neroďte býti o patrni', nechtějte. Wece mu pán = dí mu pán. Tá doby kralowat Alexander Weliký, totiž těch časůw, neb těch chwílí. Patřích u widění, cernebam, praeter. imperf.; patří* chu oni, eiusdem temporis numeri pluralis; patříše on, cerne- bat vel intuebatur , numeri singularis praeteriti imperfectt Item: odjide t. odšet. Jíše, abibat, discedebat Ita futurum pro praesenti aut pro praeterito imperfecto solebant veteres ponere: odjideša oba. Dějeť se tato odtucha = odtušení, t. polehčení, dobrý trošt, poskytnutí nějaké naděje. Item: staří psáwali nazýwání místo wzýwání (347), vocare, invocare (i*. Cor. 1,). Kteří nazýwají jméno pána Jesu Krista = qui invocant. O wlas tnotli. mistr Jeroným , Husu towaryš , dí o smrti : Powizmei již, co w skutce umíme uěiniti (t. prwé mnoho o smrti mluwíwawše.) K témuž podobné jest to slowo staré Bíše, o němž já saud swůj krátce powínr tento : Nejprw toto prawím, že sau slowa toho staří otcowé naší mnoho a dobře užíwali; nyní již wyšlo z zwyku. Předkům naším (když to slowo přišlo některým \v oškliwost nejprw) náramně bylo nelibo. B. Lukáš, muž weliký a znamenitý, suo tempore theologus nulli in tota gente nostra secundus, w předmluwě na Zákon Bolesíawský nemálo nato horlil. Saudě bezpochyby dobrý muž, že když se dobrý zwyk w některých wěcech opustí, nemalá k dobrému wětšímu se upustí pomoc, a nowý zwyk,' kdo wí, jaký bude, a co wšetečným k čemu odtud přířina? Ut impune inepti- , ant aut insaniant , quod et factum fuit. Wěděltě dobře swatý muž, že o sama slowa není se co hádati, logomachias fugi- endas esse. Ale porozuměw, že se na mále tu nepřestane, (jakož i dí, že k Saduceům tudy mohlaby býti cesta etc.) za příčinau proměny temporis in hoc verbo bíše w to slowo byl budaucímu zlému podjíti dopustití nechtěl. Sic ta slowa In principio erat verbum již musí tak býti* wy- kladána Na počátku bylo slowo. A můžet býti i bez škody, wšak tak, když budeme wěděti, jaký jest rozdíl w latině těch síow Erat, Fuit (o ěemž wiz Bezam, qui perpetnitatem huic verbo adscribit), a když my w swém bylo utrumque tem- pus zawřeme. Nebudemeli pak dobře a práwě wlastně mluwiti, když se jen dobře bude rozuměti, musí natom přestáno býti z nauze, když nelze jinak. Ač nemůže se jinak říci, než žef jest B. Lukáš příliš mnoho archaismů, jakož w slowích, tak i w wěcech zachowal, quod omnino nulli imitandum est. Apo- cal. 7. Zčísti ho žádný nemožíse. Luc. 1. A nebíše jima syn etc. A takž i w wěcech swatý muž twrdý byl, quia diligens le- ctor fuit veterum, netoliko Augustýna, Hieronýma etc, ale také 1 theologů Skotistských a Thomistů, s nimiž s?> Hus ne* )2 178 Blahoslaw. mnoho meškal, prořež i snadnější k srozuměni jsau knihy Husowy, nežli psáni B. L. Odtud půwod těch mfuwení a slow Byt nebytny et similia, quibus discrimina modorum es* sendi, ut loquuntur ipsi, experimere conabatur. Hinc et dura syntaxis Prawdy wíry čtení: tres genitivi. Archaismus elegans et utilis. A wšak proto opět na druhau stranu wěděti sluší, žeř některá stará (ač již téměř některým lidem z obyčeje wychá- zející) slowa hodně neměíaby wšelijak pomijína a wymítána býti; ale pomaličku zasse raději přiwozowána na pamět a ně- kdy týž tyž i užíwána. Jako to, jehož již přeřídcí užíwají, j e- 1 ik o ž, přepotřebné a wyborné síowo, significantissimum. Jeli- kož = in quanfum seu quatenus. Item není také zíé i to síowce autěk od utíkání. Běží na autěk; my říkáme W záwod. Item ta síowa Jej žíwa widěli = žiwého; odpoíu žíwa nechali, čerstwa etc. Wiz w písních D. 15. Jest to starý accusativus casus. Origo nominis huius est staré síowce, jehož se již neužíwá Žím to jest žiw sem vivo, žíš vivis> per interpositionem w žiwíš, facis vivere. Poláci Živveš vivis, zle žiweš = zle si žiw. Čechowé Jest zle žiw s swau přítelkyní = scortatur. Měj mne wymíuwna^ Antiqua et elegans est vox tanutí, theologi ea utuntur. Dábeí wnu- káními swými činí tanutí mysli, quasi diceres táhnutí aneb hnutí ta, has suggestiones, ta mysli počátečná hnutí, na nětco pomyšlení, uwržení netco w mysli, jako kamének do wody. Veteres nkáwali Ani mi na mysli netanuío t. nepřišřo, jak£ mní říkáme. Beneš k Rím: 1. Z wíry do wíry, agrestis mos loquendi. Lépe uti eleganti archaismo Z wíry u wíru. M. Jan Hus utilur hac voce o b i 1 í c e a z b o ž í c e. Aby prey obilíčko a jiné zbožíce nezahynulo. Primitiva vox est obilí, diminutiva odtud obilíčko. Ačť ne wždy se nahodilo i Husowi wšeho wíastně wykiádati; nebo w kázaní w pon* dělí welikonoční wyíožií hospitalitas hospodářstwí. Nyní Ď tibl astnoitL 190 říkáme ochotnost a příwětiwost k hostem příjímání jich w swůj dum , do hospody. Hospodářstwí se síyší na stalek & nábytky zewnitřní, a nebo na hospodaření w něm, jako latině říkají Reculas suas disponere etc* t. swůj chudý statček, hospodářstwíčko swé opatřiti, supěl lectilem. Obilíce pak jest jakoby řekl troška nějaká obilí U nemnoho. Est omnino quoddam medium inter primitivům et diminitivum. Takž rowně zboží, zbožíčko, zbožíce etc. Hnedle t. j. pro mne ; i nyní tak říkáme. Staří toho sřowa d I e drahně užíwali: dle mne =t pro mne, dle času=& pro řas etc. Item toho slowa, kteréhož staří obecně užíwali, škoda, že již tak z zwyku welrai wyŠJo, t. šlechtic {fortasse nomen cum re sen- sim evanescit); šlechtična dicitur adhuc. Panic také z zwyku wychází, pannat ještě síowe. Tak podobně staré slowo zbožný iam non est in usu, composituin manet bez-* božný, nepobožný, á&eoc;. Archaismus pkraseon. Některé staré phrases, ač nemají býti nyní užíwány, wšak w knihách starých mají swé místo i mohau být trpíny. Jako w té písni na přikázaní Měj jednoho Boha wěest. Item Žeť jemu z mrtwých ožiti. Též říkáwali staří Bůh wí , čemu se jest státi = co se má státi ; Bůh wí, co mi se jest státi '= co mi se má přihoditi. Haec et similia non sunt imitanda, licet in scriptis veterum tolerari possint. Staré babkyj říkáwaíy^ (exclamandi formulas) Ach mý hoře, mý hoře = nastojte! Ach nastojte, na zlých žiwot žeť sau se zrodili. Někteří ještě říkají nestojte. Morawky loquaciores říkají inepte Nestůjte, nestůjte, quasi diceres Ach, ach! Au pohříchu, ano již nyní po hříchu. Adver- bialiter sonát velut Horrendum etc. Ale nechažt tuto aspoň snad náležitěji, nežli jinde do- tknu některých siow, jichž se často užíwá, zwíášť w Zá- koně Páně a kázáních sJowa Božího, w nichž jest weliká nejednostejnost. A nejprw to sřowo Euangelium, to jest> Blahoulaw. jakž staří říká wali , čtení swaté a nebo čtení ab* solute. Že sau naších těchto časůw začali také mnozí w jazyka našem toho stowa Řeckého užíwati, dobře jest; wtastníť jest slowo dosti, a i w latinet se ho užíwá dobře. A wšak jakž prwé staří mnoho i toho slowa čteni uží- wali, i ještě se ho dobře užíwati může. Pěknější se wšak zdá a příjemnější již toto nowé sJowo t. Ewangelium, a jest owšem mnohem wlastnější nežli ono prwní. Nebo Čtení wlastně jest Lectio, ale Ewangelium jest dobré a potě- šené zwěstowání, tak jakž ho swatí apoštolé w swých epištolách užíwají. Sic ono také od jiných prwé k jiným wěcem býwalo užíwáno, o čemž není potřebí tuto wypra- wowati. To slowo Ypafi|iaxe6ť; , scriba, nejednostejně w češtinu wykládali i staří i nowí wykladači. W starých pargaméno- wých psaných exemplářích stojí mistři lidu. Tak w Plzeň- ském tištěném, tak i B. Lukáš w tištěném na Karmeli položil Pražské poslední tištění léta 1558 na některých místech wytožili scribas zákonníky, ut Mat. 21. A jinde pak uči- telé lidu, k smyslu hledíce, poněwadž se tím síowem míní lidé umělí w Zákoně neb wědomí neb zběhlí (jakž Beneš wytožil), ti totiž, kteříž lidu kazáwali, to jest, Zákon wykládali w sobotní dny. Mně se widí, že se může říci někdy učitelé lidu, a zwlášf na některých místech, jako Mat. 13. g; Omnis scriba doctus, Wšeliký učitel umělý. Item Mat. 23. Posílám k wám máudré a učitele. A nebo zákon- níci pro obírání se s Zákonem a jemu učení. Než ad ver- bum podlé síowa latinského mohliby nazwáni býti písaři, a nebo podlé Řeckého literní ci. Ale byloby to i lehko- myslně a směšně i nerozumitedlně. A jest i druhé Řecké slowo Mak 20. vojitxáq , to wlastně ad verbum do češtiny může býti w^loženo zákon nik, nebo vofxoc; jest zákon. A tauž historii předkládaje swatý Marek 22., nepoložit toho slowa v©fiix&; ale YpocjjLfxaréoc , odkudž snadné jest widěti, že ta slowa jednu a tauz wěc zdržují a protož i jednostejně wykladána býti mohau. O wlat tnos ti. •Apx««ps6c; latině princeps sacerdotum, tak obecný weyklad wzní a Beza též ho následowal. Někteří, jako Erazi- mus, Calvinus, Castalio wyložili Pontifex. Do češtiny pak staří wyktádali (vide Mat. 2.) Kníže kněžské; B. Lukáš též; Plzáci též; Beneš Wrchní kněz; někteří Biskup etc. Kdyby mělo se podlé slowa Řeckého wykládati ád verbum, mohlby někdo ne newlastně říci Are ik ně z, jako se říká arcibiskup, arciděkan, to jest jiných biskupů kníže neb zpráwce neb pán. Ale to slowo není obwyklé, to arcikněz; než jiné slowo jest, jehož se užíwá, jemu podobné (a nob raději dím, totéž slowo, nebo staří knížeti říkali kněz, áno i nyní w Russi kníže slowe kněz Ruský, Moskewský — dummodo loco primi- tivi diminutivum ponitur). Arcikníže t kníže wyšší jiných knížat Ale mně se widí, starobylé zwyktosti při tom stowu se držeti, t. abj ápxiepeóc staut u nás kníže kněžské, jako tak wy- loženo léta 1558 w Praze (Mat SI.). A pakliť kdo chce raději říci biskup, také mi se to zdá dosti býti příhodné. Nebo et significatio et forma nominis prorsus graecum illud nomen episcopus exprimit. Zwuk síowa Řeckého podobný jest Če- skému a moc jeho neb wyznamenání jest jedna a táž w obo- jím jazyku. WJastně zajisté každý biskup slauti by mohl i přihledaě a neb dohlidač (kdyby slušelo fingere no* mina). A ne pro jinéť biskup má tak slauti podlé prawdy, než že k jiným kněžím dohlídá a o ně péči má , aby swau powinnost tak jakž sluší konali etc. Jestliže pak samoby jméno bylo bez prawdy, tedyby se ta osoba prawě srownala s oněmi židowskými arcikněžími neb biskupy neb knížaty kněžskými, kteří jen lakomstwí pilni byli, na powinnost swau málo dbajíce, a neb zhola nic Item vox illa graeca ^ejjtáv nejednostějně se wykládá. Staří wyktádají Wládař, a nelze, až se zdá některým pří- jemněji říci heytman, sit licet vox germanica. Ale již síowa toho Čechowé co swého užíwají, a zdá se nezle trefowati; nam et radicales literae, ut Hebraei loquuntur, egregie con- veniunt Někteří pak lépe sobě libují to slowo Wládař, velut jnagis theologicum a jako drobet wážnější nežli heytman. *82 fílahoslaw. Item to slowo oovaY<o*přj, synagoga , quod frequentér oc- curit in Testamento, staří wykládali nejednostejně. Někteří w zboří ch, jiní w školách. Klaudian w swéra wy- kladu toho slowa zboř užíwaí; Plzeňští pak druhého t. škola. Benešů wýktad též, Benácká Biblí i Pražská, aniž které slowo jiné sám zwyk tu klásti dopustí. Ale že pak někteříby mohli to plésti, t. školy křesťanské s židow- skými těmi nynějšími chrámy čili jeskyněmi; zdá se na někte-s rých místech, žeby mohlo podlé wlastnosti Řeckého sřowa, jehož i latiníci užíwají, býti položeno t. In synagogis eorum W shromážděních, t. ne tu, kde se děti učí čisti, ale tu, kdež kázaní se obecnému lidu činíwají. Wlastněť jest oovďfcá shromažďuji neb swodím spolu neb sháním; wšak ne wšudy může ten wýktad státi. (Jako díšli .Wypowěděli ho z shromáždění, nepěkně wzní, lépe tu stojí ze školy; ač takéby nezle bylo a wlastně sic ze z boru, ale že* by se to někomu zdálo po pikhartsku. Mat. 9. Uče w ško- lách jejich , w zbořích, w shromážděních, ne pacholata uče a neb děti, ale lidu obecnému čině kázaní. Mat. 23. Milují přední neb prwní stolice neb katedry w školách neb shromážděních neb w schůzích neb w sněmích. [Přede- šlých let některým Tcněžím a děkanům kališnýin, pseudoeuan- gelikům, zdálo se, že nějakau welmi protimyslnau wěc nám učiní, když zbory a fnebo domy naše nazýwati budau synagogy. Říkáwali Synagoga Litomyšlská, Bolestawská etc, jakoby to síowo snad potupné nějaké bylo. Ale nám jest a bylo to jednostejně příjemné, nazowte oni sobě nás jak se jim líbí: synogoga, zbor, shromáždění, jednota, třebas i sekta etc, a řekněte třebasi wšecko zlé lhauce pro jméno a prawdu Páně: dosti jest, když nám dí Blaho- • slawení ste. To slowo E cc les i a také se rozličné wykládá. Wlastně podlé slowa Řeckého měloby se říci Swolání, a nebo, jako mistr Jan Hus píše, zbor t. od sebrání neb sjití. A wel- wiiby se dobře treGto; zwláště w epištolách apoštolských* aby nebylo říkáno Církwi Efezské, Římské, Církwe mnohé t* O vlastnosti. ifiSf mnohá shromáždění wěrných etc. ale raději zboru a zborum. W Zjew. 2. Andělu zboru JJfezského, lépe než Církwe etc. To pak síowo církew aby se tedy užíwalo, když se mluwí o wší církwi a ne o některém zboru; jako když díš Církew křesťanská, Církew swítězilá, Církew Římská t. wši- ckni Římského biskupa posíušní. Ale kněží kališní w Čechách a w Morawě, zwlášť domnělí evangelišowé, toho síowa církew užíwati nedáwno počali místo toho kostel nebo se jim zdá, že tím síowem církew zkazí síowo to nám obecné a dáwno obwykíé zboř. Jak mnoho i w té wěci dowedau, skutek ukáže Bohdá; my se o slowa hádati nebudeme, modo salva sit veritas; logomachias apoštol za- powídá. Rowně jakoť sau tím welmi mnoho dobrého zjed- nali, že nás někdy i Z horníky nazýwali, ješto my jim po- koj dáwaj ce skutkem i síowem, nenazýwáme jich proto, že chodí do kosteía, KosteJáky a neb Kostelníky nebo Kos- těíáři. Pharisaei. To síowo nejednostejně od wykíadaču bylo wykíadáno i dáwno za předků našich i nyní našeho wěku Mnozí to síowo kíadli zákonníci. Tak tiskli w Benátkách, w Praze, w Pízni, w Bolesíawi po dwakrát etc. Sud w ftwém wýkíadu čtení nedělních poíožií takto W zákoně učení. Beneš za Erazmem jda položil tak síowo bez wý- kíadu jeho Faryzeowé, a dobře učinil. Neb kdo sau Faryzeowé wíme, že nejpřednější sekta w židowstwu, jakž Paweí svvatý oznámil; ale w zákoně učení nebo umělí wtastně síauli scribae ypafjLfJLaTstc: , a tiby wlastně měli slauti, jakž napřed powědíno, Zákonníci neb w zákoně umělí nebo učení w zákoně umělí a neb učitelé zákona. Faryzeus když kdo se jmenuje, již téměř i ti sedláci rozumějí, že se tím m ní nějaký pokrytý nábožník , twarný a pošmaurný, a wlastně tak má být* rozumíno. • A také my k tomu slowu Fa- ryzei tak máme dobré práwo jako Latiníci, poněwadž to síowo jesl ne latinské, ale židowské; pročež i Rekowé i Latiníci ho užíwají, již 111 ojwykse, jako i my. 181 B lahoslaw. Item to slowo Publikán též jest w zwyku i ti Če» chfi. Nebo kdo newí, že publikáni byli celní aneb meytnf, jakž říkají na Morawě, a že za zjewne hříšníky jmíni byli a židu, kteříž by se koli k ním připojili z židowstwa. Ale o ta síowa, kterýmž i sedíáci rozumějí a učení snadně je wyíožiti podlé jich wíastnosti mohou, netřeba se mnoho nesnadniti. Než jsauť síowa některá welmi nesnadná k wyíožení, prořež se i škodliwa widí w textích Českách nejednostejnost. Dotknu některých. Apoštol Paweí swatý na některých místech užíwá toho síowa wXiQpocpopta , kteréž máli prawě a cele wyíoženo býti, tedy jedním Českým síowem newím kdoby to učiniti mohl. Neb zawírá w sobě nějakau prawau a jistau a místnau i bezpochybnau jistotu a s ní tu jakaus daufánliwau smělost , kteráž jest dobrého swědomí prawé owotce, kteráž když jest w wěcech Božích, tedy číowěka na modlitbě nebo i kde** koli jinde činí ne lekawého , ale dobromyslného , tak aby se neděsit Boha, ale směle jako syn před otcem se postawií etc., a wšak ne drze, ani zaufale, ale příležitě, jsa jist tím, že nemůžeš od žádného by ti zahanben. To siowo Pa- weí swatý poíožií w oném powědění znamenitém k Říma- nům 14. Unusquisgue suo sensu abundet, což zle wykíádali mnozí Jeden každý na swém smyslu dosti měj. Wíastně pak má takto wyíoženo býti: Budiž každý w swém smyslu místně a práwě ujištěn bez pochybowání. Item to slowo rcap^Yjata wyíožíšli Swobodnost, pHdejž w míuwení. Kdyby obyčejné slowo hyto, mohíby říci Swo- bodnomíuwnost. Sw. Jan. 1, kap. 3. dí: rca^Yjoíav habe- mus ad Deum = daufání máme k Bohu, ale wíastně takto Smělost neb smělau daufánliwost w míuwení máme k Bohu, to jest, směle můžeme mluwitijpřed Bohem, což nám potřebí, Iíem to síowo ánoxapaůoxia , k Rím. 8. očekawání stwo- ření, očekáwať etc. Tento smysí jest: Nebo pecliwé i tes- kliwé showíwání (a jako okénkem wyhlédání) wšeho stwo- ření očekáwá toho zaslíbeného wyswobození etc. O wlai tnošti. I jiných těm podobných stow jest mnoho , při kterýchž wykladači se nesrownáwají. Nota. Ale ať i toho dotknu, což powědomí starých wěcí dobře wědí, že mnohá sJowa i s těmi wěcmi, kte- réž znamenaly, voces et significata eorum, již pominula. Kdyby nyní těch stow mělo užíwáno býti, řídkoby jim kdo rozu- měl. Jako: Remdihy, Sapie a jiní nástrojowé bojowní. Ano snad po časích nebude wědíno, co jest to Sudlice, poněwadž se již toho nástroje neužíwá. Pak sau podobně i jiných některých dáwno býwatých wěcí jména: jako u žáků a kněží to slowo Pendýna, Knížky s pendýnau. Ríká- wali staří tak, míníce knížky tak swázané, aby okolo nich ocasy, t. zbytky kůže wisety, za něžby buď neseny býti mohly knížky w rukau, neb na pás zawěšeny podlé starého obyčeje. Pendina, pendens pars corii, quo tectus est codex. Nyní již není obyěeje tak wázati knih, protož i slowo to téměř zahynulo. Wšak někteří archaismi mohau ještě trpíui býti, zwtáště starým lidem. Čistýzkomonilýjonákt. wzrostlý, ad corpus pertinet, quasi diceres Procerae staturae iuvenis. Zpanilý pertinet et ad corporis staturam et ad mores benefor- matos. Již kuři pějí k switání, k swětu, t. k switu, tk switání pějí kuři, kury pějí, kuropění. Poláci říkají kohautu kur kuřy, slepici kokoška. Děti pěj au páteř Morawci říkají. Staří citabant locum ex propheta: Pro hrst ječmene a ukruch chleba pochlebowali lidu etc. , t. pro krajíc chleba. Nedáwno starci říkáwali Krajec. Non adeo turpis archaismus, tamen non imitandus. Corollarium. K wlastnosli stow šetření také mi se widí, že přileží i toto ještě znáti, kde, kdy, komu etc. t. na kterém místě, který čas, jaké osobě, kterých neb jakých stow užíwati sluší = observare decorum. Nebo jinak mluwí sed- láci w krčmě, jinak řemeslníci na werštatě, jinak řečník před práwem, jinak pán poddaným etc, jinak kazatel shro- mážděným wšechněm lidem etc. O čemž ačby musilo pří- liš mnoho psáno býti, kdyby kdo mnoho toho ukazowati 186 Blahos law. chtěl: ale maudrým sluší toliko napowědíti* ostatku wezte nechažť se dowtípí. Příklady některými nětco toho poukáži* Jakáby neslušnost byla, kdyby kazatel, osoba wážná, před mnohými rozumnými, ne k žertowání ale k wážnému a ná- božnému mtuwení, slyšení nejwyššího krále nebeského slcw s-iromažděným text oné Páně řeči podlé wýkíadu Benešowa čisti měl takto: Proste pána žni, at wystrčí žence na žeň swau etc, jakoby někdo swé hostě pro přílišnau nezbednost a nešlechetnost z domu po híawě wystrčiti chtěí etc. Sed hac de re alibi plura. A zasse hned špatného toho riowa poměněním oratio reddetur gravitatis et maiestatis plena, když díš: Ať wyšle a nebo ať pošle etc. Jakby se smáli u dworu králowského, kdyby některá rada králowská řekř jiným spolutowaryšům : Raďme k tomu pánu našemu, ať wystrčí posřy neb legaty etc. Item: Též kdyby četl Mat 4. řeč ďabtowu mluwenau ku Pánu těmito stowy: Hoď sebau dolů , welmiby bylo nezpusobno ; mnohem případněji díš : Pusť se dolů neb Sskoč dolů. Item kdyby ona stowa četl w pašiji o děwce na Petra hledící: I wytříštila naň oči swé, a řekla mu etc. Kdyby tak čteno bylo doma někde u někoho, a ne w společném shromáždění (ještoby se tomu i kdo za- smál, netakby bylo neslušno jako tuto), snadby ta wlastnost mohla stati; ale w spolku takowém lidu k náboženstwí: shromážděného lépe bylo, méně wlastními stowy, wážně a pocti wě říci: Pilně naň pohleděwši, nebo, popatříwší, a nebo, patře na něj s pilností. — Jeden dobrý muž w kázaní mezi jinými slowy i toto řekf : Nemohlo jest pokolení lidské jinak nežli semenem ženským wykaupeno býti. Respexerat haud dubie locum geneseos: Símě ženy potře hlawu hada. Ale jest jako nezpůsobně powědíno, lépe jest wyhuauti takowému mluwení. A kdyby kdo naschwal, maje to za ozdobu, tak mluwil, merito ineptus habendus esset , meo quidem iudicio? licet contra grammatícam non peccavit; nebo nemohlo se říci aímětem, než semenem, sic n. recte formatur ablativus in- atrumenti, verum contra decorum usus est hac voce, obscoenum 11. quoddam sonát in hoc loco. Pouěwaclž takowých slow O wlaitno sti. 187 ttžíwání imaginationem in animis auditornm posset forte fa- cere ridiculam, atque ita non ad gravitatem, quam exigit locus, tempus et personae, sed ad iocum et risurn eliciendum faciunt, diligenter et haec cavenda sunt. Sprawedliwě waro- wati se má každý rozumný těch neslušností a šetřiti již řečených wěcí, si eruditus et non rudis et ineptus haberi vult Někteří pak takowauž podobně ač ne w tak škodnau ubíhají wadu, wlastnosti stow nebedliwě a negruntowně, než tak jen powrchu saudíce , i odwrhau dobré slowo, pří- hodné a wlastní, a jiné méně wlastní na to místo dadí, a potom tak přiwyknau toho slowa užíwati, jichž někteří xaxrfOqXoc potom hned následují. Jako u příkladu. Elegána et gravitatis plena est vox theologica powotání, kteréž někdy někteří majíce položití , i ktadau místo něho jiné t. zawo- lání. Nebo tak powrchu zdá se býti pěkné a obyčejné; nebo říkáme Zawolej otce neb matky, Jana, Pawla etc. Žawolej na retuňk etc. Ale když se oprawdowě pohledí na ta obě slowa, pozná se obé býti welmi wlastní a obecné i pěkné, wšak tak, že jedno na jednom místě pěkně, wla- atně a náležitě stojí, a druhé též na druhém, ale ne obě a každé na jednom i druhém; aniž jedno druhého lepší jest, ale každé na swém místě wýborné, jako pán a zeman, každý a oba w swém stawu dobří etc. Zawolání jest slowo domácí, werštatní, non theologicum. Říkáme wlastně a dobře Zaw r olej pacholka, děwky, dělníků etc. Item kdyby někdo někoho příliš hrubě zawolal hlasem nezpůsobným, mohlby někdo říci: Ey čistšího zawolání, a ty prawý slawíček. A tak zawolání jest samo na někoho křiknutí a neb hlasem j$ho pojmenowání (ut dixerunt veteres) etc, to jest náwěšlí dání, aby poslauchal, co mu dále dí kdo; a neb díšli: Pachoíče, pán wotá, tu míníš, aby šel pacholek ku pánu. Ale to síowo powolání verbum est theologicum , iam dudum usitatum, zwláště u nás a u předků naších, a znamená a nebo zdržuje w sobě netoliko někoho přiwoíání k něčemu a neb k [ně- komu, ale znamená ustawení někoho w nějaké powinnosti. A tu jest již metaphora valde elegaus; neb jakož zawolaje Blahoslav pán pacholka powí neb poručí mu nětco činiti, takž roto osoba býwá powolána (nebo ne w bauři Pán, ani w hřmotu* ale w tichém wětříčku in leví sibilo, jako aniž Samuel křikem byl powotán, ale tiše, pěkně, tak že se Samuetowl zdálo, že ho ten stařeček Eli wolá). Item ne zewnitřně toliko zawoíáwá stuh swých k službám buď dnchownflio neb i poswátného knežstwí, ale powoíáwá i wnitřně, a to newždycky hned prudce, ale pomaličku, nepatrně. A tak neza* wolá, ale práwě powoíáwá (ut fere frequentativa significatio aptissime huc conveniat) wážně, pobožně; před jinými (zwlášt k službě církewní etc.) publice, a tu se smtauwa děje, podlé toho potom powinností předložení etc. I takž potom to wše£ko» čehož s tím powolání mi při tom neb po tom powolání tu došla ta osoba, k čemu poswěcena etc, to stowe powolání. Tak předkowé naši toho slowa užíwali slušúě welmi a wážně, onoho druhého nechá wali k domownímu a werstatnímu juží- wání, aby onono theologicum zůstalo wzácnější a wážnější etc. Ale dostit jest již příliš o tom slowu. Item toho slowa pobožnost někteří in malam partem užíwají. Jako jeden napsal Falešnými pobožnostmi, měl říci náboženstwími; nebo to slowo pobožnost tantum in bonám partem, ale náboženstwí in utramque accipitur. Ale ten neuměle slowa Erazmowa byt wyložit. Falsis religio- nibus; putabat indifferentem esse usum harum duarum vo- cum. Nebo též i na jiném místě učinil , wyložiw ta slowa Per tot religionům formas, Skrze tolik forem pobožnosti. A snad by i toho neškodilo dotknauti, že někteří welmi dětinských slow užíwají, k chůwám se téměř při- podobňujíce, contra decorum. J. A. ponejprwíčky, noa theologi, sed puellae vox esU Wiz o tom níže. Potud dosti buď o wlastnosti slow (367). O wlastnos ti. O druhém dílu wlastno&ti, jeni jest pro- prietas phraseon. To jest|o způsobu wí&stním a óbwykřém skíadáni síow jedněch s druhými a tak fonnowání řeči. Wíastnost pak způsobuw skládání síow w tom záleží, aby jakž České řeci obwykíost ukazuje, síowa s slowy byía wazána neb spo- jowána, ut inter se partes orationis debito ordine copularentur, ex quibus intelligibilis et aperta efficeretur oratio. Což příkía- dowé tito wyswětlí. Bona et probata phrasis, dobré, wíastní a srozumitedlné i obwykíé sf ožení síow jest (jako u př.) toto říci Podej mi nože, čepice, rukawic, konwe etc. Ale zíé jest a pokažené síožení sřow týchž takto wznějící: Podej mi nůž, čepici, rukawice, konew. Tak míuwiti jest ušlechti- lou České řeči wíastnost jiných jazyků způsoby nakažowati. Takowý způsob míuwení jest částkau z němčiny, est germa- nismus, a částkau z íatiny, ac potest vocari latinismus. Němci nemajíce rozdílnosti casuum jako my, nebo u nich Nominativus, Genítivus, Dativus etc. samými artikuli napřed přidanými se dělí, co u židů, a ne terminací, jako u Latiníků i u Čechů. Protož tak míuwiti Podej mi ten nůž, podrž mi ten kůň etc. jest těmčinau zatrhati. Wykíadač modlitby císařské 1566 po- ložit Twau Božskau miíost k hněwu sme popudili, měí říci Twé Božské milosti etc. Item Latiníci activo verbo accusativum eatum adiiciunt, takto říkajíce Porrige hune cultrum, da huc cultrum, abiice hune gladium, jakoby česky řekj Podej sem ten nůž. Ale u Čechů, licet quaedam verba accusativum ad- sciseunt, jako Zawrž ten meč, ztřískej ten hrnec etc, tamen alia et quam plurrima ablativum casum regunt loco aceusativi, jako Podej nože, konwe, meče, přiweď koně, podrž wozu etc, o čemž již napřed nemářo dotčeno. S. Mat. 18. ta síowa íatínská Voluit ralionem ernferre cum servis suis (vulgáta editio habet rationem ponere) Beneš wyíožií Kterýž se chtěí počítat s služebníky *wými. Staří 190 Blahoslav*. wyktádali Když chtěl počet klásti etc. Počítati jest ob- wyklé powědění České, phrasis bona, ále jest phrasis běžná, werštatní ; nebo hospodář řemeslník s toworyši a jinými če- ledíny počítá se. Když se pak mluwí o pánu znamenitém, nad to o králi, tuť nesluší té phrasí užíwati, ale takto říci náleží Chtě} počet klásti s služebníky, atque hac ratione graviori personae graviora quadrabunt verba. Ale poněwadž ten artikul, t. phrasis, jest znamenitý a welmi široký, zdá mi se bytí užitečné nětco o něm tnto šíře a rozložitěji na* psati ku pomoci mitowníkům jazyka Českého , a to zwtáštně těm, kteříž také i jiných jazyků nětco powědomi jsau, a psáni kterákoli z jiných jazyků do Českého překládají. Každý dobrý mtuwitel chceli, aby, což powí neb napíše, to nebylo nepříjemné i pro nezpůsobnost a nepěknost i pro nesroz- umitelnost, potřebuje toho, aby dobře wěděJ, co má powě- díti jistými a obecně známými phrasibus, způsoby. Pro snadnější pak toho, což tuto umyslit sem o tom napsati rozdělím nejprwé phrases, způsoby mřuwení, na tré 1. Jsau ti způsobowé (ano i stovva), kteříž se w obojím jazyku, i z něhož i do něhož wykládáš, dobře trefují, tak že snadně jako z formy do formy wěci ty přelíwati i síowa může wykladač. 2. Ti, jenž w tom jazyku, z něhož wykládáš, (jak up. w Řeckém neb w latinském) wýborně znějí, ale do Českého se trefiti a tak jako přeliti wlastně nemohau. 3. Jsau w češtině dobře a pěkně wznějící, ale chtělli- by je pak přeliti tak do latiny, nihil ineptius, netrefují se, z ohyzdí řeč. 4. Nezpůsobní způsobowé, phrases, kteříž ani z jiných jazyků wzatí sau, ani z umělých mtuwitelů, než tak wešli ničemností, per incuriam, ne obce lidu, ale některých, zple- tenau řeč majících, cizozemců etc. O wlastno&ti. 181 O způsobích rozdílu prvvního. Totiž kdež se jednoho jazyka s druhým zpusobowé, phrases, wýborně srownáwají, a nejprwé latina s éeštinau. Obtulerunt ei aurum = Obětowali mu zlato, et sigňificatio optime convenit et ipsa forma verbi; eaedem n. sunt literae radicales. Beneš nepěkně wyřožií Podali mu, humilius in re fanta ac generalius quam debuit et decuiu Ještěby lépe byí ppíožií Darowali mu. Ale prius verbum, t. obětowali, magis theologicum et ideo magis proprium atque aptum huic loco. 1. Joh. 4. Slyšíť nás = posíauchá nás, Audit = obedit. Nos fere signiíícantius quam latini. Někdy ač ne tak verbum verbo redditur, wšak způsob síowa jeden s druhým se pěkně srownáwá. Jako o čiowěku drobet skaupém dobře díš latině tenacior; comparativua iste, qui aliquid de significatione detrahit. eleganter exprimitur bohemice sic: přískaupý, pří lakomý. A k témuž podobné jest říci náblazní t. drobet bláznowý člowěk. Nemrawní lidé říkáwají nábzdí = semistultus. Ac in verbis etiam hoc sit nepři widí, přiblazňuje. Est infirmior, Jest drobet nemocný, non debes dicere Nemocnější. Řecká sfowa 8 Českými Příkíadowé ukazující, kde se sřowa neb phrases ja- zyku Řeckého s čestinau wýborně srownáwají. Čehož když se nedopatřili wykladači Nowého Zákona w řeč Českau, wlastnosti Jatiny šetřiwše, Řecké řeči wJastnosti na mnohých místech chybili. Jakož sem napřed u wyswětlení grammatiky Benešowy toho nejednau dotekl, zwfáště, ubi tractatur d* coniunctione si. tflc Blnhúsía w. Mat. 2. |xéXXet Cipctv, Vulgáta Futurum est ut Herodes quaerat. Tak Erasmus i jiní. Česky takto staří wyktádali Nebof budaucí wec jest, aby Herodes hledat, a neb, že Herodes hle- dati bude. Nowí pak nynější mnohem hůře wytožili Nebo to bude, že Herodes hledati bude. Beneš se k starým připo- dobnil. Wtastnosti slow latinských šetřili dobří muži, a podlé toho Beneš dosti dobře položil. Ale jest ta periphra- sis bezpotřebná , a i škodná, odporná oné , o níž napřed. Nebo marně nepotřebnými slowy pořádnost řeči zatemňuje. Slowa ta Řecká JLatiník/ kdyby nebylo pro gram ni atiku, mohlby takto wlastně a práwě ad verbum wytožiti Erft quaerere Herodes. Ale směšnáby to byla latina. Protož latinský wykladač starý, a i Erasmus i Beza s Kalwínem periphrasi užili, ač mi se zdá, že bez škody mohli říci Quaeret n. Herodes, a oni pak řeč (zdá mi se bez potřeby) rozmnožili, sed habebant forte suas rationes. Ale česky muže se tak periphrasi a pěkně i obwykle říci, servato helle- nismo, Bude hledati Herodes. — Item Luk. 9. Futurum est, n. ut íilius hominis tradatur etc. uiXXei nzpaWioo&at. Beneš Budaucí wěc jest, že wydán bude. Pražští léta 1558 Zajisté stati se má, aby byl wydán. Ješto, nepřekážeje sobě ta* tinau, nejlépe wytožíš podlé slow Řeckých i smyslu Syn člowěka bude zrazen neb wydán. — Mat. 28. a, éotaopo- pivov, Ukřižowaného. Čeští wykladači téměř wšickni polo- žili Kterýž byl ukřižowán, nulla necessitate coacti usi sunt paraphrasi. — - Marci 1, 5. orcapáoocov a&rov, jLomcowaw a neb polomcowaw jím t. na tu chwíli ještě jím tu po- pachtowal. Beneš následowaw Erazma, inelegantem para- phrasin iecit Když jím lomcowal; amisit haec versio et signi- ficationem propriam et gravitatem atque leporem. — Marci I. ávaorág, Cum resurrexisset , Wstaw. Beneš Když byt po- wstal. — Mat. 24. fieX^oexs hi áxoóetv Futurum est ut audiatis. Lépe česky Budete pak slyšeti, slýchati a neb uslyšíte pak. A jest u nás ten graecismus obwyklý, wlastnější nežli u lati- níků, nempe simili modo uti iníinitivo. Jako Luc. 9. Dopusť mi pochowati otce mého, pěkněji wzní nežli kdyby rekt Prwni kniha O vlastnosti 193 Dopusť mi ať pochowám = pohřbím otce swého. — Item w obecném mluwení Půjdu dělati, chcešli u mne dělati, pů- jdeme žití t. abychom žali etc. Item iníinitivus activorum apud Graecos čistě se trefuje s češtinau. Jako Mat. 26. ooXXaftetv pt Přišli ste jímati mne, propriissime sic redditur, lépe nežli by řekl Abyšte mne jali. Beneš vertit K jímání mne, Eras- mum imitatus. — Mat. 13. žSXyj&sv xoo orcečpetv, Wyšet rozsíwati, ut seminaret. — It. nechtež obé ho spolu růstL — Mat. 2. níže i w té kapitole i potom často (sexcentis locis occurrit similis aoristus) položeno to stowo áxoóoac , při němž tak jako i napřed ukázáno, pozblaudili drobet wyktadači naši. Neb widěwše Erazma a jiné, kteříž pro chudobu w té částce latiny a nemohauce jinak reddere aoristum užili periphrasi, potožiwše Cum audisset, a naši to také hned wyložili ad verbum Když ušlyšeí. Vetus interpres participio praesenti pro praeteriti uti voluit Audiens, a někteří to síowo íatinské Audi- ens opět ad verbum, jako B. -Lukáš, wyložili SJyše. Než staří psaní a Plzeňský tištěný exemplář lépe trefili, dawše wlastní a wýborné síowo Usíyšaw. Nebo w té částce opět jest bohatší Česká řeč nežli latinská. Nemůžeš latině tak wla- stně aoristum reddere. Díšli Audiens, tot není wlastně, pakli díš Audito, ut audita hac re, tedy již sejdeš w stranu ad impersonaíia. Mat. 4. vrjoTeóoaí;, Cum ieiunasset, A když se postil. Lépe jest wšak šetře řečtiny A postiw se. A tak wykládali i staří i Beneš i Pražští anno 15JÍ9. Ač neodpírám, by se někdy nemohlo příslušně a užitečně i té circumlocucí užíwati, pro wětší oddělení jedné sentencí od druhé, sequentis a prae- cedente. Jako třebas i na tom místě newelmi bych tomu od- píral, kdyby takto stálo A když se (již) postil. Item Mat. .4. Ustyšew pak, žéby Jan etc. tak wlastně z Řeckého; wšak, ut magis hoc quod dicetúr distinctum fiat a praecedenti narratione, mohloby se říci A když uslyšel nebo Když pak uslyšet. Ale wšak wíastněji a blíže textu Řeckého tak jakž! sem prwé powědět prostě než nepěkně by wyložií, ač wlastně. 13 B lahoslaw. Mat. 6. oYjpepov 8vra, Tráwa dnes jsaucí. Ač hy tak práwě wtastně bylo ad verbum, ale lépe jest na tom místě užiti periphrasí a říci Kteráž dnes jest, a nebo, Ješto dnes jest. Mat. 9. Wstaň, wezmi lože twé.f Wfastněby řekl Wstana, ale že není welmi zpusobno, non facit ad gravitatem* et magis sonorum est bez toho participium. — A níže Kte- rýž dař takowau moc, řecky Dáwajícího tak o w au moc; ale prwní lepší t. periphrasis. — Níže Eiecto daemonio. Tu wla- stně wyložiti nelze. Díšli Po wywržení ďábla, dobře jest, ale per circumlocutionem ; pakli díš A když wywrhl ďábla, tutě owšem periphrasis. — A zase na odpor Mat. 7. wyložíšli to slowo Řecké ol IpYaCfysvOt, Kteříž činíte neprawost, bude neškaredě ale newíastně; wtastnějiby řekl Činící, ale ještě lépe bez té periphrasí říci Činitele neprawosti. 'Aicoxptítáe; (Luk. 10.) Odpowídaje a neb Odpowěděw; jákkoli díš, dobře, ač bude enallage w tom jednom, podobně jako když díš Raduje se neb Radowaw se. Mar. 2. říu>v 8i A wida Ježíš. Beneš po Erazmowsku . Když pak uzřel; Pražští A když uzřel. B. Lukáš Když pak uzřel bíše; nejlépe Widěw a nebo Wida. To slowo Uzřew lépe se trefí lidem prostým, nám, kteříž newěděwše někdy prwé, teprw spatříme; ale Pán wždycky wšecko widěl 8 wěděl; řWvcs^ (Luk. 2 ) Widěwše lépe než Uařewše. Uzřel est subito transeantis actionis, ale Widěwše = shledše, diaiiho hleděwše. K Římanům 3 |iapTOpoo|AlvTf], Oswědčená zákonem i pro- roky. Beneš inepte Když se pojišťuje. Item Mar. 10. xaí otdc; 6 Iyjoóoc;, A zastawiw se a stanuw, stáw; nepěkně i newíastně. Jiní z potřeby participium in verbum mutarunU Beneš I zastawil se, B. Lukáš Stoje Ježíš, mutato tempore participii; indecora Enallage t. prae- sens pro praeterito. Tá {fyděv Erazmus wyložit (Mat. 2. a jinde) Quod diclum fuerat; Hieron. Quod dictum est. Beneš pak expressit Era*- První kniha. O wivsínoitt trním, Což powědíno bylo položiw, je&to česky wyborně muže wytoženo bjti Powědění, ač sic ještě wlastněji (ale neobwykle a twrdě, horridius) českyby se mohlo říci Po* wěděné od proroka, jako kdyby takto řekl Přijdeť na ně powěděné t. trestání neb zahynutí. Nej wlastněji wšak mě} by wyložiti Řečení neb Řečené, než není obyčeje mlu- witi tak. Mty pairwo^ívTeg óic* aixoa, Nebywše pokřtěni od něho. -Latiník nemůž tak bystře říci a wtastně, ač Castalio napsat Non loti ab illo; ale kde to síowo Nebywše? 1. Pet. í. ixXsxtdv Xídov, Wybraný , wyborný kámen ; na wybor, staří. 'Efáéfrq Erasmns Dictum fuerit (Mat. 5.); vulgáta Dictum est. Beneš po Erazmowu Powědíno by to. Ale může wla- stněji i případně dosti takto by ti wyloženo jako naši staří wykládali Řečeno, et servabuntur radicales literae ita ut sit eadem vox prorsus, jakož půwod těch obau stow seu schéma idem est pim ryčím, řičeti t. mluwiti kdež mnoho lidí miuwí, w Plzeňském kraji sřowo obwyklé ; odtud staré atowo Ryk, zwuk neb jek od mnohého lidu mluwícího (ryčícího) slyšel*). Na Morawě refertur ad aquam, Ryčí potok neb woda, a to jest prwé z Řeckého páw, fluo; odtud i to slowo jde Řikám, řekl, řečeno. Mat. 7. épóoaí jtoi, Řkau mi mnozí w onen den. Mat. 26. e. Jako na lotra, <h<z inl Xtjot^v. Řekliby In latronem, inepte diceres, ale u nás říkáme Na lotra, na med- věda, na piwo etc. . Mat 10. davatáooootv, Erasmus Mořte afficienU A Reneš hned za ním chtěl ad verbum i položit nečesky A smrtí zhubí je. Toby byla Česká phrasiř. Někteří staří též tak vykládali; jiní pak Smrtí je trýzniti budau. Pražští naposledy položili Zmordují, není zle; ale wtastně ad verbum ex graeco •) W Rkp, wlastnč stojí: Ryt t. zwak neb gel od mnohého eto. It6 Blaho šla w. Usmrtí, nebo dávcccoc; jest Smrt. Latině kdyby chtěli také wlastně říci, nešetříce pěknosti, mohliby ad verbum říci Mortificabímt. — *H£a) iid os, Přijdu na tě t. přijdu k tobě ne- nadále (Apoc. 3.) at welmi wlastně a pěkně; latině nemůžeš tak říci , než prostě Veniam ad te* — "Apa yt. (Mat. 7.) Beneš za Erazmem jda Pročež po owotci jich poznáte; ne zle, ale wlastněji takto A tak tedy po owotcích etc. A takéf by takto pěkně et quod ad sententiain proprie mohlo bytí wyloieno I zdaliž jich tedy nemůžete póznati po owotcích jejich? A w obecném mluwení mohl by pěkně říci Inu hle tedy po owotci etc. Noster Lucas in simili particula aberravit. Jacobi 5. a. Čiňte boháči, sed hac de re tandem. — Mat. 6. Obraťte oři, Beneš wyřožiJ Erazma následuje, kterýž dí Vertite oculos, Ale z Řeckého welmi wlastně a slušně wy- tožíš Popatřte neb Pohleďte l(i(3Xé<[>ov ; particulá haec po addita verbo Hleďte propriissime exprimit graecum verbum. A takž podobně Luc. 8. g. ávapXécj>ov, Pohledni; latině Re- cipito visum ne tak blízce k Řeckému jako česky. Ibidem níže neque graecum textům neque Erasmum expressit xl %spL§aXk6y£§a , Quibus operiemur, Beneš Kteréhobyšte oriěwu užíwali. Mohíby někdo přidati, totiž lindyšowého li či ftan- derowého etc, Wíaského či Českého etc. Ale wlastně podlé Řeckého slowa muže býti řečeno Čímbyste se přiodíwali a nebo přioděli. Pakli chceš jinak Wečbyšte se oblekli' obtáčeli , Cobyšte na se wzali. — Item to síowo Řecké dsrig generis masculini welmi wlastně se muž wyíožiti u nás když díme Woreí , nebo ťo jest ásziq T v ^ ot °C t ne nějaká neb lecjakás kaně, ale ten prawý orel, jichž welmi máto jest w našich kautech: orlice sau kaně rozdílné od prawého orla; to wše latině síowe Aquila. — Item to slowo áWd welmi wlastně můžeš někdy wyíožiti, servatis literis radicali- bus, ale. — Luk. 23. f. oxóxoq, Stala se tma, latině Tenebrae. Wyktadači Čeští následowali latinského slowa a wykládali Tmy, ješto nemluwíwáme tak Tmyť sau nám, ale Tma tě nám, wětší tmy, bude welmi tma. Prwni kniha. O wlas Inos ti 197 Latinská stowa a nebo způsobowé mtuwení s Českými Ablativus instrumentu W té wěci má řeč Česká wšudy tak weliký dostatek jak latinská; nebo říkáme wlastně mtuwíce Kristus Pán Božstwím ostawen, smrtí potupen. Někdo uměním zawedeu, cvry a nebo btáznowstním pomámen. Mát. 26. g. Bacillis eum caeserunt, Hůlkami jej bili. Item wůbec říkáme Ranil ho mečem, Vulneravit eum gladio. Item Proboden jest ošlí- pem, Confossus est cuspide vel hasta. Ad Rom. 5. a. (Jlo- riamur in spe gloriae Dei, Irc' žXrcttt, Chlubíme se naději sláwy Boží t. j. chlubíme se tím, že máme naději k stáwě. Ačby se tu zdáti mohl někomu býti rozdíl: Ufat mečem, chlubín. e se nadějí. Meč jest nástroj sekání neb utětí, ale nástroj chlubení jest řeč honosná a wysokomyslná , a ne naděje. \d est chlubíme se míuwením nebo wyprawowáníin toho tak welikého štěstí, to jest že tudíž k tomu přijití má, aby nás Bůh do swé sláwy přijat , tau swau stawau ostawit a nebo slawné učinit. Sed referatur ablativus iste non ad vocem sed ad iutellectum, ut fit in synthesi, i bude tento smysl, že sme tak w našich auzkostech a pokušeních dobromyslní a hrdinští , i dosti potěšení w swém srdci čijeme. Toť není pro spoléhání na nějaké lidské pomoci, ale pro samu které sme došli naději k wěcem příliš welikým a stawn/m. Item Fide statis. Wěrau stojíte. Ad Hebr. li. Wěrau Abel obětět. Atque hac ratione et illud (Rom. 5. b.) eleganter exprimi potest: ou)&eoóu.eda év r/j C«>*j adxoo, Salvabimur per vitam ipsius. Sic podlé Řeckého textu W žiwotu jeho , podlé lat tínského Skrz žiwot jeho Ale zato mám, žeby se neublí- žilo textu, kdybychom řekli Žiwotem jeho, aby sentenci takto stála Smířeni sme s Bohem smrtí syna jeho a spaseni bucíem žiwotem jeho. Ipse enim est vita nostra et longitudo dierum nostrorum. A swatý Jan W něm žiwot byl etc. 1»8 Blahoslav. Podobné jako se může říci Ceciderunt in gladio, Padli w meči t. zmordowáni sau mečem. Němecby řekl S mečem, 8 nožem etc. — Rom. 5. a. Kterauž stojíme, Per qií&m statnus, iv íj éax^xa|uv. A níže b. Osprawedlněni jsauce krwí jeho, stinguine, iv %& álpaxi aóxoo. Někdy participium in nomen mutare possumus. Maře. 14. Zrádce pak (zrazující, ten jenž zrazowat) dat jim znamení. O způsřbich, de phrasi imo et verbis quoque druhého rozdílu, to jest o těch , kteříž latině nebo řecky etc. dobře w znějí, ale w náš jazyk Český nemohau tak býti přeloženy wtastně ad verbum bez nějakých proměn a nebo okolku, sine circumlocutionibus etc. aut sine mutatione alicuius acci- dentis. Čehož nešetrilliby kdo 9 committet latinismum = ex bonis latinis faciet boěmica inepta et non interpres sed cor- ruptor erit, a tak swé dobré a pobožné práce tím zwoškliwí lidem a sebe připrawí o nemalý díl užitku, pro kterýž tu práci před sebe wzal. Jako se tak nejedněm s weliké část- ky přihodilo, což z níže položených příkladů jasně se spa- třili bude moci. Dobře jest powědíno Lucae 4. a. év crctrfrq ytfúvoo In puncto temporis, ale česky zleby řekl W maličkém kausku času a neb W mrwě času, W puňktu času etc. Dobře pak díš česky W okamžení, w welmi malé chwíli, poje- dnau etc. Irem Lucae 8. b. Ne credentes salvi fiant. Oby- čejně wykladači Čeští wykládali Aby wěříce spaseni nebyli; Beza Ne quum crediderint serventur , to jest aby snad kdyby wěrili, nepřišlo k tomu žeby spaseni byli; Castalio Ne cre- dant atque ita salvi íiant; Erasmus in paraphrasi Diabolus tollit ex animis illorum, quod audierant ex impiis suggestio- nibus, obsistens, ne salutem assequantur. A níže Subito ad* . volans subegit prius quam inhaerescat animo, ut nibil iam referát audisse. Beneš nedobře srozuměw swému Erazmowi Prwni kniha. O vlastnosti. 1$9 položit Aby wěříce nebyli spaseni. W Pražské poslední Biblí dobře položili Aby ne wěříce spaseni nebyli. Aniž lze jinak lápe toho wyložiti; nebo wjastně smysl stow latinských těmi Českými se předloží, ačkoli veluti per contraria. Ablatívus casus participii aive singularis sive pluralis numeri cum sno adrancfo nomine vel pronomine to jest duo ablativi conseguentiam designantes bohemice propne et ad verbum reddi non pQSStint nisj jper oir- cumlocutionem. Coenante ipso, Když on wečeřel; zléby rekt Wečeřejícího neb wečeřejícímu jemu. Coenáfttibus eis , Když oni wečeřeli; zleby byío Wečeřejícím jim. — Mat 6. 000 ii rootoovwq éXe7])ioaóvY)y 9 Te faciente eleemosinam, Tebe činícího almužnu, ad verbum ale ne 6e ky a protož musíš circum- loqui Ty pak když činíš almužnu, a neb Ty pak čině almužnu. Marci 14. et Mat. 17. Ixt áoroo ^aXiSvxoc;, Adhuc eo loquente, Když on ještě mluwil. Staří A když on ještě miu,wíše; Cum adhuc loqneretur. Item Coenanfibus eis, Wečeřejícím jim, Když oni wečeřeli. Item latině dobře díš Erasmo interprete, ale česky díšli Erasmem wytožený, zles řekl. Item Ab Erasmo restauratum , Erasmem naprawený zákon. Philomát tak jnluwí w swé Etymologí, nepěkně, inepta phrasis in nostra lingua. Sed hac de re alibi iam dictum est. Nýbř mnohá participia Řecká nemofrau tak ad verbum projpriišsime by ti wykladána. Marci 1. xai evx7)póaacov, Byl káže a nebo Byw kázaní čině. JLépe jest mutare participium in verbum a říci I kázal we školách jejich. Než . někteří toho způsobu často i w obecném mtuwení užíwají, admittentes barbarismum jako Abychom byli bdící a dobře činící, abyšte byli néprotiwící se. A zdať není dosti pěkně powědíno Abychom JxdéJi a dobře Činili, abyšle se neprotiwili? Item někdy participia nemohau wlastně wykladána býti ale loco primitivorum musejí frequentativa býti dawána; jako Accedeus Přistupuje, Veniens Přicházeje. Ut Hebr. 9. Ale Kristus přicházeje a neb přistupuje. Pražští newlastně pot o žili PHstojící. Latině Accedens (a ne Astans) i napa- 200 B lahoslaw. Tcvtf|i6vo<;. Item Johan. 8. éoxwoa welmi nesnadné může wy- ložěno býti, aby wtastnosti se neobtížilo. Beza wyložil Stans, ale tu již tempus praesens ponitur pro praeterito. Ca- stalio též položil Astan?. In nostra versione boheinica po- situm est Stojeci, aniž může lépe česky býti wytoženo; neb řeklliby Stojící, toby bylo již ne participium ale nomen participiale. Ale dí někdo: proč nedíš Wstawši? Resp.: Et agrestis esset sermo et affectatns a k tomu non cohaereret Nebo když díš Stáwši mlčela neb Stáwši přisahala, plakáta etc, nepřidášli tedyť, bude necelá sentencí. Než kdyby řekl Postawená u prostřed, toby spíše mohlo státi. Comparativi, qui non tam augmentům quam diminutionem quandam signi- íicant, často nemohau než per circumlocutionem reddi (ač někdy jiným způsobem po našsku venuste transfer untur , o čemž napřed). Beneš wytožit to stowo k Řím. 15. Audacius toXjx7jpótspov Směleji. U nás meram comparationem et augmen- tům signiíicat et non diminutionem. Protož lépeby bylo circumlocutione uti a říci Drobet směle. Est infirmior, Jest drobet nemocný. Tempus praeteritum imperfectum také se nechce trefowati. Jako Venerunt ad eum. Přišli k němu; Veniebant Přicházeli. Ale to slowo jest aliunde mutua- tum t. a frequentativo Přicházím. Wiz o tom napřed. Formae loquendi impersonales , quae apud Latinos sunt usitatissimae, w češtině se ne wšudy a ne wždycky trefují. Nebo zleby řekl Quid agitur? do- cetur? Co se dělá? učí se. Amphibologia by tu byla; neb takž také wyložitiby musil jiné slowo t. indicativum activi in tertia persona sing. Studet, učí se. Protož musí per cir- cuitionem aut resolutionem takto powědíti Nu což děláte? Prwni kniha. O wlastnosii. SOI i odpowíš (místo toho stowa Učí se) Ted se učíme, a nebo Učíme se. It. Percutitur neříkej Bije se (neb to aíyše někdo pomysliíby, že sám se kdos bije), ale řekni, si vis simili forma uti, Prowodí se pranice ; pakli chceš simplicius et usita- tius, tedy rci Pereme se , Bijí se etc. — Marci 14. ta síowa Traditur filius hominis, wyíožíšli Wydáwá se neb zrazuje se, jako Beneš, bude nesrozumitedlné, nebo jest to ájwpípoXov, obrátiti se může i jinam, jako Swau řečí se ten číowěk sám zrazuje. Staří wykíádali per futurum Zrazen bude vel Wydán bude. Ale nejslušněji by takto wyíožiti se mohlo, kdyby nebyío o starý zwyk Aj zrazují Syna ěíowěka. It. jeden wyložil ta síowa A baptismo censetur christianus, Hned po křtu drží se Číowěk za křesťana: est merus latinismus. Lépe díš Držán by ti má, a nebo Mají jej za křesťana. Ač proto někdy ně- která mohau i wykíadána býti Má a nebo Mají jej; neb se míuwíwá tak. Bojuje se, Luditur, Hrá se leda se hrálo. Někteří pak xaxoOqXož aut rudiores chtějí sobě formowati locutionem impersonalem beze wší potřeby z toho síowa marně přidaného jeden*). Říkají takto A coť jeden wí kam jiti, když tam nebýwaí. Nemůž se jeden najísti a na- piti aby nebyío swády. Mohíby se jeden zabiti. Diw se jeden nepřetrhne etc. Werštatní locutio tam může trpína bytí ; ale ad theologos non pertinet, neb jest to germanismus. Někteří místo toho síowa jeden užíwají číowěk: Coť člowěk wí! Musí číowěk snésti. Est quidem tolerabilior locutio, ut aeque non elegans; k běžnému míuwení nezle se hodí. Wážní lidé a rozumní takto říkáwají místo toho Kdoť wí, co je to? Item Musí to wše snášíno neb snešeno býti. Item Nemůž ani pokrmu ani nápoje užíwáno býti bez swády etc. Jiní také ani jednoho ani druhého z těch síow užíwají, ale ří- kají takto Nelze se wystříci, Nelze se zdržeti, Nemůže (t. nemůže číowěk) se mu wymíuwiti, tak předce obdržuje ř ) Sed haec locutio iam fere rescribiiur pro časté jí od mnohých užíwáni. Blah* slav. hostě. A tenť způsob není zlý, A wšak dosti pěkně se dí Již hle neuslyšíš téměř o ničemž dobře rozpráwěti t. neuslyší se. Item Wejdešli do kostela , neuzří 6 tam mnoho lidu, Pfi- jdešli do krčmy, tam diwné lidí nalezneš: t. wejdeli se uzří se, půjdeli se nalezne se. Též persona tertia passivi nechce se dobře trefowati. Jako Act. 17. Colitur Deus, Beneš wyložil Ctí se Buh, ne- dobře; wlastnost zachowati chtěje focit duram orationem ac incomptam et dubiam , neb by někdo myslit snad, že se tu mluwí o tom jak sám se (neb sebe) Bůh ctí; mohtby říci raději resolvendo orationem Aniž jej ctí ruce lidské. A jinde Mat. 15. Zle se od ďábla trápí, dalekoby slušněji per activum wyložil takto Dceru mau welmi trápí ďábel. Item Mat. 26. Filius hominis traditur, Zrazuje se. Lépe wy- tožíš per futurum Zrazen bude a nebo Zrazují, nt vulgo loquuntur. Luc. 7. Malomocní se čistí , lépe Očištění přijímají. Ač Beneš řekl Umítá se, ale takéby tak mohl říci Snědlo se. Marci 14. Filius hominis traditur, Syna člowěka zrazují, inepteby řekl Zrazuje se. Luk. 3. fixciditur, Wytíná se, lépe podlé naší phrasí Wytiaají. Ego posui futurum pro praesente pro starý zwyk. Item jeden též wyložil Deus qui a me laurfaris, Bože jež se ode mne chwálíš. Item Ephes. 5. Impleamini, Naplňujte se Duchem swatým , lépe Naplněni buďte Duchem swatým , a neb Plni buďte Ducha , to jest darů w Bo- žích duchowních (jakoby řekl) radše nežli wína, nebo wíno zplozuje radost neb lítost a wesselí hříšné, ale darowé Ducha Páně rozmnožují w srdci člowěka radost , lítost, utěšení a wesselost swalau, jakož příklad na Pánu, kterýž se byl roz- wesselil w duchu. Item Koriat 14. Arguitur ab omnibus. Beneš wyložil Tresce se ode wšech, někteří Přemáhá se ode wšech. Lépe takto Ale kdyby wšickni prorokowali, (t. obwyklým jazykem) a wšelby mezi ně někdo newěřící nebo neučený , i bytby ode wšech přemáhán (i w swé mysli jímán) a ode wšeh rozsuzowán nebo sauzen. Item fialaL £• •Benedicuntur cum JGdeli Abraham, Požehná wají se s wěrným Abrahamem. Někdoby rozuměl takto Jakož wěrný Abraham Prwni kniha. O wla$tno$ti. «08 sebe požehnat , tak i oni pofcehnáwají sebe swatým křížem. Beneš lépe wyiožil Požehnáni býwají etc. Též i to stowo Obmýwají se neb Umýwají se, Lavantur, lépe takto Lavaat se ípsos, Myjí se sami, Lavantur, Myje je a neb Obrny wáni iýwají a neb Docházejí obmytí; bude češtěji a srofeumi- tědlněji a nebude žádná amphibolia. Licet ponetur hac ratione frequentativum pro primitivo per enallagen a dobře w takowé potřebě. Item Mat. 26. Traditur, Syn čtowěka se zrazuje w ruce hříšných. Lépeby řekl Syna číowěka zra- zují w ruce hříšných. U Latiníků díšli Produnt et subaudies Homines, bude bar barismus , ale česky se tak míuwí oby- čejně, nempe verbum sine nominativo OWaupili jej, Zabili ho, Oběsili ho etč. (Mistr Jan Hus w Postilli w kázaní w) Toho síowa česky jedním sJowem podobně k rozumu nemohu wyíožiti, nebo řek'li bych Non iudicatur, Nesaudí se, to síowo wztahuje se k jinému rozumu. Paklibych řekí Není sauzen t. Non est iudicatus. Pakli dim Nebude sauzen to jest Non erit iudicatus. I zdálo mi se lépe říci, že kdož wěří w něho, nesaudí ho. I tak summau weykíad passivi huius ad verbum jest ne- feptisobný, dura admodum expositio et inelegans et difficilis iňtellectu; loquendi genus prorsus non imitandum. Také nesnadně můžeš Česky wyíožiti tertiam personam imperativi, ale musíš enallagen nčiniti a pro tertia poneere aecundam. A ttefí se dobře takto Fáciat quae vult Učiň co chce, aut per modům permissivum Nechat učiní co chce. O tom šíře napíši při enallagi. Coniunctitus Cum fuerim, Kdyžbych by}, quidam inepte sic reddunt; lépe takto Jtešto sem byí při něm a neb při tom cíowěku. Cum quotidie vobiscum fuerim in templ o, Když na každý den s wámi býwaí sem (tak wyíožiJ jeden*). Jiní Poněwadž na *) nempe B. J. A. 204 Blahoslav. každý den býwat sem s wámi; i to nedobře. Nebo na tom místě to síowo cnm mělo wyíoženo býti ješto, a takby se k Řeckému smyslu lépe a wíaslní ji trefilo. I by lby tento smysl wlasíní té řeči Páně ukázán: I což se to děje, že ste ke mně přišli w noci, abyšte mne jímali? jsteli spra- wedliwi (to jest, jako wůbec i í kají, jsteli dobři) pročež ste mne we dně w chrámě nejali? ješto sem s wámi tam na každý den býwat, kázání čině (a nebo činiw). Item ta slowa ad Corin. 9. Cum non sim absque lege, Když nejsem bez zákona', lépe jest říci Ješto sic nejsem bez zákona, a nebo werštatním způsobem , phrasí, A nejsa sic bez zákona. A níže Ut omnino aliquos salvem, wyložil Abych naprosto některé spasil. Lépe takto po Česku Abych wždy některé spasil. Ač mpž to slowo omnino také byli tak wyíoženo někdy: Omnino nihil, Naprosto nic a neb Zhola nic. Jako Mat. 5. Ne iuretis omnino, Nepřisahati owšem a nebo wše- likterak, jakým koliw způsobem, ale dosti míti na prostém oznámení To jest a není. Infinitivus jako exisse, exivisse vel exisse, řecky jest Sxi wccpá ooo IfrqX- dov, Vulgáta Quia a te exivi, Erasmus lépe Quod a te exivi A z toho Beneš dobře wtastně Že sem od tebe wyšel. Tigurini jinau phrasin položili uchyliwše se od řečtiny (quod ad phrasin) t Me vero a te exisse. A wykladač*) chtěw wíastnost zachowati a aaweden jsa^ Tygurskjch textem i wyložil takto A poznali mne wyjíti od tebe, welmi ne- wlastně a nerozumitedlně ; est merus lati. ismus, nesluší latiny tak hrubě šetřiti, zwláště pak kdež od řečtiny odchází. Item ta slowa (Jan 16 ) Ut arbitretur se cultum praestare Deo staří wykládali Domníwati se bude žeby tím Bohu poslaužil: a nezle. Pakli wyložíš takto Tak aby zdál se službu Bohu učinili, erit latinismus a zlá čeština. Zdál se *) nempe B, J A. Prwni kniha O vlastnosti. 205 vox est ficta ad formám passivam inusitate. Daleko i hláze i pěkněji a wtastněji díš Domníwati se bude že tím Bohu stauží. Wšak na některých někdy místech případněby se mohlo i toho infinitivům užiti. Sequuntur mnozí příkiadowé ztého wyktádani íatiny do češtiny. Ono stowo Mat, 18. Patieotiara habe in me, a neb jakž Erasmus wytožit, Eito patiens erga me Beneš zle wy- tožit Měj strpení se mnau, jakoby chtěl říci Postrpme oba. drobet, a neb Poněwadž já trpím, potrpiž i ty také se mnau Non est eleganter bohemice dictum, guia et phrasis bohemica non est et sententia quoque est corrupta. Nechybil dobře Erazma, kterýž pilen byt, aby smysl Řeckými stowy před- ložený dobrau a pěknau frází tatinskau k chodu čerstwého, bujného a wycwiěeného koníka podobnau wypsaí; a takž i Beneš měl České frází wíce šetřiti nežli šetřil; ale uči- nit dobrý můž což mohl, pro suo dono, čerte plus qurm multi alii desides et pigri ventres. Jiný před Benešem wyíožil Trpěliwost měj nade mnau; i to nepěkně, ač drobet češtěni, sed nimium et ille fuit astrictus ad latina verba et phrasin: někdo přewrhtý mohl říci , že latinu česky míuwit aut contra. Někteří wykládali Pane počkej mi, to lépe jest (ač prostě) česky powědíno. Ale wšak nejpěkněji w Bibli Benacké stojí Pohowěj mi. A chtělliby pak kdo, mohtby pak i toho pookřtattowati a říci Poshowějž mi, ac esset et proprie et eleganter. Starých wykíadaču chyb nechci mnoho připomínali, ma- ličko jen dotknu. Ona síowa Voluit et reginam comprimere wytožit Podáwiti. Tehdáž snad se tomu mohlo rozuměti snadně, nyníby to:nu nekaždý Čech srozumět. Item Co čist- šího neb jasnějšího nad slunce, a wšak et hic deficit i to pohyňe. Item Ezech. 34 Nonne satis vobis erat pascua bona depasci. Vatab. An parunr vobis est, [quod pascua bona pa- Bl*iio$lau>. scimini? Tigurini An leve vobis est, quod pascua bona depascitis. Wykladač pak Český nowý následowaw Tigur- ských ad verbum reddidit. Zdáž jest wám lehká wě<5, že pastwy etc. Kdyby místo slowa lehká položeno bylo málo, esset significantius: Málo wám bylo dobré pastwy etc. To slowo lehká, na tom místě newtastně stojí, est merus laíinismus. W staré Benátské Biblí léta 1488 jest lépe wyloženo Zda wám nebylo dosti na dobrých etc. W nowé Pražské též srozumitedlněji Zdali wám nebylo dosti pa- stwy dobré etc. — Item Luk. 2t. Et mořte aflicient ex vobis. Práwě podlé slow Řeckých Cyriští doplnili takto Et (šunt, quos) mořte aflicient ex vobis. A někteří po nich wyloiili nezpůsobně 'takto A jsau kteréž z wás usmrtí; welmi ne* 8 wětle, lépe takto A zmordují (některé) z wás. I bude wlastně podlé řečtiny s náležitým doplněním, a bude i hlad- ká phrasis. — Item Mat. 16. a. rco^áCet Y^P * oSpavás, Ohfiuje nebe t. čerwená se a nebo rdí jako oheň. Welmi nezpů- sobná wlastnost bylabyt kdyby řekl ut». ohňuje; admodum esset ineptus graecismus. — Mat. 17. b. xaí oóíiv áSovanljoei ójďv, A nic wám nebude nemožného. Díšli podlé wlastnosti A nic se wám neznemožní, inepte dices. Mat. 19. et 5. Žiwot wěčný dědičně obdrží, xXv]povo[i^ast ; ale nezpůsobně Obdědi. Mat. 20. b. Příteli nečiním tobě křiwdy, "Exatps oóx áiixuí o* Díšli wlastnosti šetřiti chtěje Druhu neonesprawedlňuji tř» t. nečinímf neprawosti, erit ineptissimus graecmisus et barbarismus. Lépeby řekl Příteli nečiním tobě křiwdy, a neb Nechowámť se k tobě nesprawedliwě. — Item Mat. 6. V*o- latilia coeli, Letawci nebeští, lépe Ptactwo nebeské. Starý wykladač onen byl wyložil Jak. 5. Agite nunc divites, Čiňte nyní boháči. Item Tnam ipsius animam, Twau jeho duši: obé nedobré. Vide nostram versionem. — Mat. 15- ó xaxoXoyuiy, Zlo- mluwec, Zlořečitel; lépe Kdožby zlořečil (a nebo lál) otci etc. Et Mat. 6. Mnohomluwci ; inusitatum. Ale derívata odtud quaedam sunt elegantia Mnohomluwnost , mnohomtuwuý, mluwný etc. — Jinde Spolu wěř, Jépe Daufej. — Luk. 1. při konci Zimnicující, lépe Trpěci zimnici, oeb per indicativum Prwni kniha. O vlastnosti. 207 A měla zimnici. — Mat. 26. ty.vTqoavw<;, Zhymnowawše, lépe Sezpíwawše. — Mat. 17. Mistr wáš neplatí cía; solvit platí; wtastnosti šetřit inconsiderate a chybil frází. Lépe staří Nedáwá cla. — Luk. 18a ©f oaiCfysvot id est Salvandi, wy- ložíšli Spasenci, inepte facies; pakli per circumlocutionem Spaseni býti maící, bude twrdě; commodissime ut nos transtulimus Těch kteříž spaseni býti mají. — Luk. 18. b. ávOpoMtot íóo Dwa čtowěky stupo walasta etc; 61 wěci díšli, též nezpůsobně , i musíš aliunde mutuarí et dicere Dwa muži, ačkoli to bude ne tak wlastně. — Luk. 2. Sláwa Páně oswítila je, Beneš Obleskla, jest i newtastní slowo i mrzké 9 est hiulcum et ineptum. — Mat. 21. Ex ore infan- tium et lactantium. W Plzni wytožili Z aust nemtuwžátek a sancůw. Někdo nebystrých uší a Zákona neswědomý my- slilby , že prawíš Samců w (ne quid turpius dicam) a také jest drobet obscoena vox; lepší circumlocutio honesta než tak nezpůsobná proprietas. Téměřby mohl, chtětliby na- schwál ineptire, říci Lactantium Mlečníků a neb Mlékařů; proč se nemá i zwykle i poctiwě říci Těch jenž prsí po- žíwají. Pakliby se to slowo Sanec komu tak líbilo, nechť ho užíwá, wšak titeru s napřed at odwojí takto Ssancůw. — Qui non est contra nos, pro nobis est, wyložilliby Za nás jest, wlastnostiby newlastně šetřil: diceret aliquis te latinae phraseos esse iguarum. — Marci 1. íta<p7]|iíCetv tóv Xdyov, Ohlašowati tu wěc. U Poláků dobřeby se treíiio říci Reč, nebo usitatum est apud Polonos místo toho slowa wěc neb wěci říkati řeě řeři. Beza prawí, že jest to hehraismus. Beneš položit Řeč , ale peccavit contra phrasin nostram. — Par- cere =s odpustiti, pěkné slowo. Magister Proxenus, již doktor, latiník dobrý, lepší než Čech, w Praktyce na leto 1659 o zemi Uherské psaw, phrasin latinám bohemice pro- tulit neglecta pulchra phrasi bohemica takto Aby Pán Bůh ostatkům církwe Uherské odpustiti a wítěztwí dáti ráčil. Latině pěkněby řekl Parcere, ale na tom a takowém místě to slowo Parcere máš wytožiti k Mi!ostiw býti ráčit, poshe- wěti. To můž absoiute tu státL Ale díšli Odpustiti, tedy pro t08 Blaho slaw. Českau phrasin musíš nětco teho jméno wati, co má býti odpuštěno, jako hříchy její a neb prowinění její etc Alio- qui positum absolute, ut fecit Proxenus, totam gratiam anittet. Neque amico pepercit, Ani příteli neodpustit: tu se srownati muž latinská phrasis s Českau w wlastnosti i w ozdobě. — Wartowský in Paraphr. 1. Mat. Posteaque compe- rissent sese non potuisse, wyložil takto Poněwadžby to shledali; měř říci takto Když sau to již shledali a neb Poněwadž sau to shledali, a neb Shledawše to. Item latině díš Cum sit homo, ne superbiat, wyložíšli tak podlé phrází latinské Poněwadž byt člowěk nech se nepýchá, zle bude ale máš říci Poněwadž jest člowěk, mutato modo coniunctivo in indicativum. Nadto pak dí šli Cum sit homo, Kdyžby byl člowěk, tu již budeš gruntowně ineptus. — Mat. 7. Beneš ad- misit barbarismum imitando latinám phrasin, potožiw slowa takto Wystawil na skáíu. Erasmus Aedificavit super petram. Neníli impressorowa chyba (t. položilli i místo é) 9 jakož pak sequens casus ostendit, non typographum sed interpretem aberrasse, tedy zle wytoženo welmi. Na skáíu wystawiti praporec neb oštíp neb stůl neb nádobu nějakau, jako kuželek, mohloby se říci; ale aedificare jest stawěti, wj- stawěti neb wzětati. A toť stowo již nestrpí casum ac- cusativum ale ablativum postulát: Na skále a ne Na skálu, jakoby Íatíně by to In petra. Nebo toho slowa super nelze tu jinak wytožiti než jako in; léčby kdo tak byt nesmy- slný, urgendo xó (Syjtóv, chtělby to stowo super wytožiti nad i říci Nad skáíu. Item přiletěw luňák nad skálu, i spad dolů. A protož může býti dobře místo to (Mat. 7.) wyloženo takto Založil dům swuj na skále , a neb Wy- stawěl sobě dům na skále, a neb Ustawil dům swůj na skále. — Mat. 8. s počátku hned xaxapávxt. Tu podlé způsobu starých některých wlastně se mělo říci Sstupujícímu jemu s hůry; ale šeredná čeština bylaby. Staří na pargaméně psaní exemplařowé měli někteří A když sjide. A jiní pak per enallágen A když sstaupí s hůry: praesens pro praeterito imperfecto. Níže K wecházejícímu do Kafernaum přistaupil I Kniha první. O vlastnosti. t09 Centurio: proprie tane, sed duriuscule. — Alapam impingere, Impegerit alapam, Erasmus. Beneš pak Wrazití políček* ne- způsobně welmi. Dobřeby toho slowa takto užit Wrazita do něho nůž t. žena do muže. Neb tak to siowo má wtaatní wyznámenání, nětco do nětčeho silně wraziti. Neb wůbec se od lidí říká Dáti políček. Phrasis vero aulica est Praštit ho políčkem, wyťat mu políčék. — Mat. 9. Ať pošle dělníky etc. Řecky jest itfďto\, latině wtastně Eiiciat, jakožto in vulgáta editione položeno. Erasmus Ut extrudat. Jehož následowaw Beneš položil Ať wystrčí: welmi nezpůsobné stowo; lépe staří Ať pošle, ale není dostatečné aď exprimendam groca vocis significationem , de qua vide Erasmum vel Bezam in annota- tionibus. Jest drobet mdlé, a ono Benešowo příliš welmi přísné a twrdé; o nějakého nepokojného hostě z krčmy po hlawě wystrčení pěkněby wznělo. Mně. se widí, poněwadž nemáme jiného případnějšího tu slowa, abychom starého ob- wyktého nechali, léčby kdo chtěl říci Ať wypudí děltííky; toby nebylo daleko textu Řeckého. — Item Luk. 21. Cum pro- trudunt iam gemmas, Wystrkují pupence, lépe Když se pučí, a nebo Když wypauštějí pupeny (Morawd říkají Pupence); est enim prior illa vox fere obscoena ac turpis, werštatní. Mnoho jest takowých wyktadačů, ješto verbum verbo reddunt. — BeneŠ illam metaphoram Mat 18 šeredně wytožit Aperuerunt omnia domino, Otewřeli wšecko pánu swému. Kdoby tak mluwil? leč kdyby bylo wobležení a pán jejich k nim přijet, a oni ho poznali a hned jemu wšecko zotwírali. — Item Isai. I. V» genti peccatrici, populo gravi iniquitate, semini nequam, íiliis sceleratis. Obecný wýklad Běda národu hříšnému, lidu těž- kému w neprawosti, semeni nešlechetnému, synům hříšným. Tigurini Heu gentem scelestam, populum inquitate onustum, semen maliciosum, filios perditissimos. Wyložíšli na česko po v Cyryských nětco postaupě takto Auwé národu nešlechetného, lidu nesprawedlností břemenatého, símě zlobošné zatratitých *) aliquot vitia contra grammaticam bohemicam admiseris, de qui- bus et alibi dixi. Lépe takto wy ložíš Běda národu hříšnému, *) Trangtulit ita B. J, A. 14 Blahotlaw. lida neprav ostí obtíženému, semeni štych (lidí), sjtiiim neiie* chutným* a neb, kteříž porušffi cesty swě. — Jeden tóený mní *) wylaíil ona síowa Mat. 20. Čifi oko twé zlobotíhské jest ineptíssima. roce usus. ~ B. J. A. w Při wyložit ena atowa Erazmowa Ineius verba iurantium, W jeho elowa přisahají* cích (nic plerum«pie fit, ut iraperitia generel andactam). A níže Ant ego fallor, Nébť já se klamám. Passivam formám cupieas expriraere ad verbum, admisit barbarismum , moha říci pěkně Nebt ji se melím (sic). Idem author wyíožil Laudandus est Deus, Chwalitebný jest Bůh. Inepte prorsus. Lépe díl chwáiy hodny jest Bůh. Nesnal A. terminací „ — bilis" co ona umí. Affectatio proprietatis assecutaest insulsitatem, ať kaehyiíekau lati- nau ne o lepší češtině pawím. — Jan Straněnský slowa latinská tato. Privatim ergo oportet dere sacerdotem, Tedy sobě mu- síš obláštního kněze žiwiti; jižtě mohl říci Krmiti co w . . . sic měř říci Chowati. Sed nonnnlli scriptores "data opera latinismos admittunt, dum imitaři ímprudenter volunt latinám orationem ac phrase® énis. Nae isti purítatem taostrae linguae et ignorant et nón amánt, imo et egregie depravant. Omnino vitandnm est hoc, nec sunt commiscendae linguarum proprietates, nisi quis velil ridiculus* apparere. Jako onen**) kterýž wyložil takto ono místo Zté příčiny etc, aby swědČili se ctili Boha duchem swým we ctění Syna jeho etc. Istis non multis verbis multa insunt vitia. Latine recte diceres Ut testarentur, se Deum colere spiritu suo : pěkně latině powědíno, ale česky nesrozu- mitedlně i nepěkně, twrdě a nehíadce. Lépeby takto řekl Česky Aby to oswědčili, že ctí Boha duchem swým, a neb takto, poodejda od slow, Aby to prokázali, že duchem swým Boha ctí. — B. J. A. Žalm 89. Percussi foedus cum electo, Udeřil sem smlauwu, lépe Učinil sem smlauwu, wešel sem s ním w smlauwu, vel Mám s ním smlauwu. Item Mar. 10. ConOde, spoíu- wěř, graece tMpoet t. daufej, dobré mysli buď. — Jan 17. Já sem je zachówáwal jménem twým, noraine tuo. — Mat. 25. Lukas •) Erith. **) B. J. A. Knihu prnni. Owlattnosti. ti\ tiúúět tV&ŽfnJit eis bona suá, Wydál jim dobré swé, (W benátské Biblí Zboží swé) ; tmlfcé se říci Statek swuj, ut ego verti. — Mat. 27, Í|ia\Wjtso6s IyjogS. Někdo wlastnosti áěit* mele násleďo^ný mohlby wytažiti Discipulavit* tTCedfňSěft, jako říkáme Dwořil, kťalowal, l m»třoWál, et quidfcm audadúlus di* xit qůocpte Ktoězowal, tak 'pěkně jakoby latině řekř Sacerdo-t tavit jako ftegnavit etc. Luk. 1. Knězowal, lépe Auřád kněž- ský konal Zacháriaš : inepta gracismi xdxoC^Xřa ; fepateógív noil ťečepta moneta, ač sic dobře a obwyklé říkáme Kralowaí. — Datíiel 9. Qui imperavit super regtrám Chaldaeorum. Ži* dówský aď verbum Collin prawí, že jóst Regiavit a rex fuit. My wlástně díme Kralowal. Ale mohlby někdo říci: Protoť fcluší pěkně Šetřiti jazyku toho, s tiěhož máš wykládatí, aby se k němu pokudž nejwíce možné připodobnil; ano někteří dobří ^kíadaěi i toho welmi pilně šetřili, aby jednostejná síowá též jednostejně wykládali. Odpowěď: Takť jest, že má býti při tom obojím weliká bedliwost. Ale wšak teké sluší nezanedbáwati hladkosti řeči, ne videaris agrestiór. Pročež někdy jedno a též slowo na jednom místě tak a na druhém jinak Wyložiti musíš, tak jakž kde míti chce filum orationis. A wšak magno cum iudicio to se dělati musí , ne quid facias ihvíta Mi* nerva. Dam přiklad to slowo Řecké tá iwreivá Ptactwo. Mat. 8. dobře díš: Lišky daupata mají a ptactwo nebeské hnízda; téžby měl říci Luk. 8. A ptactwo nebeské snědlo a neb fezo* balo je, sed iner udíte verteris, sit licet eadem vox gr&ca. Nebé to slowo Snědlo nepěkně wzní, ac fit oratio agrestiór. Lepé díš Ptáci nebeští szobali je. Také některá slowa Řecká neb i -Latinská tak sau široká, že w sobě jedno z nich tak mnoho obsahuje, jako několik Českých. Jako to slowce Xáyoc Iténi to slowo &Xt$t<; afflictio, tribulatio, angustia, oppressio, pres- suřa, t. j. ssaužení , utištění , auzkosti. Měloby se na wšech místech wykládati Ssaužení, jakož in nostra vevsione secuildw editionis Mat. 13 , 24. Marc. 4. 13. Joan 16. a i jinde. WSak někdy příěinau euphonise jiné slowo musilo býti po- loženo. Jako Act. 7. Wyswobodil ho ze wšech auzkosti. K Řím. 2. &Xí<|>k xal oxevox<*>pía Trápení a auzkost. Díšli ssau* ii2 Blah osla w žení a lízkost, bude se zdáti jedna a táž wěc dwěma stowy položena, adeoque otíosia taoToXoyía. Pročež f Beza to slowo ffkltyvz někdy Oppressio (ad Rom. 2.) a někdy Afflictio t. uti- štění a trápení (1. Kot. 7. et Art. 20. et alibi) wykládá. To místo 1. Kor. 7. wyloženo jest , in nostra versione Trápení těla, nebo nepěkněby tu stálo Ssaužení aneb úzkost; causám pru* dens lector per se vidět. Beneš inepte vertit Zámutek w těle, ačkoli řecky jest vy oapx? , corpore , tělem , t. s strany těía ; wšak< nejpříhodnější jest tn genitivus: Bídu, trápení těía míti budau, jakž i staří Čechowé wykládali. Item 2. Koř. 6. Wy- tišlěných, quia sequitur W auzkostech. Item Rom. 9. Zarmau- cení, na straně Ssaužení etc., quia sequitur Auzkost. Item Coloss. 1. d. si vertas Ostatky ssaužení Kristo wých, radet aures* welmi nehladce a nepříjemně bude, protož sem starého a obwyktého nechal! Utrpení, proprietate graecee vocis in margine expreftsa. Item Thess. 1 , 5. We mnohém ssau- žení díšli, nezpůsobně bude. Protož idem feci. A k tomu také prudens lector vidět, Evangelistas non fuisse tam in mi- nimis voculis curiosos. Ano někdy jednu a tauž wěc wypra- wujíce, nejednostejných slow užíwají. Jako Mat. 20. Mar. 12. vojAix<k, YPft^^sóq, o čemž wiz napřed. A nechat i toho dotknu. I při těch maličkých slowcích A, I, řecky xal, latině et, que u nás Čechů šetřín by ti musí roždí}. Někde jest w Zákoně nowém drahně nedaleko sebe těch xal, ješto některé dobře se wyíoží per A, a jiné mnohém lépe a wíastněji per I. Příkladů té wěci w Zákoně nowém zwtášť secunda editionis mnoho jest. A nechat nyní doložím i toho, což mi na mysl za jakaus příčinu přišlo. Wykladači •watych písem (z jednoho jazyku do druhého) i tato wěrnost náleží : když které místo nalezne nesrozumitedlné w tom ja- zyku, z. něhož wykíádá, aby je do druhého jazyku tak wylo- žil, aby také tak bylo nesrozumitedlné , a k témuž cíli má říci jako i w oné řeči. Toho Šebestián Castalio pilně ostří- hal, ano na některých místech na straně napsal, wyto- žiw slowa Židowská w latinu: Tomu místu nerozumím. Kniha prwni. O wla$ tno $ ti 218 Aještěf mi se i toho chce přidali. Decorum diligcnter servare debet interpres také i w tomto, aby pro tempore et loco etc* habitům styli proměno wai, wěda kdy dáwali verba et phra" ses graviores et leviores, wesseíé, smutné, obecné, běžné etc, ut alicubi appareat grandiloquentia, jindy suaviloquentia, varius- que cothurnus. O třetím způsobu phraseon et verborum in nostra lingua. Mohan některé wěci pěkně Česky býti powědíny, pulchra sive phrasi sive verbis elegantissimis , ale nemůže se tak do latiny přeíožiti bez okolic nějakých. A w tom widí se biti bohatší řeč Česká nad Latínskau; což máli býti práwě spatříno* musí k tomu by ti saud bedliwý, acutum iudicium aurium. Jako některá impersonalia při některých síowích mají Čechowé, ješto u Latini kii jich není. Když díš Míuwí se , hic deficit verbum latinům Loquor ; nebo nemůžeš říci impersonaliter Lo- quitur, Míuwí se, quia verbum est deponens. Ale zasse mů- žeš říci in verbo activo Dicitur , Prawí so , Garritur, Žwe se, a nebo Štěbetá se, a nebo Štěbece; jest tertia per- sona indičativi. Dicitur de illo , Prawí se o něm. Pěkněji wšak česky díš a zwykleji Prawí o něm , ješto Latiník do- brý nedí Dicunt de illo, ale Dicitur de illo, léčby wzaí jiná síowa jako Aiunt , Perhibent etc. Item infinitivus per quandam velut enallagen eleganter usurpatur hoc modo: Síyšeti, žaby umře}, neb Síyšeti o něm, že jest zabit, t. Síyší se, a neb Prawí o něm. Latině můžeš tak užiti toho síowa Au- dire. Item. Nechrne ho, wšak jest nějaký dobrý muž. W té phrasi to síowo Nějaký aptissime est pósitum velut gemma. Latiníci té phrasis při tom slowě nemají, nec possunt expri- mere phrasin hanc nisi per longas ambages. Díšli kuchyňskau a Thomistskau a nebo Škotyskau íatinau Aliqualis, iam es plus quam ineptus; díšli Quidam, nihil dixisti. Jakby pak mělo to býti powědúio, dobrý Latiník dobře wí. — Jakť ůobě wy- «1* lilahfislaw. kračuje , dobrá phrasis. Latině díšli Ut graditur, bude. Jakť Ipáčí a ještě bez toho ř, na němž tu mnoho záleží. Tu swětlQ wklěti, jak (to w tom) řeč -Latíoská welmi prostá a n#bysftrá neb nelepá proti češtině se zdá. Požehnaný, jenž se béře we jménu Páně. patině Bene* dictus, qui venit i nomine Domini. To siowce Béře se pohleď odkud jest? Jak tu ozdobně jako perla sedí, ac quandam waiestateio. coacíliai wšemu tomu pro,gi2uwení». ješt<* J^atířisks •íowo Venit jest prosté, t. jde neb jede ; hrubé jest i obecné i ge- nerále a jako obuté proti tomuto. A když pak rozwážíš toho slowa Béře půwod et transposití seu metaphoraip* teprw jeho jadrnost spatříš. Accipio jest Beru, Accepit Béře. : — Nejste mne zde wděěni, obrátím se do jiných krajin. £atipě Cicero scripsit Vertes te ad alteram scholam. Ale wšak non tantum gravitatis et gratia latina phrasis (seu verbum hoc) quantum bohemica habet. — Říká se latině Quorum uni, Z nichž je- dnomu dat sem; Quorum uni, Z něchž jedni sau nechwalitební. — To slowo latinské Candidus et Albus welmi pěkně w če- štinu muže býti wyloženo, tak že bude et elegantius et signi- řicaíius státi, t. Běíostkwaucí, jakoby řekJ Tak welmi měř bílý oděw ten anděl, až se welikau bělostí stkwět. — Item habet fuoque nostra lingua quasdam particulas, veluti afíixa quaedam, spředu i szadu slowa, čehož nemají Latiníci ani Řekowé, než Židé. Ty litery, bqď szadu buď spředu podlé nále- žitosti položené , proprietatem significationis aliquando augent, nonnumquam minirant, quandoque mutant, et ad h»c ijiiri- fiqe illustrant orationem, jakož se z níže položených pří- kladu, spatří. Comede, tibi est hoc exedeudum, Jez, sněz, do- jev, pojez. Ono powědení Co před wás předloží, jezte, kdyby kdo wyložil Snězte, netreíiloby se. Comedi iam, Již sem jedl, již. sem snědl, již sem se najedl, pojedl, dojedl, wyjedl, přejedl projedl se skrze horu. — Bibe, pí, napí se-, upí se, opí te, najez se. — Beneš Act. lft. Páni, co jámám učiniti? inepte, l^pe díš Činili. — Pupugit, Ubodl, zabodl, zbodl, bodl, pobodl, probodl, přebodl. — Morientur, Mrau, zemrau, pomrau, do- Kniha prwní. ú vlastnosti. lil mrau, a zasse latině může se říci Emortuus, emorlua = téměř umrlý neb umrtwen^, již smrtí přemožený; item demortuus, pošt demortuum etc. — Virfneratus, Raněn, zraněn. Vide si- milia iis w figuře prosthesis. — Schod, wzchod, .scb§zí na paměti, wzchází slunce, wychází, wyšto, wzešlo slunce. Na- chází, dochází, přichází. Ale tu latině též se říká Accedit, incedit, discedit etc. — Peccavit, Zhřešil, zdá se jakoby chtěl řici Spolu hřešit, ale jest to přidání té litery podobné slowu tomuto Činím, učinil sem, hřeším, shřešit sem, hřešit sem. Někteří píší Zhřešit. Zbláznit se dobře díš a ne SMá- znit,. Zpět, zpačit, zčernal, zsynal, zlit, slit, zpili se, a ne spili se, setřel, zetřet, utřel, protřel, klamali, sktamati. Skta- mati= mentiri;. zktamati = fallere, inaudře lest jeho zklamal; Sklamati jest tolikéž jako Selhat i, jen že drobet poctlwěji se dí a netak zůřivvě. Sektamat, někteří říkají žertujíce, ho: est puerilis vox podobně jako Selhal. Sesmilnil vox theo- logica , rarissime et nen nisi a senibus et gravibua virís usurpanda* Nemůže se říci Sthat, ssmilnit, propter euphoniam. Nětco w částce nějaké nalézá se toho* i u latiníků, jako Hauri, waž, exhauri, wywaž. Ale my wíc můžeme říci Dor waž, nawaž, přewaž, přewážiti mísu k jedné straně. Assumo* consumo, insumo etc, ujímám, přijímám, najímám, zajímám, dojí* mám, přejímám, rozjímám, pojímám; Neumělé wšak sftftřujtf se u některých užíwání těch přídawkfi. Jako (Maře. 1.) 1 lekli se wšickni. Beneš nepěkně položit I zlekli se : volnit subitum terrorem exprimere, i zkazil slowo České; inohlby byt říci Zlekali se, ita non corrupisset vocem bohemicam. Ne* umělý čtenář snadby řekt I ztekty, t. ryby zemřely. — Zbu- diti, zbudit ho ze sna, wz budil mu sumě, wzbudit Bůh mlá- dence, Danyele proroka. — Sklátil hrušky, sklácen co hruška, zktácen u wíře, t. zwrtkán, zemdlen, zkormaucen. — Mat II. oxt pXéiwvxsc etc, Quia videntes non vident, že widauce ne- widí= hledíce nepřicházejí k tomu, aby uhlídali, ugřeli, spa- třili, zrakem swým toho prawó chopili. O čtvrtém způsobu. Verba et eorum positus seu phraaes vitandae. Proxenus w Praktyce na leto 1559 nazad dí Jestli jest se kde jaký omyt trefií: nepěkně, lépe takto Trefiíli se pak kde ; nam radit anres dura hac locutio Jestli jest se etc, hor- ridior sonns et agrestior locutio. — Quidam dixit O tom sobě teď připomínáme: eruditias dixisset et magis proprie To sobě nyní připomínáme, ač se nezdá tu bytí přílišný rozdíl nebedliwé to spatřujícímu. — Proč nic? eur non? quid ni? (ač ad ver* bum latině musilby říci Cur nihil?) i latině i česky prostěji i celeji, ut sic dicam applicatíve, jako Pročby nešel? pročby neřekl? Beneš položil to stowo do textu Zákona (Hat. SI) moha na tom místě užiti toho slowa I owšem, ješto tu hned i ta sic nepěkná phrasis nedobře stála. Z Německého obyčeje pochlebnau phrasis někteří wzali, říkati per ineptissimam enallagen personarum, mluwiti k osobě přítomné w způsobu třetí osoby takto : Maje říci Co chcete, pane ? i dí Co chce pán můj ? a neb Proč pán nejí. Ač tak jest ten způsob dáwno prwé býwal užíwán od starých, ale to byřo podlé jejich tam židowských obyčejůw, a to při lidech znamenitých a welikých, králích, knížatech etc. Jako: Audiat dominu* meus. Item Nescit servus tuus. W obecném mlu- wení neslušné jest užíwati toho způsobu. Ale o tom wiz šíře, ubi de enallage personarum in verbo agitur. Item wiz nazad farraginem šeredných phrasí, jichž se warowati máš. Příčiny takowých newlastností přiházejících se i wykía- dačům i jiným tyto nalézám: I. Že mnozí tomu nerozumějí a toho tak sauditi a na drobno rozbírati neumějí a nemohau. Protož wtastněli čili ne- vlastně mluwí neb píší, oni sami nic newědí. Na ty není co horliti, neb tu není naděje k náprawě. Kniha první. O vlastnosti. tl7 II. Jiní pro swau nějakau nepečliwost a nedbalost to to činí, ne tak nerozumějíce, jako leniwau myslí a nepraco- witau jakž mnohé jiné tak i to pomíjejíce , jakoby jim do toho nic nebylo* A z těch někteří zato se hned nic nestydí. III. Někteří tím chtí t. newlastnostmi neb neobwyklými a též nezpůsobilými (usu non receptis) wlastnostmi barwiti a ošlechtiti swau řeě. Zdá se jim to pěkná býti řeč, kdež ně- jaké slowičko w swé řeči položí, jakoby nějaký kwítek na zelenau lauku, modrý neb čerwený, přisadili: ano pak býwá podobně , jakby kausek židkého bláta na plachtu nějakú bílau wykydt: totiž místo ozdobowání ohyžďují mluwení swá. Takowáť sau ta slowa Filomátesowa, w jeho předmluwě na tu Českau Etymologí. „Dobré jest zlým obyčejům za řasu bujnost zastawiti" ; plane ineptus color, prawá motanina. Nebo jak se tu trefují ta slowa dwě Bujnost zastawiti, dobrý Čech rozumí. Omnino affectata est oratio et inepte quidam affectata, neque n. verba sunt hic apta, neque phrasis bona, quasi de lana caprina severe et graviter quis detonaret eloquio, lingiia tamen titubante. A za těmi slowy i hned dále k témuž po- dobný kwítek stojí; neb w tom slowu Nezměnily jest též in- sulsa gravitas, a ještě i to newtastně a neslušně postawené. Kdyby byl aspoň řekl Neproměnily, ale on položil Nezmě- nily; aby wždy bylo, nihil ad rem. A tolikéž i ta slowa jeho Kterýchž obyčej ale užíwá, est inepta prosopopeia; mohl i měl takto prostě říci Kterýchž mnozí přiwykli zle užíwati. IV. Mnohé k tomu xaxoCtjXía wede, když mali jsauce, welicí býti chtějí, jako ona žába, kteráž wolu se přirownati chtěwši tak dlauho se nadýmala až se rozpukla i nebyla ani žabau ani wolem. Což u někoho spatří z znamenitých, hned se domníwají, že jim to také sluší. Jeden kazatel (t. Hynek Perknowský) horliwosti Luterowy chtěje následowati, i jakž způsob Luteru spatřil tak se k němu formowal, totiž také jako Luter častokrát karkuli z hlawy stoje na katedře horliwě smekl a zasse potom zšíleně wstawit; a wšak s tím Blmffilam. se w8ím posluchači ne Luterowa druha poznali, Jiný*) •patřiw při jednom znamenitém orátoru, an lehaučky mluwí; tiše síowa jedfca po druhých welmi jadrná wypau&téje, mékáy jako zíwaje, jakoby nepečliwě a nedbale mluwil; mysl meai tím bystrau, wtípným složením slow a řemeslným jich wy- říkáním prokazuje (summa enim ars est artem qelare) ; i takž tento prosták naučil se také tomu, aby i o welikých a zname- nitých wécech mluwě s lidmi nešpatnými (nelepý jsa w řeči z přirození, síow jadrných nemaje, ani způsobu jemného jako onen, nadto toho umění), nelepotu a lenost mysli častým zíwáním * neforemným se i tak i onak na stul kladením* hla- wau keywáním a nebo jí sem a tam kydáním etc. prokazo- wal, domaíwaje se, že tak nelepotau onomu umělému jsa podoben také i za rozumného a maudrého jmín bude. A tožt psota lidé, když w smetech perel nenalézali, ale že se bláta k Jauži přilé-wá porozuměli, i počali ho za nejapného a lé- ilího blauda míti. A protož není dobré w cizích škorních choditi (i w té wěci malé, owšem wýše), ale raději swé wjastní přirození cwičiti a jakž co konju přirození dalo, ta£ toho užíwati. A wšak, jako říkáwali staří, člowěk má swým (L tím, což má) dělaje, cizím omastiti a jako sukni pěknau ještě aksamitem spreniowati. Nebo. *o%oÍY)Xía, kteráž při li- dech wšetečnost rozplpzuje, nesnadně býwá bez towaryšky swé, kteráž slowe yikwda : a o té* co Duch swatý skrze Pawia sw. powěděl, není neznámé. Ale na těchť slušné a pobožné jest, aby takowé wěci snášíny byly, kteříž mnohými a roz- ličnými pracenii a zaměstknáními osuti jsauce nato ani my- síiti času nemají. Dli enim dum intenti šunt in rea, ipsas, negligunt verba , powědíti toliko to což jest w mysli j£jicb usilujíce, jakýmiž se kdy treíiti může slowy. Tif ne£im toha naschwál z žádosti jakés nowoty, ale nemohauce se toho> ušetrití někdy prwé, než zwědí, nětčeho se toho dopustí*. Quan- doqua bonus dormitat Homerus, jakž i nahoře toho prwé dotčeno. *) KaxóCqXot saneti ríri M. E» Kniha první. vlastnosti. tift Zawírka primi libri, totiž wšech těcU příklad* oých naučení de verborum et phraaeon projmetate. Potřebí jest tedy i těm, jenž dobře, srozumiťedlně fotí* i ozdobně míuwiti chtějí, na rozličné způsoby jazyku swého popatřiti, a nebo sobě wtipu i paměti pobrausiti. Tomu pak, jenž chce wykládati z cizého jazyku do swého kterékoliw wěci, zwláště ea, qu® maioris sunt momenti, potřebí jest welmi' pilně šetřiti, co jest tam toho jazyka slowy, z něhož wyklá- dati máš, powědíno, a jak. Potom opět s bedliwostí mnohau nato mysliti, jak by táž wěc jazykem twým srozumitedlně, wlastně i ozdobně powědína, ne suam gratiam amktere, dum in manibus tuis tractatur, videri possit. A to ještě tak, út quadam eius íieri potest, proxime ad textům accessisse videaris. Jpž pak buď že podobna bude phrasis w twé řeči onéno, buď nepodobná. Nebť to ani ušetřeno býti může, ani šetřena wšudy byti má. O čemž D. M. Luther, z íatíny do němčiny swatých písem wýborný wyktadač, pěkně napsal w knize swé o ttumačení. Jest pak obláštní umění (eruditio et proséntiť interpretům) wykřadačů uměti jednu a tauž wěc třebas i prostěji a ozdobněji (simplicius vel coloratius) wyprawiti neb wjřožiti. Ale otom by široko byío psáti. Dosti jest pilným a wtipným mládencům nawrci, ne nimis sapere velle videar. Snadby někdo et Ivoc dramftte i příkladu tohoto dobře mohl užiti. a) stowa jednoho jazyku, b) druhého jaaykn, Jakož ti kwadrátowq, totiž kamonowé (Jwěnifi temi ř^dy •pojení, nejsau jednostejní, ale jedni širší, jjní užší,, tak že některý kwadrát položený w swrchním řadu, jest tak we- lijtýr i* w druhém ř^c]i| k wyplnění místa toho musilo ÍŽO Blahoslav. několik kwadrátů býti položeno: a wšak předce jest jeden i druhý řad wyplněn. Podobně tak bude, když jednu stránku řeči jazyku jednoho postawíš a podlé něho druhau, jako řecky a ěesky nebo latině. Nalezneš na Řecké stránce slowa ně- která welmi summowní a široká, voces, varias habentes signi- ficationes, jako jest to stowce Xáfoc;. Zasse také nalezne! mnohá stowa, máto w sobě moci obsahující, jako ty partikulas 6, tó etc. Na druhau stránku popatře nalezneš rowně tolikéž, t. nejedno- stejné moci, wáhy a širokosti anebo zasse úzkosti síowa, A z tohoť přijde, že musíš ne verbum de verbo přeléwati z jedné řeči w druhau, ale široké stowo Řecké nebo latinské mno- hými Českými neširokými wymalowati, aby obojí řeči, i té z níž wykládáš, i té do níž wykládáš a neb wkládáš, dosti uči- nil w wiastnosti buď moci nebo ozdoby. Ale p totot jest, že saud při moci sJow, zwláště Českých, není u wšech Čechu jednostejný. A wšak na umělé a dospělé muže jafc w jiném tak i w tom zření býti má. Léčby kdo býti chtěí cornicula Aesopica a nebo Nos porna natamus. Jakož se někdy zdá číowěku, že nětčemu dostatečně rozumí, ano býwá meylka. Jeden štrafowal in nostra veráione to slowo d{i^^Xt)- otpov t, siti a nebo wrše; zdálo mu se, že sem zle polo- žil nastraně Síti a do textu Wrše. Ale mohlbych mu říci: Ne sutor ultra crepidam, aby potom bedliwěji saudil, co a proč potupiti a nebo schwáliti má, a nebo i pokud komu sluší neb nesluší. Kniha druhá. O meíaphoře. Druhá wěc, jíž šetřiti sluší těm, jenž chtí ozdobně če- sky mluwiti, jest jakž se říká latině m etap hora, t. st o w některých od jejich wlastníh o wyznamenání - nebo moci jejich a wiastnosti poodnesení a jinam k jiných wěcí wyznamenání obrácení. Které- hožto způsobu i latiníci i Čechowé a též i jiní jazykowé kdyby neužíwali, častokrát myšlení swých nemohliby příhodně a sroiu- Koliha druhá. O metaphoře. %%\ mitedlně, nadto eleganter jazykem pronášeti. Welmi jest uži- tečná ta figura nebo způsob ten, a náramně mnoho se ho i w pístních swatých užíwá. A sumttiau: mluwení nebo psáni, kteréž jest tau figurau jako pokropené, býwá příjemné, milé* žiwé , hýbající a práwě lidskau mys} maluje , imagina* tíones menti dulces ingerit, ut de poěmate dicitur, quod sít lo- quens pictura, sicut et pictura est veluti tacens poema. Ale nechtěje otom nad míru šířiti, příklady toliko některé ukáži slušného i neslušného té figury užíwání; nebo kdoby to wše wypsati mohl? Tito způsobowé mluwení pěkné metaphory w sobě wzdr- žují. Jako Teď náš pacholík také leze (wida mládence je&tě o podál od domu) jako maucha z pomyjí. To síowo Leze nemá tuswého wtastního wyznamenání; než kdyby řekl Po- hleď, kam ten rak leze, repit, tuby wlastně wzněto. Ale tam to tolikéž w sobě má jakoby rekt Náš pacholík welmi lehký jde; a když k tomu přidáš Jako rak, tu teprw figuru jenž slowe hyperbole připoje, wymaluješ podlé swé mysli jeho chod nešwárný a příliš nespěšný. — Item když se říká o někom Ten pán čistě swé sedláky dře, tu opět jiné jest Dříti be- rana nebo kráwu etc. Ale že beranu, když ho odřeš , ode- jmeš jeho wšecku příkrý wku a s tím zdrawí: i tak když se- dlákům še odjímají žiwnosti, daněmi i deměmi ssužowáni bý- vají, pěkně se w tom slowu Dření zawře. A nadto, kdvž- by přidada k tomu ještě i přístowí, takto řekl : Ubohý sedlá- ček, (o některém jednom mluwěj wodřel ho ten jeho ukrutný pán co lípu ! — Item o nešwárné ženě říkají Prawá swině. A o někom řeknau Není než kráwa, jesthowado, prawý nedwěd, jako lew. — Item pěkúá metaphora jast říci Chu- dičky byw, přiwinul se ke mně. Wí se, co jest Winauti, přiwinauti, zawinauti, odwinauti, admodum propri® et signifi- canter, nec minus eleganter sic loquimur. — Item Přišel na nic, ješto wíme, že ělowěk němuž nebýti aneb býti nic, poněwadž jest k wěčndsti stwořen. — W řečech Krista Pána přemnoho jest toho , zwláště když prawí sám o sobě Já sem cesta, chléb, woda žiwota, winnV kořen, wy ratolesti atd. ftiaho $ lati. Jaaut pak také některé metaphory a neb mohfyby býtfc jichž nesluší nŽíwati, buď próto, že sau nemrawné a nepo* ctiwé, jako otien sedláků nyú přede pánem mluwil o hruškách že sau zhnilé na wono, t. jako etc # , a otec potom před týfcii pánem řek}, že bude syna tak trestati, až bude kakati etc» Některé také metaphory býwají marné, bezpotřebné, jfešto kdož jich užíwá, za drzího a wysokoftiyslněho oratorii držáa býwá, jako kfiň, moha pěkně jiti pokojně > nemůže úeí Ifc- škowati. A protož kdy a kterých metaphor užíwati sfaši, máli řeč ne ohyžďowána, ale ozdobowána býti, krátce powím. I. Těch* qutt honestam in animo meditationem faciunt, aptam loco et tempori, to jest které sau poctiwé a nic nená- ležitého w mys} posluchačů neumí tají neb neuwozují; nebó kteréž sau takowé , ty se jako řeci lehkomyslné, lehkomysl- ným a beabožným hodí. Jakož toho w krčmách, kdež sedláci a někdy i íotrásowé rozliční býwají, nemálo se slýcháwá dosti ohawných a stydkých, sic welmi "wtipně wymyšlených a mistrowsky složených sentencí, to jest, kausků řeci, jakož; Coby čert děíaí, aby i toho mláta nepobožným neměl osíá- diti ? Umíť on, jako holuby pod necky na dosti špatnau wnadú swětská howádka lapati. Ale ty wěci od wážných mužů wzdáleny by ti mají, nebo sau ratolesti sitpowceXíat; sivé urba- nitatis (česky Sprýmowání oplzlé wyíožili), kteraužto apo- štol w epištole k Efezům zapowídá. Ale trefujeť se někdy toho lecos plisknauti i těm , při nichžby sama wážnost spa- třowána býti měla. Jako jeden znamenitý posluchač nezad- ního kazatele takto chwálit po kázaní: Čistě prý míuwil a uměle, dosti toho aby pět let w domku hejtmanem by}*). Přitom ještě mi se k tomu doložili widí , což napřed řečeno, totiž že některá slowa, ač sau dobrá i zwykem přijatá, usitata et probata, wšak nejsau příliš pocti wá, ale dro- bet nettirawná. Protož lidé rozumní místo nich užíwají ji- *) W sečko mi sluší, ale ne wsecko widetáwá, dí apoštol. Kniha druhu. Ometaphoře. 228 jgfch , jimiž jako skrze aějaké padobeiistwí , per metaphoram, a*á>uciuat ea, qu» volunt. A to býwá* když potřeba toho zwláštní přijde, jako kdyby měl někdo před Čackými lidmi mřuwitie něčích nemrawných skutcích, i mluwitby takto: Ukli- dil se tento pacholík neb člowěk před domem. Item Zkuckal se. Staří někteří říkali : Ztratit hřiwny etc. Ale někdo ne* wážný a nestydatý přijda řektby: Zblit se, a neb Ušpráchal se, a neb ještě nemrawněji: Usraí se. Takž podobně i wykladači swatých písem sluší šetřili wážnosti a wyWratí síowa případná. Jako n příkladu: Když Bůh skrze proroky nazýwá církew swau Poběhlau, Soortum neb adulteram, wyíožíli takto wykladač K . . . o, rozprostí* *aías se etc., wlastně wyloží, ale nemrawně a lidem wái- ným nepříjemně, chytrákům .pak nepobožným k čemu se tím příčina dá> zkušené jest. Protož lépe místo toho slowa K . . . o řfci Newěstko, ješto tolikéž rowně powíš a bez ublížení mrawům*). Ale dí někdo Proč lidé chtí míti poctiwějží uši, ttežli Duch swatý ústa? Odp. Ba proč ty radče, moha po* etiwě míuwiti, i mluwíš stydce bez nuzné potřeby? Co ty tím prokazuješ, híaupostli čili cosi jiného t. srdoe čímsi ne* pěkným naplněné: suď sebe sám. Kdyby nelze bylo jinak po- wěditi, mělby wýmluwu sprawedliwau, ačkoli ještěť ty peri«» phrasis zustáwala. Duch swatý jak mluwil a proč , kdyžby «e slowa jazyku toho, kterýmž proroci mltiwili saudila, awfe- dělby, zístailiby práw. A také ten týž Duch swatý řekl: Smil- stwo a wšeliká nečistota ne nominetur quidem inter vos, sio- «t deget sanctos. It Kterékoli wěci pocti wé, těch hleďte. Nelíbí se tehdy Duchu swatěmu data opera nazddru nemrawně míirtviu a bez potřeby, ažby jazýček brněl, říkati, K...O, k*rr.e> a zwlášť mladým Hdem dobré jest neobauwati se w žkorně někoho welikého, ano nohy k tomu ještě malé. Nejlépe to zlostným a klewetným sausedkám poručiti* My aby tak mluwily tam někde jinde. Rowně též může řečeno *) Próditur faat išptara locutione impnras animaf et col*. %tk Blahoslav*. býti o tom stowu Čerti J. A. w kázáni o swatém Matěji, wy* ložit z latiny Nechť s ním čert stojí ; moha čistě říci theolo- gorum moreDábet. Newážní lidé toho stowa rádi užíwají, ale doloží předce Zwywedený čert; ale lidé poctiwí i swětští, když pohnuti jsauce a nebo rozhněwáni někomu lají, zdržují se od slow těch nezpůsobných. Odtud jsau tyto phrases Zwy- mořený, zwymotaný etc. bídniěe, potworníče, et similia. Ih Těch, kteréž nejsau špatné a nízké příliš, ještoby ne- wyswěttowaty wěci té, o níž se mJuwí, ale wíce zatemňo- waly. Jako kdyby někdo míuwě měšťanům neb pánům, i brat stowa samým sedlákům a neb samým některým řemeslníkům známá. Jako míuwě o někom, že jest blaud htaupý, a žeby byla potřeba, aby byl dobře wytřepán, přidalby: Nemá ten štospanem býti fikowán, ale wyhoblowán etc A wšak ně- které, by i nízké byly, kdyžby je Boží ústa zwýšity, těch může slušně býti užíwáno. Jako Duch swatý powědět, že Goliáš měl kopí jako wratidlo tkadlcowo etc. Což w písmích swatých jest, tomuť jest se powinen každý učiti rozuměti beze wšeho tím pohrdání. A kdyžf se tomu rozuměti naučí, bude potom i jinde wšudy týmž stowům i rozuměti snadně moci, i jich také k swé potřebě slušně užiti. Ale jeden ka- zatel na weěerním kázaní řekl: Prijawše hojný obrok dne tohoto, Pánu Bohu děkujme. Prorsus ruslicum olebat; non fiiit autem rusticus, sed summus aflFectator novarum vocum st phrarifeon. Moha slušně říci Pokrm duchowní, a nebo Služby Boži, Posilněni ducha našeho vel Dobrodiní Božská etc Ita novarum rerum studiosi plerumque, dum urbani et eloquentes haberi cupiunt, insulsi fiunt Než staří Čechowé toho stowa Obrok mnoho uiiwali w swých psaních proti Římanům a je- jich kněžím, prawíce o nich, že swých wěci a ne Krystowých hledají, totiž prý obroků sytých etc. to jest platů welikých, de- - šátků a opatřeni hojných prebend tučných etc III. Ty jsau metaphory nejlepši, kterých se již mnoho od lidi wůbec užiwá, uaitat*. ješto, by metaphory byly, máto lidé tomu rozumějí, ale jakoby wlastní stowa a phrases byly, Kniha druhá. O metttphoře. 2t5 tak se toho užíwá: nebo wešly již lidem w zwyk. Jako kdyby některému mládenci řek} : Obětuj Pánu Bohu kwět mla- dosti swé, t. wynalož nato swůj mladý a ušlechtily wěk, aby w něm Pánu Bohu slaužil a w tom léta swá stráwit. Takowé figury býwají lidem nejpříjemnější a i nejužitečnější. Nebo jaký užitek z pěkné řeči, když se jí nerozumí ? Jakoby prostý Němec k prostému Čechu , swůj toliko jazyk umějí- címu, německy mluwil. Apoštol napsal, že ten, jemužby ne- byl kdo rozuměti mohl, mluwilliby, sebe wzděláwá a ne bližního, jakoby řekl: Takowý mluwitel chce, aby o něm lidé myslili a mluwili, že jest nětco maudrého, důstojného, (fiwná tajemstwí i zná i míuwí etc. Na wěcech přirozených wšem lidem známých i příkladowé sau příjemní i metaphory odtud wzaté ; jako když říkáwají : Nezralý prý jest to rozum, Nezralé učení, Wšecko wydžbaní, Kwět mladosti, Ten ělowěk práwě ktwe, Již zrá ubohý starec, Dojde tutiž jako pečité, Zabil mráz, Nezabili mráz , Dáwno sem nato ucho wlíkl, a neb Pozor měl, Již se domílá. At hae locutiones pene sunt pro- verbiales. Item sprawedlnost má ústa zacpaná. I ta také po- wědění tu swé místo mají apoštola: Léní břicha, psi němí. It. řeči sw. Judy : Zlí lidé že sau planety, hwězdy bludné a oblakowé bez wody, stromowé podzimní. It. zlořečení ně- která, ač ne příliš chwalitebná, jako Draku starý, tísto, wy- žlo etc, koni nepokojnému a bujnému Šelmo. IV. Item tu jest i wlastní i příhodné místo metaphorám, kdež wtastních slow příhodných k wymalowání mysli dosta- tečných a obwyklých není, ale potřeba sama k figurám při- nucuje. Jako když díš Střela neb kulka prudce letí k cíli - letění se wlastně tomu připisuje, což má křídla etc. A nebo^ by zwláštní slowa nebyla zlá, ale když non sunt significan- tia, nemají takowé moci, ani tak způsobilého wy znamenání r metaphory pak měíby před rukama ušlechtilé ad rem apposi- tas, heybající, jimiž můžeš jako žiwau a mocnau řeč swau tičiniti. Jako když díš: Kratičký jest wěk náš, prudce běží, plyne jako praud wody, ano jako pták letí, a neb jako střela fctt. Ta woda prudce běží, t. j. teče, plyne, ač to síowo 15 Bia hoslaw. Ptyrte wlaslně tomu přísluší,, což w wodě neb po wodě ptyae. Item když díž : Ptyi s Hospodinem, totiž Porážím to Bohu, jdi předce kams uložit, jaks zapřáhl tak táhneš etc. V. Tohoť pak welice sluší šetřil^ aby k tomu metaphory příhodné bral, což chceš w lidských myslech činiti. Jako chce šli wzbuditi k chwále Boží ukázáním Božích dobrodiní, díš, že Bůh jest studnice dobroty nepřewážená. K bázni je wzbuditi chtěje díš Ruka jeho že není ukrácená, moc wšudy prowodí, a maudrosti jeho není počtu ani míry, žádny se mu newy- běhá, ani wychytruje, zlapá maudré w jich maudrosti. Zchwa- luješli c.rkew, nazůweš ji rozkošnau winnicí Pána zástupů, chotí nejmilejší nebeského krále etc. Proroci haněwše lid od Boha odstupující, nazýwali jej newěstkau : Slyš, newěstko, slowo PánS, dí jeden. Item ukázati clitěwše, jak sobě Bůh wáží wěrné, připodobňowali je k zřítedlnicx oka. Item že sobě Bůh na ruce wyryl jméno, aby nikdy nezapomněl. Na odpor newážení sobě Páně welikého počtu hříšníkuw uka- zowali krůpějí padající oJ okowu wody. VI. Owšetn pak nato pamatowati sluší, že ne na každém místě a při každé příčině každého slowa může se užiti. Ka- zatel w kázaní může podlé příčiny ďábla hadem, drakem starjm etc. nazwati, pekla jezerem hořícím etc; tle doma W obecném mluwení hned se to tak netrefí, ubi non tanta grandi* loquentia requiritur. Oportebit itaque et hic servare decorunu co kde sluší saaditi, i jiných rozumných pilně šetřili, qui pr©- cepta morům imo et artium íactis exprimunt, A opět kdyby wážný muž slow neb metaphor příliš nějakých pochlebných, lahodících etc. užíwat tu kdež sluší wážně mluwíli, ne- menší škodaby byla, nežli bytu wážný byl kdež ochotni lítostiwost a příwětiwá wlídnost ho ozdobowati má. Kaza- tel kázaní čině kdyby tak mluwil, slow i způsobů jejich ta* kswých uzíwal, jako když mátě se swým dítětem - niluwí, a neb s lidmi, doma s celá dk au swau neb s jinými mluwé kdjby kazatelského způsobu nesložil: pro prwní za pochkb* nika neb i nerozumného etc, pro druhé za příliš twrdéb* Kniha třetí. O siomíck* cizích jazykům tťí faryaeje, neochotného a bněwiwťho sausem bjlby: id est aut acwra bla&diendo, aut (juaáv&pwitoc; importunam gravitatem re* tine&do haberetur. PrWního příklad 9 na kázaní tak co chiiwa a dítětem míuwě lísawě i říci: Tak tě hle náš Pán Bflh ty pokutiěky wzložil a nemužemet jich od sebe odstrěiti. Kniha třetí. O příhodném uiíwáni siow některých ci- zích jaspkůw. Třetí wěc, kteréž ti, jenž dobří Čechowé býti chtějí, mají feetřiti, jest umělé a příhodné užíwání i slow některých cizích jazykuw. Čehož zjewný příklad máme na latinících dobrých, kteříž, ač hojnau swau řeč a welmi ušlethtUau mají, a wšak proto welmi mnoho dow Řeckých nabrali a jich jako swých tižíwají; anobř již, jakž Římané neb -Latiníci aatt křeafané starého zákona nezamítající, i židowských. Nebo at z přílišné širokosti k moři podobné jako nějakau krů* pěji ukáži, Kyrieleison , Kristeleison , Alleluia, Amen etc. kdo newí, že nejsau stowa JLatínskál Němci jak awřy jazyk ošlechtili íatinau, ano někdy přemnožením překřtaíto* wali (nebo jakž přišlo wí je3t : Wše co whod dobro, mnoho nezdrawo), to široce známé jest. Slušnét tedy a sprawe* dliwé jest, aby, čehož w tom jiní jazykowé užíwají, také i náš jazyk toho se nezdalowat. Ano pěkné barwy ještě zía» tem býwají tfrosazowány a jakž zlatníci říkají šmelcowány, a krásné sukně krasšími wěc mi a neb dražšími premowény a nebo krumpowány býwají. Zíatá koruna drahým kamením náleží aby se etkwěla a lauka rozličným kwitíčkem prokwí* lila a zwiášté ne příliš blízko stojícímu zraku diwně se mě* niía. A protož i my toho, což jest již do našeho jazyku wne* šeno a my sme to i obwykíostí stwrzené zastali užíwejme 228 Blahu 6 la u>. jako swého. Ano i sedláci také již, a ne sami páni, jablká jedí ne zdejší toliko ale i Wlaská, pomeranči, jako swá wJastní, když sobě kaupí. A kteříž již popřiwykli, jakož pak tak se činí, widíme, že někteří z Čechů toho slowce *) užíwali, tím swau řeč nemálo ozdobiwše. Ale žef se také někteří na- lézají, ješto nemírným a neumělým cizího jazyku síow w Českau řeč wpletáním ne ozdoba ale ohyzda do če- štiny uwodí , protož čehoby tak přitom šetříno býti mělo, oznámím : I. Přidawání Latinských síow k češtině, máli okrasau a ne žohawením hodně slauti, musí pilně býti šetřeno, aby se to dálo non incuria aut studio innovandi seu novas phrases fin* gendi aftectate, ne příčinau i w té malé wěci peychy, wysokomyslnosti a jakéhos nadýmání se etc; — nebo to jest těch lidí, jenž chtí widíni býti, jichž se řeč třpytí a jako bujný kůň bez potřeby plésá a drsá, pro wy sycení přílišné ňewěda jak sobě počínati má etc. (jiné jest , když co toho někdy z potřeby nějaké zwláštní pro někoho a neb některé přítomné učiniti musí wážný muž a umělý třebas i proti při- rození swému a chuti) — ale pro plnost řeči a ukrácení někdy, když toho čas potřebuje, mnohých slow jiných. A to užíwání těch slow, ne o kterýchžby prwé lidé nikdy nesleychali a jim : nic nerozuměli, ale těch a takowých, kteréž prwé lidjé slev chali, a jimž se již mnozí i rozuměti naučili, kteráž sau již lidem w zwyk wešta, ješto jich mnozí tak jako swých wlastních uží- wají. Ač i to nemůž jednostejné býti. Neb některým síowůni sami přední, jako literáti kteříž čisti umějí a s wyššíná drobet wěcmi se obírají, práwy, řečnowánínii etc, a poněkud za žáky od jiných jmíni býwají, některým pak již i sedláci rozumějí. I protož šetře toliko, jaké máš posluchače a neb čtenáře, jimž mluwíš a nebo píšeš, budeš moci toho, cožby bylo k wzdělání (t. buď k wlastnosli, krátkosti i slušné ozdob* nosti) užíwati. Před dwořáky muži býti jmenówán : Korfyršt, Mar- šálek* Heytman, Truksas, Štolmistr, Hofmistr, •) Rfcp. má; slunce. Kniha tře ti. O slowích * úizícUjazpkůw. i*9 Kuchmistr, Musterherr, Mustrowati.*— Před wojáky * nebo dráby valent vocabula rei militaris: Zbroj, Kyrys» JŠlachtordnung. Ale jeden kazatel, aby se ukázal pe- rilus rei militaris, na kázaní takowý artikul předložit lidem, prostým kopáčům, k rozjímání: Jaký štachtordnung Kristus Ván učinil proti ďáblu? etc. Kázal na čtení ku prwní neděli postní přiložené. Kdyby byt tam w poli byw toho stowa užíwat, když wojákům kázat, mohtoby bylo stáli; ale že tuto ne wojákům kázat ale kopáčům, protož merito habitus est imprudens. Ale mladým lidem lecos se přihodí: iuveailis calor, si non deest ingenium, nedá zaháleti. — Před žáky můžeš jmenowati: Re gul a, Phrásis, Fi- gura, Forma, Periphrasis, Partes t. knihy notowané, z nichž zpíwají na několik hlasů etc, Kustoš, Clausula, Fusa, Tonus, Devocian de voce zpíwá. Před měšťany á zwlášť těmi, jenž chtí slauti literáti: Monarchia, historiae, Kronyky, Bonus dies, vel Deo gratia á nebo s kuchyňskými Ilatiníky Deracia, Bonům mane a nebo jako hlaupí žáci Bone mane, a neb Bonus vesper, item S a 1 v e t e neb 8 a 1 u s. Před wšemi wůbec, učenými, ley ky i sedláky, t. kteříž do kostetůw a neb na kázaní chodíwají: Kristus, Apoštol, Euangelista, Anděl, Faryzeus, Publikán, Trůn, Majestát neb stolice Boží, Mammon neb M a mm o na (ač mnozí z Čechů newědí otom, by to slowo bylo jazyku jiného (t. Syrského), ale domníwají se, že to nomen Mammon derivatur a verb o Mámím , mámiti, omámiti, zmámiti; nebo mnohé lidi mámí peníze neb statek, čest, sláwa, swět etc). Patriarcha mnohem lépe říci nežli, ut quidam solent, Arciotec; prorsus affectata et non neces- saria interpretatio. Multo plus gravitatis et maiestatatis habere videtur, když díš Patriarcha nežli by rekt neobwykle a jako di- woce Arciotec Ač to stowo a neb kus stowa Arci jest z Řeckého &PXh jehož latiníci též mnoho užíwají, říkajíce Archipater* Archimarschalcus etc, seu convertens Patri-archa: ale k čemu jest affectare nov&s voces, cum pulchrae non desint consuetae a$ dudum probatae. Poněwadž to stowo Arci . jest z Ře- ; tSO Blahoslav, ckého ftíowa a my ho jinde užíwáme nemálo, říkajíce Aft- <ibíázen, Arcitraup etc. : i proč máme jazyk rwůj chu- dit*, pohrdajíce tím pěkným a jakýms důstojným stowem Patriarcha. Filozof, i to síowo již jest obyčejná w češtin*. Mnohem máze jemu rozumějí i lejci, neiliby česky wylo- žené (tak jakž někteří wyložili) by to Mudrou k a Mu dro- ucí etc, oož sic není wJastně. Nebo Philosophus není Učitel ftiaudrosti, což to riowo Mudrouk w sobě zawírá, ale jest tak práwě podlé slowa secundum etymologiam Maudrosti mitowník. To dowo latinské Praeceptor jest již u mno- hých známé a wůbec přijaté, může se ho užíwati Est jjra* tíus ac magnificentius říci Můj praeceptor nežli Můj mistr; nebo to síowo Mistr řemeslníci sobě dáwno a nyní již i sedláci osobilL Praeceptor communis síaul někdy Philippus w Wittenberce lépe než Magister noster, jako u Sorbo- nistů. Paedagogus jest menší a nižší než Praeceptor; nebo ten ještě nedorostlé děti toliko zprawuje a jejich jest wůdce w menších wěcích. Alleluia, Ky rieleison, Amen, Purmistr, Rathaus, Publikán, Farizej. To síowo Štrafowati jest již mnohým obyčejné a zwyklé, tolikéž jest jako Reprehendere t. pro nětco a w něčem t w nějakém poblauzení nebo wywinutí a pochybení postihnauti někoho a potrestati, winu nějakau jemu a neb nedostatek ukázati ete. Potom pak obiáštni wěci sau u lékařů zdejších i u apa- tykářu: P H ls, Klíster, Traňk, Konfekt, Piíule, Sy- rop, Purgací, Komplexí etc. — U bradýřň a lékařů ran- ných jména žil: Cefalika = híawní žila, Bazylika ss jatrní, Mediána = prostřední, nejwětší. — U winohrad* niku : Perknus, Perkmeistr. £t nomina instrumentorum ete. u tkadlcu: Staw, Osnowa, Wratidío, Brda, Pod- nožky, Člunek, Cíwky etc. Tak io jiných řemeslnících. Nebo jedno každé řemeslo náramně mnoho těch wěcí má, *ž tak mnoho, že není co chwáliti, ale jest nač se hněwati; neb i baze wší potřeby to se děje samým toliko zwykem ; tak že když se pacholík některý řemealu učiti má některému* Kniha iřeií. O slotcich « cizích j azykůtc. 231 i jazyku s weliké stránky jinému učiti se musí. Ale to kd? již paprawí? To tam již dáwno uteklo. To pak wšecko znáti, wěděti a w paměti wždyoky hotowé míti, jednomu člowěku není snadné ale welmi pra* ené. A wáak kdož dobrau pamět z přirození měiby a s těmi wěcmi často se obíral, s rozličnými lidmi často pro* mlauwaje a jako hejtmanem neb auředníkem nad mnohými lidmi a řemeslníky jsa etc, nemátoťby i w tom mohl. Poně- wadž Mithridates král wíce než dwatcíti jazjků rozdílných poddané swé maje, s každými jich wlastnímjazykemmluwíwat ' owšemfby někdo také těmto rozdílům w jediném tomto jazyku přiwyknauti a je w mysli pohotowě míti mohl. Ale někdo maje mnoho rolí a luk etc. tak dobrým hospodářem * pilným přihlidačem k tomu jest, že slow sedlských a ho- spodářských užíwati neumí; ba některý jim, když je od swých pacholků a neb šafářů slyší, nerozumí, newěda třebas, co jtist to píce, obilí zmlkó, ztuchlé, snětiwé, sněť, pauchló ote- lí. Užíwáno býti má slow ne lecjakýchs (jako i ne leckdes) , ale těch toliko , jenž se jakaus zwláštní , ušle- chtilost míti zdadí, jimižby mohlo ozdoby a krásy řeči přibyti. Jako když náležitě jmenuješ to slowo Řecké Monarcbia, item Monarcha. Item když díš Chodí tudy osupě se jako nějaký Saturnus. Ale mohíby někdo tak mnoho slow z latiny neb jiných jazyků do češtiny přeformowati , ažby ne- příjemnost řeči swé u poslauchačů učinil, zwláště kdyžby takowá a ta slowa formowal, jichž prwé nikdy slýcháno nebylo a nebo která již dáwno i w pohrdání i w zapomenuti jsau; a zwláště kdyžby to wše bylo bez potřeby, z samého toliko jakéhos drzího křepčení etc. Jako podlé mého saudu tak učinit mistr Hajek, již doktor, w předmtuwě na Mi- nucí k roku 1560 tato slowa napsaw: Nej mocnější po- te a tát. Ač slowo to in plurali numero býwá užíwáno od řečníků a dwořáků mnohých, nebo říkáwají Potentátowé, ale zřídka welmi; než in numero singulari tu již práwě jest novum, inusitatum, nepěkné i nepotřebné. Neb k čemu jest 232 B l ahos lan. to atowo Wrchnest? Mnohem jest obyčejnější i pěknějSí, Ale pochlebníci leda nětco nowého našli, a jako liščím oca- sem pooháněli swěta. Též i ta rfowa Truc w hrdí o. Neměcké slowo jesr Truc. Kteříž psáni Luterowa z němčiny do češtiny wyktádali, necháwali ho tak. Non est adeo usi- tatum. Lépe bez něho, léčby kdo chtě} zaumysla germa- nisare. III. A protož, kdežby mě) domácího jazyka síowa wía- stní a pěkná, tufby nenáleželo cizích wnášeti. Ale žef tomu welmi již na překážku jest zwyk. Neb mnozí z Čechů, častá • Němci mluwení míwajíce, ano i blízko nich a neb mezi nimi awé majíce obydlé, jejich slow zwykli užíwati. Jako aby říkali Dej semhantuch, Mášli hantlík?Zač to farkle? W f Lanškrauně poň tak miuwí. Až snad se přihodí takowýn* Čechům , jako předešlých wěků Srbům , tak že již ani česky, ani německy, ani latině mluwí, než tak sobě zpletli a zmátli řeč, aby jim toliko ti rozuměli, kteříž se od nich plodí. Takž podobně se děje při práwích i Němcům i Čechům, že mnohých Latinských slow užíwají, některými řeč swau ozdobujíce, a jinými ohyžďujíce a neb ochuzujíce, jako když říkají Proces , Reces, Impugnací, Relací etc. O tom čti mi- stra Jana Husa. I mezi žáky a kněžími též nemálo jest takowého bezpotřebného Latinských slow do České řeči ple- tení. Neb říkají Exponowati, Mutowati, Lusum dáti neb mí ti. Ale abych příklad prostějším ukázal neumě* leh o, newčasného neb nepotřebného a neb i směšného uží- wání slow jiných jazyků, příkladů nětco předložím waro- wání hodných. Někteří říkají i píší Creda apoštolská, w Credě apoštolské, ještoby dobře mohli říci U wíře obecné křesťanské neb We dwaniicti článcích. A nebo chtíl 1 lalině mluwiti a latiny nekaziti marně, kdyby aspoň říkali W Symbolům apoštolském, ještoby tomu i Latiník srozuměl a popřiwykna i Čech. Ale tuto ani Čech ani Latiník ny- nější, nisi peritus antiquitatis, wí co se v prawí. Někdoby sl\šel, zwlá&í hlaupější Morawci Na krydu (jakž oni mluwí). t Na křidu. Býwalo toho slowa někdy w školách užíwáno Kniha třetí. O slowíchz cizích jazyků w. ŽS3 dokudž se dítky vv škole (jak staří říkají) páteřům učíwal a říkawali Pater noster, Credo, Ave etc. Ale již nyní ani Marie ani Krista newzýwají i bludům i prawdě pokoj dá- wajíce. Strany pak mluwení to se může o nich říci, že ani latině ani česky umějí, leč welmi řídcí, jichž se tuto nedotýče. Ale když není příhodných sřow Českých tak mnoha w sobě obsahuj cích , jako někdy některé Latinské neb Řecké a třebas i Německé jest, jako Monarchia, Re gula, ješto kdyby chtěl to česky powědíti krátce jedním slowem, tecfyťby žádný, někdy snad ani učený ani neučený nerozuměl : i lépe jest tu užiti slowa příhodného z jiného jazyku a zwtášť jestliže prwé kteří užíwati ho obyčej maji Kdyby pak měl ten wšecken smysl w tom slowu zawřený wystowiti, tak ať by mohlo rozumínobýti od jiných, i mášli k tomu čas, slušílif, jestli potřeba, budeli wzdětání, a umíšli, užiw obého: a nebo nenáležíliť, i mtuwiž prostým Če- chům Česky a nestydě se zato co jsi , nečiň se před po- slauchači tím čímž nejsi. A af i toho nepominu. Býwá při- om někdy mýlka. Nebo někteří, umějíce i německy i jakž takž česky, když nětco z němčiny wytožiti mají a nalézají tam slowa ne Německá ale Latinská neb jiná, i takž také je přeléwají do češtiny bez saudu, domníwajíce se, ja- kož Němci buď pro chudobu swé řeči neb z jakýchkoli pří- čin Latinského slowa nechali, tak že i w češtině učiněno býti má. Jakož kdos wyložit z němčiny tato slowa Což se (prey) religionům dotýče etc , moha wýborně slowem Českým říci Náboženstwí. I ono slowo bez poroka Latinské nec si,c, Neksík též jest ničemné. Někteří ho užíwali, mohauce dobře bez něho býti; již našeho wěku téměř z zwyku wyšto. Jestit pak Neksík jakoby řekl Ani tak ani onak, totiž člowěk neu- přímý, uwilý, šibalský etc. Daňk obdržeti phrasis ex germanica lingua desumpta u těch Čechů, kteříž s turnaj zacházejí, vox trita. Ale mistr Tomáš w swé předmluwě na. žaltář také tak napsat, -ješto w wěcech theologických wážnější slowo náležeío. Nebo člowěk prostější, neswě- domý dwprskýcb marností , newědělby co se to prawí: mohlby pomyslit*, že nějakého Danka t. Danyele chce u sebe obdrželi. Lépe bylo říci Chwáíu obdržeti, usitatum plane verbum et phrasis nou inelegans esset. A neb prosté říci Chwálenu býti. Náleželoby také, abych aspoň na tom místě zmínku uči- ní* de voca-bulis technici*. Ač jest toho sic dotčeno napřed nemálo, krátce ještě nětco dím; nebo s tím se diauho meškati není proč. W Čechách i na Morawě řemeslníci ti, jenž německy neumějí, téměř wšecko nádobí a nástroje swé německy jmenují, jako saukeníci, truhláři, zámečníci a jiní. Ale těm sluší toho wšeho dopustili a odpustiti, aby, jakž počali a zwykli, ani německy dobře a práwě ani česky mtuwili. Na nichž jakož není se proč boršiti, tak také není jich proč následowati; nechť sobě hle- dají, chowají tam ty swé štospaňky, werkpaňky, pámy 9 pušpámy, prušpámy, šlahárně, hoblíky, štoshoble, hamrle* . pemerlíny, plocky etc. psáni stoto cfaího jazyka. Widí se mi užitečné i toto pHdati. Ta slowa z ji- noch jazyků wzatá, kteráž sobě jazyk Český již osobií, jakoby jeho wlastní byla, dwojím způsobem i psána i pro- nášína býti mohau. Jedním po tatínsku a neb podlé způ* 80 bu toho jazyku, z kteréhož wzata sau, a druhým po našsku t po česku a neb podlé způsobu Českého. A wšak proto mezitím při některých slowích widěti jest, že již je zwyk welmi zproměňowat a práwě k tomu ohnul, aby do naších deklinací a jiných form trefowati se musila; kteráž kdyby někdo zasse jako wydírati jazyku našemu chtěl a znown je do jiných form formo wati, welikauby nepříjemnost řeči swé učinil. Tatot pak sau slowa a neb i jiná jim podobná: Ježíš, Kristus, Anděl, Mojžíš, Apoštol. Beneš s Philomátem a Gzelem tak učinili při těch slowích Kniha třeti.O flowích * cizích jaxykůw. 235 Ježíš, Mojžíš efc, zhaněti je chtěwše a do prwnějšich forem, jimž Čechowé již dáwno odwykli, wykládati; o čemž napřed. Tak by také někdo drzí novarum rerum studiosus mohl pokoštowati při tom slowu Kristus, aby nám zapo- wěděl psáti a neb hlaholem wyslowowati a neb wynášeti Kristus, zasse nás do latiny nawrátiti chtěje, t. abychom psali a i w mluwení tak wynášeli Christus, proto že se tak la- tíně i řecky píše, a nebo ještě nezpůsobněji Christos. A tolikéž při tom síowu Messiáš, kteréž sobě i latiníci dro- bet přeformowali z židowského. A mohtby někdo tak wše- tečný a newážný se snad najiti, žeby nedopauštět říkati Christus neb Messiáš, ale kázalby říkali česky Poma- zaný; ba některý potomek Ariů bylby z toho potěšen. Ale mmudrochům hodnéby se byío i posmáti i je slušně za- hanbiti. Jiná slowa mnohá jsau, ješto i psáti i w míuwení je wynášeti imJž kdo chce jak chce, podlé neb rozumu neb zwykn swého t. buď po latínsku buď po česku, jakžby poslucha- Čfim kterým příjemné bylo. Jako: po latinsku: po česku: Metaphora Metafora Phrasis Frazis Pharisaeus Faryzej Philippenses Filipenští Philomates Filomates neb Filomát Publicanus Publikán, ač Beneš wyíožit Čelný Mat. 18. Euangelium Swaté Ewangelium a neb Čtení Epphata Effeta Epicurus Epikův Sadducaus Sadueej Figura figura Angelus Anděl; Někteří Anjel píší, ale inohlby někdo říci: Kamže jel ? snad do lesa ? Tolikéž aa~ píšešli S anděly, dí snad někdo s jakými děly ř Ale čeho Kdé nezpotwoří, když se přičiní? 286 Blahoslav, S vru pus Syrop Filosof Tón Pauza * Devocián Komplexí Kůr Karakter Apokal. 16. Philosophus Tonus Pausa Devocianus Complexio Chorus Charakter O následowdni phrasi cizího jazyku. Naposledy při tomto artikuli ještě mi se widí obláštní zmínku učiniti o wěci wlastně k tomu artikuli přináležející, U o následowání phraseon, způsobu mluwení cizího jazyku. Ač jest na několika místech již prwé nemálo té wěci dotý- káno a i ještě při příčině bude: wšak tuto za hodné saudím, abych nětco swětleji otom napsaí. Nebo na obojí stranu některé lidí uchylowati se ne welmi příležitě podlé saudu mého widím. Jedni sobě to libují a mnoho toho bez potřeby, ale ne bez škody jazyku Českého užíwají; jiní pak žádného nvsta tomu nedáwajíce a wšecko to hanějíce, nemalý díl ozdoby a příjemnosti řeči České ujímají, a to zwíáště w Theologí, to jest w wěcech k náboženstwí náležících. Jistě jakož w jiných wěcech, tak i tu medium optimum est. Kteříž to oblibují a za žádnau škodu toho nemají, ti germanismos et latinismos seepe etiam turpes coromittunt, způsoby latiny neb němčiny s češtinau matau, řeč kazí, a budau buď w psaních buď w mtu- weních swých welmi nepříjemní a nesrozumitedlní. Příkíad toho na mnohých Českých spiších, w nichž wěci wýborné, jako zíato čisté se předkládají, ale řeč jest welmi nezpůso- bná a nesrozumitedlná. Než kdožby dobrý Čech byl a íatiny powědomý, zwlášť starých iatiníkň, tenťby mohl mimo jiné porozumeti, co a o čem čte. A owšem, když se k tomu při- mísí způsob wedení wěci podlé regulí dialektyky, tuť jest pro- šlému Čechu welmi nesnadné buď cíl wšech psáni spatřiti, buď wěci k cíli směřujících pořádek a běh i moc znamenali. Kniha třeti. Oslátcích % cinich jazykuw. tVt Takowí sau otcůw naších někteří spisowé, jako O opěto- wání křtu, o pokloně, wětší spisek tištěny o wečeři Páně etc. Některá sřowa takowá se i w písních nalézají, jako Nic w swětě silnější není =ž= silnějšího. Item Wida, že pomocník není a pomocníka. L. SO. w písních Počila radost nemalau, od- platu přehojnau. Ale welikým * mužům , welikými wěcmi za- městknaným, jestliže kdy siow a způsobů mluwení nemohau ušetřiti, zWtáště in versibus za zlé míti nesluší : etiam bonus dormitat Homerus. A také předešlý wěk swau zwláštní wý- míuwu má: tak psáti jim duch Páně kázat, jakž wěk jejich potřebo wat a příčiny ukazowaty. Ale kteříž to nyní z ne- wážnosti a pro nedbali wost činí) jazykům cizím neb řečem se učíce, řeči swé wtastní práwě mluwiti nedbají, někteří snad i neumějí, těmfby hodné bylo přimiuwiti, kdyby to byl kdo učině. Na druhau pak stranu, kteříž to wšelijak tupí, žádného tomu nedáwajíce místa, chudí řeč Českau a laupí. Příklad dám na jedné toliko wěci, obšírné wšak, kteráž síowe he- braismus sive phrasis hebraic^ (o níž sem zmínku napřed uči- nil). Nám, kteříž křesťané sme* Zákon Páně starý i nowý často čítáme a sleycháme, nemálo slow i způsobů w mluwení w zwýk wešío, a tak nám to obě jaks zobyčejnělo , že již to slyšíce, uši naše nic se natom nezastawují jako na nějaké nowé wěci, ale libost w tom jakás jest, jakoby to wlastní přirození jazyku našeho dáwalo : non radit aures sed demul- cet. Jako ta síowa (Mat. 6 ) Ptactwo nebeské, Nádoby hněwu, Nádoby milosrdenstwí, Usudím swým wládnauti, Syn zašlí-, bení, Syn zatracení, Duch zaslíbení (Spiritu promissionis Beza wytožil z řeckého, moha říci Spiritu promisso Ad Ephes. 1. c.) Díl jeho položí s pokrytci (Mat. 24.) a mnoho k tomu po- dobného. Což kdyby měl wšecko předěláwati, resolvere, ne- byloby to příjemné mnohým pobožným a učeným lidem a wů- bec téměř wšechněm. A jaká potřeba toho předěíáwaní, če- hož sé tak již i dáwno dobře užíwalo i ještě užiwá ? Mnoholi sau natom zeyskali , kteříž se w to předešle dali? Příklad dám. To powědění neb phrasis Ptáci nebeští proměnili, místo toho Jfiahvstaw. poiožiwi>e Ptáci powětrní; nebo prý ne po nebi létají ale W powětří* A kdožť jest kdy příčinaii těch síow Maudil, t. po* myslit nato , žeby to bylo nebe, w čemž neb kdež ptáci lé- tají? A kdos též newí, že ptáci, jakž nad námi tak pot) nebesy létají? Zdá mí se welmi chatrné i marné takowá mudrowání, KVvlá&ť u nás w řečí České. Šebestiánu* Caata- lio, muž Znamenitý, Wykládaje znowu Biblí písem swatých do íaliny, proto že jest wšecky hebraiamy wymetal a sřoW Řeckých í židowských i phrasí nešetře práwě latině psal, tak jakž nejwýbornější latiníci mtuwiti a psáti obyčej měli,, od mnohých není oblíben: tak že i nejučenější našeho wěkn muži, ač latinu jeho welmi chwálí, wšak textu písem swa- tých radše obecného wýktadu nežli jeho obecně užíwají. Ale někteří uchýliwše se, příliš to zhruba dělají: wšecko totiž wykládají a formují z latiny, i češtinu tudy kazíce: atque hac ratione inultos ineptos grocismos, latinismos et germanismos committunt. O čemž wiz jinde. Kniha ětwrtk. Q Enallagi. Čtwrtá wěe potřebná těm, jenž chtí dobře a ozdobně česky mtuwiti nebo psáti, jest tato, kteráž u Latiníků Enal- lage síowe, o níž Linacer, síowantný jistě a welmi wtipný muž, w swé grammatice široce psát, mnoho rozličných pří* kladů ex idoneis autoribus přiwodě, nebo jest wěc ta welmi široká w jazyku Latinském. Kteréžto někteří nešetříce, ani dobrých příkladů erudite a proprie loquentium vel scribentium následujíce, nemálo ušlechtilých způsobů mluwení wtastních a obwykljch Českému jazyku potupili, a pokudž na nich bylo, zawrhli, wšecko to, což se k regulím grammatiky netrefb- walo, za chyby (vitia) odsaudiwše. Jako i jiní též zasse na odpcr bez saudú bedliwého lecos za figuru beze wší potřeby přijawše, w swých mluweních i psáníeh užíwali. Těch obo- Kniha ctwrtá. O Enailapí. S&9 jích mnozí následují. Čemuž kdjby mělo místo dáno býti, nemalá ujma a škoda České řeči státiby se musila : jakož a níže položených příkladů wšemti tomu se swětle porozumět! bude moci. A nežli k wyČítání jich přistaupím, widí mi se, abych o tom nětco, kdy a na kterých místech, ano kterých figur nžíwati dobrému Čechu sluší, powfcděl. PoněwadŽ pak to jisté jest, že ne leckdys a ne leckterých figur se užíwati má, ledyť w tom sluší šetřiti i. potřeby, 2. ozdoby, 8. zwyku eru- ditorum, těch kteříž práwě a dobíe česky mluwí. Potřebí figur býwá, když bez nkh nelze wěei, kterauž předložití máš , Čacky , swětle a srozumitedlně wypowědíti. Někdy propter vitandam amphibologiam. Jako Ukazowal mi koně : tu newíš, jednoholi koně čili dwa koně, protož rci per enallagen Ukazowal mi kůň, a nebo přidej adiectivum a rci Swého koně. Pije zasmál se = když pil , pijíc , jako zlí Čechowé říkají. Někdy ad vitandam alo^pokoflav , jako mí Je říci Tudy jest cesta k peklu , lépe říci Ku peklu, a nebo Do pekla. Jindy ad vitandam cacophoniam, jako A budeme mu milí. Nežli máš tak nepěkně mumlati, radče rci A budemf jemu milí. A ačkoli příčinau ozdobnosti uiíwá se a má uží* wáno býú figur, k čemuž přikladu hojnost welikáu niže wtz: wšak proto hleď, aby to za ozdobu sobě pokládal, cožby i jiní sobě libowali a za ozdobné měli, aby snad hlauposti swé a nebo wšetečnosti figurami nezdál se přikrýwati. Zwyku proto šetřiti musíš 1. že ty lidí wšech nepře- wedeš a zwyku newykořeníš. Protož, což jen může dobře užito byli, toho tak nech. A také šprawedliwé jest zwjku šetřiti podlé onoho powědění Horaciowa : Videndum esse, quid ftpprobet usus, quem penes arfoitrium est et vis et norma di- cenii. K tomu, zdažby se styděti nemusí!, kdyžfby se twémn mluwení způsobu a nebo slowfim posmíwafi? Jako při dwoře 'sa, kdyby řekl někomu Kam půjdeš? maje již podlé zwyku becného říci Kde půjdeš? Honestum est igitur, ut te adtem- 840 B tah Ottaw. pereš ad usům vulgi, šetře wšak ne chasy a sedláků } &1* čackých mluwitelů. Kterých pak a nebo jakých figur užíwatí by se mělo, z příkladů těch, kterýchž hojně se níže připomíná, není nesnadné wyrozuměti. Jistě, kterýchž užíwají dobří Čechpwé buď w mluwení buď i w psaních, také každý uče* dtník aby užíwati ,se učil a zwykal, náleží. Ale otom o wšem níže na swých místech šíře. Enallage partium. Nomen pro adverbio ponitur eleganter w našem ja- %yku. Quid pro Sicut. Mrzí mne jako pes, Mrzí mne co pes* Přidáwá se k tomu, ut plenior et vehementior efficiatur oratio, Jiný: Mrzíš mne co jiný pes. Nestydatým lidem a překáže- jícím ženskému pohiawí ženy poctiwé a horliwé neb prudké tak říkají. Verbum pro partičula expletiva, adhibita primům aphseresi et tandum apocope. Hleď = hle. Tof jest hle příčina prawá toho, cožť sem dříwe řekl, Ea vero demum est causa legitima etc. I tož hle, jaks dělal tak máš. Ádverbium temporispro coniunctione causali, Když místo toho slowa Poněwadž. Luk. 16* Když ste w mammoně neprawé etc. = Poněwadž ste etc. Když zůstáwáš = Poněwadž. W obecném miuwení se říkáwá Kdyžs to směl učiniti, wěřím, žeby i wíc etc. Kdyžť smí se- Ihati, takétby i ukradl. Inerudita et inepta enallage jest Kdež já sem i hned jemu odepřel, Kdež já k tomu se ohlásiw etc. Místo toho kdež mělby říci Ale já, Já pak, Pročež já, A já etc. Beneš 2. ad Hebr. Kdež toho Bůh poswědčowal, ad- modum inepte. Actor. 17. Kdež až posawád přehlídl Bůh. Ádverbium loci pro adverbio temporis. Tuťjá • ním zajdu, Tuť já jemu nepowolím, t. Tehdy, W ten čas a W té wěci. Hic ego illum contempsi pro me. Tu on se rozhněwal, quidam, totižto on se rozhněwá. Ádverbium loci pro coniunctione subiunc. tiva etc. Kniha ůtwríá. & Enallagi. «i Prapositio pro coniunctione et contra, někdy snesitedlně a někdy mrzce. Jako postaw to stowo propósi* tionem Pro loco coniunctionis causalis Propter takto: Kristus umře* za hříchy nááe. Neb jestliže jest za hříchy umřel, tehdy hříchowé měli sic zemři ti: guod esset absurdum. Ale, kdež díš Kristus umřel za nás, tu jest wlastně promtuweno; nebo kdyby Kristus nebyl za nás w to se wydal, totiž místo nás aby on trpět, tedybychom my byli museli trpěti : a tak práwě za nás trpět a ne toliko pro nás t. naší příčinau. Latínět se na obé dobré dobře wzíti může. Díšli Christus passus est pro nobis, dobře díš. Item Christus passus est pro peccatis nostris , též dobře díš , quia sub intelligis Delendis t. pro peccatis delendis, id est propterea ut deleret ea. Ale u nás nemůže se to tak dobře trefo wati. Patrněji pak ten rozdíl mezi tím slowkem Pro a mezi tím Za na jiných místech může býti spatřín a poznán. Jako Učiň to pro mne, Udělej to za mne, Pro mne můžeš jiti kam chceš , Jdi na swadbu za mne t. místo mne, pojď také na swadbu a uči$ to aspoň pro mne. Nomen pro adverbio čausali. Go místo toho Proč. Luk. 8. Co myslíte zlé wěci w srdcích etc. mětby říci Proě myslíte etc. Jestit communis ta phrasis a ta stowa obwyklá i w Latinském i w Českém jazyku na tom místě. W obecném pak miuwení často se toho způsobu užíwá, jako Co se wr- tíš? Co se tauřášj? Co stojíš? Oo hledáš? Co se škrábeš? Co se ho máš báti? Není se ho co strachowati, Není w něj co spoléhati, Coť mám otom mnoho mtuwiti? Cof se mám s tím párati? etc Item pro adverbio similitudinis. Wrčí co pes; mětby říci Jako (a neb Podobně jako) pes. Spí co prase, Hledí co tele na nowá wrata, Čerstwý co kráwa na ledě. Než někdy užíwání toho síowa Co facit locutionem agrestem. Na Morawě někteří tak obyčej mají mtuwiti jako A ty jakýs nejápný co náš' Wawra, Ty rowně tak děláš co já. Lépe říci Jako já. Coťby se nechtěřo, ale pěkněji díš Ja- kotby se nechtěto. * Beneš iňerudite vertit locum Luk. 6. a. Co činíte, čehož nesluší činiti w soboty. Někdoby mohl říci Natoli se ptáš, co činí? čili nato. nroč to činí? non n. ru" íc $g& Blahoélttw^ sticitas inest his verbis bohemicis tantum , sed et ambíguitas'; ideo »os vertimus Proč. Wůbec někteří tak mluwí: Udělám, jen co de wrátím ; lépe tu říci Jakž. Ineptissima enallage Mo- rawcu a welmi častá, když říkají On půjde spěšnější, Staupá pewnější; má se říci česky Spěšněji, pewněji. Kaupím taci- ttěji, lacinši; a je&tě i to zle, nebo mělby říci Lacinější jest wowes nežli pšenice. . Participium pro verbo* Wšak mti chci rád plátce býti; obyčejné a obwyklé mtuwení. Sicby mohí říci wía- stně Wšak mu rád zaplatím, Solvam ei, Soluturus sum ei. S těmi zůstáwající jest = zůstáwá, ale ta phrasis není tak obyčejná. Někteří toho způsobu wíce a častěji užíwají, než sluší a potřebí, ita ut merito pro ineptis habeantur Accidentíum in nomine enallage. Sed primům nomen pro nomine, abstractum pro con- creto ponitur, když říkáme Má ďábelstwí, mohauce říci Má ďá- bla. Čehož i jiní jazykowé užíwají. W Zákoně toho nemálo se nalézá, Ale wšak nesluší % toho potom sobě i k jiným slo- wům br^ti míry. Nebo řekllibv Má bláznowstwí, maje říci Blázen jest, zleby řekl. Ale dobře díš Má zimnici, lépe nežliby řekl Zimničník jest. Possessivum p ro primitivo inepte. Jako onistarci Babylonští řekli W žádosti twé sme = w žádosti tebe, žádám tebe. Vitandum hoc censet Linacer. Genus pro genere. Enallage numeri in nominibus. Dua lis pro plurali. Dwěma pánům slaužiti. To dlotro Pánům jest pluralis numeri a druhé t. Dwěma jest duále, protož positum est plurále pro duali. Sic regulariter mělo ře- čeno býti Dwěma pánoma, jakž staří říkáwali a psáwali. Ač Kniha člwrtá. O EnaUagí. f|f někteří, jako Filomát, Beneš, Gzell, Proxenus na jiný způsob dělali enallagi t. prawíce, že Pwěma duále poeitum pro hio phirali Dwaum, i zkaziti chtíce pufchram enallagen, concorda- bant adiectivum substantivo a říkali Dwaum pánům, aby wždy dodělali. Ač wšak proto Beneš na některých místech neza* mítai numerům duálem. Jako Mat. 1*. položit Dwě nose, quod utrumque, adiectivum et substantivum, est numeri dualis. Staří Cechowé také užíwali enallage i při těchto aíowúh duálem pro plurali ponentes. Skřehot zuboma, vriz w písních starých Liiij ; měli říci Zubům, nebo wíce míwá člowěk zu«- bfi w austech nežli dwa. O těch stowích Prosím wás, pane milý, a neb prosím Waší ti kdo newí, že per enallagen dicuntur? Snesitedlná byla a býti může ta enallage, ač někteří sobě nelibují té wobi- zací; ale kdo naprawí obec? Než že pak na ní není pře- stáno, pýcha nedá i w tom, jakož pak její subiectum propriuqi jest, marnost, dým a pára. Hodně ten, kdož Barbarolecticam Tabulam wydat w Prostějowě*) nato naříkal, tupě ta mtu- wení Jeli pán pryč, Nejsau pán doma. Tak daleko wystau- pita powodeň hrozná mrzutého pochlebenstwí , že již musf tneptire stulte extra limites nátura. Staří Čechowé říkali krá- lům s uctiwau poktonau : Žádný králi, prosím twé milosti aby twá milost etc. A Poláci též podobně tak mluwí in sin- gulari. Item prosit sem králowy milosti, abstractum pro con- ^creto ponentes, t. měwše a mohše říci milostiwého aneb mi- lostného krále prosit sem. Singularit pro plurali et quidem eleganter, utlkd<$ ^sau to ? idest I Kteří neb Jací sau to lidé ? Ale tu jest du» plex enallage, t. ne toliko singularit pro plurali, ale i neutrum pro masculmo. It. aulica phrasis těch , kteříž se s rybníky obírají, říci Dobrá ryba jest na tomto rybníce t. dobré ryby, a nebo zase na odpor Spatná ryba. Takž podobně tiuhlári a koláři, tesaři a jiní podobní říkají Dobrý les, t. dobré •) Doktora Hajka otec. 244 Blahoslav. ůříwí, Surowý les, t. surowé dříwí, Dobrý šindei prodáwá, N ničemného šindela kaupi), Dobrý owes. Eriallage casuum vel antiptosis. Nominativus ali- quando aut in alium casum mutatur aur corrumpitur potius. Nonnunquam necessitate seu coactione , ut iu carmine, jako w písních starých Liij Jakž je skutci jich zastanau. Melius dixis- set Skutkowé ; sed trisyllaba fuisset vox etc. Quandoque vero id flt iňcuría. Ut in Moravia když říkají Saudci, majíce říci Saudcowé. Item Swědci, melius Swědkowé. Bratří , Bra- trowé. Accusativum inde formavit Beneš valde puerititer Bra- try. Act. 15. Učili bratry; melius dixisset Bratří. Lépe tu fi- guru antiptosin udělati = ponere nominativům Bratří místo accusativum Bratry (provoco ad iudicium aurium, non tamen asini sicut cuculus). Než na jiném místě nezamítám toho síowa Bratry. Bratry jeho na wojně zbili, ačby pěkněji řekí Bra- tří jeho na wojně zhynuli. Měí dwa bratry. Owšem pakinepte dices Bratrowé jeho přišli; lépe Bratří jeho. Ačby tu mohJ někdo mu- drowati = rozdíí tu činili mezi těmi stowy : Bratří že jsau du^ chowní přátelé t. křesťané = jednostejného powoíání; Bratrowé pak že sau jedné matky synowé. Neodpíraíbyčh já tomu rozdílu, kdyby jej také jiní oblíbiti a zachowáwati chtěli. — Koni, ko- iowé. Perau se ti koni w maštali. Tesaři, tesařowé. Páni, pánowé. Milí páni : Páni milí, wůbec se říká. Poláci Pá- nowé milí. Někdy také i w Čechách to usiyšíš Pánowé milí, ale častěji na Morawě. It. Břímě, břemeno, břeménko, bře- míčko : omnia usitata. Staří témě , temeno. Símě , semeno; prior theologica vox. Plémě, plemeno; též prius theologi- cum : Dawidowo plémě. Někdy pak euphonise gratia k témuž podobně říkají Pastýři, t. Pastýřowé. Šenkéři, šenkéřowé. iowči, íowcowé *). Proprie hic videtur dativus singularís poni pro ncminativo plurali; neb říkáme in dativo Tomu saudci, tomuto pastýři. A zasse Tito pastýři, Tito lowci. Dicere autem Tito saudci est rusticum. Tolikéž řekíliby Hříši , hří- ' *3 Tale qaídam saepe admittebat cbaris. F. Eritbacus. Ale na něm se to mohlo snésti. Neolit se neleckdos z mládků obauwá w jeho škorni Kniha cíwriá. O Enallagi. 845 chowé , Doktoři , doktorowé , Páni, pánowě , ačť se někdy říká Pánowó milí. Nominativus pro accusativo. Budeme šťwáti na zajíc = na zajíce. Werštatní frazis jest Již sine se smluwili za jeden člowěk = za jednoho čtowěka. Mistr Jan Hus píše z žaláře dí Aby wěrné slauhy = wěrní služebníci. Act. 15. Učili bratry, Beneš wyložil; lépe pro accusativo wzíti nomi- nativům Bratří. Ale díš : Erit amphibologia, nesciet nempe, ac- tivumne sit an passivum? Resp. Mářo mu škodí, nýbř nic. Lépeť jest, nežby byla ala^poko^ía, totiž traupské mtuwení. In carmine někdy prermittitur. W písni onéWida že pomoc- ník není, kterýžby etc. Ač w jiné písni wiz prostě a lépe Wida, že pomocníka není žádného člowěka. Nominativus pro ablativo. Fere merus germanis- mus. Říkají ti, jenž česky pěkně mluwí : Kup sobě kůň, Za- bodl mi kůň, per synecdochen, ještoby měli říci podlé wtast- nosti Koně, Kup sobě koně etc. A jest sprawedliwé tu uží- wati figury , protože díšli Ukowa! mi koně, newíš, jednoholi koně či dwa Či wíce neb mnoho koní kaupil neb ukowal. Ač kdyby řekl Zabodl mi koně, wíš že se o jednom koni mluwí, protože kdyby wíce koní bylo nežli jeden zuražíno, řečenoby bylo Zbodl mi koně. Et contra řeklliby Zbodl mi kůň, byla by již opět jiná significací a neb smysl t. ne na jednom místě zabodl, ale na mnohých místech jej zbodl, to jest, mnoho ran bodených jemu nadělal. — Ad Hebr. 11. Nestydí se slauti jejich Bůh t. Bohem. — Nebudeš než wůl, traup = wolem, trau- pem etc. — Staří tak říkáwali podlé tehdejšího způsobu Wěřím w Bůh, to jest W Boha, U pokušení = w pokušení. Sed fit amphibologia U pokušení, iuxta In teutationem. — Item staří ří- kali Powyšowati se nad Bůh, nad Boha. Magnus usus tum temporis fuit litery u; wiz otom uťže. Ale kdyby pak podlé toho způsobu chtěl enallagen sobě twořiti t. nominativo uti pro ablativo leckde bez potřeby, jako řikati Podej nuž, chléb, konew, kožich, sukni etc: tuby již 8i< bíaudil, faceres insalsam enallagen, a toby byt germanismus šr imitatio inepta phraseos germaniem; a wšak někdy již i to místo má. Jako kdyby řekl Wede kůň za sebau, newelmi nepěkně díš, nebo i přiwykli mnozí tak již říkati. Ate řeklliby Nech mi ten kun a neb Neber etc, zle diš; než můžeš a máš říci Necb a nebo Nebeř mi tobo koně. Ale otom již napřed dosti. Nomiňativus pro ablativo instrumenti často se pokládá a newelmi zle. Jako Ta země* kteráž na oneu čas nejušlechtělejší králowětwí byla* mě! by sie ablativum dáli Králowstwím nejušlechtilejším. Byl jejicR heytman, hejtma- nem, pánem, řečníkem, wůdcím, pokušitelem, ochrancím etc. W písních starých L. 8. Ať sme wždy powolnými* t. powolnl Luc. 18. Byť tento nebyl zločinec, zločincem. Jest král, t králem, utrumqne usitatum. Bude král Český, Bude králem Če- ským. Zůstal ďábel a zatracenec, t. Jidáš. Někteří nechwálí i této enallage, aby maje říci (Isai. 45.) Neníť jiného, t. Boha, i řeklby A neníť jiný t. Bůh. Ale nesluší haněti té frází, nebo jest již obwyklá. Než dobré jest znáti grunt její, ut non ex ignorantia regularum ita loquathur sed data opera propteť-variationem orationis, sieubi placet. Nýbř w Čechách W nfektérých krajích mnoho tak mtuwí, jako w Plzenště: ntenjpe germanisant, utpote Germ&nis proximi. Nominativus pro vocativo* Chasa nynější, wan- drowní towaryší a jiní hýskowé w obyčej sobě wzali, aby ťlovvěku starému říkali Otec, wšak per figurám, aby bylo potworně, t. když ti ají říci Pane Otče, říkají Pane Otec. Kdo chce býti Mdlém a nemudrochem, může jich následowati ; nebo jest ta pkrasis lehkomyslná na lidi wážné nenáležející. Genitivus pro nominativo. Insulsissime. Maje říc Trůj i díš Trojí. Jako w nowém Českém Herbáři Trojí in- dex* měj ňafMsati Trůj, a paklibý chtěl říci, Trojitý. W témž Herbáři D. Hayek dí Zelí obyčejně trojí jest nám známé. Mělť říci pan doktor Troje zelí, Trůj list etc. Ale dobře se Kniha čtvrtá. OEnallagí. tkl říci muže Této trojí wěci, Trojího koření. Pán Boh truj w robách, W o obách trojího, Troje lékařstwf spolu slito etc. Dativus pro vocativo. Ut guidam elegantissime, ita nonnulli turpissime dativo casu pro vocativo u tun tur říkajíce Já daruji tu wěc pánu mému , t. majíce říci Jáť wám, pane můj, daruji tu wěc. Z Němec přinesený jest ten způsob no- wého pochlebenstwí , kdež se neslušně ne z oprawdowé a wážné uctiwosti, ale z marné pochlebnosti a pakli ex xaxoO*)Ma užiwá. W swatých písmích se toho poněkud užíwá, aneb někdy i w pobožných písničkách, jako w oné ChvVáta buď tobě Bohu, ja- koby řekl Chwála buď tobě Bože etc, jako w jiné písničce jest : Budiž chwala tobě, Pane Bože, jenžs etc. Někdy w kol- lektách nábožných, jako Tobě Pánu Bohu jedinému budiž chwála. Mohlby sic říci Tobě, Pane Bože jediný, budiž chwála; protot ne hned také sluší toho užíwati leckdes ae theolo- gicas locutiones accomodare potatoribus. Dativus pro ablativo. Chcešli mne =s Chcešli mau manželkau býti. Nechci tebe. Prawí že tě nechce. Prawí že mi nechce, jemu nechce, tobě nechce. Elegána figura est. Já tobě nechci. Prawí že mu chce , že mu nechce. Aliquando non sine barbarismo , aut aloyýoXo^la , jako k Řím. 10. Qui coníidet ei, Kdož daufá jemu; latinismus, id est indecora lati* nae phrasis imitatio, lépe Kdož daufá w něm, aneb w něj. Accusativus pro nominativo. Indecorus quoque latinismus. Ut 1. Cor. 12. Nemo potest dicere Dominům JESUM, nisi etc. Wyložíšli takto Žádný nemůže prawiti Pána Ježíše než w Duchu swatém, welmi neswětlé n ne- pěkné bude promtuwení. Proč? širokoby bylo wyswětlo* wali. Kdoby posaudit pilně každého toho stowa i jich složení, nenesnadně může srozum ěti. Lépe staří wykládali ač prostě Žádný nemůže říci Pán Ježíš jediné w Duchu swatém. Be- neš wšak wlastněji wyíožil, ale stowy nepříjemnými : Žádný nemůže nazýwati Jesusa Pánem; nebo ten smysl jest w těch slowích Řeckých i t,atínských obsažen , jakoby řekl Žádný nemůž Ježíšowi ukřižowanému a wtlbec téměř ode wšech potupenému připisowati toho, žeby byt pánem t. mesiášem, a Blahoslaw. tak sjúuně ho wyznáwati Pán Ježíš, lečbj to w něm Ducfc swatý zptodiř, kterýž sám wyzn ání Krista i w řas nejwětších nebezpečenstwí w swatých působí, ale tří o a krew nedá se w to. Accusativus pluralis pro nominativo plnrati usifate ponitnr. Mat. 15. b. Z srdce pocházejí smflstwa, krá- deže ; měloby se říci Krádeiowé. Accnsatiyns pro ablativo simplicL W ten čas pro W tom řase a nebo řasu; eleganter. Haní to FOomát, sed immerito. Item w písničce wix Třetí den z mrtwých wstáti, proste Třetího dne. Mat 27. Druhý den, Na druhý den, Dru- hého dne, kterýž byl po welkém pátku. Habet haec antipto- sis locum maxime in carmine. Accusativus pro ablativo, nepěkné, ut Wšecky k umlfcwě woíáš R. 20 w písních starých, Měl tu raději položen býti ablativus Wšech woláš. Accusativus cum prapositiooe pro ablativo instrument L Maje říci wtastně Wěrau osprmwedlněni jsauce, i můžeš říci Skrze wíru osprawedlneni jsauce. IL wě- rau žiw bude sprawedliwý, Z wíry žiw bude sprawedliwý, k Rím. 5. a, Kterauž stojíme, év { éor^xopsv. Sluší wšak proto i toho šetři ti, že na některých místech jedna forma se lépe trefuje než druhá. Sed haec usus et acutum iudicium au- rhim (a tof jast owoce xwjku) docebit Ablativus instrumenti pro ablativo cum pr«B- p o si lione, eleganter, ut Dnem i nocí t. we dne i w noci žádám zato etc« \V powotání swém hodně choditi , Powo- íáním swým: obé dobré, ale prwni Madši aswětlejši, druhé jest twrdé a staré drobet. Ablativus instrumenti pro accusativo. Dura phrasis, ferenda quidem in carmine sed noa imhanda. W pís- ních O 14. Xicť nám to neškodí, xeí sme hříšnými: lépe Žef sme hříšní. Servanda est pothis propriet as decora, non admít- tendae insuls*) figurín Kniha čtwrtd. O Enallagí. 249 Ablativus instrumenti pro nominativo. W sta- rých písních byřo Jestiť psáno dáwním rokem, JeremiáSem prorokem etc. =s jakož před dáwními léty psal Jeremiáš prorok. Vocativus pro nominativo bude, když díš zná- mému swému collegae vel alii Au tys rad tomu, když říkají Pane mistře neb Kněže Jene etc; ^tjXYjxtxuk; est dictum. Sicby mří říci takto Kdyžt říkají Pan mistr neb Kněz Jan. Enallage in prominibus. Generutn. Neutrum pro masculino, qua ratione egre- gie exprimitur propriissima demonstratio, ut Dobrýtě číowěk neb muž , t ten , o němž mtuwíme], a neb, o němž zmínku máme. Item Totoť jest dědic, t. tento, kterýž teď k nám jde. Pro foeminino. Dobrá tě to žena, dobrá tě to krmě. Pronomen Hoc refertur hic in talibus locutionibus magis ad in- tellectum &eu sententiam totam quam ad substantivum nomen. Jako. Dobráť jest to žena, Jakýž jest to muž, Nechutná tě toto krmě etc. Luk. 21. Jsau to (t. ti) dnowé pomsty. Jan ft. Twrdáť jest toto řeč etc. Luk. 7. Která a jaká jest to žena: multo elegantius, quam si diceres Ta žena. Numeri.. Wšickni , kdož do sebe toto mají etc. Kdož est collectivum, protož construitur cum plurali Wšickni ; sic prostě míuwě mělby říci Wšickni, kteříž ; ale byřoby dis- syllabum, protož do toho wrše byíoby se netreliJo. Rowně jako O. 10. Kdož jsauc w zámutku i k němu zří, pomoci jinde nemají. Item říkáwá se Kdožby pak tímto pohrdali = kte- říž. It. jakož u Latiníků Aliqua pro Aliquod tak u Čechů Některá jablka místo Některé jabíko. A takž rowně Ně- které místo toho Nějaké. Ač jest to již numerus pro guali- tate. Mistr Petrus Codicillus w předmiuwě na Pranostyku 1567 poJožií takto WiděJo mi se býti užitečné, napomenutí tuto o střídmosti etc. poíožiti. Bis aberravit bonus magister 460 Bluheslaw. Nebo měl říci Nějaké napomenutí: Některé numerům signí- ůcat. Nějaké qualitatem. Dám jemu některý groS, t několik gro&ůw, ale rádbych nejprwé při něm spatřil nějaké po- lepšení. Podobně jako u -Latiníků rozdílné jsau voces Ali- quod a Aliquot, Nětco neb Nějaké a Několik. Aliquot eorum venerant. Ter«nt. Aliquot me adiere. Item Střídmost jest po- kažené stowo, ale Středmost. Nebo Středmost jest Modestia. Morawci někteří ho užíwají místo toho českého Střízliwost = sobrietas. Střízliwý jest = non est ebrius seu ebriosus. Item Střízwý, non ebrius. Nebeské hwězdy spatřowati a swého wřastního jazyku dobře neuměti, hanba. Casuum. Inerudita enallage est in hoc dieto (Luc. 6.) ubi nonnulli interpretes accusativum pro ablativo, latinismum ad- mittentes, postawili Což , měwše říci Čehož. Takto stojí w textu Proč činíte což nesluší, pěkněji díš a wtastněji Proč to činíte, čehož nesluší činiti. W trpkostech je zkušu- ješ: Jich měto býti, ale pro zwyk a starobylost to se může a má sprawedliwě již na tom místě trpěti; alioquin et xaxo- fwvíav admitteres. Dobře díš Jáť sem jich (t. těch lidí etc.) newidět. Ale mnozí Morawci zle říkají po stowensku Již sem jich snědí t. ty třešně, wišně etc. Já se jich utát t. ty mendýky a žebráky. W starých písních Q. 14. Kteréž Bůh tak powoiáwá, lépe Kterýchž. Enallage accidentium in verbis. Enallage numeri in verbis. Inepta quorundam ad»- latorum locutio multis placet, maxime aulicis et Prageiwibus rulgo říkati Jsauli pán doma, nejsau doma pán, jakoby něko- lik těch pánů anebo paní bylo. Ale jakož se někdy lidem máto zdá to míti což mají, než chtěliby také i tomu, což jiní mají (wtastnost očí Achabowých, jenž nemohly s pokojem patřili na *winnici Nábotowu, ale swau widěti chtěíy) : tak se i těmto máto zdá, kdyby jim říkáno byío Jest singulariter, než clttf styšetí raději pluraliter Jsau. K tomu podobný jest i ten již Kniha čtvrtá. O Knaliagi. til w zwyk wyšíý způsob říkat! jednomu Wy, Wám, a Tobět vobízatio. Jako Nejwyššímu a Wfcemohú* *e Otče dej nám, odpust nám, a ne Dejte nám, neb \ A jako staří říkali ó králi, učiň milost s *ým, Nalezlli sem milost před tebau. A po- říkali My, t. já ne sám ale s jinými tobě, ^ nejiným, než samému tobě). Kdyby také iomto poníženost, aby mnozí přijdauce přede já, pane milý, wšeckni prosím wás, učiňte tak ; uewadž příčinau poddanosti a ponižowání sebe od mno- ^eh míuwě neřeki Já, a nebo když mnozí říkají pánu je- dnomu Wy, pročby on mnohým neřekl Ty. Ale ctknauti ne- lze o to. Nebo tudížby elowěk uslyšal tato přísná slowa prchliwým promíuwená způsobem : I pročež ty mi, bídný po- tworníče, tykáš? Cožť sem malý wňčích? Wěz, že sem lepší než ty etc. A protož darmotě mysliti o naprawení toho, než raději, co kdo rád jídá, dáti mu toho dosti, zwlášť když fce čeho nekupuje draze, ani s ujmau cti Boží dáwá. Ač u latiníků turpis illa et incommoda vobisatio iam paullatim eva- nescit, dum viri dočti ad veterum morem redeunt. Ut Castalio vir sane doctus orditur profationem in bibliorum sacrorum ver- aionem novám: Sebastianus Castalio Eduardo Sexto etc. Než. bojím se, že toho w češtině ještě za našeho wěku nebude. In carmine, idque raro, permittitur hoc modo uti, když máš říci Musejí oni, i řekni Musí neb Musíť oni k tomu státi. Užíwá se toho nečasto i w obecném mluwení, ale na wét- ším díle bezpotřebně. Item Spějí maje říci, i díš Spí. A wšak rozdíl pomni učiniti diftoňgu přidáním neb ujetím takto On spí neb ona spí, oni spj. Takž i to slocvo Oni bdějí, on bdí. A to jest již welmi obwykíé, že týmeř neuslyšíš toho slowa Bdějí, ale wše se říká aneb píše Bdí oni, bdí on. Imí- tatur hanc enallagen et h»c apocope: Chtí místo toho slowa celého Chtějí. Přináležejí a přináleží, přináležejících. Ve- rum genitivus vel ablativus iste pluralis in hac voce omnino requi- rit hanc enallagen euphonise gratia. Item Wšickni ti drábi musí pryč tr. musejí. 252 B lahoslate. Nastal pak nedáwno způspb, kteráž chwálitili či haněti bych měl, newím; nebo chwáliti mi se ho nechce a haněti nesmím. Čeští páni neradi slyší , kdyby je kdo jmenowaí prawým jménem na křtu přijatým. Jako aby řekl Pan Wrati- síaw (owšem přidášli po staročeáku) Peršteynský, hanba jest, než rci Pan z Peršteyna, Pán z Žerotína, Pán z Kaunic etc Pane z Kaunic, Pane z Lomnice etc. Zdá se to pánům nětco býti důstojnějšího, nebo křtěné má leda sedlák. Zato mám že to Wtaši do Čech jako i jiné wěci lecjakés wnesli. On sobě říkají Duca de Alba, Prince de Arania, de Aurelia etc, i tožt naší také se k tomu formují. A již se toho chytají i zemané, říkajíce sobě Pane z Bílkowa, Pane z Muk o děl etc. I nechažť ale ty křtalty sobě mají : přejme jim toho pytle dýmu. Mat. 12* zle wyložili Otázali ho řka; Ěkauce dicendum fuit iuxta regulam syntacticam. Enallage generum in verb o. Apokal. 4. Padli 24 starců, Padlo 24 starcuo: jedno za druhé se užíwá per enallagen generum et numeri. Padlo to howado, dobytče, pa- dli muži, padly ženy a panny, děti etc. Enallage temporis in verbo. Prsesens pro prseterito. I w latině i w češtině ča- sto se toho užíwá, a dosti pěkně, dum rem ob oculos ponere ac veluti depingere volumus. Jesus autem dicit ei, Ježíš pak dí mu t. řekl mu. Eleganterhoc modo reduimus gra&cum praesens per futu- rum nostrum eadem manente signiíicatione. Item w obecném mluwení takto říkáme: Když sme spolu jdauce na péči se měli, tožť na nás wystaupí koliks lotrů, t. wystaupilo jich kolikos* Accedo ad pedisequas. Tožt on hned přistaupí k němu a dá mu políček. Tožt mi se on rozstuně. A tot se wšeckno kauří. Item I odewře se nebe t. odewřelo se nebe. I sede a tožť přijde na něj déšť i rozběhne se. Staří propter dis- crimen a futuro říkáwali I rozběže se, ale jest to archaismus Kniha cťtortá. OEnallagi tftS ilOn usúrpatidtts. I pozdrawí ji a řka t. pozdrawil. M. Jan Hus w kázaní na 16. neděli Sede ten, jenž byl mptew : archa- ismus est cavendus, lépe říci Sedl. Jako i %q w kázaní na 17. neděli Aprehensum eum sanavit (Hus admisit latinismum, napšaw) Chopeného uzdrawil ho. Item Slauha pak ten pade před pánem, Turti ille ppocidit coram domino; nyní bychom řekli Padl prostě , aut per figurám Padne. Jan 16. Zwěstu- jeť wám as zwěstowati bude: pr&sens pro futuro, archaismus noti est imitaridus. Mat. Přijde Jan Křtitel, staří říkali Přijide t. přišel. Mar. 14. přijide Jidáš etc. ; tak staří. Jiní předce per préteritum reddunt dosti způsobně a prostě Přišel. Bez a latině položil Adest Judas. Wlastněby mohl říci Jde Jidáš. W obecném mluwení mohlby říci t A toť Jidáš jde, expri- meretur eleganter sententia graecorum verborum. Item níže (Marc. 15) Swoíají k němu wšecku zběř. Item (Marci 14) Accipit secům Petrům: et in grseco et in latino est prsesentis temporis verbum. Českyby zle řekl Pojímá a neb Béře: opor- tet igitur uti prseterito Pojal Petra, aut ut nos reddidimus Po- jaw. Beneš wyložil I pojme, sc. per futurum; utitur ná tom místě, meo iudicio, neslušně. Ex hebraičo idiomate wzat také způsob, ut futurum indicativi ponatur pro prosénte imperativi. Ut Nebudeš pokaušeti t. Nepokaušej. Nezabiješ t. nezabíjej. Non habebis deos alienos = Ne habeas. Enallage personarum in verbis. Secunda persona pro tertia. Pulcherrima phrasis est sed theologica quoque, secundam personam pro tertia quando- que ponere, takto Chwaltež tě Hospodine wšickni andělé, Lau- dent te Domine omneš angeli. Zwelebujtež tě swatí zborowé, Magniíicent te sanctse íidelium congregationes. Izák Jákobowi řekl: Serviant tibi populi, Služte tobě lidé, národowé. Po- dobná k tomu phrasis bytaby, kdyby řekl Uperte tě oni nebo neuperte. Zaplaťte oni tobě nebo nezaplaťte, jdi to předce. Item Již pak oni děkujte nebo lejte a hněwejte se jak chcete, ty nic nedbej. tik Blahoslav. Nejednán již jest powědíno de módo permissivo, quo noa utimur pro imperativo. Jako Nechažť tě pbwálí andělé. Nebo tertiam per$onam imperativi non possumus imperativo illo modo bohemíee reddere. Můžeš říci Lauda anima *nea dominům, Chwal neb chwaliž duše má Pána. Item Lauda dominům tuura Sión, Sióne chwal neb chwaliž pána swého. Item Laudate dominům omneš gentes, Chwaltež Hospodina wšickni národowé Ale nemůžeš personam tertiam tam propne convertepe. Laudate Dominům sol et luna, česky díšli per modům permissivum Nechažť chwálí Hospodina slunce a měsíc, tu nebude prawé celé rozkázaní, ale bude jako nějaké dopuštění* Řektliby pak kdo Af chwálí Hospodina etc., bude powědění necelé , musíš k němu přidati verbum aliquod, t. takto Přikazuji neb porau- ěím neb žádám nebo dopauštím etc, af chwálí Hospodina wšjckni andělé. Aby pak bylo práwě imperative , non per circumlocutiones ale jedním slowem, sumitur secunda persona w takowých místech pro tertia takto Chwaltež Pána z těch wěcí i wy jenž ste nyní, i ti kteříž ještě budau po nás, také chwalte Pána. A neb takto, kdyby u Latiníků mohl: tauž figuru oděřati bez neslušnosti a říci Laudate te omneš angeli, Chwal- tež tě wšickni andělé; ale u -Latiníků to se netrefí, quia vi* deretur apostrophe příliš spěšná a neslušná, t. jakoby obrátě se od trůnu Božího k andělům řekl Chwaltež, a rychle obrátě se a neb obličej obrátě k Božímu trůnu zasse přidalby Tě wšickni andělé. Item jiný příklad, kdež se widí lépe per modům permissivum wykládati nežli per hanc efiallagen. I. Reg. 3. Dominus est, faciat quod est bonům in oculis eius, Pánt jest, nechažť učiní což se dobrého widí před očima jeho. Ale wšak tu pěkněji u nás stojí modus permissivus nežli u Latiníků imperativus ; neb neslušelo na Eli, aby Bohu rozkazowal, ale aby] zarmautě se Bohu powolil (jemuž od- piráti ani slušné ani možné bylo) a trestání přijal pokorně. Staří Čechowé wykládali Ať učiní: nemnoho lépe, nežliby wlasfně . řečeno bylo Učiň Pán , což se mu widí. Také někdy dosti pěkně se užíwá přitom toho slowce On, jenž jest tertiffi person», protož táhne za sebau i jiného slowa, Kniha ctwrtá. O Ennliagi. verbum, přístojicího, takto Faciat sive non faciat, Již on učiň ftebo nenČiň. Dicat sive non dicat, Powěz on nebo nech. Fa- ciat vel accipiat ipse qu» vult, Učiň neb wezmi on etc. Tertia persona pro secunda. Jako Loquatur Do- minus meus, Nechažť mtuwí Pán můj (ač se tu per circum- locutionem mluwí , o čemž sem napřed powěděl de modo permissivo). W Biblí jést nemálo na ten způsob mluwení. Genes. 18. Coepi loqui ad Dominům meum, Počat sem mlu- witi ku pánu mému t. k tobě, pánu mému a nebo k tobě, jež si pán muj. Ne exardescat. Ne irascatur Dominus meus. Reg, 85. Ne ponat Dominus meus, id est, Ne ponas Domino mi, Nechažť nepokládá Pán můj, místo toho Nepokládej, Pane můj. Sed nunc quidara xaxocqXtft corrumpunt ut pbrasin ita et mores suis intempestma adulationibus dicendo maxime in germanica lingua , imo iam et Bohémi Nechažf jí pán , Proč pán nejí neb Neráčí jisti? Verum hac de re nuper non pauca scripsi. Tertia persona loco primse. A takž také polobně tertia persona pro prima. I. Reg. 25. Attulit ancilla tua , pro attuli = Přinesla děwka twá t. já přinesla sem, kteráž sem děwka twá. A wýše Loquatur ancilla tua, Nechažť mluwí děwka twá t. nechažť já děwka twá mluwím. Gen. 19. In- venit servus tuus gratiam etc. Nalez} služebník twůj milost t. já jenž sem služebník twůj, nalezl sem milost. Z písemli pak swatých čili odkud odjinud Němci to wzali (oniť snad wědí), a kteříž česky umějí, tak i w Čechách mlu- witi počínají: leckdos leckomus bez potřeby, jen afcy po- chlebenstwí se rozmáhalo, rowný rownému mluwě dí: Co pán chce; iiní říkají: Co chcete, pane, a kdyby starý Čech přišel, řeklby: Co chceš, pane. Item jsa za nětco žádán dobrý člowěk rytířský dí sobě rownému (on mní že uctiwě, ale bude počhlebenstwí nowého formau): Já to pošli pánu t já tobě to pošli pánu. Kdyby již aspoň řekl tak jako staří otcowé ří- kali: Já služebník twůj tobě pánu mému pošli: ale toťby ne- slušelo, aby od rowného k rownému mluweno bytí mělo; SftS Blahoslav). a takž rowně i ono již řečené. Pročby neřekl již aspoň po- dlé zwykíého wobizání: Já Wám to pošli? Ale kdo je tam w krčmách bude naprawowati? Slyše někoho, an prawí: Já připiji pánu mému, chtělby ho tu grammatice učiti, snad by korbelem mě) o híawu. Enallage adverbiorum. Kde, Ubi, adverbium =s in loco, ponitur seepissime pro ad- verbio Quo, quod ad locum significat t. takto : Maje říci Kam pů- jdeš, i dí, Kde půjdeš, item Kde chceš. A již nyní tohoto Času u mnohých Čechů a zwíáště při zámcích neb dwořích kdyby kdo řekl Kam chceš? smějí se neb i hněwají a jako stydí zato , stulte egregiam et propriam vocem repu- diantes. Někteří pak newážně na tu otázku odpowěděliby (pro to sřowo Kam): Kamkowi etc. A tak sami Čechowé Če- skau řeč ssužují a kazí bez hodné příčiny. Adverbium interrogandi pro causali etc. Co blázníš = proč blázníš? Co křičíš? Co se dřeš? Což nepůjdeš do kázně? Což nechceš? Co neumíš křičeti? Což se nehneš? - Aderbium pro coniunctione admodum inepte po- nitur t. Ubi pro Autem. , Kdež já wěděw toho potřeby etc, lépe říci Já pak widěw toho etc. Wartowský té frází oby- čej má užíwati, ano i mnozí jiní w obecném miuwení a zwíáště pak řečníci před práwem často tak míuwí: newelmi dáwno se to kdes wzalo. Beneš k Židům 11. Kdež Bůh swědectwí wydáwai o dařích jeho, ničemně wyíožiř. Adverbium qualitatis pro intensionis. Dobře wětší t. mnohem wětší. Mámť se dobře zle, totiž dosti zle, welmi zle. Dobře weyše nad to wokno dosah}. Jest do- bře tlustší. Adverbium temporis. Někdy AKquando, Kdys Quon- dam. Někdyť jest býwaía má žiwnost, nyní již wše draho: někdy t. kdjs tam prwé dáwno. Kniha čiwríd. O Enallagl. Í&7 Enallage generum m participii*. Utuntur nonnulli foeminino participió pro masculino. AI* toho dwě příčiny býwají. Jedna neznámost grammatiky .Če- *ké a zwyk zlý. Drahá opatrnost, kteráž učí menší škody dopustiti sepro uwnrowání wětší. P ří kt a d p r w n i h o. Kdyí kdo takto dí On na tu cestu chodíc, uškodit sobě: tu neměl říci Cho- díc, nebo tó síowo jest generis faminini, a ten kdož sobě uško- dit jest generis masculini. Powědět tak dobře, jakoby rekt Pán jeta pryč. Ale moht a mět říci On chodě na tu cestu etc, a tak concordaret adiectivum cum substantiyo. Item Pře- trhl se dělajíc : Dětaje měl říci. Item Činíc pánu poklonu prosit hó: mět říci Čině aneb Činiw. K. Pawet Aguilin Hra- decký, bakalář, w předmtuwě na Pronostyku léta 1551 Uwa- žujíc u sebe častokrát: měl říci Uwažuje, a neb Pomýšleje nato, Saudě to etc. Ač dobrému a opatrnému Čechu mo- htoby to ne k rozumění grammatickým regulím, ale k opatr- nému figur užíwání přičteno býti. Ale Pawet kněz, debr/li jest čili ztý Čech, i fc těchto způsobů mtuwení, w též před- ftiluwě položených, může býti srozumíno. Wšickni, jenž se přidrží: mět říci Přídržejí. Item Abych wděčnost swau waš. 71 dokázat: mět říci WděčnostL Item Dokonawši to předsewzeh měl říci Dokonaw. Waši milost prosíc : měl říci Prose. A w textu Species wyložil Twárnost, měw říci Částka etc. Příklad druhého. Když někdo w těch toliko elowích nžíwatby té enallage, kdežby mu se wtastního způsobu užiti netrefilo, léčby chtěl pochybnosti, amphibologto, ée w řeči do- pustiti. Jako kdyby řekl někdo někomu Služiž pánu swému milujíc ho. Ač on zle dělá ssužujíc swó poddané. Ale žeby nebylo pak rozdílu mezi těmito dwěma sentencími On miluje pána swého, item Miluje ho, Amans euin (totiž Milujíc ho) ne- chtěl mi toho uřiniti: id est, non est discrimen inter ver- bům indicativi modi tertieo personeo Amat Miluje, ac inter participium masculinum Amans Miluje. Příktád toho pří- hodný máš w písničce Budiž chwála welebné etc. J. 9. JLáskau audy církwe zapalujíc w swatý spolek uwazuje. To 17 Blmho$ttt#. slowo Sápalt^te pat pajtioipimn fetwHUBttiR y^feini pro mas* cizino 2 %é příčiny, že sequitur verbum Uwozuje : i kdyby po- lomil, jak Í Wlastnost míli by chtěla, Zapaluje, flerot ambigui- tae, Uk ieby se zdálo to participium býti verbum* jako i to seqúen* t Uwozuje. Než krátké i býii musí? Uwe»ajfc, si dehet esj$ fcingularis numeri ; nebo napsalliby Vwwz^iti tedyby byíp, pWfiU per apocopen dempta litera finali ě, qum sftie 6- gvra dicejreó Uwo2uj/^. Znajíc wěrnř pána wili, apooope. Žnáje on, sraajic ona, znájití, cum ňovisset. «fesfe stužehpic* dobře pán* swéhó znající. Rozjímajíc. Póroděc zůstaneš pan* nau,/ Porodijci utečeš Enixá abibis. Apoštol df Ftens dico r Pláire pravMi»j to jest Plačíc; nejlépe říci peř circumlocutio- neiii $ pJtáČem. Ťéž i při tom slowu PíSi Šerife*, PíSe Seri- bit, Píše ^cribená. Někteří pak ád vitandam ampMbologiam řkau PijJic já jetau, Iteltl někteří htsttlse lequtmtur Budme já přítelem á n*bo< BudáúC on mým sauaedem: měliby říci Js* já, Js* on mým plftelefli. Okolo Strážnice obyčejně tak mluwí Budilo iňyiíi tfúsédem á tak sa se mnaa wadf. A vrSak někdy , tM ex confextu facile genus apparet, můž se interpres opowááfoi té afrtiphibologiíe radSe nežby se dopustil barbarisitni. Jak* Luk. i3. ego transtuli Potresee (t. potrápě ňebó poká**je) feé propustím. Quidam transtalerat Potrescíc; któpte. Beneš Kdyžto potreséi: improprie et duriter. Protoi potřebí j*st w tom spěšného běžité mysli smi** aby hped proiledna, kde s* může položití sine bac átnbiguftata supradicte participium w&*^ culinum, a kde pro uwarowání amhiguitatem měloby se ttriata masen), položití Coeminimtm a potřeby newyhnutedln^ Nebo, někteří, vídajíce od opatrných mfatwitelu toho aátoijtě> nik wati a ner0fcu*iěrjíce již. tóto řečené příčině, i domaíMMyí že to může leckdes učiněno býti. A w tom, přiwyknauoe toho nešetřit*, polom leckdy s grammatíku pohlavkují. M£k«ty pak mohloby se i této opatrnosti ad wykfedagů awatjtoh. Písam ulitv aby Jiné s&we, majici podoimau, k p^^ímu moo, na to. místo póteženo bylo,, kteiéihy nečinilo amphtboliffc Jak** JL Kniha étmríd, ů Enallapi. *M Jéan„éptt& Pfe jako-noné píikéíWttítoWpíSe? rd raději Přo* kíádaj** et riMl sententiadeeritac toHeíw amphíboiogia. Téi Mat 19. a té* 1*. fcwcipieao Fttkasuje* Přikazujte- lépe řio FNkásani dáw^e. Ano i toto opatrnost w tom jelit dobrá* oby jedtao partiďpimii drafeá oťwtóoowmto a *tykiádator Wí* Maď suď. Hat. lf. Přfteř Já* nejeda ani pije. To prwwf pa»+ tictpfara Nejeda jest swěf$é> a protož od něho se i druhé oawě* tí«ýe^ f. Pije, tak ao rosním', ie jogt participium a ve robům, a mi wyložotto tyli BlbeQ« * ne BSbfc It Maře. 19. | vty* tel * «ěho> kři£e» ar welmi jfejt ífmcaje. Emtttape tmmtwi i/k partiá/m** *Turpem et ineptam eiiallagen tjnidam faciunt, aut (ut ve- řius dicam) barbarismum admittunt, říkajíce Wtdanct (a neb WWifci) dolpadhí BežabsL Bt <s*n«* Já uM$ft* ttkivre*tttfc etc. Jřřfftawpílř k gěiM ptoataf h«U 4a^m<**ii$e odo- lati etc. líělibj říci místo toho Wida, WWauce tn$ 9 ut ver- bum com pronemmo' m ^enere et numero ^obwreret Item místo toho Motanice já» má *e říct Mofoa já aneb Mohauce my. ftem Wstáhšeiniku «wau w učedlníky lépeWztáhna; někteří fcřeg- íití cíUíce píéí W*tahw> jiní multo ineptius Wztahew, Wir- hevv. Akt n$k$eří toho ro?dífti neznají intpr participium a«- tneri jluraJis et si^ularis. Detestaada sané nii&tea et noo ťo- *eod* nef %ontiiu Vrt*sen* pro p*m«*fttOt EapJw^ gr#i* Mat, |$ A wttábna; rok*, leps tak tíqi nežtí ofo f , 19 p$ppa4et*» giw* Kagu* Watáfcw neb Wntáhowi pab fc* qěkfcří pí$í , alo oeapůaobní, aéby im tom mítffl moM wiaaU Wzflab ruko, Mat. ft& fcnaje pak Joííě fc* jejich. Propne ex gr*co mě*b^ žící Znaw, T*í*> *le nepěkně, wwitate. Dífcli PosnaWv hůř*, tado, noho to tíowo Zwjfi comprehoodit aciionem manonte?** Biahottaw. ale Poznaw prateritam ac nonnihil derogari videbitur protři" dentiae Domini. — Maře. 8. takowýž příklad wiz A znaje to Ježíš. A takž podobně i při tom slowei iiúv býwá: wtastněby mělo wyloženo býti Widěw, ale euphonisa gratia může per hanc figurám býti řečeno Wida, a*pakli jiným slowém ač ne tak wtastním Uzřew, též dobře. — Mar. 10. Braw je na swé lokty, díš wlastně ale nepěkně; protož propter eu- phoniam lépe říci Bera je. A níže Poklekna před ním: kdyby chtěl wlastně říci , muselby ineptire řka Poklekew a nebo Poklekw. — Mat. 25. ff0^tfitíi 9 Báw se. Sed est vox inusitata; způsobněji euphonise gratia díš Boje se, ponendo prcesens pro prseterito ; nisi velles synonymon accipere Zhroziw se, ale že jest drpbet tužší, nežliby tu náleželo. Acceníuum enallage, si liceret sic dicere, a pakli raději dím, Proměnitedlnost w accentích. ' Mnohoť ještě záleží na accentích. Maličkým štreyškem welíkau proměnu we slowu učiníš. Jako Žena hledající nože, participium Qurerens; Hledající na poli pšenice, Custodiens; Hledající, nomen, ta jenž hledám Verum subiiciam plura etuti- lia exempla. a« Á. Blázniti, Blazniti: křepčeji se zdá a by- střeji wzníti bez accentu breviter; prwní to s dlauhým Á iara videtur obsolescere. — Wčera přišel, wčerá spadl sníh, utrum- que usitatum, jak kdo chce může psáti. — Náše prosba, Naše : hic accentus nonnihil gravitatis addere videtur; sine accentu domácí slowo a jako werštatné se bytí zdá. — Takž podobně i w tom slowu Kámen a Kamen , Kamení etc. — Wfcak ne leckdes měniti sluší accenty; nebby někde spolu* s accentem změnila se moc, significatio, slowa toho. Jako při těch slo- wích Na kwasu, Byli spolu na kwasu, to jest na hodech: Čijiť já při něm starau nákwasu neb nakWaŠení, to jest na- nečištění: ještě z něho newypáchla ta stará nákwása. — Itém Za wraty stojí : On hojí na záwraty. e 9 é% U wečer, u wečer, wečer Kniha étwríá. O Enallagí. 161 sine accentu zdá se býti bystřejší a jako křepčejší slowce. Nawštěwiti, nawštíwiti: prwní křepčeji wzní. Ac multi infi- nitivi abreviantur similiter. Wšak aby se newždycky tak ří- kalo; quodrarum charum, vilescit quotidianum. Ale w mnohých slowích nemohau se měniti accentowé sine detrimento siguifi- cationis , jako při tom síowci Lépe ; nebo říkáme Lepé škorně máš, a sau lépe udělané nežli mé. !• i. W nich, w nich, S. nimi, s nimi: bez dyftoňgu a neb accentu lépe, ř s accentem jest po Domažlicku, yelut qusedam Patavinitas in Livio, ut alibi dixi. Takž také Jimiž, jíž, již (totiž kteraužto). Zawítej = bene veneris, staré stowo. Zawítej k nám Duše swatý: Zawitey ut zawitý, to jest zawinutý. In adverbiis někteří častě chybují, dělajíce turpem enallagen (vel antistechon potius), jako majíce psáti Raději tomu chci, Mileji umříti, Liběji hrá na lautnu, Pěkněji zpíwá, i píší Raději, Mileji, Pěkněji etc. Nýbř ně- kolika ne zadním mužům předešle se zdálo, že na těch místech má dlauhé i a ne krátké 1 psáno býti; ale jest jisté, že se natom dobří muži meylili: protož tím sobě žádný- překážeti nemá. Někteří hned mezi i a i nechtí míti rozdílu. Sunt omnino inepti. To slowo jedno je přemáhá: Jejich, těch ho- wad nebo těch mužůw pokrm est genitivús pluralís mascul. et neutrius: ale Jejích, t. té ženy šatů mnoho zhynulo, plurále fomininum, casus genit. A wšak již sobě písaři to za obyčej wzáli, aby leckdes dlauhé i udělali, a zwtášť když se na konci slowa trefí. Jako Urozenému Panu Janówj, Petrowj, Heraltowj, nejwyššímu purkrabj etc. Dám dobraň wůlj. Ale i to jest xaxoCtjXía Latiníků. Nebo nyní mnozí, a zwláště mimo jiné umělejší písaři literu konečnau prodlužují, t. ocásek k ní přidáwají jako accent, Manere Adiuratj. Na zawírku wšeho toho, což sem již obšírně o té figuře napsal* toto dí m pro wyktadače Čechy, čehož sem i napřed dotekl, že někdy a často figurata orátio Latinská musí prostě býti česky powědína: non enim semper nostra lingua admittit figuras ubi lingua latina hoc requirit, et contra. Protož po- třebí tu opatrnosti. Příklad dám. Latině dobře díš Qui fflS flnhěsí+m. coaeursns ad amtes? {tQui p*o Snili*) ? tfe fotkyurafi wý* řožiti prostě bez figury Jaké zhíuiamtí nebe «i>ě*hutí *e fcu potokám? Dftli Které zběhnutí «te.» kiwdite tratahriístu některých figurách menších f J5r grammalice přinúleiíeich. 1, fcdyi *é fiteřfr pnďá napřed 1 elowm Mo kííyž dí& Všito fcá tehó síoWá Jest. JMísto Jsau píšeme gau| wfcak ,ně- Ifiy tkl proWfitlatídné drobet se té litery \> a neb jfcjíhfc hta- 'ítáífr a^íie. 5tíkb kd>Í díS Nejsi nic dobrého : jmulferuneula- fmtú phralík Ift. Któjsi hoden toho. Ale otom napřeď w gram* 'inatfo Siř* jpwftjfto. — ZWÍářtm, Obtttáittf wěc j&ákoK, dobře se říká; ale někteří kazí te aiewa říkajíce a itebo píiíoe ObzWíáStftí, pH- dáwqíoe « toz pWrebyi jim pák ujímajíce říkají tifebo píli Obteětně. Neřádi Klé na přoátředku teit, Diwfté ttawy ■essoháa dež diwně mftiwiti, mudrdWatL Ale sfcředmý ěíowěk dosti wa těchto síowích má Zwfáfttai, Zwíáště, Zwiá&tně a tafebo OMáštní, Obwléštnost, Obwfaét»ě y iiechaje toho -přidi- wání * a nebo ujímání *r. Wopity moha říci neb napsali Opit/. Ale jest w tom weliká nejednostejnost. Nebo někteří a zwřáště na Morawé píětatéžimhwí takto Oběd, 4)wea, Qks&r wftrtřqji a Ostřeji ČSechowé Woběd , Wowes , Wokno. Něktfy propter euphe* Biam dobré jest přidali e^ jako Jedmw^ký? odjfttliby *j i ne- pěkně stane i nezpůsobně se wjřknes. Wiz Mat. 8. £. tteto Opit se, Wopií se: poslední Čechám obwyklejfctf. Ožíře Wošíře #e« Woiralý: lépe cnm proatheaL Nebo to s*o\*o Pr 99 th$si* Kniha pdid* & figurách menších tyt •Oiraijr j**t tó\ikéi> jakoby fekl Obeiwlýt jako kdyby niMa cWeba ýecfe* wvkol okafcsal aefro obehráli Ale Woiraíy míní «e Wopflý* Střída. Uak. 1. 45*^pepto«*Aptá Z otřídy Abiašowy, Ex viw Abi», ©diod Střídaík jest w Čechách* kaplan, pomocník íařářé. Staří psáwaK z Třídy* mnoho siem pargamenowýoh jmaných ^Vélmi starých efctempJářfi vvidě*, w*udy tak bylo psáno bez toho r Čeští pak impressorowé přidáwají #; ttemnoiio natom záleží, piš jak se koma líbí. C au ti o. Někdy w&afe fcífectátít, "překřepěují , ut sic di- jcaoi, Čechowé někteří říkajíce W o b ě t„ Netřeba tu w; neb j»£kdy j* bywá tu praepositio, jako: Kristus se wydat w obět žiwaa «|c., w «běti Krystowě, in .oblatione Christi. — pen (úde dne, přidáš li ^? ineptum et affectatum erit — % au s tni <oznaiaowánj; ita quidam inepie proferimt, nep otřebí tu *. ftui- évok insuke soripsit K zaustní řeči wíra býti má. Také i toto poněkud zdá áé přiňáležtti ad foanc fígurwn, když se při proměně accidentium přidáwá 9 ad vferbuift, jako při tom síowu Hřeším , shrešil sem, shřeši} si, podobně jako Němci gema$t, a jako ftakovké )ápoj kSXox<x« Item Piti, napiti se, opiti, připiti, dopiti, wypiti, upiti, zapiti : ač při těch sío- wích et pr&sens tempus má tu pf ostfiesim Připíjím, dopíjím etc. Podobné téměř i při toto Činil, nčiniJ : wšak nodobřeby řekí tfěifiuj!. Itém Roditi se, naróditi se.; a z toho Rod, Národ. Někomu by se mtfhío zdáti, že ta sídwa jsau jedné a též ihodRod a Národ, ale máť ztiám býti rozdíl tento mezi nithi. Rod jest nfeČi rodina t. přátelé křéwní, bratrowé, streycowé, uj- čowé, lety etc. a nebo i příbuzní. Ale to stowo Národ est gfeheralius; nébo jím se míní některá krájiná a nebo lid mnóhý W jetiiíé krajině bydlící aneb jednoho jazyka užíwající, Jtdto ríkánie I^rod Německý, tfc tétttfót 0tottott, Národ Turecký, Židowsky, Saracenský etc* Hinc dicitur Národowé á po- kojení. ^ Iirepta prostheeis směšná býwá přitom slowti : Obrus. Nebo někteří Morawci prost&jií, chtíce česky mJujwiti , říkají M4 Blahůtlaw. Wobrua, ale Ubrus Čeehowé říkají a posmíwajíce se Moráw*- eůro, za ratolesti toho slowa Obrausiti, wobrausiti, brus etc. jejich slowce to pokládají. Ačby také i Čechu mohlo řečeno býti, že ubroušení nože neb sekery též statí se může, jako i obroušení wšudy wůkol etc. Beneš Maře 1. Z lekl i se, ničemně wytožil* lépe říci Lekli se: odtud b/wá jiné stowo forma frequentativfie Zlekali se t. perterrefacti sunt, Ulekli se, zstra- řeni sán. Aphaer e$i*. Figura jest té prwní odporná. Nebo odjímá od slowa literu půwodní. Jako díšli Dyby chtěl, po morawsku et in- epte: lépe Čeehowé cum prosthesi Kdyby chtěl. Třeba mi toho, též Morawský mluwení způsob : Čeehowé říkají Potřeba anebo wostřeji Potřebí, quod multo venustius est. A mnoho jest těch slow wůbyčeji Bforawcům, jako Owes, oběd, orel, oral etc. Třebat jest i nám opatrnosti , Potřebí. Netřeba těch omtuw, Nepotřebj. Ep$nthe$%8. Ta w prostřed slowa prodáwá literu nebo syllabu. Jako u latiníků Induperator, takž podobně u Čechů K křtu: hned nelze toho říci, protož přidáwati jest obyčej Ke křtu nesán dítě, a nebo per periphrasin, K služebnosti křtu a neb K swa- tému křtu, a nebo greeco more per infinitiuum Nesáu dítě křtíti : . et hoc est fere usitatissimum. — Mat. 18. s. We jménu mém, díšli W jménu, nezpůsobně a nesnadně to wjřkneš (podobně jakoby napsal Aneb bezrukému, přidali musíš a A nebo bez* rnkému). — Item Mark. í. a. Nesen odé čtyř ; díšli Od štyř, hladké wyřknutí zkazíš. Ode zlého a nebo Od zlého; obé se užíwá. Některé epenthesis sau takowé, ješto S nimi i bez nich jednostejně dohře nebo zle jest. Jako Bez wší winy, Beze wší winy. Ačby někdo sciolus to prwní štrafowati mohl řka Kniha pátá. O figurách menších. 185 Jakáž jest to w6í wina, id est, pediculorunu, we.S pediculu*. Můžteli jiti se mnau == můžeteli : utrumque receptům. O po- čijž ji náSe srdce, tm w starých písních d. 1; Sic prosté Morawecby napsal Opočíž ji; sed figuratum elegantius* Ačby mohlo býti řečeno, že ne pro figuru epenthesin, ale pro wíast- Bóst toho slowa má se j přidati ; nebo říkáme Čiji (t. cítím), čiješ, čije, čijž, počijž* — Ustanowení, Ustaweníí obé dobré, tam en prius est magis theologicum. — Jaký, Jakowý, Jakými* Jakowýinž: prwní způsob nyní obyčejný, druhý staročeský, jehož někteří užíwají, dosti pěkný ,' wšak affectatum videtur. Rowně jako někteří, majíce říci Kdys i řeknau Kedys, aby ie s jinými nesrownali, ale ukázali se cos zwtáitního, následujíce w tom některých welikých mužů, zdaby aspoň i tudy také welicí b/ti mohli, jsauce síawných mužůw xaxoC^jXoi. A toli- kéž při tom slowci Kams, Kamsi a Kamos, Kames se podělo, kams a nebo kamsi se poděí. — K požitku swému to obrá- tím: lépe díš Ku požitku interposita litera «, a neb říci K užitku. Item Ku pánu a ne K pánu , Ku paní, a ne K paní. — Chcemeli, Chcmeli: obé České, Morawci Chcemli: agre* stius. — W krwise ukálet, běžné míuwení: we krwi Krystowě obmyt, theologicum, wážněj&í slowo pro přidání toho e. — FaryzejePán zahanbil: lépe než Fary zee; vide no- stram versionem Testamenti. Causa huius interpositionisesteupho- nia: evitari nempe hac ratione poterit haec aíóxpoXoyía, quce ex bac primie syllabse variatione provenit. Viiiosae et prorsus viiandae epentňeses. Ničemérný bídníče: lépe říci Ničemný etc. Někteří po* loniaantes téměř říkají i píší Moje : lépe říci Mé. Moje ruce, moje oči, d moje dítě! Poláci a Slezáci říkají. Affectare xatvo<p6)viav insulsissimús est ornatus. — Jan. 11. Ničehož ne- znáte. Někteří per ineptam epenthesim Ničehéhož, jiné zas* syncopen dělají Ničehuž, gráeco more contractis Hteris: nejlépe prostě říci Wy nic newíte neb neznáte. — Odolatí, rehictando vincere. Dobré slowo, kazí je někteří říkajíce mvn&aů 9 jt&tó 0*wořání jest avocati* <oAwt>Í#á to8k<to> *d 'pití m. itefň ©awofel> oAwoihÚ mk mého kaeířfctwí tel fftlmodianl efcnfcřfc. lVijide «= přijde, **ř{ ř*i%aíi: tife* příjemný již **@bai*ttitift % «iení ho žádná potfebtb fctowe -Melí Vfe&is %dmd má piwod, ie meylí =n feftit; nfebfe Mni jiným ir*tOle*lfttn podobné > qwatů ttftft «tta iléttánftt aifeo* jakoby *e přírofcfcrtí tta íiéín tneylilo , * někteří jjb přezce tak ti $td*€a jtnéttnjí Meylí? ale lépe jest ftkatí MéK ad diffferen- 4i#ttt <5tf*éérV&ttdnm fořte* Véfbutti. ř*dÍU Méylíťí áfftlrméíi sua <}tti&qtte ábttttdet íretiteatift. — T*eákee&, *épeTtt**fcék WšečknO, ffcií W#ei**0: *Ot>é taftftbné * befeprtfebaé, Upe M a pěkné Wfifréko. K foton jedt poWořfrt to slowó? Rowaft jákn t*fc» irteří říkají ^Tefttoť jéat* Ale ti toaji WeymítíWít > 4é % kraji jejičh S<* *ilff#í tAecně. A tolikéž jest při tom rfovtti W&tyckfcy , Wšecfcfcy. Při tato áltnfru Wšerti Hdtetottmh n^to tefctOťiitt. Nefri *íé *o stowo, á!e přó přfeWflike lépe ♦ítí WSfcchněrtv Qtíidátt ínepte řftaji i f íSí W£eck«ěiá, IVŠeékiM) ; jeíft diip*owaná e^eUthesi*, irdmi íttriká. Též Héfreří fftí Wfi^thňOi bez potřeby, molrtracfc ííci W8eoko.^> Haftau Škodně někteří t* síowa Podiwati a Pdddálvatl. WMk tem mu feé tiosti poááwaí, t. pťopf^foWař, podkláéal. Kdy- by *ni se patMaí* w síotali de liepoAíi. Póduti iurife, ^hteba etc> PotWati sátaťk heb mhsto óHe&eaé **tc. — Rudné moK nfckteří pb iřtawwwětrfra řřkaji i Rndé *íd máé, t. té toarwjr jako kůže rudá, aniž nažhitíé aniž načerněné. **- Itein Máta HfÁ 9 ridiculum esset ita loqui. Recte proferes sic Mám říci Ale PIžákům se pěkná zdá Jbýti ta epenthesfc, podobné jako Mo- rawcům, když majfce říci Prijáe á nel>o řříáe, 1 řkau Přinde -a nebo Přijde. Dobře díS W« stw-átek, ale aleky iAl We frátek^ We poadélí etc. We wiečky awooy zwonť WJLbrti, *h ťřištá kíaněci se, přiifi klanějke «e í tfékt^í to confundant. lířató^ioí se: kai^ara ^epenthosis. Ow««e> tféktiéf mtfte ^Awoloe, quasi de patr« f trtec^ alkpiid dicere vtiletí neřtiaiS ttk o wotae, (ač ae sic řífcá Wo otce) Án sedí W šatfawiw -r Ntfprttz&loy lépe NeposMčito. Nétteří préstych jiedláfctt -Mortiwských náslěd^Jcé Jritají činíwówali «me. Sst quMesi Kniha pátá. O Tig*rú*h menších. Ml signiffcans singulare quidd&m, sed agrestis et rustíca voz. Dosti jest f fei iČiníwali , děláwali, zpíwáwali etc. Ale dobře též díi Cknilowáwaj Někteří epenthesea škodně dělají, cum dapKcant litera* inerudile. Jako při těchto rfowích Wina, culpa, Wiíma reatus. Není bez winy, Winná poléwks. Písaři někteří indifferenter tak a nebo onak píší bez saudtu A takž při některých jiných siowích. Ano * i to slowo píší wňbec zle Léta Páně , přidáwajíce do prostředku bezpotřebně A, Letha, ješto žádný tak nemřuwí. Podobni jako staří latiníci psáwáli Conáemptnattis etc, Jako I nyní někteří Philipizantes píší Redemptus, Exemptus: wše s&u to nowinek mitowníci, nos porna natamus. — Teprw. Teprtr nyní přišel. Nunc demum venit, někteří říkají Tepruw, afe nepěkně. Někteří prostí Morawci přidadí z zadu 4, Teprmva ; iagrestis vox omnino. Půwod toho stówo Jest Prtré, Prwní ěte, — Staří mnoho uŽíwali těch stotv Prvrá, Přw/ {=* prwní), a nepááwali ani říkali Průwá, Prfiwý. My říkáme Prwé sem pfišelt nežli ty, a nedíme Pruwa. Ott přišel néjprwé než ty* jednýž před tebau. — Wzácné, Wzácný, přidáwají mnozí t> téměř bez potřeby, wšak také nepříliš íkoďně, píšíce Wtá- ctně, Wzáctny. — Item Uzříš, Uzřím, píšeme wfihec* <ně* kteří pák přidáwají rf, Uzdřím , inepte prorsus. — ttohatstwk Bohactwi: prWní ostřejší, druhé jest písařů těch, «foi ttev^a libenter et fíngunt ipsi et ab aliis similibus ficta Hbenter am- plectuntuf. — Někteří pak psáwali Jedenadcte* *taří lépe bez toho <f. — Nechať učiní, nechť učiní, per syncopen , Neohažf nítaí, per epenUhesm ; omnia usitata, prostřední jest tAftcné, pfwní drobet tužší, třetí nejtužší. — WKíatowedh nepěkné přidáwají do slowa literu / Říctí =b řioi> dicere, Zwrti, ztvtcti, pfowrci, přewrcti* uwrcti. S y n c o p & Ta postředek wynímá z sřow, a nemáío se jí užťwá w otočném míuwení. Býwají pak tyto litery wymítány: . . a. Staří říkáwali Žádný králi, jakoby řekí Žádaný. — Item Traubau traubiti, Traubú trúbiti: obé Čechům neneznámé* < {0& Blahotlaw. Item e Nemůžete dwěma pánům síaužiti, Nemůžte. Item litera J jako Přijde Přide: wůbec tak se mluwí nyní, ale ne wšudy se trefí ta sjncope i při ratolestech toho dowa, nebo nemůžeš řjci Přidá Veniens; ale Přijel a, ačby se w míuwení i to mohío strpěti, ale w psáni nenáleží. Item K. Někdo ss Nědo, Někde = Něde, átobo Často užíwají ti » kteříž rádi křepčí : w spěšném obecném míuwení může státi. Item &. Wložil pytel na osía, Wzíožií prosba saused na purmistra, Wzíožií žádost pán na swé poddané: tu ta litera 9B quiddam gravitatis addit et metaphoram facit aptiořem. W obecném mřuwení dobře stojí syncope, jako Wtožií dře- wo na wůz. Item É. Jako maje říci Teyž den neb Takowýž den, to jest po sedmi dnech, i díš tak jakž to již přišlo w zwyk Teyden, přes teyden, t po sedmi dnech. Licet nonnulli senes (relut npster Augusta) ještě tak píší Přes teyžden, sed isti egregie ineptiunt. Němci mají Obyčej říkati Přes osm dní neb dnů. U latiníků to síowo Septimana. Declinatur in plu- rali Téhodnowé, téhodnůw. — Key hřích učinit, jakoby řěkř Který hřích. — Quidam agrestius et non satis usitate říká Kalichota, kaulichotu. — Také mocí ss takowé. — Co tu dě- láte? Píme sss pijeme : imperativům pro indicativo. Někdy také i syllaby (t. wíc než jedna litera) wymítají se ze slowper syncopen. Jako při tom sto wu Chtějí, Chtí: tu sewy- mítá ef. Též i při tom síowu Spí dormit, Spějí dormiunt : řídko se kdy bez té figury užíwá toho síowa, kromě okoío Hulína prostí Morawci, ale ti neříkají Spějí, než předce wšemi ústy Spi- jau. Čechowé utuntur singulari pro plurali. A tuby mohío ře- čeno by ti, že jest enallage temporis: Obadwa spí; pakli po staročesku Obadwa spíta, ale byíby již nyní nepříjemný ar- chaismus. Idem admittunt participia quaedam Přináležející, Přináležíci, Slušící, Slušející etc, licet hoc ad enallagen nu- meri verborum pertinere videatur. Item Widědlné a neb Ne- widitedlné. Též Posílení, Posilnění, Sílím, Silním. Item OU. Kniha pátá. O figuřéth menších. tJčitelowé staří mětby říci, ale per hauc figurám díš pěkněji Staří učitelé. Nezpůsobná syncope. Někteří překřepčujíce kazí češtinu i při tom rfowci Nějak = aliquomodo, nebo takto píší ňák. Staří říkáwali Některak, Některaký etc. : gravis et pulchra Vox lidem wá- žným, a w mhiwení nebo psáni o wěcech znamenitých pří- hodné slowce, redolet tamen archaismum. It. maje říci Zpráw- cowé zborůw, Wůdcowé, Saudcowé etc. i dí Slezák (tam okolo Opawy. schowaný) Zpráwce, Wůdce, admodum inepta syncope. Item l>efo wati, někteří novitotis avidi říkají i pí Si Trefati* sed ineptum est, nisi forte in carmine. It. Lízají štírowé, líží. W Prachenstě říkají Utratií, když mají říci Utratit (?). Ťakowau pokutau, staří psali per syncopeu Takau; sed nunc non uli- mur bac voce. Paragoge. Ta z zadu za slowem přidáwá literu. Příklad na li- teře t. Učinits, zhřešiís, shřešttsi; zlí písaři přidáwají škodně /: sbřešií Jsi. Luk. 7. b. A zawoíaw kterýchs dwau, nebo kterýchsi dwau : tu neuděiatliby figury t. nepřidalliby e, žkazilby smysl. Ibidem Který žs přijití měl: ego quidem simplicito data opera transtuli, t. Kterýž přijití má. Ad Hebr. 11'. Zwolil sobě trápen býti, a ne Trápenu. It. Lépe mi trápenu býti, a ne Trápen. It. litera t: Toť bude lépe. Cot- se stalo. Cožť se stato. Co tě sobě smyslit. Kdoť nedá, dámť etc. It. litera z: Zdwihniž. To i se přidáwá jako u Židů* affixa (o čemž napřed nejednau obšírná zmínka učině- na, kdež i příčiny i způsoby té- figury wiz) : Podiž , Slituji, auget Vehementiam. W kterémžs ráčil složití: někteří tu škodně tvypauštějí %\ W kterémž: lépe jest přidati £, plněji a wostřeji wzní. Někdy netoliko litera se přidáwá z zadu, ale Blnhckětmm. celá sylhba. Jak* Sata% S*ta»á&; jedno % Řeckého* drtth* z latinského, sic obé usitatnm vulgo, attamej* o^inppif est apud nos anterius t. Satan. Wiz o tom síowu wice pří zawírce grammatiky, It. k tomu síowci Když přidáwáme syllabu to Kdyžto, aíe newšickni uméjí saudíti* kde se to má a muže uěiniti slušně a kde nic. Addit vebementíam quandam, ut videatur res seria agi etc* Luk. 7. f. Pražský wykíadač tnrzkau paragogen učinil a škodnan při těeb síowieh Quae et qualis. Kteraká a jaká jest to žena. Ještě lépe Plzeňský položil Která a kteraká* Nebo Pražák adtaiait meruďfcuw homioptoton » a k tomu wice , nedopatřil se, že to ařewe Qualis oběma těm! síowy, Kteraká neb Jaká, máže se ktádati. Lépe i B. fcukáš Která a kterakowá per epentBeam non sine arcbaismo (ať i Kteraká neb Kteraký est retuš mos loquendi, tamen nondúm abolitus). Ale nejlépe Klattdfán » no něm Beneš : Která a jaká. Ineptae paragogae et vitandae. Hned, někteří maji obyčej říkati Hnedky, jiní šeredněji Hnedka, jiní drobet po ftrbsfeu jfeště aepěkněji Hnedko, jiní též nezpůsobně Hnědetky a nebo Hnedečky: nejlépe jest užíwati toho prostého sřowa Hned. — Coikoltw^ lépe Což* koli, a nebo, jakž se běžně mluwí, Cekolk — TeMjtfov 1W» kowéto, řépe bez toho přídawku řítí Tehdy, . Takowó *. kteří přidáwají to kazí češtinu , wice se k Srbům nežli t k Českému způsobu nakloňujíce. — Semo- tamo, někteří říkají affectantes archaismos, lépe říci Sem tam, A& ip»» . cestí mnohá sem tam. A wšak pro rozdíl' nominis a pr»i nomine piš jak chceš nebo i mluv. — Na zemi. Néfcteří slet říkají Wylilna zemi: lépe takto Sedí na zemi, in loco* wy- lit na zem, EffutHt in terram, ad loounw leží na zemi, upadl* na zem. — Čecbowé jen o samý kalich stojí : lépe říci Oi sám. — Ta nesnáz, ty nesnáze : někjteří to škodné pletaa říkajíce Ta nesnáže, to jest kazili češtinu. — Hyn, istíe: Bpm jde, hynky jde ; Morawci we ws ch Henka de. ~- Někteří dé* tají paragogen meptam in participii* qutbusdam, přkjámpcv Kniha pátá. O figurách meniieh $H mlftláktft literu, afo lwe4 syilftbii. Jako při t$ch si<>wích. SMrheN** Pttrhew, Saeděw efo», a čqpií itfže při figuře qpooapa wíce povím. Nikdy p*k (když pagtfcipfe tratím* iw áalurw, Hamouni) bjřwá pěkni paragog* J**t sjfc plij* hrot), bohat, sytý, plný, hrubý* Mi&ýt film pilftt* pfln* tě najdeli pán; ataft taj* říkali Podobna wajíc*, Vado afdlsiMMnn A p (h e o p e. Tá figura ujímá Která jedtm na konci siowa, jakož zjewné jest při téchto síowích: Břowý měsíc novHiHHum* říkají xvůbec líow, j*st aoW a nebo bode zej tra new ete. Shawíc hocř jeho (B. 14.) měío státi Siawfoe. R. 18. CWsk líé b«r přestání jtnéno jeho. A jest takowýtb aíow wehni mnoho. Utrh sem se, utrW. M jsem jeď, jedí. Když s» spěšně míuwí, není Škodná figura, ač w písmě pro roadíř (jed renenum, a jed) comedit) nemají se toho písaři do* pauštěti. Wezmi, wem : Čechewé mnozí obwykli tak říkáte Prawi tobě, prawím: staří tak říkáwalř ne pro figuru af>o* cópen, ale pro obwykíý zpfisob těch časů tak týmž způsoben* wypowídání prhnae personae indicativi, jako i nyní při ně- kterých sfowích, to jest, ut Snuji, kuji, šklubi, taji. An* téi říkáwali staří Razí, radím, A já wěrně tobě razi, pus? mne k sobě bez nesnázi: tak w biatogu smrti s čiowěken* napsáno. A na tyž způsob říkáwalř Hraji , hrám, lndo, hra* ješ, hraje. Ale toby jfž wíče ad parogogen, quam ad apoeo* peh přinátežett). Welmi staré slowo jest We jmě- » we- jméno. -*» Na Morawě staré babky směšně žehnáwaty auraay dítf ptáčících, kojíce je tak: Wejmě ranča, kus mazMca, by to tobě sedfeJo, toho by nemělo. Někteří Čechewé, kdy* měls řfd" Střewíce , řekli Střewí, na Morawě pak seéiky říkají. &tříwě. — Dost, dosti, est in usu maxime in familiari loeii- done. Ale někteří sobě phrasin formují z toho Badost něh dki, jest ničemný způsob mhiwení t phrasis. — A též ittep* tnu est, quod a nonnullis- usurpatur, ppi tom síowu Za se : Trpiž sám za se. Říkají též někteří Wíož za se za sebe na lawici neb na stolci, za hřbet, wslrd čepici *a ses IV&z- B lahošta*. díl pak od onoho Zasse, rursum, snadný jest k spatřený nebo tu duplicatur litera t. — Před se, před sebe. Wezmi před se neb před sebe tu wěc etc. ; lépe jest prostě bez figury mluwiti i pro rozdíl toho slowa Předce, jdi předce, ačkoli w tom slowu ne t, ale e psáti se má. — Tuši přidal , tas při* dal: utrumque usitatum. Učec docens, foemininum .parti- cipium: prostě se píše Učeci a lépe. Učíc, docente*, com* munis generis: prostě se mluwí Učíce. — W té písni An- děl k Mariji panně: Roděci nepřijala. A za ní hned w druhé, Že porodČc nezrušíš poroděci. — Wztahw, wztah, per apocopen. Welmi užitečná apocope euphoni® gratia. Neb tu W, ač propter significationem utiliter appqnitur, jakž sluší na participium, ale wšak pronuntiatio esset valde insuavis s con- tra communem usum; reobloťby se psáti, $le jedné, si in pro- nuntiatione prateriretur. Dobry jest rozdíl tau literau Wztahw a Wztahl : neb prwní jest participium proteritum, druhé pak jest verbum prosen*. Ale nejlépe jest tomu slowu powy- hnauti někudy okolicí. Podobně jako při tom slowu (Luc 19.) Wzhledw wzhůru, lépe by řekl Wzhledna aut reaol- vendo A wzhléd, a nebo simpliciter Wzhléd, a nejlépe Po- hleděw wzhuru, ut nos transtulimus. Mikuláš Konáč, dobrý Čech, w předmluwě na Dýmnu*) položil to slowo Powrhl mí- sto toho Powrhew. Act. 7. Wzhledw w nebe: inepte trans- tulit, lépe PohledČw do nebe. Poklekw, lépe poklek na swá kolena per apocopep, hoc nempe est xaxcfywvsfv. It Mat. 27. Powrhew stříbrné, lépe Powrh. Marc. 10* Poklekw: lépe per enallagen Poklekna scilicet tempus muta- bitur, ale bez škody. Wšak w některých slowích může to W státi, jako Učinjiw, Pokloniw, Utratiw. — Jest, Je. Wšak jest on nám mnoho dlužen, Wšak je on nám mnoho etc. w obecpém mluwení usitata, nec inelegans apocope. Luc. 9. Kdo je wám ukázal? t Kdož jest wám. It Kdože wám ukázal? Marp. 6. s. Qntě z mrtwych wstal, Onf jest z mrtw/ch wstal Tentě byl. Šettě již, éetť jest.. Bytí jest. By wá také apo O Wis Jaagm. hitt, lit c. IV. 667. Kniha pátá. O figuřdch menSíc h. jflff eope, když nomiaa iranseuut in náturám participiortim : Sytý, Pluý* Syt, Pln. Vide sfepra de patagoge* Někdj se eeíá ayllaba odwrže od siowae, jako Semf roztržen na wše strany: měl říci Na wšecky strany* sed fa carmine muže siuSně státi. Než sau některé apocope welmi nezpůsobné ac omnino vitatid&v Jako na Morawě mnozí takto říkají Bfosí být; Čechowé eleganter proferunt Musí bytí. Stádo swiň* t. swínír ineptis- sima apocope, Beneš tak wyíožiJ. Dicimus Swiž tu kůži, Svri- nu} plátno. — Pohleho , Hereho : Hle neb Hleí , w běžném domácím mluwení u mnohých Čechů usítatum. Netotik, lépe říci Netoliko. Ač tam w písni Netolik k dobrému pudí etc, sed non est itoitandum, a í to místo hodné jest naprawení. Mnoho tisíc, totii Mnoho tisíců w: Osm tisíc, tisícůw, pěkná a zwykřá apocope. Tisíc tisíců siaužili mu, tisíckrát tisíc tisícůw, a pakli millomrvv. Krůp& maiá, Krápět če&těji. Am krůpěje, genitívus. Ani kraptČ piwa nemám, krůpějiČka, kraptek. Antiš tec hon. Když se obyčejná litera Wywrže z sfowa a jiná na jefř místo wíoží. Jako při tom< slowu Musí: Čechowé tak ří- kají, Morawci pak Mosí, inepte a nezpůsobně, a někteří hfáupí Mosej. — W maštali, in stabido. Někteří přeče&ťujíce a pře* křepčujíce říkají W maritaii, w ma&telr, — Swatý , #wa* tější, nejswatěj&í, Čechowé NejswětějSí: Papeži tak pttf Sanctissimo. Swětí, Morawci řkau ŠWatí, aaifcti: od swěctnf a od swattostL— Htédej, hlídej, hlaďej, htáde}: Hledfcli jest Quaerere, Hlédati neb Mídati jest Csntódá*. AJe sedtád *f Čechách pro rozdíl hmotnější mezi fft* takt* říkajř Hládéf klisen. Nehledej peněz, rtestratillia ttorawd někteří a w Če* chách ženy říkají Hlídám. Nejlépe pak fcyíoby ta diphtoňg udělat* : Hljdám, Nebo lidé staří, kteříž práwě a dobře, česky mhiwí, téměř exprimunt diphthongum iilum integre. Takž také i o tom slowu Mysljce, Smysljce, Ale kdoby tobfr šetři*? — Pérko, pýrko za birýtkem. — Dokawádž, někteří Šeredni 18 tř4> Blahotltíw. říkají Dokawadž. Jako Stowáci Poněwádž , majíce ří